1 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon. 2 Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. 3 Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou. 4 Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala. 5 Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení. 6 Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání. 7 Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům. 8 Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj! (Bét) 9 Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova. 10 Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání. 11 Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit. 12 Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 13 Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst. 14 Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění. 15 O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky. 16 Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo. (Gimel) 17 Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova. 18 Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého. 19 Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání. 20 V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době. 21 Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání. 22 Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám. 23 I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních, 24 tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci. (Dálet) 25 Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova. 26 Vyprávěl jsem o svých cestách – tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 27 Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech. 28 Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova. 29 Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj. 30 Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy. 31 Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben! 32 Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost. (Hé) 33 Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat. 34 Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem. 35 Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji. 36 Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti. 37 Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život. 38 Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni. 39 Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé. 40 Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život. (Vav) 41 Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl, 42 a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo. 43 Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud. 44 Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy. 45 Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji. 46 O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben. 47 Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval. 48 Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních. (Zajin) 49 Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil. 50 Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život. 51 Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím. 52 Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu. 53 Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon. 54 Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem. 55 V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím. 56 Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat. (Chet) 57 Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov. 58 O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl. 59 Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy. 60 Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat. 61 Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon. 62 Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy. 63 Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží. 64 Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. (Tet) 65 Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine. 66 Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím. 67 Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl. 68 Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 69 Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem. 70 Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením. 71 Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením. 72 Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra. (Jod) 73 Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním. 74 Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo. 75 Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou. 76 Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl. 77 Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením. 78 Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím. 79 Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají. 80 Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben. (Kaf) 81 Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo. 82 Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš? 83 Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl. 84 Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud? 85 Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon. 86 Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz! 87 Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím. 88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet. (Lámed) 89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo. 90 Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí. 91 Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci. 92 Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul. 93 Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život. 94 Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji. 95 Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím. 96 Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor. (Mém) 97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím. 98 Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje. 99 Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích. 100 Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám. 101 Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova. 102 Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu. 103 Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa. 104 Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu. (Nún)105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. 106Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů. 107Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život. 108Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům. 109Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon. 110Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil. 111Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce. 112 V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků. (Sámek)113Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon. 114 Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo. 115 Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha. 116 Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj. 117 Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení. 118 Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou. 119 Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví. 120 Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů. (Ajin)121 Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují. 122 Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali. 123 Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti. 124 Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 125 Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví. 126 Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje. 127 Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí. 128 Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu. (Pé)129 Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává. 130 Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti. 131 Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních. 132 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno. 133 Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne. 134 Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet. 135 Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 136 Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon. (Çáde)137 Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech. 138 Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda. 139 Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova. 140 Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval. 141 Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl. 142 Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda. 143 Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením. 144 Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít. (Kóf)145 Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat. 146 Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet. 147 Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo. 148 Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl. 149 Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život. 150 Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého. 151 Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda. 152 Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ. (Réš) 153 Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám. 154 Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl. 155 Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení. 156 Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život. 157 Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím. 158 Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl. 159 Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život. 160 To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný. (Šín)161 Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova. 162 Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist. 163 Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon. 164 Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy. 165 Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou. 166 S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním. 167 Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval. 168 Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty. (Táv)169 Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova. 170 Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl. 171 Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš. 172 Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá. 173 Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil. 174 Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením. 175 Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy. 176 Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!
1Wohl denen, die im Weg untadelig sind, die wandeln nach dem Gesetz des HERRN![1] (L 11,28; Jk 1,25)2Wohl denen, die seine Zeugnisse bewahren, die ihn von ganzem Herzen suchen, (Dt 4,29; Dt 6,18; 1Kr 2,3; 2Pa 16,9; 2Pa 31,21)3die auch kein Unrecht tun, die auf seinen Wegen gehen! (Ž 32,8; Př 3,7; Př 16,17; Jr 7,23)4Du hast deine Befehle gegeben, dass man sie eifrig befolge. (Dt 6,3; Mt 5,19)5O dass meine Wege dahin zielten, deine Anweisungen zu halten! (Př 21,29)6Dann werde ich nicht zuschanden, wenn ich auf alle deine Gebote achte. (Gn 26,5; 1Kr 2,1; 1Kr 3,14)7Ich werde dir danken mit aufrichtigem Herzen, wenn ich die Bestimmungen deiner Gerechtigkeit lerne. (Ž 119,54; Ž 119,62)8Deine Anweisungen will ich halten; verlass mich niemals! (Jz 1,7; Jz 24,15; Ž 119,10)
Beth b
9Wie wird ein junger Mann seinen Weg unsträflich gehen? Indem er ihn bewahrt nach deinem Wort! (Ž 119,1; Př 1,4)10Von ganzem Herzen suche ich dich; lass mich nicht abirren von deinen Geboten! (2Pa 15,15; Ž 139,24; L 11,9)11Ich bewahre dein Wort in meinem Herzen, damit ich nicht gegen dich sündige. (Jb 22,22; Ko 3,16)12Gelobt seist du, o HERR! Lehre mich deine Anweisungen. (Jb 36,22; Ž 18,47; Ž 89,53)13Mit meinen Lippen verkünde ich alle Bestimmungen deines Mundes. (Dt 6,6)14Ich freue mich an dem Weg, den deine Zeugnisse weisen, wie über lauter Reichtümer. (Ž 119,72; Ž 119,111)15Ich will über deine Befehle nachsinnen und auf deine Pfade achten. (Ž 1,2; Ž 119,48; Ž 119,97)16Ich habe meine Lust an deinen Anweisungen; dein Wort vergesse ich nicht. (Ž 119,11; Ž 119,61; Jr 15,16)
Gimel g
17Gewähre deinem Knecht, dass ich lebe und dein Wort befolge! (Ž 119,65; Ž 119,88)18Öffne mir die Augen, damit ich sehe die Wunder in deinem Gesetz! (2Kr 6,17; L 24,45)19Ich bin ein Fremdling auf Erden; verbirg deine Gebote nicht vor mir! (Ž 39,13; Žd 11,13)20Meine Seele verzehrt sich vor Sehnsucht nach deinen Bestimmungen allezeit. (Ř 7,22)21Du hast die Frechen gescholten, die Verfluchten, die abirren von deinen Geboten. (Dt 27,26)22Wälze Schimpf und Schande von mir ab, denn ich habe deine Zeugnisse bewahrt! (Ž 39,9; Ž 119,31; Ž 119,39; Ž 119,100)23Sogar Fürsten sitzen und beraten sich gegen mich; aber dein Knecht sinnt nach über deine Anweisungen. (Ž 119,161; Př 25,7)24Ja, deine Zeugnisse sind meine Freude; sie sind meine Ratgeber. (Ž 119,14; Ž 119,16; Ž 119,31; Ž 119,70; Ž 119,95; Ž 119,99; Ž 119,111; Ž 119,119; Ž 119,129; Ž 119,167)
Daleth d
25Meine Seele klebt am Staub; belebe mich nach deinem Wort! (Ž 44,26; Ž 119,17; Ž 119,37; Ž 119,50)26Ich habe meine Wege erzählt, und du hast mir geantwortet; lehre mich deine Anweisungen! (Ž 73,28; Ž 119,12; Ž 119,64)27Lass mich den Weg verstehen, den deine Befehle weisen, so will ich reden über deine Wundertaten. (Ž 71,17; Ž 119,18; Ž 119,33)28Meine Seele weint vor Kummer; richte mich auf nach deinem Wort! (Jb 5,11; Mt 5,4)29Halte den Weg der Lüge fern von mir und begnadige mich mit deinem Gesetz! (Př 30,8; Jr 31,33; Ez 36,27)30Den Weg der Treue habe ich erwählt und deine Bestimmungen vor mich hingestellt. (Dt 6,6; Dt 30,19; Jz 24,2)31Ich halte fest an deinen Zeugnissen; HERR, lass mich nicht zuschanden werden! (Ž 119,6; Ž 119,24; Ž 119,80)32Ich laufe den Weg deiner Gebote, denn du machst meinem Herzen Raum. (Ž 1,1; L 1,74)
He h
33Lehre mich, HERR, den Weg deiner Anweisungen, dass ich ihn einhalte bis ans Ende. (Mt 24,13; Zj 2,10)34Gib mir Verständnis, so will ich dein Gesetz bewahren und es befolgen von ganzem Herzen. (Jb 28,28; L 24,45)35Lass mich wandeln auf dem Pfad deiner Gebote, denn ich habe Lust an ihm. (Ž 5,9; Ž 119,24; Ž 119,47)36Neige mein Herz zu deinen Zeugnissen und nicht zur Habgier! (Dt 11,18)37Halte meine Augen davon ab, nach Nichtigem zu schauen; belebe mich in deinen Wegen! (Ž 119,40; Př 4,25; Iz 44,9)38Erfülle an deinem Knecht dein Wort, das denen gilt, die dich fürchten. (Ž 31,20)39Wende von mir die Schmach, die ich fürchte; denn deine Bestimmungen sind gut! (Ž 119,22; Ž 119,72)40Siehe, ich sehne mich nach deinen Befehlen; belebe mich durch deine Gerechtigkeit! (Ž 119,20; 2K 5,21; 1J 3,7)
Waw w
41HERR, lass mir deine Gnade widerfahren, deine Hilfe nach deinem Wort, (Ž 85,8; Ž 119,76)42damit ich dem antworten kann, der mich schmäht; denn ich verlasse mich auf dein Wort! (Ž 56,5)43Und nimm nur nicht das Wort der Wahrheit von meinem Mund; denn ich hoffe auf deine Bestimmungen! (Ž 119,39; Iz 59,21)44Ich will dein Gesetz stets bewahren, immer und ewiglich. (J 8,29)45Und ich werde wandeln in weitem Raum; denn ich suche deine Befehle. (Př 11,5)46Ja, ich will vor Königen von deinen Zeugnissen reden und mich nicht schämen. (Mt 10,18; Ř 1,16)47Und ich will mich erfreuen an deinen Geboten, die ich liebe. (Ž 119,77)48Ich will meine Hände ausstrecken nach deinen Geboten, die ich liebe, und will über deine Anweisungen nachsinnen. (Ž 119,23; Ž 119,78)
Zajin z
49Gedenke an das Wort für deinen Knecht, auf das du mich hast hoffen lassen! (Ž 119,41; Ž 119,76)50Das ist mein Trost in meinem Elend, dass dein Wort mich belebt. (Ž 94,19; J 6,68; Sk 2,39)51Die Frechen haben mich arg verspottet; dennoch bin ich von deinem Gesetz nicht abgewichen. (Jb 23,11; Jr 20,7)52Wenn ich an deine ewigen Bestimmungen denke, o HERR, so werde ich getröstet. (Ž 77,12)53Zornglut hat mich ergriffen wegen der Gottlosen, die dein Gesetz verlassen. (Neh 5,6)54Deine Anweisungen sind meine Lieder geworden in dem Haus, in dem ich als Fremdling wohne. (Gn 47,9; Ž 119,164; Ko 3,16; Žd 11,13)55Bei Nacht denke ich an deinen Namen, o HERR, und ich bewahre dein Gesetz. (Ž 1,2; Ž 119,44; Ž 119,51; Iz 50,10)56Das ist mir zuteilgeworden, dass ich deine Befehle befolgen darf. (Ž 119,31; Ž 119,100)
Cheth j
57Ich sage: Das ist mein Teil, o HERR, dass ich deine Worte befolge. (Ž 119,111; Kaz 12,13)58Ich flehe von ganzem Herzen um deine Gunst: Sei mir gnädig nach deinem Wort! (Dt 4,29; Ž 119,132)59Als ich meine Wege bedachte, da wandte ich meine Füße zu deinen Zeugnissen. (Př 16,20; Pl 3,40; L 15,18)60Ich eile und säume nicht, deine Gebote zu befolgen. (Gn 18,6; Gn 45,9; Ga 1,16)61Die Schlingen der Gottlosen umgeben mich, aber ich vergesse dein Gesetz nicht. (Ž 119,16; Ž 119,83)62Mitten in der Nacht stehe ich auf, um dir zu danken für die Bestimmungen deiner Gerechtigkeit. (Ž 119,55; Sk 16,25)63Ich bin verbunden mit allen, die dich fürchten, und die deine Befehle befolgen. (Ž 16,3; Ž 119,79)64HERR, die Erde ist erfüllt von deiner Güte; lehre mich deine Anweisungen! (Ž 104,24; Ž 119,12; Ž 119,68)
Teth f
65Du tust Gutes an deinem Knecht, o HERR, nach deinem Wort. (1Pa 29,14; Ž 13,6; Ž 119,17)66Lehre mich rechte Einsicht und Erkenntnis; denn ich habe deinen Geboten geglaubt. (Ž 119,34; Ž 119,144; Ž 119,151)67Ehe ich gedemütigt wurde, irrte ich; nun aber befolge ich dein Wort. (Jb 33,14; Žd 12,11)68Du bist gut und tust Gutes; lehre mich deine Anweisungen! (Ž 86,5; Ž 119,64; Ž 119,108; Mt 19,17)69Die Hochmütigen haben Lügen gegen mich erdichtet; ich [aber] befolge von ganzem Herzen deine Befehle. (Ž 119,10; Ž 119,51; Mt 5,11)70Ihr Herz ist stumpf wie von Fett; doch ich habe meine Wonne an deinem Gesetz. (Ž 119,20; Ž 119,24; Iz 6,10; Ř 7,22)71Es ist gut für mich, dass ich gedemütigt wurde, damit ich deine Anweisungen lerne. (Ž 119,67; Ž 119,75; 1P 5,6)72Das Gesetz, das aus deinem Mund kommt, ist besser für mich als Tausende von Gold- und Silberstücken. (Př 3,13; Ko 2,3)
Jod y
73Deine Hände haben mich gemacht und bereitet; gib mir Einsicht, damit ich deine Gebote lerne! (Jb 10,8; Za 12,1; Ko 1,9)74Die dich fürchten, werden mich sehen und sich freuen, denn ich hoffe auf dein Wort. (Ž 40,2; Ž 119,42; Ž 119,81)75HERR, ich weiß, dass deine Bestimmungen gerecht sind, und dass du mich in Treue gedemütigt hast. (Žd 12,5; Zj 3,19; Zj 16,7; Zj 19,2)76Lass doch deine Gnade mein Trost sein, nach deinem Wort an deinen Knecht! (Ž 119,41; Ž 119,49)77Lass mir deine Barmherzigkeit widerfahren, dass ich lebe! Denn dein Gesetz ist meine Freude. (Ž 103,8; Ž 119,92)78Lass die Hochmütigen zuschanden werden, weil sie mir mit Lügen Unrecht getan haben; ich aber sinne über deine Befehle nach. (Ž 119,69; Ž 119,85; Ž 119,97)79Lass die sich mir zuwenden, die dich fürchten und die deine Zeugnisse erkennen. (Ž 119,63)80Mein Herz soll sich redlich an deine Anweisungen halten, damit ich nicht zuschanden werde. (Ž 119,6; Ž 119,31)
Kaph k
81Meine Seele verlangt nach deiner Hilfe; ich hoffe auf dein Wort. (Gn 49,18; Ž 119,20; Ž 119,41)82Meine Augen verlangen nach deinem Wort und fragen: Wann wirst du mich trösten? (Jb 19,27; Ž 13,1; L 2,30)83Bin ich auch geworden wie ein Schlauch im Rauch, so habe ich doch deine Anweisungen nicht vergessen. (Jb 30,30; Ž 119,61; Ž 119,93)84Wie viele Tage bleiben noch deinem Knecht? Wann willst du an meinen Verfolgern das Rechtsurteil vollziehen? (Ž 139,16; L 18,7; 2P 3,9)85Die Frechen haben mir Gruben gegraben, sie, die sich nicht nach deinem Gesetz richten. (Ž 7,16; Př 26,27; Ř 8,5)86Alle deine Gebote sind Wahrheit; sie aber verfolgen mich mit Lügen; hilf mir! (Ž 119,78; Ž 119,151)87Sie hätten mich fast vertilgt auf Erden; ich aber verlasse deine Befehle nicht. (Ž 119,61; Ž 119,100)88Belebe mich nach deiner Gnade, so will ich das Zeugnis deines Mundes bewahren. (Ž 119,146; Iz 38,16)
Lamed l
89Auf ewig, o HERR, steht dein Wort fest in den Himmeln; (Mt 5,18; Mt 24,35)90deine Treue währt von Geschlecht zu Geschlecht! Du hast die Erde gegründet, und sie steht; (Ž 100,5; Ž 104,5)91nach deinen Bestimmungen stehen sie noch heute; denn alles muss dir dienen! (Ž 8,7; Iz 40,26; Jr 33,25)92Wäre dein Gesetz nicht meine Freude gewesen, so wäre ich vergangen in meinem Elend. (Ž 119,24; Ž 119,51; Ž 119,77; Jr 15,16)93Ich will deine Befehle auf ewig nicht vergessen; denn durch sie hast du mich belebt. (Ž 119,83; Ž 119,88; Ž 119,107)94Ich bin dein; hilf mir, denn ich habe nach deinen Befehlen getrachtet! (Ž 119,45; Pís 6,3; Jr 17,14; Sk 27,23; Ř 14,8; 2Tm 2,19)95Die Gottlosen lauern mir auf, um mich zu verderben; aber ich richte meinen Sinn auf deine Zeugnisse. (Ž 119,24)96Von aller Vollkommenheit habe ich ein Ende gesehen; aber dein Gebot ist unbeschränkt. (Iz 40,8; 1P 1,24)
Mem m
97Wie habe ich dein Gesetz so lieb! Ich sinne darüber nach den ganzen Tag. (Dt 6,6; Ž 119,119)98Deine Gebote machen mich weiser als meine Feinde, denn sie sind ewiglich mein [Teil]. (Dt 4,6; Př 9,9)99Ich bin verständiger geworden als alle meine Lehrer, denn über deine Zeugnisse sinne ich nach. (Jz 1,8; Př 1,2; 2Tm 3,15)100Ich bin einsichtiger als die Alten, denn ich achte auf deine Befehle. (Jb 32,7; Ž 119,56)101Ich halte meine Füße fern von jedem bösen Weg, damit ich dein Wort befolge. (Př 1,9; Př 1,15)102Von deinen Bestimmungen bin ich nicht abgewichen, denn du hast mich gelehrt. (Jr 31,33; J 8,31; 1Tm 1,13)103Wie süß ist dein Wort meinem Gaumen, mehr als Honig meinem Mund! (Jr 15,16)104Von deinen Befehlen werde ich verständig; darum hasse ich jeden Pfad der Lüge. (Ž 119,98; Ž 119,128)
Nun n
105Dein Wort ist meines Fußes Leuchte und ein Licht auf meinem Weg. (Př 6,23; J 1,1; 2P 1,19)106Ich habe geschworen und will es halten, dass ich die Bestimmungen deiner Gerechtigkeit bewahren will. (2Kr 23,3; Neh 10,29)107Ich bin tief gebeugt; HERR, belebe mich nach deinem Wort! (Ž 119,25; Ž 119,116)108HERR, lass dir doch wohlgefallen die freiwilligen Opfer meines Mundes, und lehre mich deine Bestimmungen! (Ž 119,68; Ž 119,124; Žd 12,28; Žd 13,15)109Mein Leben ist beständig in Gefahr, aber ich vergesse dein Gesetz nicht. (Ž 119,141)110Die Gottlosen haben mir eine Schlinge gelegt; aber ich bin von deinen Befehlen nicht abgeirrt. (Mt 4,1)111Deine Zeugnisse sind mein ewiges Erbe, denn sie sind die Wonne meines Herzens. (Dt 33,4; Ž 36,9; Ž 119,103)112Ich habe mein Herz geneigt, deine Anweisungen zu erfüllen, auf ewig, bis ans Ende. (Ž 119,44)
Samech s
113Ich hasse, die geteilten Herzens sind; aber dein Gesetz habe ich lieb. (Ž 119,97; Ž 119,111; Ž 119,119; Mt 6,24; Jk 1,6)114Du bist mein Schirm und mein Schild; ich hoffe auf dein Wort. (Ž 32,7; Ž 91,1; Ž 119,43; Ž 119,147; Ž 130,5)115Weicht von mir, ihr Übeltäter, ich will die Gebote meines Gottes befolgen! (Ž 6,9)116Unterstütze mich nach deinem Wort, damit ich lebe und nicht zuschanden werde mit meiner Hoffnung! (Ž 119,17; Iz 45,17; Ř 5,5)117Stärke du mich, so ist mir geholfen, und ich werde deine Anweisungen stets beachten! (Sd 16,28; Ž 86,16; Ž 119,97)118Du wirst alle verwerfen, die von deinen Anweisungen abweichen; denn ihre Täuschung ist vergeblich. (1S 15,23; Př 12,19; Oz 9,17; Mt 21,42)119Wie Schlacken räumst du alle Gottlosen von der Erde hinweg; darum liebe ich deine Zeugnisse. (Ž 119,127; Ez 22,18)120Mein Fleisch schaudert aus Furcht vor dir, und ich habe Ehrfurcht vor deinen Bestimmungen! (Abk 3,16; Mt 10,28)
Ajin u
121Ich habe Recht und Gerechtigkeit geübt; überlass mich nicht meinen Bedrückern! (Ž 7,4)122Tritt als Bürge ein zum Besten für deinen Knecht, dass mich die Frechen nicht unterdrücken! (Ž 119,78; Ž 119,133)123Meine Augen verlangen nach deiner Rettung und nach dem Wort deiner Gerechtigkeit. (Ž 119,81; Ž 119,174)124Handle mit deinem Knecht nach deiner Gnade und lehre mich deine Anweisungen! (Ž 106,4; Ž 119,41; Ž 119,108; Ž 119,135)125Ich bin dein Knecht; gib mir Einsicht, damit ich deine Zeugnisse verstehe! (Ž 116,16; Ž 119,34; Ž 119,144)126Es ist Zeit für den HERRN, zu handeln; sie haben dein Gesetz gebrochen! (Ž 31,16; Ž 102,14; Ez 16,59; Ez 17,15; Ez 17,18)127Darum liebe ich deine Gebote mehr als Gold und feines Gold; (Ž 119,72)128darum halte ich alle deine Befehle in allem für recht und hasse jeden Pfad der Lüge. (2S 22,22; Ž 106,3; Ž 119,104)
Pe p
129Wunderbar sind deine Zeugnisse; darum bewahrt sie meine Seele. (Ž 119,112; Ž 119,121; Iz 42,21)130Die Eröffnung deiner Worte erleuchtet und gibt den Unverständigen Einsicht. (Da 5,11; Da 5,14; 2K 4,6)131Ich tue meinen Mund weit auf und lechze, denn mich verlangt nach deinen Geboten. (Ž 119,72; Ž 119,103; 1P 2,2)132Wende dich zu mir und sei mir gnädig, nach deinem Rechtsspruch für die, welche deinen Namen lieben! (Ž 25,16; Ž 91,14)133Mache meine Schritte fest durch dein Wort, und lass nichts Böses über mich herrschen! (Ž 18,36; Ž 19,14)134Erlöse mich von der Bedrückung durch Menschen, und ich will deine Befehle befolgen! (L 1,74)135Lass dein Angesicht leuchten über deinen Knecht und lehre mich deine Anweisungen! (Nu 6,24; Ž 4,7; Ž 119,12; Ž 119,124)136Tränenströme fließen aus meinen Augen, weil man dein Gesetz nicht befolgt. (Ezd 9,3; Ez 9,4)
Zade x
137Gerecht bist du, o HERR, und deine Bestimmungen sind richtig! (Ezd 9,15; Da 9,7)138Du hast deine Zeugnisse in Gerechtigkeit verordnet und in großer Treue. (Dt 4,8)139Mein Eifer verzehrt mich, weil meine Widersacher deine Worte vergessen. (1Kr 19,10; Ž 69,10; J 2,17)140Dein Wort ist wohlgeläutert, und dein Knecht hat es lieb. (Ž 12,7; Ž 18,31; Ž 119,127; Ž 119,131)141Ich bin gering und verachtet; doch deine Befehle habe ich nicht vergessen. (Ž 119,51; Ž 119,87)142Deine Gerechtigkeit ist eine ewige Gerechtigkeit, und dein Gesetz ist Wahrheit. (Ž 119,160; J 17,17)143Angst und Drangsal haben mich getroffen; aber deine Gebote sind meine Freude. (Ž 119,92; Ž 119,174)144Deine Zeugnisse sind auf ewig gerecht; gib mir Einsicht, so werde ich leben! (Ž 119,1; Ž 119,130; Př 4,4)
Qoph q
145Ich rufe von ganzem Herzen: HERR, erhöre mich; ich will deine Anweisungen befolgen! (Ž 119,8; Ž 119,17; Ž 119,58)146Ich rufe zu dir; hilf mir, so will ich deine Zeugnisse bewahren. (Ž 36,7; Ž 119,170; Jr 17,14)147Ich komme der Morgendämmerung zuvor und schreie; ich hoffe auf dein Wort. (Ž 119,62; Ž 119,74; Ž 119,114)148Meine Augen kommen den Nachtwachen zuvor, damit ich nachsinne über dein Wort. (Ž 1,2; Ž 119,97)149Höre meine Stimme nach deiner Gnade! O HERR, belebe mich nach deinen Bestimmungen! (Ž 119,25; Ž 119,40; Ž 119,156)150Die der Arglist nachjagen, nahen sich; von deinem Gesetz sind sie fern. (Ž 35,12; Iz 29,13)151Du bist nahe, o HERR, und alle deine Gebote sind Wahrheit. (2S 7,28; Ž 34,19; Ž 145,18; J 17,17)152Längst weiß ich aus deinen Zeugnissen, dass du sie auf ewig gegründet hast. (L 21,33)
Resch r
153Sieh mein Elend an und errette mich; denn ich habe dein Gesetz nicht vergessen! (Ž 119,141; Ž 119,170; Ž 119,176)154Führe meine Sache und erlöse mich; belebe mich nach deinem Wort! (Ž 119,149; Ž 119,159; Iz 43,1; Mi 7,9)155Das Heil ist fern von den Gottlosen; denn sie fragen nicht nach deinen Anweisungen. (Iz 9,12; Iz 57,21; Iz 59,11)156Deine Barmherzigkeit ist groß, o HERR; belebe mich nach deinen Bestimmungen! (1Pa 21,13; Ž 103,8; Ž 119,154)157Zahlreich sind meine Verfolger und Widersacher; dennoch habe ich mich nicht abgewandt von deinen Zeugnissen. (Ž 119,95; Ž 119,161)158Wenn ich die Abtrünnigen ansehe, empfinde ich Abscheu, weil sie dein Wort nicht bewahren. (Ž 119,136)159Siehe, ich liebe deine Befehle; o HERR, belebe mich nach deiner Gnade! (Ž 119,88; Ž 119,140; Ž 119,156)160Die Summe deines Wortes ist Wahrheit, und jede Bestimmung deiner Gerechtigkeit bleibt ewiglich. (Ž 119,152)
Schin c
161Fürsten verfolgen mich ohne Ursache; aber vor deinem Wort fürchtet sich mein Herz. (Iz 66,2)162Ich freue mich über dein Wort wie einer, der große Beute findet. (Ž 119,14; Ž 119,127; Jr 15,16)163Ich hasse die Lüge und verabscheue sie; dein Gesetz aber habe ich lieb. (Ž 119,113; Ž 119,128)164Ich lobe dich siebenmal am Tag wegen der Bestimmungen deiner Gerechtigkeit. (Ž 119,62; Ž 119,171)165Großen Frieden haben, die dein Gesetz lieben, und nichts bringt sie zu Fall. (Př 3,2; Př 3,17; Iz 32,17)166Ich hoffe auf dein Heil, o HERR, und tue deine Gebote. (Pl 3,24)167Meine Seele bewahrt deine Zeugnisse und liebt sie sehr. (Ž 119,24)168Ich habe deine Befehle und deine Zeugnisse bewahrt; denn alle meine Wege sind vor dir. (Př 5,21)
Thaw t
169HERR, lass mein Rufen vor dich kommen; gib mir Einsicht entsprechend deinem Wort! (Ž 32,8; Ž 34,18; Ž 77,2; Ž 119,105)170Lass mein Flehen vor dich kommen; errette mich nach deiner Verheißung! (Ž 119,134; Ž 119,146)171Meine Lippen sollen überfließen von Lob, wenn du mich deine Anweisungen lehrst. (Ž 119,7; Ž 119,12)172Meine Zunge soll reden von deinem Wort, denn alle deine Gebote sind gerecht. (Ž 35,28; Ž 51,16; Ř 7,12)173Deine Hand komme mir zu Hilfe, denn ich habe deine Befehle erwählt. (Ž 119,30; Ž 119,94; Ž 119,117)174Ich habe Verlangen nach deinem Heil, o HERR, und dein Gesetz ist meine Lust. (Ž 119,123; Ž 119,143)175Lass meine Seele leben, damit sie dich lobe, und deine Bestimmungen seien meine Hilfe! (Ž 103,1; Ž 119,39; Ž 119,102; Iz 38,19)176Ich bin in die Irre gegangen wie ein verlorenes Schaf; suche deinen Knecht! Denn deine Gebote habe ich nicht vergessen. (Ž 119,16; Ž 119,83; Iz 53,6; Ez 34,6; L 15,4; 1P 2,25)