Přihlaste se zdarma

Žalm 119

Bible Kralická

1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově. 2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají. 3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho. 4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých. 5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. 6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá. 7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. 8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. 9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili. 123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé. 124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne. 125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá. 126 Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj. 127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší. 128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím. 129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má. 130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti. 131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv. 132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé. 133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost. 134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých. 135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne. 136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého. 137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých. 138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná. 139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji. 140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj. 141 Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám. 142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda. 143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše. 144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl. 145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých. 146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých. 147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám. 148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých. 149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne. 150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili. 151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda. 152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky. 153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám. 154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne. 155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá. 156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne. 157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji. 158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali. 159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne. 160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé. 161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé. 162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti. 163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji. 164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých. 165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky. 166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám. 167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji. 168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou. 169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti. 170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne. 171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým. 172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost. 173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá. 174 Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má. 175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc. 176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám. 

Public Domain

Žalm 119

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft
1 Wohl denen, die im Weg untadelig sind, die wandeln nach dem Gesetz des HERRN![1] (L 11,28; Jk 1,25) 2 Wohl denen, die seine Zeugnisse bewahren, die ihn von ganzem Herzen suchen, (Dt 4,29; Dt 6,18; 1Kr 2,3; 2Pa 16,9; 2Pa 31,21) 3 die auch kein Unrecht tun, die auf seinen Wegen gehen! (Ž 32,8; Př 3,7; Př 16,17; Jr 7,23) 4 Du hast deine Befehle gegeben, dass man sie eifrig befolge. (Dt 6,3; Mt 5,19) 5 O dass meine Wege dahin zielten, deine Anweisungen zu halten! (Př 21,29) 6 Dann werde ich nicht zuschanden, wenn ich auf alle deine Gebote achte. (Gn 26,5; 1Kr 2,1; 1Kr 3,14) 7 Ich werde dir danken mit aufrichtigem Herzen, wenn ich die Bestimmungen deiner Gerechtigkeit lerne. (Ž 119,54; Ž 119,62) 8 Deine Anweisungen will ich halten; verlass mich niemals! (Jz 1,7; Jz 24,15; Ž 119,10) 9 Wie wird ein junger Mann seinen Weg unsträflich gehen? Indem er ihn bewahrt nach deinem Wort! (Ž 119,1; Př 1,4) 10 Von ganzem Herzen suche ich dich; lass mich nicht abirren von deinen Geboten! (2Pa 15,15; Ž 139,24; L 11,9) 11 Ich bewahre dein Wort in meinem Herzen, damit ich nicht gegen dich sündige. (Jb 22,22; Ko 3,16) 12 Gelobt seist du, o HERR! Lehre mich deine Anweisungen. (Jb 36,22; Ž 18,47; Ž 89,53) 13 Mit meinen Lippen verkünde ich alle Bestimmungen deines Mundes. (Dt 6,6) 14 Ich freue mich an dem Weg, den deine Zeugnisse weisen, wie über lauter Reichtümer. (Ž 119,72; Ž 119,111) 15 Ich will über deine Befehle nachsinnen und auf deine Pfade achten. (Ž 1,2; Ž 119,48; Ž 119,97) 16 Ich habe meine Lust an deinen Anweisungen; dein Wort vergesse ich nicht. (Ž 119,11; Ž 119,61; Jr 15,16) 17 Gewähre deinem Knecht, dass ich lebe und dein Wort befolge! (Ž 119,65; Ž 119,88) 18 Öffne mir die Augen, damit ich sehe die Wunder in deinem Gesetz! (2Kr 6,17; L 24,45) 19 Ich bin ein Fremdling auf Erden; verbirg deine Gebote nicht vor mir! (Ž 39,13; Žd 11,13) 20 Meine Seele verzehrt sich vor Sehnsucht nach deinen Bestimmungen allezeit. (Ř 7,22) 21 Du hast die Frechen gescholten, die Verfluchten, die abirren von deinen Geboten. (Dt 27,26) 22 Wälze Schimpf und Schande von mir ab, denn ich habe deine Zeugnisse bewahrt! (Ž 39,9; Ž 119,31; Ž 119,39; Ž 119,100) 23 Sogar Fürsten sitzen und beraten sich gegen mich; aber dein Knecht sinnt nach über deine Anweisungen. (Ž 119,161; Př 25,7) 24 Ja, deine Zeugnisse sind meine Freude; sie sind meine Ratgeber. (Ž 119,14; Ž 119,16; Ž 119,31; Ž 119,70; Ž 119,95; Ž 119,99; Ž 119,111; Ž 119,119; Ž 119,129; Ž 119,167) 25 Meine Seele klebt am Staub; belebe mich nach deinem Wort! (Ž 44,26; Ž 119,17; Ž 119,37; Ž 119,50) 26 Ich habe meine Wege erzählt, und du hast mir geantwortet; lehre mich deine Anweisungen! (Ž 73,28; Ž 119,12; Ž 119,64) 27 Lass mich den Weg verstehen, den deine Befehle weisen, so will ich reden über deine Wundertaten. (Ž 71,17; Ž 119,18; Ž 119,33) 28 Meine Seele weint vor Kummer; richte mich auf nach deinem Wort! (Jb 5,11; Mt 5,4) 29 Halte den Weg der Lüge fern von mir und begnadige mich mit deinem Gesetz! (Př 30,8; Jr 31,33; Ez 36,27) 30 Den Weg der Treue habe ich erwählt und deine Bestimmungen vor mich hingestellt. (Dt 6,6; Dt 30,19; Jz 24,2) 31 Ich halte fest an deinen Zeugnissen; HERR, lass mich nicht zuschanden werden! (Ž 119,6; Ž 119,24; Ž 119,80) 32 Ich laufe den Weg deiner Gebote, denn du machst meinem Herzen Raum. (Ž 1,1; L 1,74) 33 Lehre mich, HERR, den Weg deiner Anweisungen, dass ich ihn einhalte bis ans Ende. (Mt 24,13; Zj 2,10) 34 Gib mir Verständnis, so will ich dein Gesetz bewahren und es befolgen von ganzem Herzen. (Jb 28,28; L 24,45) 35 Lass mich wandeln auf dem Pfad deiner Gebote, denn ich habe Lust an ihm. (Ž 5,9; Ž 119,24; Ž 119,47) 36 Neige mein Herz zu deinen Zeugnissen und nicht zur Habgier! (Dt 11,18) 37 Halte meine Augen davon ab, nach Nichtigem zu schauen; belebe mich in deinen Wegen! (Ž 119,40; Př 4,25; Iz 44,9) 38 Erfülle an deinem Knecht dein Wort, das denen gilt, die dich fürchten. (Ž 31,20) 39 Wende von mir die Schmach, die ich fürchte; denn deine Bestimmungen sind gut! (Ž 119,22; Ž 119,72) 40 Siehe, ich sehne mich nach deinen Befehlen; belebe mich durch deine Gerechtigkeit! (Ž 119,20; 2K 5,21; 1J 3,7) 41 HERR, lass mir deine Gnade widerfahren, deine Hilfe nach deinem Wort, (Ž 85,8; Ž 119,76) 42 damit ich dem antworten kann, der mich schmäht; denn ich verlasse mich auf dein Wort! (Ž 56,5) 43 Und nimm nur nicht das Wort der Wahrheit von meinem Mund; denn ich hoffe auf deine Bestimmungen! (Ž 119,39; Iz 59,21) 44 Ich will dein Gesetz stets bewahren, immer und ewiglich. (J 8,29) 45 Und ich werde wandeln in weitem Raum; denn ich suche deine Befehle. (Př 11,5) 46 Ja, ich will vor Königen von deinen Zeugnissen reden und mich nicht schämen. (Mt 10,18; Ř 1,16) 47 Und ich will mich erfreuen an deinen Geboten, die ich liebe. (Ž 119,77) 48 Ich will meine Hände ausstrecken nach deinen Geboten, die ich liebe, und will über deine Anweisungen nachsinnen. (Ž 119,23; Ž 119,78) 49 Gedenke an das Wort für deinen Knecht, auf das du mich hast hoffen lassen! (Ž 119,41; Ž 119,76) 50 Das ist mein Trost in meinem Elend, dass dein Wort mich belebt. (Ž 94,19; J 6,68; Sk 2,39) 51 Die Frechen haben mich arg verspottet; dennoch bin ich von deinem Gesetz nicht abgewichen. (Jb 23,11; Jr 20,7) 52 Wenn ich an deine ewigen Bestimmungen denke, o HERR, so werde ich getröstet. (Ž 77,12) 53 Zornglut hat mich ergriffen wegen der Gottlosen, die dein Gesetz verlassen. (Neh 5,6) 54 Deine Anweisungen sind meine Lieder geworden in dem Haus, in dem ich als Fremdling wohne. (Gn 47,9; Ž 119,164; Ko 3,16; Žd 11,13) 55 Bei Nacht denke ich an deinen Namen, o HERR, und ich bewahre dein Gesetz. (Ž 1,2; Ž 119,44; Ž 119,51; Iz 50,10) 56 Das ist mir zuteilgeworden, dass ich deine Befehle befolgen darf. (Ž 119,31; Ž 119,100) 57 Ich sage: Das ist mein Teil, o HERR, dass ich deine Worte befolge. (Ž 119,111; Kaz 12,13) 58 Ich flehe von ganzem Herzen um deine Gunst: Sei mir gnädig nach deinem Wort! (Dt 4,29; Ž 119,132) 59 Als ich meine Wege bedachte, da wandte ich meine Füße zu deinen Zeugnissen. (Př 16,20; Pl 3,40; L 15,18) 60 Ich eile und säume nicht, deine Gebote zu befolgen. (Gn 18,6; Gn 45,9; Ga 1,16) 61 Die Schlingen der Gottlosen umgeben mich, aber ich vergesse dein Gesetz nicht. (Ž 119,16; Ž 119,83) 62 Mitten in der Nacht stehe ich auf, um dir zu danken für die Bestimmungen deiner Gerechtigkeit. (Ž 119,55; Sk 16,25) 63 Ich bin verbunden mit allen, die dich fürchten, und die deine Befehle befolgen. (Ž 16,3; Ž 119,79) 64 HERR, die Erde ist erfüllt von deiner Güte; lehre mich deine Anweisungen! (Ž 104,24; Ž 119,12; Ž 119,68) 65 Du tust Gutes an deinem Knecht, o HERR, nach deinem Wort. (1Pa 29,14; Ž 13,6; Ž 119,17) 66 Lehre mich rechte Einsicht und Erkenntnis; denn ich habe deinen Geboten geglaubt. (Ž 119,34; Ž 119,144; Ž 119,151) 67 Ehe ich gedemütigt wurde, irrte ich; nun aber befolge ich dein Wort. (Jb 33,14; Žd 12,11) 68 Du bist gut und tust Gutes; lehre mich deine Anweisungen! (Ž 86,5; Ž 119,64; Ž 119,108; Mt 19,17) 69 Die Hochmütigen haben Lügen gegen mich erdichtet; ich [aber] befolge von ganzem Herzen deine Befehle. (Ž 119,10; Ž 119,51; Mt 5,11) 70 Ihr Herz ist stumpf wie von Fett; doch ich habe meine Wonne an deinem Gesetz. (Ž 119,20; Ž 119,24; Iz 6,10; Ř 7,22) 71 Es ist gut für mich, dass ich gedemütigt wurde, damit ich deine Anweisungen lerne. (Ž 119,67; Ž 119,75; 1P 5,6) 72 Das Gesetz, das aus deinem Mund kommt, ist besser für mich als Tausende von Gold- und Silberstücken. (Př 3,13; Ko 2,3) 73 Deine Hände haben mich gemacht und bereitet; gib mir Einsicht, damit ich deine Gebote lerne! (Jb 10,8; Za 12,1; Ko 1,9) 74 Die dich fürchten, werden mich sehen und sich freuen, denn ich hoffe auf dein Wort. (Ž 40,2; Ž 119,42; Ž 119,81) 75 HERR, ich weiß, dass deine Bestimmungen gerecht sind, und dass du mich in Treue gedemütigt hast. (Žd 12,5; Zj 3,19; Zj 16,7; Zj 19,2) 76 Lass doch deine Gnade mein Trost sein, nach deinem Wort an deinen Knecht! (Ž 119,41; Ž 119,49) 77 Lass mir deine Barmherzigkeit widerfahren, dass ich lebe! Denn dein Gesetz ist meine Freude. (Ž 103,8; Ž 119,92) 78 Lass die Hochmütigen zuschanden werden, weil sie mir mit Lügen Unrecht getan haben; ich aber sinne über deine Befehle nach. (Ž 119,69; Ž 119,85; Ž 119,97) 79 Lass die sich mir zuwenden, die dich fürchten und die deine Zeugnisse erkennen. (Ž 119,63) 80 Mein Herz soll sich redlich an deine Anweisungen halten, damit ich nicht zuschanden werde. (Ž 119,6; Ž 119,31) 81 Meine Seele verlangt nach deiner Hilfe; ich hoffe auf dein Wort. (Gn 49,18; Ž 119,20; Ž 119,41) 82 Meine Augen verlangen nach deinem Wort und fragen: Wann wirst du mich trösten? (Jb 19,27; Ž 13,1; L 2,30) 83 Bin ich auch geworden wie ein Schlauch im Rauch, so habe ich doch deine Anweisungen nicht vergessen. (Jb 30,30; Ž 119,61; Ž 119,93) 84 Wie viele Tage bleiben noch deinem Knecht? Wann willst du an meinen Verfolgern das Rechtsurteil vollziehen? (Ž 139,16; L 18,7; 2P 3,9) 85 Die Frechen haben mir Gruben gegraben, sie, die sich nicht nach deinem Gesetz richten. (Ž 7,16; Př 26,27; Ř 8,5) 86 Alle deine Gebote sind Wahrheit; sie aber verfolgen mich mit Lügen; hilf mir! (Ž 119,78; Ž 119,151) 87 Sie hätten mich fast vertilgt auf Erden; ich aber verlasse deine Befehle nicht. (Ž 119,61; Ž 119,100) 88 Belebe mich nach deiner Gnade, so will ich das Zeugnis deines Mundes bewahren. (Ž 119,146; Iz 38,16) 89 Auf ewig, o HERR, steht dein Wort fest in den Himmeln; (Mt 5,18; Mt 24,35) 90 deine Treue währt von Geschlecht zu Geschlecht! Du hast die Erde gegründet, und sie steht; (Ž 100,5; Ž 104,5) 91 nach deinen Bestimmungen stehen sie noch heute; denn alles muss dir dienen! (Ž 8,7; Iz 40,26; Jr 33,25) 92 Wäre dein Gesetz nicht meine Freude gewesen, so wäre ich vergangen in meinem Elend. (Ž 119,24; Ž 119,51; Ž 119,77; Jr 15,16) 93 Ich will deine Befehle auf ewig nicht vergessen; denn durch sie hast du mich belebt. (Ž 119,83; Ž 119,88; Ž 119,107) 94 Ich bin dein; hilf mir, denn ich habe nach deinen Befehlen getrachtet! (Ž 119,45; Pís 6,3; Jr 17,14; Sk 27,23; Ř 14,8; 2Tm 2,19) 95 Die Gottlosen lauern mir auf, um mich zu verderben; aber ich richte meinen Sinn auf deine Zeugnisse. (Ž 119,24) 96 Von aller Vollkommenheit habe ich ein Ende gesehen; aber dein Gebot ist unbeschränkt. (Iz 40,8; 1P 1,24) 97 Wie habe ich dein Gesetz so lieb! Ich sinne darüber nach den ganzen Tag. (Dt 6,6; Ž 119,119) 98 Deine Gebote machen mich weiser als meine Feinde, denn sie sind ewiglich mein [Teil]. (Dt 4,6; Př 9,9) 99 Ich bin verständiger geworden als alle meine Lehrer, denn über deine Zeugnisse sinne ich nach. (Jz 1,8; Př 1,2; 2Tm 3,15) 100 Ich bin einsichtiger als die Alten, denn ich achte auf deine Befehle. (Jb 32,7; Ž 119,56) 101 Ich halte meine Füße fern von jedem bösen Weg, damit ich dein Wort befolge. (Př 1,9; Př 1,15) 102 Von deinen Bestimmungen bin ich nicht abgewichen, denn du hast mich gelehrt. (Jr 31,33; J 8,31; 1Tm 1,13) 103 Wie süß ist dein Wort meinem Gaumen, mehr als Honig meinem Mund! (Jr 15,16) 104 Von deinen Befehlen werde ich verständig; darum hasse ich jeden Pfad der Lüge. (Ž 119,98; Ž 119,128) 105 Dein Wort ist meines Fußes Leuchte und ein Licht auf meinem Weg. (Př 6,23; J 1,1; 2P 1,19) 106 Ich habe geschworen und will es halten, dass ich die Bestimmungen deiner Gerechtigkeit bewahren will. (2Kr 23,3; Neh 10,29) 107 Ich bin tief gebeugt; HERR, belebe mich nach deinem Wort! (Ž 119,25; Ž 119,116) 108 HERR, lass dir doch wohlgefallen die freiwilligen Opfer meines Mundes, und lehre mich deine Bestimmungen! (Ž 119,68; Ž 119,124; Žd 12,28; Žd 13,15) 109 Mein Leben ist beständig in Gefahr, aber ich vergesse dein Gesetz nicht. (Ž 119,141) 110 Die Gottlosen haben mir eine Schlinge gelegt; aber ich bin von deinen Befehlen nicht abgeirrt. (Mt 4,1) 111 Deine Zeugnisse sind mein ewiges Erbe, denn sie sind die Wonne meines Herzens. (Dt 33,4; Ž 36,9; Ž 119,103) 112 Ich habe mein Herz geneigt, deine Anweisungen zu erfüllen, auf ewig, bis ans Ende. (Ž 119,44) 113 Ich hasse, die geteilten Herzens sind; aber dein Gesetz habe ich lieb. (Ž 119,97; Ž 119,111; Ž 119,119; Mt 6,24; Jk 1,6) 114 Du bist mein Schirm und mein Schild; ich hoffe auf dein Wort. (Ž 32,7; Ž 91,1; Ž 119,43; Ž 119,147; Ž 130,5) 115 Weicht von mir, ihr Übeltäter, ich will die Gebote meines Gottes befolgen! (Ž 6,9) 116 Unterstütze mich nach deinem Wort, damit ich lebe und nicht zuschanden werde mit meiner Hoffnung! (Ž 119,17; Iz 45,17; Ř 5,5) 117 Stärke du mich, so ist mir geholfen, und ich werde deine Anweisungen stets beachten! (Sd 16,28; Ž 86,16; Ž 119,97) 118 Du wirst alle verwerfen, die von deinen Anweisungen abweichen; denn ihre Täuschung ist vergeblich. (1S 15,23; Př 12,19; Oz 9,17; Mt 21,42) 119 Wie Schlacken räumst du alle Gottlosen von der Erde hinweg; darum liebe ich deine Zeugnisse. (Ž 119,127; Ez 22,18) 120 Mein Fleisch schaudert aus Furcht vor dir, und ich habe Ehrfurcht vor deinen Bestimmungen! (Abk 3,16; Mt 10,28) 121 Ich habe Recht und Gerechtigkeit geübt; überlass mich nicht meinen Bedrückern! (Ž 7,4) 122 Tritt als Bürge ein zum Besten für deinen Knecht, dass mich die Frechen nicht unterdrücken! (Ž 119,78; Ž 119,133) 123 Meine Augen verlangen nach deiner Rettung und nach dem Wort deiner Gerechtigkeit. (Ž 119,81; Ž 119,174) 124 Handle mit deinem Knecht nach deiner Gnade und lehre mich deine Anweisungen! (Ž 106,4; Ž 119,41; Ž 119,108; Ž 119,135) 125 Ich bin dein Knecht; gib mir Einsicht, damit ich deine Zeugnisse verstehe! (Ž 116,16; Ž 119,34; Ž 119,144) 126 Es ist Zeit für den HERRN, zu handeln; sie haben dein Gesetz gebrochen! (Ž 31,16; Ž 102,14; Ez 16,59; Ez 17,15; Ez 17,18) 127 Darum liebe ich deine Gebote mehr als Gold und feines Gold; (Ž 119,72) 128 darum halte ich alle deine Befehle in allem für recht und hasse jeden Pfad der Lüge. (2S 22,22; Ž 106,3; Ž 119,104) 129 Wunderbar sind deine Zeugnisse; darum bewahrt sie meine Seele. (Ž 119,112; Ž 119,121; Iz 42,21) 130 Die Eröffnung deiner Worte erleuchtet und gibt den Unverständigen Einsicht. (Da 5,11; Da 5,14; 2K 4,6) 131 Ich tue meinen Mund weit auf und lechze, denn mich verlangt nach deinen Geboten. (Ž 119,72; Ž 119,103; 1P 2,2) 132 Wende dich zu mir und sei mir gnädig, nach deinem Rechtsspruch für die, welche deinen Namen lieben! (Ž 25,16; Ž 91,14) 133 Mache meine Schritte fest durch dein Wort, und lass nichts Böses über mich herrschen! (Ž 18,36; Ž 19,14) 134 Erlöse mich von der Bedrückung durch Menschen, und ich will deine Befehle befolgen! (L 1,74) 135 Lass dein Angesicht leuchten über deinen Knecht und lehre mich deine Anweisungen! (Nu 6,24; Ž 4,7; Ž 119,12; Ž 119,124) 136 Tränenströme fließen aus meinen Augen, weil man dein Gesetz nicht befolgt. (Ezd 9,3; Ez 9,4) 137 Gerecht bist du, o HERR, und deine Bestimmungen sind richtig! (Ezd 9,15; Da 9,7) 138 Du hast deine Zeugnisse in Gerechtigkeit verordnet und in großer Treue. (Dt 4,8) 139 Mein Eifer verzehrt mich, weil meine Widersacher deine Worte vergessen. (1Kr 19,10; Ž 69,10; J 2,17) 140 Dein Wort ist wohlgeläutert, und dein Knecht hat es lieb. (Ž 12,7; Ž 18,31; Ž 119,127; Ž 119,131) 141 Ich bin gering und verachtet; doch deine Befehle habe ich nicht vergessen. (Ž 119,51; Ž 119,87) 142 Deine Gerechtigkeit ist eine ewige Gerechtigkeit, und dein Gesetz ist Wahrheit. (Ž 119,160; J 17,17) 143 Angst und Drangsal haben mich getroffen; aber deine Gebote sind meine Freude. (Ž 119,92; Ž 119,174) 144 Deine Zeugnisse sind auf ewig gerecht; gib mir Einsicht, so werde ich leben! (Ž 119,1; Ž 119,130; Př 4,4) 145 Ich rufe von ganzem Herzen: HERR, erhöre mich; ich will deine Anweisungen befolgen! (Ž 119,8; Ž 119,17; Ž 119,58) 146 Ich rufe zu dir; hilf mir, so will ich deine Zeugnisse bewahren. (Ž 36,7; Ž 119,170; Jr 17,14) 147 Ich komme der Morgendämmerung zuvor und schreie; ich hoffe auf dein Wort. (Ž 119,62; Ž 119,74; Ž 119,114) 148 Meine Augen kommen den Nachtwachen zuvor, damit ich nachsinne über dein Wort. (Ž 1,2; Ž 119,97) 149 Höre meine Stimme nach deiner Gnade! O HERR, belebe mich nach deinen Bestimmungen! (Ž 119,25; Ž 119,40; Ž 119,156) 150 Die der Arglist nachjagen, nahen sich; von deinem Gesetz sind sie fern. (Ž 35,12; Iz 29,13) 151 Du bist nahe, o HERR, und alle deine Gebote sind Wahrheit. (2S 7,28; Ž 34,19; Ž 145,18; J 17,17) 152 Längst weiß ich aus deinen Zeugnissen, dass du sie auf ewig gegründet hast. (L 21,33) 153 Sieh mein Elend an und errette mich; denn ich habe dein Gesetz nicht vergessen! (Ž 119,141; Ž 119,170; Ž 119,176) 154 Führe meine Sache und erlöse mich; belebe mich nach deinem Wort! (Ž 119,149; Ž 119,159; Iz 43,1; Mi 7,9) 155 Das Heil ist fern von den Gottlosen; denn sie fragen nicht nach deinen Anweisungen. (Iz 9,12; Iz 57,21; Iz 59,11) 156 Deine Barmherzigkeit ist groß, o HERR; belebe mich nach deinen Bestimmungen! (1Pa 21,13; Ž 103,8; Ž 119,154) 157 Zahlreich sind meine Verfolger und Widersacher; dennoch habe ich mich nicht abgewandt von deinen Zeugnissen. (Ž 119,95; Ž 119,161) 158 Wenn ich die Abtrünnigen ansehe, empfinde ich Abscheu, weil sie dein Wort nicht bewahren. (Ž 119,136) 159 Siehe, ich liebe deine Befehle; o HERR, belebe mich nach deiner Gnade! (Ž 119,88; Ž 119,140; Ž 119,156) 160 Die Summe deines Wortes ist Wahrheit, und jede Bestimmung deiner Gerechtigkeit bleibt ewiglich. (Ž 119,152) 161 Fürsten verfolgen mich ohne Ursache; aber vor deinem Wort fürchtet sich mein Herz. (Iz 66,2) 162 Ich freue mich über dein Wort wie einer, der große Beute findet. (Ž 119,14; Ž 119,127; Jr 15,16) 163 Ich hasse die Lüge und verabscheue sie; dein Gesetz aber habe ich lieb. (Ž 119,113; Ž 119,128) 164 Ich lobe dich siebenmal am Tag wegen der Bestimmungen deiner Gerechtigkeit. (Ž 119,62; Ž 119,171) 165 Großen Frieden haben, die dein Gesetz lieben, und nichts bringt sie zu Fall. (Př 3,2; Př 3,17; Iz 32,17) 166 Ich hoffe auf dein Heil, o HERR, und tue deine Gebote. (Pl 3,24) 167 Meine Seele bewahrt deine Zeugnisse und liebt sie sehr. (Ž 119,24) 168 Ich habe deine Befehle und deine Zeugnisse bewahrt; denn alle meine Wege sind vor dir. (Př 5,21) 169 HERR, lass mein Rufen vor dich kommen; gib mir Einsicht entsprechend deinem Wort! (Ž 32,8; Ž 34,18; Ž 77,2; Ž 119,105) 170 Lass mein Flehen vor dich kommen; errette mich nach deiner Verheißung! (Ž 119,134; Ž 119,146) 171 Meine Lippen sollen überfließen von Lob, wenn du mich deine Anweisungen lehrst. (Ž 119,7; Ž 119,12) 172 Meine Zunge soll reden von deinem Wort, denn alle deine Gebote sind gerecht. (Ž 35,28; Ž 51,16; Ř 7,12) 173 Deine Hand komme mir zu Hilfe, denn ich habe deine Befehle erwählt. (Ž 119,30; Ž 119,94; Ž 119,117) 174 Ich habe Verlangen nach deinem Heil, o HERR, und dein Gesetz ist meine Lust. (Ž 119,123; Ž 119,143) 175 Lass meine Seele leben, damit sie dich lobe, und deine Bestimmungen seien meine Hilfe! (Ž 103,1; Ž 119,39; Ž 119,102; Iz 38,19) 176 Ich bin in die Irre gegangen wie ein verlorenes Schaf; suche deinen Knecht! Denn deine Gebote habe ich nicht vergessen. (Ž 119,16; Ž 119,83; Iz 53,6; Ez 34,6; L 15,4; 1P 2,25) 

Bibeltext der Schlachter
Copyright © 2000 Genfer Bibelgesellschaft
Wiedergegeben mit der freundlichen Genehmigung. Alle Rechte vorbehalten.