1 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon. 2 Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. 3 Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou. 4 Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala. 5 Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení. 6 Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání. 7 Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům. 8 Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj! (Bét) 9 Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova. 10 Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání. 11 Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit. 12 Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 13 Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst. 14 Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění. 15 O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky. 16 Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo. (Gimel) 17 Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova. 18 Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého. 19 Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání. 20 V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době. 21 Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání. 22 Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám. 23 I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních, 24 tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci. (Dálet) 25 Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova. 26 Vyprávěl jsem o svých cestách – tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 27 Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech. 28 Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova. 29 Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj. 30 Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy. 31 Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben! 32 Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost. (Hé) 33 Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat. 34 Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem. 35 Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji. 36 Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti. 37 Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život. 38 Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni. 39 Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé. 40 Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život. (Vav) 41 Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl, 42 a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo. 43 Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud. 44 Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy. 45 Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji. 46 O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben. 47 Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval. 48 Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních. (Zajin) 49 Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil. 50 Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život. 51 Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím. 52 Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu. 53 Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon. 54 Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem. 55 V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím. 56 Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat. (Chet) 57 Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov. 58 O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl. 59 Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy. 60 Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat. 61 Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon. 62 Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy. 63 Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží. 64 Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. (Tet) 65 Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine. 66 Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím. 67 Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl. 68 Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 69 Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem. 70 Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením. 71 Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením. 72 Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra. (Jod) 73 Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním. 74 Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo. 75 Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou. 76 Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl. 77 Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením. 78 Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím. 79 Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají. 80 Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben. (Kaf) 81 Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo. 82 Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš? 83 Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl. 84 Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud? 85 Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon. 86 Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz! 87 Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím. 88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet. (Lámed) 89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo. 90 Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí. 91 Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci. 92 Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul. 93 Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život. 94 Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji. 95 Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím. 96 Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor. (Mém) 97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím. 98 Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje. 99 Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích. 100 Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám. 101 Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova. 102 Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu. 103 Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa. 104 Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu. (Nún)105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. 106Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů. 107Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život. 108Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům. 109Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon. 110Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil. 111Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce. 112 V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků. (Sámek)113Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon. 114 Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo. 115 Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha. 116 Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj. 117 Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení. 118 Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou. 119 Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví. 120 Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů. (Ajin)121 Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují. 122 Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali. 123 Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti. 124 Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 125 Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví. 126 Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje. 127 Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí. 128 Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu. (Pé)129 Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává. 130 Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti. 131 Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních. 132 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno. 133 Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne. 134 Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet. 135 Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 136 Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon. (Çáde)137 Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech. 138 Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda. 139 Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova. 140 Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval. 141 Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl. 142 Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda. 143 Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením. 144 Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít. (Kóf)145 Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat. 146 Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet. 147 Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo. 148 Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl. 149 Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život. 150 Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého. 151 Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda. 152 Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ. (Réš) 153 Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám. 154 Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl. 155 Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení. 156 Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život. 157 Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím. 158 Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl. 159 Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život. 160 To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný. (Šín)161 Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova. 162 Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist. 163 Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon. 164 Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy. 165 Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou. 166 S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním. 167 Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval. 168 Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty. (Táv)169 Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova. 170 Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl. 171 Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš. 172 Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá. 173 Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil. 174 Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením. 175 Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy. 176 Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!
1Glücklich sind, die im Weg untadelig sind, die im Gesetz des HERRN wandeln. (Ž 128,1; L 1,6)2Glücklich sind, die seine Zeugnisse bewahren, die ihn von ganzem Herzen suchen. (Dt 4,29; Dt 6,17; 1Kr 2,3; 2Pa 31,21; Ž 119,17; L 11,28)3Die auch kein Unrecht tun, die auf seinen Wegen wandeln! (Jr 7,23; Ez 18,17)4Du hast deine Vorschriften geboten, dass man sie eifrig beobachte. (Dt 6,3; Mt 5,19)5Oh, dass doch meine Wege beständig wären, deine Ordnungen zu halten!6Dann werde ich nicht beschämt werden, wenn ich beachte alle deine Gebote. (Ž 119,31)7Ich will dich preisen mit aufrichtigem Herzen, wenn ich gelernt habe die Bestimmungen deiner Gerechtigkeit. (Ž 119,171)8Deine Ordnungen will ich halten. Verlass mich nicht ganz und gar! (Ž 119,145)9Wodurch hält ein Jüngling seinen Pfad rein? Indem er sich bewahrt nach deinem Wort. (Ž 17,4; Př 1,4)10Mit meinem ganzen Herzen habe ich dich gesucht. Lass mich nicht abirren von deinen Geboten! (2Pa 15,15)11In meinem Herzen habe ich dein Wort verwahrt, damit ich nicht gegen dich sündige. (L 8,15; Ko 3,16)12Gepriesen seist du, HERR! Lehre mich deine Ordnungen! (Ž 119,26)13Mit meinen Lippen habe ich erzählt alle Bestimmungen deines Mundes. (Dt 6,6)14An dem Weg deiner Zeugnisse habe ich Freude, mehr als an allem Reichtum. (Ž 119,72; Ž 119,111)15Deine Vorschriften will ich bedenken und beachten deine Pfade. (Ž 1,2; Ž 119,23)16An deinen Satzungen habe ich meine Lust. Dein Wort vergesse ich nicht. (Ž 119,24; Ž 119,61; Jr 15,16; Ř 7,22)17Tue Gutes an deinem Knecht, so werde ich leben. Ich will dein Wort halten! (Ž 119,2; Ž 119,77)18Öffne meine Augen, damit ich schaue die Wunder aus deinem Gesetz. (Ef 1,18)19Ein Gast bin ich im Land. Verbirg nicht vor mir deine Gebote! (Ž 39,13)20Meine Seele zermürbt sich vor Verlangen nach deinen Bestimmungen zu aller Zeit. (Ž 119,40)21Gescholten[1] hast du die Übermütigen, die Verfluchten, die abirren von deinen Geboten. (Dt 27,26; Ž 119,118)22Wälze von mir Hohn und Verachtung! Denn deine Zeugnisse habe ich bewahrt. (Ž 119,39)23Sitzen auch Oberste und verhandeln gegen mich, dein Knecht sinnt nach über deine Ordnungen. (Ž 119,15; Ž 119,161)24Deine Zeugnisse sind auch meine Lust, meine Ratgeber ⟨sind sie⟩. (Ž 119,16)25Am Staub klebt meine Seele. Belebe mich nach deinem Wort! (Ž 44,26; Ž 119,93; Ž 143,11)26Meine Wege habe ich erzählt, und du hast mich erhört. Lehre mich deine Ordnungen! (2Kr 20,3; Ž 119,12)27Lass mich verstehen den Weg deiner Vorschriften. Sinnen will ich über deine Wunder. (Ž 77,13)28Meine Seele zerfließt vor Kummer. Richte mich auf nach deinem Wort! (Mt 5,4)29Halte fern von mir den Weg der Lüge, und gewähre mir dein Gesetz! (Př 30,8)30Den Weg der Treue habe ich erwählt, ich habe vor mich gestellt deine Bestimmungen. (Dt 6,6; Ž 18,23)31Ich halte an deinen Zeugnissen fest. HERR, lass mich nicht beschämt werden! (Ž 119,6)32Den Weg deiner Gebote werde ich laufen, denn du machst mir das Herz weit. (Gn 26,22; Ž 119,45)33Lehre mich, HERR, den Weg deiner Ordnungen, und ich will ihn bewahren bis ans Ende. (Ž 39,2; Ž 119,2; Ž 119,12; Iz 54,13)34Gib mir Einsicht, und ich will dein Gesetz bewahren und es halten von ganzem Herzen. (Ž 39,2; Ž 119,2; Ž 119,66; Př 2,6)35Leite mich auf dem Pfad deiner Gebote! Denn ich habe Gefallen daran. (Ž 1,2)36Neige mein Herz zu deinen Zeugnissen und nicht zum Gewinn! (Ž 141,4)37Wende meine Augen ⟨davon⟩ ab, das Eitle zu betrachten. Belebe mich auf deinen Wegen!38Halte deinem Knecht deine Zusage aufrecht,[2] die deiner Furcht entspricht[3]! (Ž 119,50)39Wende ab meine Schande, die ich fürchte! Denn deine Bestimmungen sind gut. (Ž 119,22)40Siehe, ich sehne mich nach deinen Vorschriften! Belebe mich durch deine Gerechtigkeit! (Ž 119,20)41Lass über mich kommen deine Gnaden, HERR, dein Heil[4] nach deiner Zusage, (Ž 119,50; Ž 119,81)42damit ich meinem Lästerer ein Wort antworten kann. Denn ich vertraue auf dein Wort.43Entziehe meinem Mund das Wort der Wahrheit[5] nicht allzu sehr! Denn ich hoffe auf deine Bestimmungen. (Ž 119,74; Iz 59,21)44Halten will ich dein Gesetz beständig, immer und ewig. (Ž 119,55)45Und ich werde wandeln in weitem Raum, denn nach deinen Vorschriften habe ich geforscht. (Ž 119,32; Ž 119,94)46Vor Königen will ich reden von deinen Zeugnissen und mich nicht schämen. (Mt 10,18; Ř 1,16)47Ich habe meine Lust an deinen Geboten, die ich liebe, (Ž 119,16; Ž 119,97)48und werde meine Hände aufheben zu deinen Geboten, die ich lieb habe. Und über deine Ordnungen will ich nachdenken. (Ž 119,15; Ž 119,97)49Gedenke des Wortes an deinen Knecht, worauf du mich hast warten lassen!50Dies ist mein Trost in meinem Elend, dass deine Zusage mich belebt hat. (Ž 119,38; Ž 119,92; Ž 138,7)51Die Übermütigen haben mich über die Maßen verspottet, aber von deinem Gesetz bin ich nicht abgewichen. (Ž 119,157)52Ich gedachte, HERR, deiner Bestimmungen von alters her, und ich tröstete mich. (Ž 77,12)53Zornglut hat mich ergriffen wegen der Gottlosen, die dein Gesetz verlassen. (Neh 5,6; Mk 3,5)54Lieder waren mir deine Ordnungen im Haus meiner Fremdlingschaft.55In der Nacht habe ich deines Namens gedacht, HERR, und ich habe dein Gesetz gehalten. (Ž 119,44)56Dies ist mir zuteilgeworden: Dass ich deine Vorschriften bewahre.57[6] Mein Teil ist der HERR! Ich habe versprochen, deine Worte zu bewahren.[7] (Ž 119,2)58Ich suchte dich zu besänftigen von ganzem Herzen. Sei mir gnädig nach deiner Zusage! (Ž 119,145)59Ich habe meine Wege überdacht und meine Füße gekehrt zu deinen Zeugnissen. (Pl 3,40)60Ich bin geeilt und habe nicht gezögert, deine Gebote zu halten. (Gn 18,6)61Stricke der Gottlosen haben mich umgeben. Dein Gesetz habe ich nicht vergessen. (Ž 119,16)62Um Mitternacht stehe ich auf, um dich zu preisen wegen der Bestimmungen deiner Gerechtigkeit. (Ž 119,164; Sk 16,25)63Ich bin der Gefährte aller, die dich fürchten, derer, die deine Vorschriften einhalten. (Ž 119,79)64Von deiner Gnade, HERR, ist die Erde erfüllt. Lehre mich deine Ordnungen! (Ž 33,5; Ž 119,12)65Du hast Gutes getan an deinem Knecht, HERR, nach deinem Wort!66Gute Einsicht und Erkenntnis lehre mich! Denn ich habe deinen Geboten geglaubt. (Ž 119,34)67Bevor ich gedemütigt wurde, irrte ich. Jetzt aber halte ich dein Wort.68Du bist gut und tust Gutes. Lehre mich deine Ordnungen! (Ž 119,12)69Lügen haben die Frechen gegen mich erdichtet.[8] Ich bewahre deine Vorschriften von ganzem Herzen. (Ž 119,2)70Ihr Herz ist unempfindlich geworden wie Fett. Ich habe meine Lust an deinem Gesetz. (Ž 119,16; Iz 6,10)71Es war gut für mich, dass ich gedemütigt wurde, damit ich deine Ordnungen lernte. (Ž 94,12)72Lieber ist mir das Gesetz deines Mundes als Tausende von Gold- und Silberstücken. (Ž 19,11; Ž 119,14; Př 3,13)73Deine Hände haben mich gemacht und bereitet. Gib mir Einsicht, ich will deine Gebote lernen. (Jb 10,8; Ž 95,6; Ž 119,34; Ko 1,9)74Die dich fürchten, werden mich sehen und sich freuen, denn ich harre auf dein Wort. (Ž 119,43)75Ich habe erkannt, HERR, dass deine Gerichte Gerechtigkeit sind und dass du mich in Treue gedemütigt hast.76Lass doch deine Gnade mir zum Trost sein nach deiner Zusage an deinen Knecht! (Ž 119,38)77Lass deine Erbarmungen über mich kommen, dass ich lebe. Denn dein Gesetz ist meine Lust. (Ž 119,16; Ž 119,17)78Lass beschämt werden die Übermütigen, die mich lügnerisch bedrücken. Ich denke über deine Vorschriften nach. (Ž 119,15; Ž 119,86)79Lass sich zu mir wenden, die dich fürchten und die deine Zeugnisse erkennen! (Ž 119,63)80Lass mein Herz untadelig sein in deinen Ordnungen, damit ich nicht in Schande komme. (Ž 119,6)81Meine Seele verzehrt sich nach deinem Heil[9]. Ich warte auf dein Wort. (Ž 119,41; Ž 119,43; Ž 130,5)82Meine Augen verzehren sich nach deiner Zusage: »Wann wirst du mich trösten?«83Denn wie ein Schlauch im Rauch bin ich. Deine Ordnungen habe ich nicht vergessen. (Jb 30,30; Ž 119,16)84Wie viele werden der Tage deines Knechts sein? Wann wirst du Gericht halten über meine Verfolger? (Ž 89,48; 2Te 1,6)85Die Übermütigen haben mir Gruben gegraben, sie, die nicht nach deinem Gesetz sind. (Ž 35,7)86Alle deine Gebote sind Treue[10]. Sie haben mich verfolgt ohne Grund. Hilf mir! (Ž 119,78)87Wenig fehlte, so hätten sie mich vernichtet im Land. Ich aber, ich habe deine Vorschriften nicht verlassen.88Belebe mich nach deiner Gnade, und ich werde bewahren das Zeugnis deines Mundes. (Ž 119,2; Ž 119,124)89In Ewigkeit, HERR, steht dein Wort fest im Himmel. (Ž 111,7; Iz 40,8; Mt 5,18; 1P 1,25)90Von Generation zu Generation ⟨währt⟩ deine Treue. Du hast die Erde gegründet, und sie steht. (Ž 100,5; Ž 104,5)91Nach deinen Ordnungen bestehen sie bis heute, denn alles ist dir dienstbar. (Iz 40,26)92Wäre nicht dein Gesetz meine Lust gewesen, dann wäre ich verloren gegangen in meinem Elend. (Ž 119,16; Ž 119,50)93Ewig werde ich deine Vorschriften nicht vergessen, denn durch sie hast du mich belebt. (Ž 119,16; Ž 119,25)94Ich bin dein, rette mich! Denn ich habe nach deinen Vorschriften gesucht. (Ž 3,8; Ž 119,45; Ž 119,146; Pís 6,3; Jr 17,14; Sk 27,23)95Die Gottlosen haben mir aufgelauert, um mich umzubringen[11]. Ich achte auf deine Zeugnisse.96Von allen Vollkommenen habe ich ein Ende gesehen. Doch dein Gebot reicht sehr weit.97Wie liebe ich dein Gesetz! Es ist mein Nachdenken den ganzen Tag. (Ž 119,15; Ž 119,47)98Dein Gebot macht mich weiser als meine Feinde. Denn ewig ist es mein! (Dt 4,6)99Verständiger bin ich als alle meine Lehrer. Denn deine Zeugnisse sind mein Überlegen. (Ž 119,15)100Einsichtiger als Greise bin ich. Denn deine Vorschriften habe ich gehalten. (Jb 32,9; Ž 119,34)101Von jedem bösen Pfad habe ich meine Füße zurückgehalten, damit ich dein Wort bewahre. (Ž 119,2; Př 1,15)102Von deinen Bestimmungen gewichen bin ich nicht, denn du, du hast mich unterwiesen. (Jb 36,22; Tt 2,12)103Wie süß ist meinem Gaumen dein Wort, mehr als Honig meinem Mund! (Ž 19,11; Ez 3,3)104Aus deinen Vorschriften empfange ich Einsicht. Darum hasse ich jeden Lügenpfad! (Jb 32,9; Ž 119,34; Ž 119,128)105Eine Leuchte für meinen Fuß ist dein Wort, ein Licht für meinen Pfad. (Př 6,23; 2P 1,19)106Ich habe geschworen und halte es aufrecht, die Bestimmungen deiner Gerechtigkeit zu bewahren. (Neh 10,30)107Ich bin über die Maßen gebeugt. HERR, belebe mich nach deinem Wort! (Ž 119,25)108Die Gaben[12] meines Mundes lass dir doch wohlgefallen, HERR! Lehre mich deine Bestimmungen! (Ž 19,15; Ž 27,6; Ž 119,12; Žd 13,15)109Mein Leben ist ständig in meiner Hand[13], aber dein Gesetz habe ich nicht vergessen. (Ž 119,16)110Die Gottlosen haben mir eine Schlinge gelegt, aber von deinen Vorschriften bin ich nicht abgeirrt. (Ž 38,13; Ž 57,7)111Deine Zeugnisse sind mein Erbe für ewig, denn die Freude meines Herzens sind sie. (Dt 33,4; Ž 19,9; Ž 119,14)112Ich habe mein Herz geneigt, deine Ordnungen zu tun.[14] Für ewig ist der Lohn![15] (Ž 119,44; Př 2,2)113Die Gemeinen hasse ich, aber ich liebe dein Gesetz. (Ž 119,47)114Mein Schutz[16] und mein Schild bist du. Auf dein Wort hoffe ich. (Ž 3,4; Ž 32,7; Ž 119,43)115Weicht von mir, ihr Übeltäter, ich will die Gebote meines Gottes halten! (Ž 119,2; Ž 139,19; Mt 7,23; L 13,27)116Stütze mich nach deiner Zusage, so werde ich leben. Lass mich nicht beschämt werden in meiner Hoffnung! (Ž 119,6; Ž 119,17)117Stütze mich, dass ich gerettet werde. Und ich will beständig auf deine Ordnungen schauen[17].118Abgewiesen hast du alle, die von deinen Ordnungen abirren. Denn Lüge ist ihr Sinnen[18]. (Ž 119,21; Př 12,20)119⟨Wie⟩ Schlacken hast du weggeräumt alle Gottlosen des Landes, darum liebe ich deine Zeugnisse. (Ž 119,47; Ez 22,18)120Vor deinem Schrecken schaudert mein Fleisch, ich fürchte mich vor deinen Urteilen. (Ž 88,16; Abk 3,16)121Ich habe Recht und Gerechtigkeit geübt. Überlass mich nicht meinen Unterdrückern!122Sei Bürge für deinen Knecht zum Guten! Lass die Übermütigen mich nicht unterdrücken!123Meine Augen sehnen sich nach deinem Heil[19] und nach der Zusage deiner Gerechtigkeit. (Ž 119,41)124Handle mit deinem Knecht nach deiner Gnade und lehre mich deine Ordnungen! (Ž 31,20; Ž 119,12; Ž 119,88)125Dein Knecht bin ich; gib mir Einsicht, so werde ich deine Zeugnisse erkennen. (Ž 116,16; Ž 119,34)126Es ist Zeit für den HERRN, zu handeln. Sie haben dein Gesetz gebrochen[20]. (1Kr 19,10; Ž 102,14)127Darum liebe ich deine Gebote mehr als Gold und Feingold. (Ž 119,14; Ž 119,47)128Darum wandle ich aufrichtig[21] nach allen deinen Vorschriften[22]. Jeden Lügenpfad hasse ich. (Ž 119,104; Ž 119,172)129Wunderbar sind deine Zeugnisse, darum bewahrt sie meine Seele.130Die Eröffnung deiner Worte leuchtet[23], sie gibt Einsicht den Einfältigen. (Ž 19,8; Ž 119,34)131Ich habe meinen Mund weit aufgetan und gelechzt, denn ich sehne mich nach deinen Geboten. (1P 2,2)132Wende dich zu mir und sei mir gnädig nach dem Anrecht derer, die deinen Namen lieben! (Ž 5,12; Ž 25,16)133Befestige meine Schritte durch dein Wort, und gib keinem Unrecht Macht über mich! (Ž 40,3)134Erlöse mich von der Bedrückung durch Menschen, und ich will deine Vorschriften einhalten.135Lass dein Angesicht leuchten über deinen Knecht, und lehre mich deine Ordnungen! (Ž 119,12)136Wasserbäche fließen herab aus meinen Augen, weil man dein Gesetz nicht hält. (Fp 3,18)137Gerecht bist du, HERR, und richtig sind deine Urteile. (Ezd 9,15; Zj 19,2)138Du hast in Gerechtigkeit deine Zeugnisse geboten und in großer Treue[24]. (Dt 4,8)139Verzehrt[25] hat mich mein Eifer, denn meine Bedränger haben deine Worte vergessen. (1Kr 19,10; Ž 69,10)140Wohlgeläutert ist dein Wort, dein Knecht hat es lieb. (Ž 12,7; Ž 119,47; Př 30,5)141Gering bin ich und verachtet. Deine Vorschriften habe ich nicht vergessen. (Ž 119,16)142Deine Gerechtigkeit ist eine ewige Gerechtigkeit, und dein Gesetz ist Wahrheit[26].143Angst und Bedrängnis haben mich erreicht. Deine Gebote sind meine Lust. (Ž 119,16)144Gerechtigkeit sind deine Zeugnisse für ewig. Gib mir Einsicht, damit ich lebe! (Ž 119,17; Ž 119,34; Ž 119,151; Př 4,4)145Von ganzem Herzen habe ich gerufen: Erhöre mich, HERR! Ich will deine Ordnungen halten. (Ž 119,8; Ž 119,58)146Zu dir habe ich gerufen: Rette mich! Ich will deine Zeugnisse bewahren. (Ž 119,2; Ž 119,94)147Der Morgendämmerung bin ich zuvorgekommen und habe um Hilfe gerufen. Auf deine Worte habe ich gehofft. (Ž 88,2; Ž 119,43)148Meine Augen sind den Nachtwachen zuvorgekommen, um nachzudenken über dein Wort. (Ž 119,15)149Höre meine Stimme nach deiner Gnade! HERR, belebe mich nach deinen Bestimmungen! (Ž 119,25; Ž 119,88)150Nahe sind gekommen, die mich arglistig verfolgen[27]. Fern sind sie von deinem Gesetz. (Iz 59,11; Mt 26,46)151Du bist nahe, HERR, und alle deine Gebote sind Wahrheit[28]. (Ž 119,142)152Längst habe ich aus deinen Zeugnissen erkannt, dass du sie gegründet hast auf ewig.153Sieh mein Elend an und rette mich! Denn dein Gesetz habe ich nicht vergessen. (Ž 119,16)154Führe meinen Rechtsstreit und erlöse mich! Belebe mich nach deiner Zusage! (Ž 35,23; Ž 119,38; Mi 7,9)155Fern von den Gottlosen ist Rettung, denn nach deinen Ordnungen suchen sie nicht. (Iz 59,11)156Deiner Erbarmungen sind viele, HERR. Belebe mich nach deinen Bestimmungen! (1Pa 21,13; Ž 119,25)157Zahlreich sind meine Verfolger und meine Bedränger. Doch von deinen Zeugnissen bin ich nicht abgewichen. (Ž 119,51)158Die Treulosen habe ich gesehen, und es ekelte mich an, weil sie dein Wort nicht bewahrten. (Ž 139,21)159Sieh, dass ich deine Vorschriften lieb habe. Nach deiner Gnade, HERR, belebe mich! (Ž 119,47)160Die Summe deines Wortes ist Wahrheit[29], und jedes Urteil deiner Gerechtigkeit ⟨währt⟩ ewig. (Ž 119,142; J 17,17)161Oberste haben mich verfolgt ohne Ursache. Aber vor deinem Wort hat mein Herz gebebt. (Ž 119,23; Iz 66,2)162Ich freue mich über dein Wort wie einer, der große Beute macht. (Ž 119,14)163Lüge hasse und verabscheue ich. Dein Gesetz liebe ich. (Ž 119,47; Ž 119,104)164Siebenmal am Tag lobe ich dich wegen der Bestimmungen deiner Gerechtigkeit. (Ž 119,62)165Großen Frieden haben die, die dein Gesetz lieben. Sie trifft kein Straucheln.166Ich habe auf dein Heil[30] gewartet, HERR, und deine Gebote habe ich erfüllt[31]. (Gn 49,18; Pl 3,26)167Meine Seele hat deine Zeugnisse befolgt, und ich liebe sie sehr. (Ž 119,47)168Deine Vorschriften und deine Zeugnisse habe ich befolgt, denn alle meine Wege sind vor dir. (Ž 139,3; Př 5,21)169Lass mein Schreien nahe vor dich kommen, HERR! Gib mir Einsicht nach deinem Wort! (Ž 119,34)170Lass vor dich kommen mein Flehen! Rette mich nach deiner Zusage! (Ž 119,94; Jr 37,20; Jr 42,2)171Meine Lippen sollen Lob hervorströmen lassen, denn du lehrst mich deine Ordnungen. (Ž 119,7)172Meine Zunge soll dein Wort besingen[32]. Denn alle deine Gebote sind Gerechtigkeit. (Ž 119,128; Ř 7,12)173Lass deine Hand mir zur Hilfe kommen! Denn ich habe deine Vorschriften erwählt.174Ich sehne mich nach deiner Rettung, HERR! Dein Gesetz ist meine Lust. (Ž 119,16; Ž 119,41)175Meine Seele soll leben und dich loben! Deine Bestimmungen sollen mir helfen! (Ž 119,17; Iz 38,19)176Ich bin umhergeirrt wie ein verloren gegangenes Schaf. Suche deinen Knecht! Denn ich habe deine Gebote nicht vergessen. (Ž 119,16; Iz 53,6; Ez 34,6; 1P 2,25)