Žalm 105

Bible Kralická

1 Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho. 

2 Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho. 

3 Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina. 

4 Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně. 

5 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho, 

6 Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho. 

7 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho. 

8 Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení, 

9 Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi. 

10 Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou, 

11 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho, 

12 Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu. 

13 Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu. 

14 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka: 

15 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého. 

16 Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal, 

17 Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa. 

18 Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil, 

19 Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho. 

20 Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil. 

21 Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého, 

22 Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti. 

23 Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově. 

24 Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své. 

25 Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho. 

26 I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil. 

27 Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově. 

28 Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho. 

29 Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich. 

30 Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich. 

31 Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich. 

32 Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich, 

33 Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich. 

34 Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství. 

35 I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich. 

36 Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich. 

37 Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl. 

38 Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských. 

39 Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci. 

40 K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je. 

41 Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka. 

42 Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené. 

43 Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své. 

44 A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi, 

45 Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah. 

Public Domain

Žalm 105

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Dankt dem HERRN, ruft seinen Namen an, macht unter den Völkern seine Taten bekannt! (1Pa 16,8; Ž 96,1; Iz 12,4) 

2 Singt ihm, lobsingt ihm, redet von allen seinen Wundern! (Iz 12,5; Sk 2,11) 

3 Rühmt euch seines heiligen Namens! Es freue sich das Herz derer, die den HERRN suchen! (Ž 104,34) 

4 Fragt nach dem HERRN und nach seiner Macht, sucht sein Angesicht allezeit! (Ž 100,2; Am 5,4) 

5 Gedenkt an seine Wunder, die er getan hat, an seine Zeichen und die Urteile seines Mundes, (Ž 136,4; Iz 46,9) 

6 o Same Abrahams, seines Knechtes, o ihr Kinder Jakobs, seine Auserwählten! (Gn 22,17; Iz 51,1; Ga 3,7) 

7 Er, der HERR, ist unser Gott; auf der ganzen Erde gelten seine Rechtsurteile. (Gn 17,7; Ž 95,7; Iz 26,9; Zj 15,4) 

8 Er gedenkt auf ewig an seinen Bund, an das Wort, das er ergehen ließ auf tausend Geschlechter hin; (Dt 7,9; 1Pa 16,15; L 1,72) 

9 [an den Bund,] den er mit Abraham geschlossen, an seinen Eid, den er Isaak geschworen hat. (Gn 17,2; Sk 7,8; Žd 6,17) 

10 Er stellte ihn auf für Jakob als Satzung, für Israel als ewigen Bund, (Gn 17,7; 2S 23,5; Žd 13,20) 

11 als er sprach: »Dir gebe ich das Land Kanaan als das Los eures Erbteils«, (Gn 12,7; Gn 13,15; Ž 78,55) 

12 als sie noch leicht zu zählen waren, nur wenige und Fremdlinge darin. (Gn 34,30; Sk 7,14) 

13 Und sie zogen von einem Volk zum andern und von einem Königreich zum andern. (Gn 15,13) 

14 Er ließ sie von keinem Menschen bedrücken und züchtigte Könige um ihretwillen: (Gn 12,14; Ex 7,16) 

15 »Tastet meine Gesalbten nicht an und fügt meinen Propheten kein Leid zu!« (Dt 32,10; 1Pa 16,22; Za 2,12) 

16 Und er rief eine Hungersnot herbei über das Land und zerschlug jede Stütze an Brot. (Gn 41,54; Lv 26,26) 

17 Er sandte einen Mann vor ihnen her; Joseph wurde als Knecht verkauft. (Gn 37,28; Gn 45,5) 

18 Sie zwangen seinen Fuß in einen Stock; sein Hals kam ins Eisen (Gn 39,20) 

19 — bis zu der Zeit, da sein Wort eintraf und der Ausspruch des HERRN ihn geläutert hatte. (Gn 41,9) 

20 Der König sandte hin und befreite ihn; der die Völker beherrschte, ließ ihn los. (Gn 41,14) 

21 Er setzte ihn zum Herrn über sein Haus und zum Herrscher über alle seine Güter, (Gn 41,40) 

22 dass er seine Fürsten nach Belieben binde und seine Ältesten Weisheit lehre. (Gn 41,44) 

23 Da zog Israel nach Ägypten, und Jakob wurde ein Fremdling im Land Hams. (Gn 46,1) 

24 Und er machte sein Volk sehr fruchtbar und ließ es stärker werden als seine Bedränger. (Ex 1,7) 

25 Er verwandelte ihr Herz, dass sie sein Volk hassten, arglistig handelten an seinen Knechten. (Ex 1,12; Sk 7,19) 

26 Er sandte Mose, seinen Knecht, Aaron, den er erwählt hatte. (Ex 3,10; Ex 4,27; Sk 7,34; Žd 3,5) 

27 Die taten seine Zeichen unter ihnen und Wunder im Land Hams. (Ex 7,1; Ž 105,22; Sk 7,36) 

28 Er sandte Finsternis, und es wurde Nacht, damit sie seinem Wort nicht widerstreben möchten. (Ex 10,22; Ž 119,60; Ez 2,4) 

29 Er verwandelte ihre Gewässer in Blut und tötete ihre Fische; (Ex 7,20; Zj 16,3) 

30 ihr Land wimmelte von Fröschen bis in die Gemächer ihrer Könige. (Ex 8,6) 

31 Er sprach, und es kamen Fliegenschwärme, Mücken über ihr ganzes Gebiet. (Ex 8,24; Iz 7,18) 

32 Er gab ihnen Hagel statt Regen, Feuerflammen auf ihr Land; (Ex 9,23; Zj 8,7) 

33 und er schlug ihre Weinstöcke und Feigenbäume und zerbrach die Bäume in ihrem Land. (Jl 1,10) 

34 Er sprach, da kamen Heuschrecken und Fresser ohne Zahl, (Ex 10,12; Ž 78,46) 

35 die fraßen alles Grün im Land und verzehrten ihre Feldfrüchte. (Jl 1,4; Zj 9,3) 

36 Und er schlug alle Erstgeburt in ihrem Land, die Erstlinge all ihrer Kraft. (Ex 12,29; Ž 78,51) 

37 Aber [Israel] ließ er ausziehen mit Silber und Gold, und es war kein Strauchelnder unter ihren Stämmen. (Ex 12,35; Ex 12,37; 1S 2,9; Ag 2,8) 

38 Ägypten war froh, dass sie gingen; denn Furcht vor ihnen war auf sie gefallen. (Ex 12,33) 

39 Er breitete vor ihnen eine Wolke aus als Decke und Feuer, um die Nacht zu erleuchten. (Ex 13,21; Neh 9,12) 

40 Sie forderten; da ließ er Wachteln kommen und sättigte sie mit Himmelsbrot. (Ex 16,13; Ex 16,14; J 6,31) 

41 Er öffnete den Felsen, da floss Wasser heraus; es floss als ein Strom in der Wüste. (Ex 17,6; Iz 48,21; 1K 10,1) 

42 Denn er gedachte an sein heiliges Wort, an Abraham, seinen Knecht. (Gn 15,13; L 1,54) 

43 Er ließ sein Volk ausziehen mit Freuden, mit Jubel seine Auserwählten. (Ex 15,1) 

44 Und er gab ihnen die Länder der Heiden, und was die Völker sich mühsam erworben hatten, das nahmen sie in Besitz, (Neh 9,25; Ž 78,55) 

45 damit sie seine Satzungen hielten und seine Lehren bewahrten. Hallelujah! (Dt 6,21; Ez 36,24; Ef 2,8) 

Bibeltext der Schlachter
Copyright © 2000 Genfer Bibelgesellschaft
Wiedergegeben mit der freundlichen Genehmigung. Alle Rechte vorbehalten.