Žalm 104 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl. 2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu. 3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém. 4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající. 5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků. 6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. 7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, 8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. 9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. 10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, 11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Lobe den HERRN, meine Seele! HERR, mein Gott, du bist sehr groß; mit Pracht und Majestät bist du bekleidet, (Ž 93,1; Ž 95,3; Ž 103,1) 2 du, der sich in Licht hüllt wie in ein Gewand, der den Himmel ausspannt wie eine Zeltbahn, (Gn 1,3; Gn 1,6; Iz 40,22; Jk 1,17; 1J 1,5)

Gn 1,3Gn 1,6Iz 40,22Jk 1,171J 1,5

3 der sich seine Obergemächer zimmert in den Wassern, der Wolken zu seinem Wagen macht und einherfährt auf den Flügeln des Windes, (Ž 18,11; Iz 19,1; Mt 24,30; Zj 1,7)

Ž 18,11Iz 19,1Mt 24,30Zj 1,7

4 der seine Engel zu Winden macht, seine Diener zu Feuerflammen. (2Kr 2,11; Jon 1,4; Mt 14,24; Sk 27,14; Žd 1,7)

2Kr 2,11Jon 1,4Mt 14,24Sk 27,14Žd 1,7

5 Er hat die Erde auf ihre Grundfesten gegründet, dass sie nicht wankt für immer und ewig. (Jb 38,4; Kaz 1,4) 6 Mit der Flut decktest du sie wie mit einem Kleid; die Wasser standen über den Bergen; (Gn 7,19; 2P 3,5) 7 aber vor deinem Schelten flohen sie, vor deiner Donnerstimme suchten sie ängstlich das Weite. (Gn 8,1; Ž 114,3) 8 Die Berge stiegen empor, die Täler senkten sich zu dem Ort, den du ihnen gesetzt hast. 9 Du hast [den Wassern] eine Grenze gesetzt, die sie nicht überschreiten sollen; sie dürfen die Erde nicht wiederum bedecken. (Gn 9,11; Př 8,28) 10 Du lässt Quellen entspringen in den Tälern; sie fließen zwischen den Bergen hin; (Dt 8,7; Iz 35,7; Iz 41,18) 11 sie tränken alle Tiere des Feldes; die Wildesel löschen ihren Durst. (Jb 39,8) 12 Über ihnen wohnen die Vögel des Himmels; die lassen aus den Zweigen ihre Stimme erschallen. (L 12,6) 13 Du tränkst die Berge aus deinen Obergemächern; von der Frucht deiner Werke wird die Erde satt. (Ž 65,9; Jr 10,13) 14 Du lässt Gras wachsen für das Vieh und Pflanzen, dass sie dem Menschen dienen, damit er Nahrung hervorbringe aus der Erde; (Gn 1,29; Sk 14,17) 15 und damit der Wein das Herz des Menschen erfreue, und das Angesicht glänzend werde vom Öl, und damit Brot das Herz des Menschen stärke. (Lv 26,5; Dt 8,3; Sd 9,13; Jb 28,5; Ž 23,5; Ž 133,2; Kaz 10,19; Iz 55,10; Mt 6,11; L 7,46)

Lv 26,5Dt 8,3Sd 9,13Jb 28,5Ž 23,5Ž 133,2Kaz 10,19Iz 55,10Mt 6,11L 7,46

16 Die Bäume des HERRN trinken sich satt, die Zedern des Libanon, die er gepflanzt hat, (Nu 24,6) 17 wo die Vögel ihre Nester bauen und der Storch, der die Zypressen bewohnt. (Lv 11,19; Jr 8,7; L 9,58) 18 Die hohen Berge sind für die Steinböcke, die Felsen sind eine Zuflucht für die Klippdachse. (Dt 14,5; Př 30,26) 19 Er hat den Mond gemacht zur Bestimmung der Zeiten; die Sonne weiß ihren Untergang. (Gn 1,16; Ž 19,5; Ž 50,1) 20 Schaffst du Finsternis, und wird es Nacht, so regen sich alle Tiere des Waldes. (Ex 10,21; Ž 74,16; L 22,53; J 3,19)

Ex 10,21Ž 74,16L 22,53J 3,19

21 Die jungen Löwen brüllen nach Raub und suchen ihre Nahrung von Gott. (Jb 38,39) 22 Geht die Sonne auf, so ziehen sie sich zurück und legen sich in ihre Verstecke; (Jb 37,8) 23 der Mensch aber geht hinaus an sein Tagewerk, an seine Arbeit bis zum Abend. (Ex 20,9; J 9,4; 2Te 3,10) 24 HERR, wie sind deine Werke so viele! Du hast sie alle in Weisheit gemacht, und die Erde ist erfüllt von deinem Besitz. (Jb 5,9; Ž 33,5; Př 3,19; Iz 6,3; Jr 10,12)

Jb 5,9Ž 33,5Př 3,19Iz 6,3Jr 10,12

25 Da ist das Meer, so groß und weit ausgedehnt; darin wimmelt es ohne Zahl von Tieren klein und groß; (Gn 1,20; Ž 95,5) 26 da fahren die Schiffe, der Leviathan, den du gemacht hast, dass er sich darin tummle. (Jb 40,25; Ž 74,14; Ž 107,23) 27 Sie alle warten auf dich, dass du ihnen ihre Speise gibst zu seiner Zeit. (Ž 136,25) 28 Wenn du ihnen gibst, so sammeln sie; wenn du deine Hand auftust, so werden sie mit Gutem gesättigt; (L 12,24) 29 verbirgst du dein Angesicht, so erschrecken sie; nimmst du ihren Odem weg, so vergehen sie und werden wieder zu Staub; (Jb 12,9; Jb 34,14) 30 sendest du deinen Odem aus, so werden sie erschaffen, und du erneuerst die Gestalt der Erde. (Jb 33,4; Ž 135,6; Iz 32,15; Iz 51,6; Ez 37,10; Jl 2,21; Sk 17,25; Zj 21,1)

Jb 33,4Ž 135,6Iz 32,15Iz 51,6Ez 37,10Jl 2,21Sk 17,25Zj 21,1

31 Die Herrlichkeit des HERRN wird ewig währen; der HERR wird sich an seinen Werken freuen! (Gn 1,31; Ex 40,35; Iz 65,19; Ř 11,36)

Gn 1,31Ex 40,35Iz 65,19Ř 11,36

32 Blickt er die Erde an, so zittert sie; rührt er die Berge an, so rauchen sie. (Ex 19,18; Ž 97,4; Ž 144,5; Na 1,5)

Ex 19,18Ž 97,4Ž 144,5Na 1,5

33 Ich will dem HERRN singen mein Leben lang, meinem Gott lobsingen, solange ich bin. (Ž 146,2) 34 Möge mein Nachsinnen ihm wohlgefallen! Ich freue mich an dem HERRN. (Neh 8,10; Ž 19,15; Abk 3,18; Mt 6,3; L 1,47; Ko 3,2)

Neh 8,10Ž 19,15Abk 3,18Mt 6,3L 1,47Ko 3,2

35 Die Sünder sollen von der Erde vertilgt werden und die Gottlosen nicht mehr sein! Lobe den HERRN, meine Seele! Hallelujah! (Ž 10,15; Ž 103,22; Ž 104,1)