Žalm 106

Bible Kralická

1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho. 

2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho? 

3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času. 

4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým, 

5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým. 

6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali. 

7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém. 

8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou. 

9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti. 

10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele. 

11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich. 

12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho, 

13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho; 

14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách. 

15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich. 

16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu, 

17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu. 

18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky. 

19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině. 

20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu, 

21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě. 

22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém. 

23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil. 

24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho. 

25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova. 

26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti, 

27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí. 

28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch. 

29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána, 

30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta. 

31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky. 

32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně. 

33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými. 

34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil, 

35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich, 

36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem. 

37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům. 

38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami. 

39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými. 

40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své. 

41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli, 

42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich. 

43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou. 

44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich. 

45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých, 

46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi. 

47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé. 

48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah. 

Public Domain

Žalm 106

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Hallelujah! Dankt dem HERRN, denn er ist gütig, denn seine Gnade währt ewiglich! (1Pa 16,34; Ž 135,1; Ž 136,1; Ž 146,1; Zj 19,1; Zj 19,3; Zj 19,6) 

2 Wer kann die Machttaten des HERRN beschreiben und all seinen Ruhm verkünden? (1Pa 16,24; Neh 9,5; Ř 11,33) 

3 Wohl denen, die das Recht beachten, die Gerechtigkeit üben allezeit! (Iz 56,1; Jk 1,25) 

4 Gedenke an mich, o HERR, aus Gnade gegen dein Volk; suche mich heim mit deiner Rettung, (Ž 25,7; L 1,54) 

5 dass ich das Glück deiner Auserwählten schaue, dass ich mich freue an der Freude deines Volkes und mich rühme mit deinem Erbteil. (Dt 32,9; Ž 105,43; Iz 66,10; Sf 3,14) 

6 Wir haben gesündigt samt unseren Vätern, wir haben Unrecht getan, haben gottlos gehandelt. (Lv 26,40; 1Kr 8,46; Da 9,5) 

7 Unsere Väter in Ägypten achteten nicht auf deine Wunder, sie gedachten nicht an deine große Gnade und waren widerspenstig am Meer, am Schilfmeer. (Ex 14,11; Ž 5,11; Ž 78,1; Ž 103,2) 

8 Aber er rettete sie um seines Namens willen, um seine Stärke offenbar zu machen. (Ex 14,31; Ž 111,6; Ez 20,9) 

9 Und er bedrohte das Schilfmeer, dass es vertrocknete, und ließ sie durch die Fluten gehen wie auf einer Steppe. (Iz 63,11; Sk 7,36) 

10 Und er rettete sie von der Hand des Hassers und erlöste sie aus der Hand des Feindes. (Ž 107,2) 

11 Und das Wasser bedeckte ihre Bedränger; nicht einer von ihnen blieb übrig. (Ex 14,28; Ex 15,4) 

12 Da glaubten sie seinen Worten und sangen sein Lob. (Ex 14,31; Ex 15,1; J 2,23) 

13 Aber sie vergaßen seine Werke bald; sie warteten nicht auf seinen Rat, (Ex 15,24; Ž 106,7; Ž 106,21; Pl 3,26) 

14 sondern sie wurden begehrlich in der Wüste und versuchten Gott in der Einöde. (Ž 78,18) 

15 Und er gab ihnen, was sie forderten, aber er sandte Auszehrung in ihre Seelen. (Ž 78,29) 

16 Und sie wurden eifersüchtig auf Mose im Lager, auf Aaron, den Heiligen des HERRN. (Nu 16,1) 

17 Da tat sich die Erde auf und verschlang Dathan und bedeckte die Rotte Abirams; (Ex 16,31; Dt 11,6) 

18 und Feuer verzehrte ihre Rotte, eine Flamme versengte die Gottlosen. (Nu 16,35; Žd 10,26) 

19 Sie machten sich ein Kalb am Horeb und warfen sich nieder vor dem gegossenen Bild. (Ex 32,1) 

20 Sie vertauschten den, der ihre Herrlichkeit war, gegen das Abbild eines Stiers, der Gras frisst. (Ex 32,4; Jr 2,11; Ř 1,23) 

21 Sie vergaßen Gott, ihren Retter, der Großes getan hatte in Ägypten, (Dt 32,18; Ž 78,42; Iz 63,8; Jr 2,32) 

22 Wunder im Land Hams, Furchtbares am Schilfmeer. (Dt 4,34; Ž 105,27) 

23 Und er gedachte sie zu vertilgen, wenn nicht Mose, sein Auserwählter, in den Riss getreten wäre vor ihm, um seinen Grimm abzuwenden, dass er sie nicht vertilgte. (Ex 32,11; Ez 22,30) 

24 Sie verachteten das liebliche Land, sie glaubten seinem Wort nicht. (Nu 13,32; Dt 1,32; Iz 3,19) 

25 Und sie murrten in ihren Zelten, sie gehorchten nicht der Stimme des HERRN. (Žd 3,16) 

26 Da erhob er seine Hand gegen sie [und schwor], sie niederzustrecken in der Wüste (Nu 14,29; Ez 20,15) 

27 und ihren Samen unter die Heidenvölker zu werfen und sie zu zerstreuen in die Länder. (Lv 26,33; Ez 20,23) 

28 Und sie hängten sich an den Baal-Peor und aßen Opfer der toten [Götzen], (Nu 25,1; Oz 9,10; 1K 8,4; 1K 10,19) 

29 und sie reizten ihn mit ihrem Tun; da brach die Plage unter ihnen aus. (Nu 25,8; Ž 106,32; Ž 106,40; 1K 10,8) 

30 Aber Pinehas trat auf und übte Gericht, sodass die Plage aufgehalten wurde. (Nu 25,6; Jz 7,12) 

31 Das wurde ihm zur Gerechtigkeit angerechnet auf alle Geschlechter, in Ewigkeit. (Nu 25,11; Dt 24,13) 

32 Und sie erzürnten ihn am Haderwasser, und es erging Mose schlecht um ihretwillen. (Nu 20,12) 

33 Denn sie erbitterten sein Gemüt, sodass er unbedacht redete mit seinen Lippen. (Nu 20,10; Nu 27,13; Ž 39,2; Př 12,13) 

34 Sie vertilgten die Völker nicht, wie ihnen der HERR geboten hatte; (Dt 7,2; Dt 7,16; Sd 1,21) 

35 sondern sie vermischten sich mit den Heidenvölkern und lernten ihre Werke. (Sd 3,5; Ř 12,2; 1K 15,33) 

36 Und sie dienten ihren Götzen, und diese wurden ihnen zum Fallstrick. (Ex 23,32) 

37 Und sie opferten ihre Söhne und ihre Töchter den Dämonen. (Dt 12,30; 2Kr 16,3; 1K 10,20) 

38 Und sie vergossen unschuldiges Blut, das Blut ihrer Söhne und ihrer Töchter, die sie den Götzen Kanaans opferten; und so wurde das Land durch Blutschuld entweiht. (Nu 35,33; 2Kr 17,17; Iz 1,15; Jr 19,4; Ez 7,23; Ez 16,20) 

39 Und sie machten sich unrein mit ihren Werken und begingen Hurerei mit ihrem Tun. (Ex 34,14; Jr 3,6; Ez 20,30) 

40 Da entbrannte der Zorn des HERRN gegen sein Volk, und er verabscheute sein Erbteil. (Dt 9,29; Sd 2,14) 

41 Und er gab sie in die Hand der Heidenvölker, dass ihre Hasser über sie herrschten. (Neh 9,27) 

42 Und ihre Feinde bedrückten sie, und sie wurden gedemütigt unter ihre Hand. (Sd 4,2) 

43 Er errettete sie oftmals; aber sie widerstrebten ihm mit ihren Plänen, und sie sanken immer tiefer durch ihre Ungerechtigkeit. (Sd 2,16; Sd 6,6; 2Pa 36,16; Ž 106,3) 

44 Aber er sah ihre Not an, als er ihr Schreien hörte, (Neh 9,27) 

45 und er gedachte an seinen Bund mit ihnen und empfand Mitleid nach seiner großen Gnade; (Ex 2,24; Lv 26,42; Neh 9,17; Neh 13,22; Jr 33,25) 

46 und er ließ sie Barmherzigkeit finden bei allen, die sie gefangen hielten. (1Kr 8,50; Ezd 9,9; Jr 42,12) 

47 Rette uns, HERR, unser Gott! Sammle uns aus den Heidenvölkern, dass wir deinem heiligen Namen danken und uns glücklich preisen, zu deinem Ruhm! (1Pa 16,35; Ž 142,8) 

48 Gepriesen sei der HERR, der Gott Israels, von Ewigkeit zu Ewigkeit! Und alles Volk soll sagen: Amen! Hallelujah! (1Pa 16,36; Ž 89,53) 

Bibeltext der Schlachter
Copyright © 2000 Genfer Bibelgesellschaft
Wiedergegeben mit der freundlichen Genehmigung. Alle Rechte vorbehalten.