Marek 12 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

O zlých vinařích

1 Tehdy jim začal vyprávět podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž.^[1] Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu. 2 Když nastal čas vinobraní, poslal k vinařům služebníka, aby od nich převzal díl z úrody vinice. 3 Ti se ho však chopili, ztloukli ho a poslali pryč s prázdnou. 4 Poslal k nim tedy ještě jiného služebníka. Toho poranili na hlavě a zohavili. 5 A tak poslal ještě dalšího. Toho zabili a stejně tak mnoho jiných. Některé tloukli a jiné zabíjeli. 6 Nakonec už mu zbýval jen jediný – jeho milovaný syn. Poslal ho tedy k nim, neboť si říkal: ‚Před mým synem se zastydí.‘ 7 Vinaři si ale řekli: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít, a dědictví bude naše!‘ 8 Chopili se ho, zabili a vyvlekli ho z vinice ven. 9 Co tedy udělá pán vinice? Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným. 10 Nečetli jste snad Písmo? ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným. 11 Sám Hospodin to učinil a v našich očích je to div.‘“^[2] 12 Když pochopili, že to podobenství řekl o nich, chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupu, a tak ho nechali a odešli.

Čí je ten obraz?

13 Potom k němu poslali některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. 14 Přišli a řekli mu: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo, ale pravdivě učíš Boží cestě. Je správné dávat císaři daň, nebo ne? 15 Máme platit, nebo ne?“ On ale znal jejich pokrytectví, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte? Přineste mi denár, ať se podívám.“ 16 Když mu ho podali, zeptal se jich: „Čí je ten obraz a nápis?“ „Císařův,“ odpověděli. 17 „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim Ježíš. Zůstali nad tím v úžasu.

Bůh je Bohem živých

18 Potom k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a ptali se ho: 19 „Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru vzbudil potomka.^[3] 20 Bylo sedm bratrů. První se oženil, zemřel a nezanechal potomka. 21 Pak si ji vzal druhý, ale také zemřel a nezanechal potomka. Stejně tak třetí. 22 Ani jeden z těch sedmi nezanechal potomka. Nakonec pak zemřela i ta žena. 23 Až tedy při vzkříšení vstanou z mrtvých, kdo z nich ji bude mít za manželku? Vždyť ji mělo všech sedm!“ 24 Ježíš jim odpověděl: „Nemýlíte se proto, že neznáte Písma ani Boží moc? 25 Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi. 26 A ohledně toho, že mrtví vstávají – copak jste nečetli v Knize Mojžíšově, jak k němu Bůh promluvil z keře: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘?^[4] 27 On přece není Bohem mrtvých, ale živých! Velice se mýlíte.“

Největší přikázání

28 Jeden ze znalců Písma slyšel jejich rozpravu a viděl, jak dobře jim odpověděl. Přistoupil tedy a zeptal se ho: „Které přikázání je ze všech nejdůležitější?“ 29 Ježíš mu odpověděl: „Nejdůležitější je: ‚Slyš, Izraeli – Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. 30 Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘^[5] 31 Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘^[6] Žádné přikázání není důležitější než tato dvě.“ 32 Na to mu ten znalec Písma řekl: „Mistře, to jsi opravdu řekl dobře. Ano, Bůh je jediný a není žádný kromě něj. 33 A milovat ho celým srdcem, celým rozumem a ze vší síly a milovat svého bližního jako sám sebe – to je nade všechny zápaly a oběti.“ 34 Když Ježíš uviděl, jak moudře mu odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho už neodvažoval na nic zeptat.

Syn, nebo Pán?

35 Když potom Ježíš vyučoval v chrámu, zeptal se: „Jak mohou znalci Písma říkat, že Mesiáš je Davidův syn? 36 Vždyť sám David řekl v Duchu svatém: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘^[7] 37 Sám David ho nazývá Pánem – jak tedy může být Mesiáš jeho syn?“ A veliký zástup ho rád poslouchal.

Dva haléřky

38 Ve svém vyučování říkal: „Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, nechají se zdravit na náměstích, 39 sedají na předních sedadlech ve shromážděních a na čestných místech při večeřích 40 a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!“ 41 Potom se posadil naproti pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze. A mnoho bohatých tam házelo hodně. 42 Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila tam dva haléřky (což je jeden čtvrťák). 43 Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: „Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli peníze do pokladnice. 44 Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.“

English Standard Version

od Crossway

The Parable of the Tenants

1 And he began to speak to them in parables. “A man planted a vineyard and put a fence around it and dug a pit for the winepress and built a tower, and leased it to tenants and went into another country. (Ž 80,8; Pís 8,11; Iz 5,1; Iz 5,2; Mt 21,28; Mt 21,33; Mt 25,14; Mk 13,34; L 20,9)

Ž 80,8Pís 8,11Iz 5,1Iz 5,2Mt 21,28Mt 21,33Mt 25,14Mk 13,34L 20,9

2 When the season came, he sent a servant^[1] to the tenants to get from them some of the fruit of the vineyard. 3 And they took him and beat him and sent him away empty-handed. (2Pa 24,19; 2Pa 36,15; Neh 9,26; Jr 37,15; Jr 38,6; Mt 5,12; Mt 22,6; Mt 23,34; Mt 23,37; Sk 7,52; 2K 11,24; 1Te 2,15; Žd 11,36)

2Pa 24,192Pa 36,15Neh 9,26Jr 37,15Jr 38,6Mt 5,12Mt 22,6Mt 23,34Mt 23,37Sk 7,522K 11,241Te 2,15Žd 11,36

4 Again he sent to them another servant, and they struck him on the head and treated him shamefully. (Mt 22,4; Mk 12,3; Sk 5,41; Sk 14,19)

Mt 22,4Mk 12,3Sk 5,41Sk 14,19

5 And he sent another, and him they killed. And so with many others: some they beat, and some they killed. (Mk 12,3) 6 He had still one other, a beloved son. Finally he sent him to them, saying, ‘They will respect my son.’ (Mt 3,17; Žd 1,1) 7 But those tenants said to one another, ‘This is the heir. Come, let us kill him, and the inheritance will be ours.’ (1Kr 21,19; J 1,11; Ř 8,17; Žd 1,2)

1Kr 21,19J 1,11Ř 8,17Žd 1,2

8 And they took him and killed him and threw him out of the vineyard. (Žd 13,12) 9 What will the owner of the vineyard do? He will come and destroy the tenants and give the vineyard to others. (Mt 8,11; Mt 21,43; Mt 24,50; Mt 25,19; L 19,27; Sk 13,46; Sk 18,6; Sk 28,28)

Mt 8,11Mt 21,43Mt 24,50Mt 25,19L 19,27Sk 13,46Sk 18,6Sk 28,28

10 Have you not read this Scripture: “‘The stone that the builders rejected has become the cornerstone;^[2] (Ž 118,22; Mt 21,16; L 4,21; Sk 4,11; Sk 8,35; 1P 2,7)

Ž 118,22Mt 21,16L 4,21Sk 4,11Sk 8,351P 2,7

11 this was the Lord’s doing, and it is marvelous in our eyes’?” 12 And they were seeking to arrest him but feared the people, for they perceived that he had told the parable against them. So they left him and went away. (Mt 22,22; Mt 26,4; Mk 11,18; Mk 11,32; L 19,47; J 7,25; J 7,30; J 7,44)

Mt 22,22Mt 26,4Mk 11,18Mk 11,32L 19,47J 7,25J 7,30J 7,44

Paying Taxes to Caesar

13 And they sent to him some of the Pharisees and some of the Herodians, to trap him in his talk. (Mt 22,15; Mk 3,6; Mk 8,15; L 11,54; L 20,20)

Mt 22,15Mk 3,6Mk 8,15L 11,54L 20,20

14 And they came and said to him, “Teacher, we know that you are true and do not care about anyone’s opinion. For you are not swayed by appearances,^[3] but truly teach the way of God. Is it lawful to pay taxes to Caesar, or not? Should we pay them, or should we not?” (Mt 17,25; L 2,1; L 3,1; J 3,2; Sk 10,34; Sk 13,10; Sk 18,25)

Mt 17,25L 2,1L 3,1J 3,2Sk 10,34Sk 13,10Sk 18,25

15 But, knowing their hypocrisy, he said to them, “Why put me to the test? Bring me a denarius^[4] and let me look at it.” (Mt 18,28; Mt 23,28; L 12,1; J 8,6)

Mt 18,28Mt 23,28L 12,1J 8,6

16 And they brought one. And he said to them, “Whose likeness and inscription is this?” They said to him, “Caesar’s.” 17 Jesus said to them, “Render to Caesar the things that are Caesar’s, and to God the things that are God’s.” And they marveled at him. (Ř 13,7)

The Sadducees Ask About the Resurrection

18 And Sadducees came to him, who say that there is no resurrection. And they asked him a question, saying, (Mt 3,7; Mt 16,1; Mt 22,34; Sk 4,1; Sk 4,2; Sk 5,17; Sk 23,6; Sk 23,8)

Mt 3,7Mt 16,1Mt 22,34Sk 4,1Sk 4,2Sk 5,17Sk 23,6Sk 23,8

19 “Teacher, Moses wrote for us that if a man’s brother dies and leaves a wife, but leaves no child, the man^[5] must take the widow and raise up offspring for his brother. (Dt 25,5) 20 There were seven brothers; the first took a wife, and when he died left no offspring. 21 And the second took her, and died, leaving no offspring. And the third likewise. 22 And the seven left no offspring. Last of all the woman also died. 23 In the resurrection, when they rise again, whose wife will she be? For the seven had her as wife.” 24 Jesus said to them, “Is this not the reason you are wrong, because you know neither the Scriptures nor the power of God? (J 20,9; 1K 6,14) 25 For when they rise from the dead, they neither marry nor are given in marriage, but are like angels in heaven. (Mt 24,38; L 17,27) 26 And as for the dead being raised, have you not read in the book of Moses, in the passage about the bush, how God spoke to him, saying, ‘I am the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob’? (Ex 3,1; Ex 3,6; Ex 3,17; Mt 21,16; L 3,4; L 20,42; Sk 1,20; Sk 7,32; Sk 7,42)

Ex 3,1Ex 3,6Ex 3,17Mt 21,16L 3,4L 20,42Sk 1,20Sk 7,32Sk 7,42

27 He is not God of the dead, but of the living. You are quite wrong.”

The Great Commandment

28 And one of the scribes came up and heard them disputing with one another, and seeing that he answered them well, asked him, “Which commandment is the most important of all?” (Mt 22,34; Mt 22,46; L 10,25) 29 Jesus answered, “The most important is, ‘Hear, O Israel: The Lord our God, the Lord is one. (Dt 6,4; Mt 19,17; Mt 23,9; L 10,27; Ř 3,30; 1K 8,4; 1K 8,6; Ga 3,20; Ef 4,6; 1Tm 1,17; 1Tm 2,5; Jk 2,19; Jk 4,12; Ju 1,25)

Dt 6,4Mt 19,17Mt 23,9L 10,27Ř 3,301K 8,41K 8,6Ga 3,20Ef 4,61Tm 1,171Tm 2,5Jk 2,19Jk 4,12Ju 1,25

30 And you shall love the Lord your God with all your heart and with all your soul and with all your mind and with all your strength.’ 31 The second is this: ‘You shall love your neighbor as yourself.’ There is no other commandment greater than these.” (Lv 19,18; Mt 19,19; Mt 23,23; 1J 4,21)

Lv 19,18Mt 19,19Mt 23,231J 4,21

32 And the scribe said to him, “You are right, Teacher. You have truly said that he is one, and there is no other besides him. (Dt 4,35; Mk 12,29) 33 And to love him with all the heart and with all the understanding and with all the strength, and to love one’s neighbor as oneself, is much more than all whole burnt offerings and sacrifices.” (Dt 4,6; 1S 15,22; Ž 40,6; Oz 6,6; Mi 6,6; Mt 9,13; Mt 12,7; L 2,47; Ko 1,9; Ko 2,2; Žd 10,6; Žd 10,8)

Dt 4,61S 15,22Ž 40,6Oz 6,6Mi 6,6Mt 9,13Mt 12,7L 2,47Ko 1,9Ko 2,2Žd 10,6Žd 10,8

34 And when Jesus saw that he answered wisely, he said to him, “You are not far from the kingdom of God.” And after that no one dared to ask him any more questions. (L 20,40)

Whose Son Is the Christ?

35 And as Jesus taught in the temple, he said, “How can the scribes say that the Christ is the son of David? (Mt 1,1; Mt 1,17; Mt 22,41; Mt 26,55; L 20,41)

Mt 1,1Mt 1,17Mt 22,41Mt 26,55L 20,41

36 David himself, in the Holy Spirit, declared, “‘The Lord said to my Lord, “Sit at my right hand, until I put your enemies under your feet.”’ (Ž 110,1; L 10,21; Sk 2,34; Sk 7,49; 1K 12,3; 1K 15,25; Žd 1,13; Žd 10,13)

Ž 110,1L 10,21Sk 2,34Sk 7,491K 12,31K 15,25Žd 1,13Žd 10,13

37 David himself calls him Lord. So how is he his son?” And the great throng heard him gladly. (Mk 6,20; Ř 1,3)

Beware of the Scribes

38 And in his teaching he said, “Beware of the scribes, who like to walk around in long robes and like greetings in the marketplaces (Mt 23,1; Mt 23,5; L 11,43; L 20,45)

Mt 23,1Mt 23,5L 11,43L 20,45

39 and have the best seats in the synagogues and the places of honor at feasts, (L 14,7) 40 who devour widows’ houses and for a pretense make long prayers. They will receive the greater condemnation.” (Mt 6,5; Mt 6,7; L 11,39; L 16,14)

Mt 6,5Mt 6,7L 11,39L 16,14

The Widow’s Offering

41 And he sat down opposite the treasury and watched the people putting money into the offering box. Many rich people put in large sums. (2Kr 12,9; Mt 27,6; L 21,1; J 8,20)

2Kr 12,9Mt 27,6L 21,1J 8,20

42 And a poor widow came and put in two small copper coins, which make a penny.^[6] (L 12,59) 43 And he called his disciples to him and said to them, “Truly, I say to you, this poor widow has put in more than all those who are contributing to the offering box. (2K 8,2; 2K 8,12) 44 For they all contributed out of their abundance, but she out of her poverty has put in everything she had, all she had to live on.” (L 8,43; Fp 4,11)