1Cestou z chrámu mu jeden z jeho učedníků řekl: „Mistře, pohleď, jaké kameny a jaké stavby!“2Ježíš mu řekl: „Vidíš ty veliké stavby? Nezůstane tu kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“3Když se pak posadil na Olivetské hoře naproti chrámu, Petr, Jakub, Jan a Ondřej se ho v soukromí ptali:4„Řekni nám, kdy to bude. Jaké bude znamení času, kdy se to všechno naplní?“5Ježíš jim začal vysvětlovat: „Dávejte pozor, aby vás někdo nesvedl.6Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé.7Až uslyšíte válečný hluk a zprávy o válkách, nestrachujte se, protože se to musí dít. Ale to ještě nebude konec.8Národ povstane proti národu a království proti království a na různých místech vypuknou zemětřesení a hladomory. To jsou ale jen počátky porodních bolestí.9Dávejte na sebe pozor. Budou vás vydávat soudům a shromážděním. Budete biti a kvůli mně stanete před vládci a králi, abyste jim vydali svědectví.10Především ale musí být všem národům kázáno evangelium.11Když vás budou odvádět a dávat do vězení, nedělejte si předem starosti, co máte říci, ale mluvte, co vám bude dáno v tu chvíli. Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch svatý.12Bratr bratra i otec syna vydá na smrt a děti povstanou proti rodičům a zabijí je.13Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět, ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“
Otřesná ohavnost
14„Až uvidíte onu ‚otřesnou ohavnost‘,[1] jak stojí, kde by neměla (kdo čte, rozuměj), tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utečou do hor.15Kdo bude na střeše, ať neschází do domu, aby si odtud něco vzal.16Kdo bude na poli, ať se nevrací ani pro plášť.17Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím.18Modlete se, aby to nebylo v zimě.19Ty dny totiž budou dny soužení, jaké do této doby nebylo od počátku Božího stvoření a jaké už nikdy nebude.20Kdyby Hospodin ty dny nezkrátil, nezachránil by se vůbec nikdo. Kvůli svým vyvoleným však ty dny zkrátil.21Kdyby tehdy někdo řekl: ‚Hle, Mesiáš je tu!‘ anebo ‚Pohleďte, tam je!‘ nevěřte.22Povstanou totiž falešní mesiášové a falešní proroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby sváděli (kdyby to bylo možné) dokonce i vyvolené.23Dávejte tedy pozor. Všechno jsem vám řekl předem.“
Příchod Syna člověka
24„Ve dnech po onom soužení ‚slunce se zatmí a měsíc nevydá světlo,25hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se zachvějí.‘[2]26Tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblacích s velikou mocí a slávou.[3]27Pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od nejzazšího konce země po nejzazší konec nebe.28Poučte se od fíkovníku tímto podobenstvím: Když jeho větve konečně začnou rašit a nasazovat listí, víte, že léto je blízko.29Stejně tak, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že je blízko, že už je ve dveřích!30Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane.31Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.32Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec.33Dávejte pozor, bděte.[4] Nevíte totiž, kdy ten čas přijde.34Je to, jako když člověk odešel na cestu: opustil svůj dům a svěřil správu svým služebníkům. Každému určil jeho práci a vrátnému přikázal, aby bděl.35Proto bděte. Nevíte totiž, kdy přijde pán domu – zda večer, o půlnoci, za kuropění, nebo za svítání.36Aby vás snad, když znenadání přijde, nenalezl spící.37Co říkám vám, říkám všem: Bděte.“
1And as he came out of the temple, one of his disciples said to him, “Look, Teacher, what wonderful stones and what wonderful buildings!” (Mt 24,1; L 21,5)2And Jesus said to him, “Do you see these great buildings? There will not be left here one stone upon another that will not be thrown down.” (L 19,44)
Signs of the End of the Age
3And as he sat on the Mount of Olives opposite the temple, Peter and James and John and Andrew asked him privately, (Mt 17,1; Mt 21,1; Mk 1,16; Mk 1,29; Mk 4,34)4“Tell us, when will these things be, and what will be the sign when all these things are about to be accomplished?” (Sk 1,6)5And Jesus began to say to them, “See that no one leads you astray. (Jr 29,8; Mk 13,9; Mk 13,23; Mk 13,33; Ef 5,6; Ko 2,8; 1Te 2,3; 1J 3,7)6Many will come in my name, saying, ‘I am he!’ and they will lead many astray. (Jr 14,14; Mk 13,22; J 8,24; 1J 2,18)7And when you hear of wars and rumors of wars, do not be alarmed. This must take place, but the end is not yet. (2Te 2,2; Zj 1,1)8For nation will rise against nation, and kingdom against kingdom. There will be earthquakes in various places; there will be famines. These are but the beginning of the birth pains. (2Pa 15,6; Iz 19,2; Sk 11,28; Zj 6,4; Zj 6,8; Zj 6,12)9“But be on your guard. For they will deliver you over to councils, and you will be beaten in synagogues, and you will stand before governors and kings for my sake, to bear witness before them. (Mt 8,4; Mt 10,17; Mt 23,34; Mk 13,5; Mk 13,11; L 12,11; Sk 17,6; Sk 18,12; Sk 24,1; Sk 25,6; Sk 27,24; 2J 1,8)10And the gospel must first be proclaimed to all nations. (Mt 28,19; Mk 14,9; Ř 10,18; Ko 1,6; Ko 1,23)11And when they bring you to trial and deliver you over, do not be anxious beforehand what you are to say, but say whatever is given you in that hour, for it is not you who speak, but the Holy Spirit. (Ex 4,12; Nu 23,5; Dt 18,18; Mt 6,25; Sk 4,8; Sk 6,10; Sk 13,9; 1K 15,10; 2K 13,3; 1Te 2,13; Žd 1,1)12And brother will deliver brother over to death, and the father his child, and children will rise against parents and have them put to death. (Mt 10,35)13And you will be hated by all for my name’s sake. But the one who endures to the end will be saved. (Da 12,12; L 6,22; J 15,18; Žd 3,6; Jk 5,11; Zj 2,10)
The Abomination of Desolation
14“But when you see the abomination of desolation standing where he ought not to be (let the reader understand), then let those who are in Judea flee to the mountains. (Da 9,23; Da 9,25; Da 9,27; Da 11,31; Da 12,11; Zj 1,3)15Let the one who is on the housetop not go down, nor enter his house, to take anything out, (L 5,19; L 17,31)16and let the one who is in the field not turn back to take his cloak.17And alas for women who are pregnant and for those who are nursing infants in those days! (L 23,29)18Pray that it may not happen in winter.19For in those days there will be such tribulation as has not been from the beginning of the creation that God created until now, and never will be. (Gn 1,1; Dt 4,32; Da 12,1; Mk 10,6; Mk 13,24; Zj 7,14; Zj 16,18)20And if the Lord had not cut short the days, no human being would be saved. But for the sake of the elect, whom he chose, he shortened the days. (Iz 65,8; Mt 22,14; Mk 13,22; Mk 13,27; L 18,7; J 13,18; J 15,19; Ef 1,4)21And then if anyone says to you, ‘Look, here is the Christ!’ or ‘Look, there he is!’ do not believe it. (Mk 13,6; L 17,23)22For false christs and false prophets will arise and perform signs and wonders, to lead astray, if possible, the elect. (Dt 13,1; Mk 13,6; Mk 13,20; Mk 13,27; Sk 8,9; 2Te 2,9; 1J 2,18; Zj 13,13; Zj 16,14; Zj 19,20)23But be on guard; I have told you all things beforehand. (Mk 13,5; J 13,19; J 14,29; 2P 3,17)
28“From the fig tree learn its lesson: as soon as its branch becomes tender and puts out its leaves, you know that summer is near.29So also, when you see these things taking place, you know that he is near, at the very gates. (Jk 5,9; Zj 3,20)30Truly, I say to you, this generation will not pass away until all these things take place. (Mk 9,1)31Heaven and earth will pass away, but my words will not pass away. (Ž 102,26; Ž 119,89; Iz 40,8; Iz 51,6; Mt 5,18; Žd 12,27; 1P 1,23; 1P 1,25; 2P 3,10)