Žalm 73,22 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

Třetí kniha žalmů - JAK JE BŮH DOBRÝ K IZRAELI

1 Žalm. Pro Asafa. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce! 2 Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty, 3 neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí. 4 Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí, 5 nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé. 6 Jejich náhrdelníkem je zpupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí. 7 Jejich oko vystupuje z tuku, provaluje se smýšlení srdce. 8 Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé. 9 Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi. 10 A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem. 11 Říkávají: „Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?“ 12 Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění. 13 Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností? 14 Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán. 15 Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“ věrolomně bych opustil pokolení tvých synů. 16 Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo. 17 Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec. 18 Věru, stavíš je na kluzké cesty, do zkázy je srazíš. 19 Jaký úděs náhle vzbudí, hrůzou se obrátí vniveč, zajdou 20 jako sen po procitnutí; Panovníku, pohrdneš jejich přeludem, až je probudíš. 21 Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví, 22 byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval. 23 Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici, 24 povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš. 25 Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. 26 Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl. 27 Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost. 28 Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.

Bible Kralická

1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce. 2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji, 3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných. 4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich. 5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají. 6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni. 7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce, 8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví. 9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. 10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, 11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? 12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. 13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.

King James Version

1 A Psalm of Asaph. Truly God is good to Israel, even to such as are of a clean heart. 2 But as for me, my feet were almost gone; my steps had well nigh slipped. 3 For I was envious at the foolish, when I saw the prosperity of the wicked. 4 For there are no bands in their death: but their strength is firm. 5 They are not in trouble as other men; neither are they plagued like other men. 6 Therefore pride compasseth them about as a chain; violence covereth them as a garment. 7 Their eyes stand out with fatness: they have more than heart could wish. 8 They are corrupt, and speak wickedly concerning oppression: they speak loftily. 9 They set their mouth against the heavens, and their tongue walketh through the earth. 10 Therefore his people return hither: and waters of a full cup are wrung out to them. 11 And they say, How doth God know? and is there knowledge in the most High? 12 Behold, these are the ungodly, who prosper in the world; they increase in riches. 13 Verily I have cleansed my heart in vain, and washed my hands in innocency. 14 For all the day long have I been plagued, and chastened every morning. 15 If I say, I will speak thus; behold, I should offend against the generation of thy children. 16 When I thought to know this, it was too painful for me; 17 Until I went into the sanctuary of God; then understood I their end. 18 Surely thou didst set them in slippery places: thou castedst them down into destruction. 19 How are they brought into desolation, as in a moment! they are utterly consumed with terrors. 20 As a dream when one awaketh; so , O Lord, when thou awakest, thou shalt despise their image. 21 Thus my heart was grieved, and I was pricked in my reins. 22 So foolish was I, and ignorant: I was as a beast before thee. 23 Nevertheless I am continually with thee: thou hast holden me by my right hand. 24 Thou shalt guide me with thy counsel, and afterward receive me to glory. 25 Whom have I in heaven but thee ? and there is none upon earth that I desire beside thee. 26 My flesh and my heart faileth: but God is the strength of my heart, and my portion for ever. 27 For, lo, they that are far from thee shall perish: thou hast destroyed all them that go a whoring from thee. 28 But it is good for me to draw near to God: I have put my trust in the Lord GOD, that I may declare all thy works.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

DAS DRITTE BUCH

Anfechtung durch Frevler und Erfahrung der Nähe Gottes

1 Ein Psalm Asafs. Fürwahr, Gott ist gut für Israel, für alle, die reinen Herzens sind. 2 Ich aber - fast wären meine Füße gestrauchelt, beinahe wären ausgeglitten meine Schritte. (Ž 37,1; Jr 12,1) 3 Denn ich habe mich über die Prahler ereifert, als ich das Wohlergehen der Frevler sah: (Jb 21,7) 4 Sie leiden ja keine Qualen, ihr Leib ist gesund und wohlgenährt.^[1] 5 Sie kennen nicht die Mühsal der Sterblichen, sind nicht geplagt wie andere Menschen. 6 Darum ist Hochmut ihr Halsschmuck, wie ein Gewand umhüllt sie Gewalttat. (Ž 17,10) 7 Sie sehen kaum aus den Augen vor Fett, ihr Herz läuft über von bösen Plänen. (Jb 15,27; Jr 5,28) 8 Sie höhnen und reden Böses, Unterdrückung reden sie von oben herab. 9 Sie reißen ihr Maul bis zum Himmel auf und lassen auf Erden ihrer Zunge freien Lauf. 10 Darum wendet sich das Volk ihnen zu, das Wasser ihrer Worte schlürfen sie gierig.^[2] 11 Sie sagen: Wie sollte Gott davon wissen? Gibt es Wissen beim Höchsten? (Ž 10,11) 12 Siehe, so sind die Frevler: Immer im Glück, häufen sie Reichtum auf Reichtum. (Ž 17,14) 13 Fürwahr, umsonst bewahrte ich lauter mein Herz und wusch meine Hände in Unschuld. (Ž 26,6; Mal 3,14) 14 Und doch war ich alle Tage geplagt und wurde jeden Morgen gezüchtigt. (Jb 7,18) 15 Hätte ich gesagt: Ich will reden wie sie, siehe, ich hätte das Geschlecht deiner Kinder verraten. 16 Ich dachte nach, um dies zu begreifen, Mühsal war es in meinen Augen, 17 bis ich eintrat in Gottes Heiligtum und einsah, wie es mit ihnen zu Ende geht. 18 Fürwahr, du stellst sie auf schlüpfrigen Grund, du lässt sie in Täuschungen fallen. 19 Wie werden sie in einem Augenblick zum Entsetzen, werden dahingerafft, nehmen ein Ende mit Schrecken. (Ž 49,15) 20 Wie einen Traum, nach dem Erwachen, mein Herr, verachtest du ihr Schattengebilde, wenn du aufstehst.^[3] (Jb 20,8) 21 Ja, mein Herz war bitter und Schmerz bohrte mir in den Nieren. 22 Ich war ein Tor ohne Einsicht, wie Vieh bin ich gewesen bei dir; 23 aber ich bin doch beständig bei dir, du hast meine Rechte ergriffen. (Ž 121,5; Ř 8,35) 24 Du leitest mich nach deinem Ratschluss, danach nimmst du mich auf in Herrlichkeit. (Ž 16,10; Ž 49,16) 25 Wen habe ich im Himmel außer dir? Neben dir erfreut mich nichts auf Erden.^[4] 26 Mag mein Fleisch und mein Herz vergehen, Fels meines Herzens und mein Anteil ist Gott auf ewig. (Nu 18,20; Dt 10,9; Ž 142,6; Pl 3,24)

Nu 18,20Dt 10,9Ž 142,6Pl 3,24

27 Denn siehe: Die fern sind von dir, gehen zugrunde, du vernichtest alle, die dich treulos verlassen. 28 Ich aber - Gott nahe zu sein, ist gut für mich, / ich habe GOTT, den Herrn, zu meiner Zuflucht gemacht. Ich will erzählen von all deinen Taten.

English Standard Version

od Crossway

God Is My Strength and Portion Forever

1 A Psalm of Asaph. Truly God is good to Israel, to those who are pure in heart. (Ž 24,4; Ž 50,1; J 1,47) 2 But as for me, my feet had almost stumbled, my steps had nearly slipped. 3 For I was envious of the arrogant when I saw the prosperity of the wicked. (Jb 21,7; Ž 37,1; Ž 37,7; Ž 92,7; Př 23,17; Jr 12,1)

Jb 21,7Ž 37,1Ž 37,7Ž 92,7Př 23,17Jr 12,1

4 For they have no pangs until death; their bodies are fat and sleek. 5 They are not in trouble as others are; they are not stricken like the rest of mankind. (Iz 53,4) 6 Therefore pride is their necklace; violence covers them as a garment. (Sd 8,26; Ž 109,18) 7 Their eyes swell out through fatness; their hearts overflow with follies. (Jb 15,27) 8 They scoff and speak with malice; loftily they threaten oppression. (2P 2,18; Ju 1,16) 9 They set their mouths against the heavens, and their tongue struts through the earth. 10 Therefore his people turn back to them, and find no fault in them.^[1] (Jb 15,16) 11 And they say, “How can God know? Is there knowledge in the Most High?” (Jb 22,13) 12 Behold, these are the wicked; always at ease, they increase in riches. (Ž 73,3) 13 All in vain have I kept my heart clean and washed my hands in innocence. (Jb 34,9; Ž 26,6; Ž 73,1) 14 For all the day long I have been stricken and rebuked every morning. (Ž 73,5; Ž 101,8; Zj 3,19) 15 If I had said, “I will speak thus,” I would have betrayed the generation of your children. (Ž 14,5) 16 But when I thought how to understand this, it seemed to me a wearisome task, (Kaz 8,17) 17 until I went into the sanctuary of God; then I discerned their end. (Ž 20,2; Ž 37,38) 18 Truly you set them in slippery places; you make them fall to ruin. (Ž 35,6) 19 How they are destroyed in a moment, swept away utterly by terrors! (Nu 16,21; Jb 18,11) 20 Like a dream when one awakes, O Lord, when you rouse yourself, you despise them as phantoms. (Jb 20,8; Ž 78,65) 21 When my soul was embittered, when I was pricked in heart, 22 I was brutish and ignorant; I was like a beast toward you. (Jb 11,12; Jb 18,3; Ž 49,10) 23 Nevertheless, I am continually with you; you hold my right hand. (Ž 41,12; Ž 63,8) 24 You guide me with your counsel, and afterward you will receive me to glory. (Ž 32,8; Ž 49,15) 25 Whom have I in heaven but you? And there is nothing on earth that I desire besides you. (Ž 16,2; Fp 3,8) 26 My flesh and my heart may fail, but God is the strength^[2] of my heart and my portion forever. (Ž 16,5; Ž 18,2; Ž 40,12; Ž 84,2; Da 12,3)

Ž 16,5Ž 18,2Ž 40,12Ž 84,2Da 12,3

27 For behold, those who are far from you shall perish; you put an end to everyone who is unfaithful to you. (Ex 34,15; Nu 15,39; Ž 106,39; Ž 119,155; Jk 4,4)

Ex 34,15Nu 15,39Ž 106,39Ž 119,155Jk 4,4

28 But for me it is good to be near God; I have made the Lord God my refuge, that I may tell of all your works. (Ž 14,6; Ž 118,17; Žd 10,22; Jk 4,8)

Ž 14,6Ž 118,17Žd 10,22Jk 4,8

Lutherbibel 2017

od Deutsche Bibelgesellschaft

Anfechtung und Trost beim Glück des Frevlers

1 Ein Psalm Asafs. Gott ist dennoch Israels Trost für alle, die reinen Herzens sind. 2 Ich aber wäre fast gestrauchelt mit meinen Füßen; mein Tritt wäre beinahe geglitten. 3 Denn ich ereiferte mich über die Ruhmredigen, da ich sah, dass es den Frevlern so gut ging. (Jb 21,7) 4 Denn für sie gibt es keine Qualen, gesund und feist ist ihr Leib. 5 Sie sind nicht in Mühsal wie sonst die Leute und werden nicht wie andere Menschen geplagt. 6 Darum prangen sie in Hoffart und hüllen sich in Frevel. 7 Sie brüsten sich wie ein fetter Wanst, sie tun, was ihnen einfällt. 8 Sie höhnen und reden böse, sie reden und lästern hoch her. 9 Was sie reden, das soll vom Himmel herab geredet sein; was sie sagen, das soll gelten auf Erden. 10 Darum läuft ihnen der Pöbel zu und schlürft ihr Wasser in vollen Zügen. 11 Sie sprechen: Wie sollte Gott es wissen? Wie sollte der Höchste etwas merken? (Ž 10,11) 12 Siehe, das sind die Frevler; die sind glücklich für immer und werden reich. 13 Soll es denn umsonst sein, dass ich mein Herz rein hielt und meine Hände in Unschuld wasche? (Mal 3,14) 14 Ich bin täglich geplagt, und meine Züchtigung ist alle Morgen da. 15 Hätte ich gedacht: Ich will reden wie sie, siehe, dann hätte ich das Geschlecht deiner Kinder verraten. 16 So sann ich nach, ob ich’s begreifen könnte, aber es war mir zu schwer, 17 bis ich ging in das Heiligtum Gottes und merkte auf ihr Ende. 18 Ja, du stellst sie auf schlüpfrigen Grund und stürzest sie zu Boden. 19 Wie werden sie so plötzlich zunichte! Sie gehen unter und nehmen ein Ende mit Schrecken. 20 Wie ein Traum verschmäht wird, wenn man erwacht, so verschmähst du, Herr, ihr Bild, wenn du dich erhebst. 21 Als es mir wehe tat im Herzen und mich stach in meinen Nieren, 22 da war ich ein Narr und wusste nichts, ich war wie ein Tier vor dir. 23 Dennoch bleibe ich stets an dir; denn du hältst mich bei meiner rechten Hand, (Ř 8,35) 24 du leitest mich nach deinem Rat und nimmst mich am Ende mit Ehren an. (Ž 49,16) 25 Wenn ich nur dich habe, so frage ich nichts nach Himmel und Erde. 26 Wenn mir gleich Leib und Seele verschmachtet, so bist du doch, Gott, allezeit meines Herzens Trost und mein Teil. (Ž 16,5) 27 Denn siehe, die von dir weichen, werden umkommen; du bringst um alle, die dir die Treue brechen. 28 Aber das ist meine Freude, dass ich mich zu Gott halte / und meine Zuversicht setze auf Gott den HERRN, dass ich verkündige all dein Tun.