Žalm 69 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

ZACHRAŇ MĚ, MŮJ BOŽE, VODY MI PRONIKLY K DUŠI

1 Pro předního zpěváka, podle „Lilií“. Davidův. 2 Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši! 3 V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče. 4 Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá. 5 Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé! Co jsem neuchvátil, mám teď vracet. 6 Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto. 7 Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů, ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele! 8 Snáším potupu přec kvůli tobě, stud pokryl mé tváře. 9 Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky, 10 neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne. 11 Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo. 12 Oblékl jsem si žíněné roucho a stal jsem se pro ně pořekadlem. 13 O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně popěvují. 14 Ale má modlitba spěje, Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože nejvýš milosrdný, odpověz mi, věrný dárce spásy, 15 vysvoboď mě z bahna, ať se neutopím! Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých vod. 16 Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí, ať nade mnou studnice nezavře ústa! 17 Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobrotivé, pro své velké slitování shlédni na mne, 18 neskrývej tvář před svým služebníkem, když se soužím, pospěš, odpověz mi, 19 buď mi blízko, zastaň se mne, vykup mě kvůli mým nepřátelům! 20 Ty víš, jak jsem tupen, ostouzen a haněn, máš před sebou všechny moje protivníky. 21 Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili – nenašel se nikdo. 22 Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet. 23 Jejich stůl se jim staň osidlem a těm, kdo jsou s nimi zajedno, buď léčkou. 24 Dej, ať se jim zatmí v očích, aby neviděli, jejich bedra ustavičně zbavuj síly. 25 Vylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je. 26 Jejich hradiště ať zpustne, v jejich stanech ať nebydlí nikdo. 27 Neboť toho, kterého jsi ty zbil, pronásledovali, vypravují o bolesti těch, které jsi proklál. 28 Sečti jejich nepravosti, ať před tebou nejsou spravedliví. 29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, nezapsáni mezi spravedlivé. 30 Jsem ponížen, bolestí se soužím, avšak hradem je mi, Bože, tvoje spása. 31 Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním. 32 Hospodin to přijme raději než býka, býčka s paznehty a rohy. 33 Pokorní to spatří a budou mít radost; kdo se dotazujete na Boží vůli, okřejete v srdci. 34 Vždyť Hospodin ubožáky slyší, nepohrdá svými, když jsou uvězněni. 35 Ať ho chválí nebesa i země, moře se vším, co se v nich hemží, 36 neboť Bůh zachrání Sijón a zbuduje judská města; budou tam sídlit a mít je ve vlastnictví. 37 Potomstvo jeho služebníků je bude dědičně držet; budou v nich bydlet ti, kdo milují jeho jméno.

Bible Kralická

1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. 2 Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé. 3 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne. 4 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého. 5 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil. 6 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou. 7 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský. 8 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou. 9 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své, 10 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla. 11 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno. 12 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví. 13 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno. 14 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou. 15 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod, 16 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně. 17 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne. 18 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne. 19 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne. 20 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji. 21 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem. 22 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem. 23 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti. 24 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení. 25 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí. 26 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného. 27 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají. 28 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé. 29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni. 30 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne. 31 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním. 32 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty. 33 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich. 34 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí. 35 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich. 36 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]

King James Version

1 To the chief Musician upon Shoshannim, A Psalm of David. Save me, O God; for the waters are come in unto my soul. 2 I sink in deep mire, where there is no standing: I am come into deep waters, where the floods overflow me. 3 I am weary of my crying: my throat is dried: mine eyes fail while I wait for my God. 4 They that hate me without a cause are more than the hairs of mine head: they that would destroy me, being mine enemies wrongfully, are mighty: then I restored that which I took not away. 5 O God, thou knowest my foolishness; and my sins are not hid from thee. 6 Let not them that wait on thee, O Lord GOD of hosts, be ashamed for my sake: let not those that seek thee be confounded for my sake, O God of Israel. 7 Because for thy sake I have borne reproach; shame hath covered my face. 8 I am become a stranger unto my brethren, and an alien unto my mother' children. 9 For the zeal of thine house hath eaten me up; and the reproaches of them that reproached thee are fallen upon me. 10 When I wept, and chastened my soul with fasting, that was to my reproach. 11 I made sackcloth also my garment; and I became a proverb to them. 12 They that sit in the gate speak against me; and I was the song of the drunkards. 13 But as for me, my prayer is unto thee, O LORD, in an acceptable time: O God, in the multitude of thy mercy hear me, in the truth of thy salvation. 14 Deliver me out of the mire, and let me not sink: let me be delivered from them that hate me, and out of the deep waters. 15 Let not the waterflood overflow me, neither let the deep swallow me up, and let not the pit shut her mouth upon me. 16 Hear me, O LORD; for thy lovingkindness is good: turn unto me according to the multitude of thy tender mercies. 17 And hide not thy face from thy servant; for I am in trouble: hear me speedily. 18 Draw nigh unto my soul, and redeem it: deliver me because of mine enemies. 19 Thou hast known my reproach, and my shame, and my dishonour: mine adversaries are all before thee. 20 Reproach hath broken my heart; and I am full of heaviness: and I looked for some to take pity, but there was none; and for comforters, but I found none. 21 They gave me also gall for my meat; and in my thirst they gave me vinegar to drink. 22 Let their table become a snare before them: and that which should have been for their welfare, let it become a trap. 23 Let their eyes be darkened, that they see not; and make their loins continually to shake. 24 Pour out thine indignation upon them, and let thy wrathful anger take hold of them. 25 Let their habitation be desolate; and let none dwell in their tents. 26 For they persecute him whom thou hast smitten; and they talk to the grief of those whom thou hast wounded. 27 Add iniquity unto their iniquity: and let them not come into thy righteousness. 28 Let them be blotted out of the book of the living, and not be written with the righteous. 29 But I am poor and sorrowful: let thy salvation, O God, set me up on high. 30 I will praise the name of God with a song, and will magnify him with thanksgiving. 31 This also shall please the LORD better than an ox or bullock that hath horns and hoofs. 32 The humble shall see this, and be glad: and your heart shall live that seek God. 33 For the LORD heareth the poor, and despiseth not his prisoners. 34 Let the heaven and earth praise him, the seas, and every thing that moveth therein. 35 For God will save Zion, and will build the cities of Judah: that they may dwell there, and have it in possession. 36 The seed also of his servants shall inherit it: and they that love his name shall dwell therein.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Hilferuf eines Leidenden und Armen

1 Für den Chormeister. Nach der Weise Lotusblüten. Von David. 2 Rette mich, Gott, denn das Wasser geht mir bis an die Kehle! (Ž 42,8) 3 Ich bin versunken im Schlamm des Abgrunds und habe keinen Halt mehr. In Wassertiefen bin ich geraten, die Flut reißt mich fort. (Ž 40,3) 4 Ich bin erschöpft von meinem Rufen, es brennt meine Kehle. Mir versagen die Augen, während ich warte auf meinen Gott. (Iz 38,14) 5 Zahlreicher als auf meinem Kopf die Haare sind die, die mich grundlos hassen. Mächtig sind, die mich verderben, / meine verlogenen Feinde. Was ich nicht geraubt, das soll ich erstatten. (Ž 35,19; J 15,25) 6 Du, Gott, kennst meine Torheit, meine Verfehlungen sind dir nicht verborgen. 7 Nicht sollen zuschanden werden durch mich, die auf dich hoffen, Herr, GOTT der Heerscharen, nicht sollen durch mich beschämt werden, die dich suchen, du Gott Israels. 8 Denn deinetwegen erleide ich Hohn und Schande bedeckt mein Angesicht. (Ž 44,23; Jr 15,15) 9 Entfremdet bin ich meinen Brüdern, den Söhnen meiner Mutter wurde ich fremd. (Ž 31,12) 10 Denn der Eifer für dein Haus hat mich verzehrt, die Verhöhnungen derer, die dich verhöhnen, sind auf mich gefallen. (Ž 119,139; J 2,17; Ř 15,3) 11 Ich habe geweint und gefastet, es brachte mir nur Verhöhnung.^[1] 12 Ich legte als Gewand ein Bußkleid an, ich wurde ihnen zum Spottvers. (Pl 3,14) 13 Es reden über mich, die am Stadttor sitzen, Spottlieder singen die Zecher beim Wein. (Jb 30,9) 14 Ich aber komme zu dir mit meinem Bittgebet, HERR, zur Zeit der Gnade. Gott, in deiner großen Huld erhöre mich, mit deiner rettenden Treue! (Ž 102,14; Iz 49,8) 15 Entreiß mich dem Sumpf, damit ich nicht versinke, damit ich meinen Hassern entkomme, den Tiefen des Wassers,^[2] (Ž 40,3) 16 damit die Wasserflut mich nicht fortreißt,/ mich nicht verschlingt der Abgrund, der Brunnenschacht nicht über mir seinen Rachen schließt! (Gn 29,3; Ž 42,8) 17 Erhöre mich, HERR, denn gut ist deine Huld, wende dich mir zu in deinem großen Erbarmen! 18 Verbirg dein Angesicht nicht vor deinem Knecht, denn mir ist angst, eile, erhöre mich! (Ž 102,3; Ž 143,7) 19 Sei mir nah und erlöse mich! Befreie mich meinen Feinden zum Trotz! 20 Du, ja du kennst meine Verhöhnung, alle meine Widersacher sind dir vor Augen. 21 Die Verhöhnung bricht mir das Herz, ich bin krank vor Schmach und Schande. Ich hoffte auf Mitleid, doch vergebens, auf Tröster, doch fand ich keinen. (Pl 1,2) 22 Sie gaben mir Gift als Speise, für den Durst gaben sie mir Essig zu trinken. (Pl 3,15; Mt 27,34) 23 Der Opfertisch werde für sie zur Falle, für die Tischgenossen zum Fangnetz. (Ř 11,9) 24 Ihre Augen sollen dunkel werden, dass sie nicht mehr sehen, ihre Hüften lass wanken für immer! 25 Gieß über sie deinen Grimm aus, dein glühender Zorn soll sie treffen! 26 Ihr Lagerplatz soll veröden, in ihren Zelten soll niemand mehr wohnen. (Sk 1,20) 27 Denn sie verfolgen, den du geschlagen hast, sie reden vom Schmerz deiner Durchbohrten. (Ž 71,11; Iz 53,4) 28 Rechne ihnen Schuld über Schuld an, damit sie nicht eingehen in dein Heil! 29 Sie seien aus dem Buch des Lebens getilgt und nicht bei den Gerechten verzeichnet. (Ex 32,32; Ž 139,16; Iz 4,3; Da 7,10; Da 12,1; Mal 3,16; L 10,20; Fp 4,3; Zj 3,5; Zj 20,12)

Ex 32,32Ž 139,16Iz 4,3Da 7,10Da 12,1Mal 3,16L 10,20Fp 4,3Zj 3,5Zj 20,12

30 Ich aber bin elend und voller Schmerzen, doch deine Hilfe, Gott, wird mich erhöhen. 31 Ich will im Lied den Namen Gottes loben, ich will ihn mit Dank erheben. 32 Das gefällt dem HERRN mehr als ein Opferstier, mehr als ein Rind mit Hörnern und Klauen. (Ž 40,7) 33 Die Gebeugten haben es gesehen und sie freuen sich! Ihr, die ihr Gott sucht, euer Herz lebe auf! (Ž 22,27) 34 Denn der HERR hört auf die Armen, seine Gefangenen verachtet er nicht. 35 Himmel und Erde sollen ihn loben, die Meere und alles, was sich in ihnen regt. 36 Denn Gott wird Zion retten, / wird Judas Städte neu erbauen. Man wird dort siedeln und das Land besitzen. (Ž 51,20; Iz 44,26; Ez 36,10) 37 Die Nachkommen seiner Knechte werden es erben, die seinen Namen lieben, werden darin wohnen. (Iz 65,9)

English Standard Version

od Crossway

Save Me, O God

1 To the choirmaster: according to Lilies. Of David. Save me, O God! For the waters have come up to my neck.^[1] (Jb 22,11; Ž 32,6; Ž 45,1; Ž 69,14; Ž 130,1)

Jb 22,11Ž 32,6Ž 45,1Ž 69,14Ž 130,1

2 I sink in deep mire, where there is no foothold; I have come into deep waters, and the flood sweeps over me. (Ž 40,2; Ž 69,14; Ž 124,4) 3 I am weary with my crying out; my throat is parched. My eyes grow dim with waiting for my God. (Dt 28,32; Ž 6,6; Ž 22,15; Ž 31,24; Ž 119,82; Ž 119,123; Iz 38,14)

Dt 28,32Ž 6,6Ž 22,15Ž 31,24Ž 119,82Ž 119,123Iz 38,14

4 More in number than the hairs of my head are those who hate me without cause; mighty are those who would destroy me, those who attack me with lies. What I did not steal must I now restore? (Ž 35,7; Ž 35,19; Ž 38,19; Ž 40,12; Ž 59,3; Ž 109,3; Ž 119,161; J 15,25)

Ž 35,7Ž 35,19Ž 38,19Ž 40,12Ž 59,3Ž 109,3Ž 119,161J 15,25

5 O God, you know my folly; the wrongs I have done are not hidden from you. 6 Let not those who hope in you be put to shame through me, O Lord God of hosts; let not those who seek you be brought to dishonor through me, O God of Israel. (Ž 25,2) 7 For it is for your sake that I have borne reproach, that dishonor has covered my face. (Ž 44,22; Jr 15,15) 8 I have become a stranger to my brothers, an alien to my mother’s sons. (Jb 19,13; Ž 31,11; Ž 38,11; J 1,11)

Jb 19,13Ž 31,11Ž 38,11J 1,11

9 For zeal for your house has consumed me, and the reproaches of those who reproach you have fallen on me. (Ž 89,41; Ž 89,50; Ž 119,139; Ž 132,1; J 2,17; Ř 15,3)

Ž 89,41Ž 89,50Ž 119,139Ž 132,1J 2,17Ř 15,3

10 When I wept and humbled^[2] my soul with fasting, it became my reproach. 11 When I made sackcloth my clothing, I became a byword to them. (Jb 17,6; Ž 35,13) 12 I am the talk of those who sit in the gate, and the drunkards make songs about me. (Gn 19,1; Est 2,19; Jb 30,9) 13 But as for me, my prayer is to you, O Lord. At an acceptable time, O God, in the abundance of your steadfast love answer me in your saving faithfulness. (Ž 32,6; Ž 109,4; Iz 49,8; 2K 6,2)

Ž 32,6Ž 109,4Iz 49,82K 6,2

14 Deliver me from sinking in the mire; let me be delivered from my enemies and from the deep waters. (Ž 69,1; Ž 69,2; Ž 144,7) 15 Let not the flood sweep over me, or the deep swallow me up, or the pit close its mouth over me. (Nu 16,33; Ž 55,23) 16 Answer me, O Lord, for your steadfast love is good; according to your abundant mercy, turn to me. (Ž 25,16; Ž 63,3; Ž 106,45; Ž 109,21)

Ž 25,16Ž 63,3Ž 106,45Ž 109,21

17 Hide not your face from your servant, for I am in distress; make haste to answer me. (Ž 18,6; Ž 27,9; Ž 102,2; Ž 143,7)

Ž 18,6Ž 27,9Ž 102,2Ž 143,7

18 Draw near to my soul, redeem me; ransom me because of my enemies! 19 You know my reproach, and my shame and my dishonor; my foes are all known to you. (Ž 22,6; Ž 69,10; Žd 12,2) 20 Reproaches have broken my heart, so that I am in despair. I looked for pity, but there was none, and for comforters, but I found none. (Jb 16,2; Ž 69,19; Ž 142,4; Iz 63,5; Jr 15,5; Mt 26,37)

Jb 16,2Ž 69,19Ž 142,4Iz 63,5Jr 15,5Mt 26,37

21 They gave me poison for food, and for my thirst they gave me sour wine to drink. (Dt 29,18; Mt 27,34; Mt 27,48; Mk 15,23; L 23,36; J 19,29)

Dt 29,18Mt 27,34Mt 27,48Mk 15,23L 23,36J 19,29

22 Let their own table before them become a snare; and when they are at peace, let it become a trap.^[3] (Ž 23,5; Ž 35,4; Ž 109,6; Ř 11,9; 1Te 5,3)

Ž 23,5Ž 35,4Ž 109,6Ř 11,91Te 5,3

23 Let their eyes be darkened, so that they cannot see, and make their loins tremble continually. (Iz 6,10; Da 5,6; Na 2,10; Mt 13,14)

Iz 6,10Da 5,6Na 2,10Mt 13,14

24 Pour out your indignation upon them, and let your burning anger overtake them. 25 May their camp be a desolation; let no one dwell in their tents. (Mt 23,38; L 13,35; Sk 1,20) 26 For they persecute him whom you have struck down, and they recount the pain of those you have wounded. (Jb 19,21; Iz 53,4; Za 1,15) 27 Add to them punishment upon punishment; may they have no acquittal from you.^[4] (Neh 4,5) 28 Let them be blotted out of the book of the living; let them not be enrolled among the righteous. (Ex 32,32; Ez 13,9; L 10,20; Fp 4,3; Žd 12,23; Zj 3,5)

Ex 32,32Ez 13,9L 10,20Fp 4,3Žd 12,23Zj 3,5

29 But I am afflicted and in pain; let your salvation, O God, set me on high! (Ž 20,1) 30 I will praise the name of God with a song; I will magnify him with thanksgiving. (Ž 28,7; Ž 34,3; Ž 50,14; Ž 50,23)

Ž 28,7Ž 34,3Ž 50,14Ž 50,23

31 This will please the Lord more than an ox or a bull with horns and hoofs. (Lv 11,3; Ž 50,13) 32 When the humble see it they will be glad; you who seek God, let your hearts revive. (Ž 22,26; Ž 34,2) 33 For the Lord hears the needy and does not despise his own people who are prisoners. (Ž 68,6) 34 Let heaven and earth praise him, the seas and everything that moves in them. (Ž 96,11; Ž 98,7; Ž 148,1; Iz 44,23; Iz 49,13)

Ž 96,11Ž 98,7Ž 148,1Iz 44,23Iz 49,13

35 For God will save Zion and build up the cities of Judah, and people shall dwell there and possess it; (Ž 51,18; Iz 44,26) 36 the offspring of his servants shall inherit it, and those who love his name shall dwell in it. (Ž 37,29; Ž 102,28; Iz 65,9)

Lutherbibel 2017

od Deutsche Bibelgesellschaft

In Schmach, Schande und Scham

1 Von David, vorzusingen, nach der Weise »Lilien«. 2 Gott, hilf mir! Denn das Wasser geht mir bis an die Kehle. 3 Ich versinke in tiefem Schlamm, wo kein Grund ist; ich bin in tiefe Wasser geraten, und die Flut will mich ersäufen. 4 Ich habe mich müde geschrien, mein Hals ist heiser. Meine Augen sind trübe geworden, weil ich so lange harren muss auf meinen Gott. 5 Die mich ohne Grund hassen, sind mehr, als ich Haare auf dem Haupt habe. Die mir ohne Ursache feind sind / und mich verderben wollen, sind mächtig. Ich soll zurückgeben, was ich nicht geraubt habe. (J 15,25) 6 Gott, du kennst meine Torheit, und meine Schuld ist dir nicht verborgen. 7 Lass nicht zuschanden werden an mir, die deiner harren, Herr, HERR Zebaoth! Lass nicht schamrot werden an mir, die dich suchen, Gott Israels! 8 Denn um deinetwillen trage ich Schmach, mein Angesicht ist voller Schande. (Ž 44,23) 9 Ich bin fremd geworden meinen Brüdern und unbekannt den Kindern meiner Mutter; (Ž 38,12) 10 denn der Eifer um dein Haus hat mich gefressen, und die Schmähungen derer, die dich schmähen, sind auf mich gefallen. (Ž 119,139; J 2,17; Ř 15,3) 11 Ich weine bitterlich und faste, und man spottet meiner dazu. 12 Ich habe einen Sack angezogen, aber sie treiben ihren Spott mit mir. 13 Die im Tor sitzen, schwatzen von mir, und beim Zechen singt man von mir. (Jb 30,9) 14 Ich aber bete, HERR, zu dir zur Zeit der Gnade; Gott, nach deiner großen Güte erhöre mich mit deiner treuen Hilfe. (Iz 49,8) 15 Errette mich aus dem Schlamm, dass ich nicht versinke, dass ich errettet werde vor denen, die mich hassen, und aus den tiefen Wassern; 16 dass mich die Wasserflut nicht ersäufe / und die Tiefe nicht verschlinge und das Loch des Brunnens sich nicht über mir schließe. (Gn 29,3) 17 Erhöre mich, HERR, denn deine Güte ist tröstlich; wende dich zu mir nach deiner großen Barmherzigkeit (Nu 6,26) 18 und verbirg dein Angesicht nicht vor deinem Knecht, denn mir ist angst; erhöre mich eilends. 19 Nahe dich meiner Seele und erlöse sie, erlöse mich um meiner Feinde willen. 20 Du kennst meine Schmach, meine Schande und Scham; meine Widersacher sind dir alle vor Augen. 21 Die Schmach bricht mir mein Herz und macht mich krank. Ich warte, ob jemand Mitleid habe, aber da ist niemand, und auf Tröster, aber ich finde keine. 22 Sie geben mir Galle zu essen und Essig zu trinken für meinen Durst. (Mt 27,34; Mt 27,48) 23 Ihr Tisch werde vor ihnen zur Falle, zur Vergeltung und zum Strick. (Ř 11,9) 24 Ihre Augen sollen finster werden, dass sie nicht sehen, und ihre Hüften lass immerfort wanken. 25 Gieß deine Ungnade über sie aus, und dein grimmiger Zorn ergreife sie. 26 Ihre Wohnstatt soll verwüstet werden, und niemand wohne in ihren Zelten. (Sk 1,20) 27 Denn sie verfolgen, den du geschlagen hast, und reden gern von dem Schmerz derer, die du hart getroffen hast. 28 Lass sie aus einer Schuld in die andre fallen, dass sie nicht kommen zu deiner Gerechtigkeit. 29 Tilge sie aus dem Buch des Lebens, dass sie nicht geschrieben stehen bei den Gerechten. (Ex 32,32; Da 12,1; L 10,20; Fp 4,3)

Ex 32,32Da 12,1L 10,20Fp 4,3

30 Ich aber bin elend und voller Schmerzen. Gott, deine Hilfe schütze mich! 31 Ich will den Namen Gottes loben mit einem Lied und will ihn hoch ehren mit Dank. 32 Das wird dem HERRN besser gefallen als ein Stier, der Hörner und Klauen hat. (Ž 50,8) 33 Die Elenden sehen es und freuen sich. Die ihr Gott sucht, euer Herz lebe auf! (Ž 22,27) 34 Denn der HERR hört die Armen und verachtet seine Gefangenen nicht. 35 Es lobe ihn Himmel und Erde, die Meere und alles, was sich darin regt. 36 Denn Gott wird Zion helfen / und die Städte Judas bauen, dass man dort wohne und sie besitze. 37 Und die Kinder seiner Knechte werden sie erben, und die seinen Namen lieben, werden darin bleiben.