Ozeáš 11 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Když dítětem byl Izrael, miloval jsem jej, a z Egypta povolal jsem syna svého. 2 Volali jich, oni tím více ucházeli před nimi, Bálům obětovali, a rytinám kadili, 3 Ješto jsem já na nohy stavěl Efraima, on pak bral je na lokty své; aniž znáti chtěli, že jsem já je uzdravoval. 4 Potahoval jsem jich provázky lidskými, provazy milování, a činil jsem jim tak jako ti, kteříž pozdvihují jha na čelistech hovádka, podávaje potravy jemu. 5 Nenavrátíť se do země Egyptské, ale Assur bude králem jeho, proto že se nechtěli obrátiti. 6 Nadto bude trvati meč v městech jeho, a zkazí závory jeho, a sžíře je pro rady jejich. 7 Nebo lid můj ustrnul na odvrácení se ode mne, a ač ho k Nejvyššímu volají, však žádný ho neoslavuje. 8 Jakž bych tě vydal, ó Efraime? Jakž bych tě vydal, ó Izraeli? Kterak bych tě položil jako Adamu, podvrátil jako Seboim? Zkormouceno jest ve mně srdce mé, ano i střeva slitování mých pohnula se. 9 Nevykonámť prchlivosti hněvu svého, nezkazím více Efraima; nebo jsem já Bůh silný, a ne člověk, u prostřed tebe svatý, aniž přitáhnu na město. 10 I půjdou za Hospodinem řvoucím jako lev; on zajisté řváti bude, tak že s strachem přiběhnou synové od moře. 11 S strachem poběhnou jako ptactvo z Egypta, a jako holubice z země Assyrské, i osadím je v domích jejich, dí Hospodin. 12 Obklíčili mne Efraimští lží, a dům Izraelský lstí, když ještě Juda panoval s Bohem silným, a s svatými věrný byl.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

— Boží soucit - Boží láska k hříšnému lidu je silnější než hřích a mocnější než hněv.

1 Když byl Izrael mládenečkem, zamiloval jsem si ho, zavolal jsem svého syna z Egypta. 2 Proroci je volali, oni se však od nich odvraceli, obětovali baalům, pálili kadidlo tesaným modlám. 3 Ačkoli jsem sám naučil Efrajima chodit, on na své rámě bral modly. Nepoznali, že já jsem je uzdravoval. – 4 Provázky lidskými jsem je táhl, provazy milování, byl jsem jako ti, kdo jim nadlehčují jho, když jsem se k němu nakláněl a krmil jej. 5 Nevrátí se do egyptské země, ale jeho králem bude Ašúr, neboť odmítli vrátit se ke mně. 6 V jeho městech bude řádit meč, skoncuje s jeho mluvky, pro jejich záměry je pozře. 7 Můj lid se zdráhá vrátit se ke mně; když ho volají k Nejvyššímu, nikdo se nepozvedne. 8 Což bych se tě, Efrajime, mohl vzdát, mohl bych tě, Izraeli, jen tak vydat? Cožpak bych tě mohl vydat jako Admu, naložit s tebou jako se Sebójímem? Mé vlastní srdce se proti mně vzepřelo, jsem pohnut hlubokou lítostí. 9 Nedám průchod svému planoucímu hněvu, nezničím Efrajima, protože jsem Bůh, a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe; nepřijdu s hněvivostí. 10 Budou následovat Hospodina, až zařve jako lev. Až vydá řev, přiběhnou s třesením synové od moře, 11 přilétnou s třesením z Egypta jako ptáče, z asyrské země jako holubice. A já je usadím v jejich domech, je výrok Hospodinův.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Copak se tě mohu vzdát?

1 Když byl Izrael ještě dítětem, zamiloval jsem si jej; tehdy jsem povolal svého syna z Egypta.^[1] 2 Čím jsem je ale volal víc, tím více ode mě^[2] odcházeli pryč – baalům přinášeli oběti, modly uctívali kadidly. 3 Já jsem Efraima učil chodit a nosil jsem je v náručí; oni však uznat nechtěli, že jsem to já, kdo je uzdravil. 4 Táhl jsem je provazy lidskosti a lany milování. Byl jsem jim tím, kdo nadnáší jho, které nosí na šíji; skláněl jsem se k nim, abych je nakrmil. 5 Nevrátí se snad do Egypta? Asýrie jim bude kralovat! Protože se odmítli vrátit ke mně, 6 v jejich městech bude řádit meč; roztříští jejich závory, jejich úmysly pohltí. 7 Můj lid se rozhodl ode mě odvrátit; i když k Nejvyššímu volají, nepozvedne je vůbec nic. 8 Copak se tě, Efraime, mohu vzdát? Mohu tě, Izraeli, vydat napospas? Copak s tebou jak s Admou naložím? Zachovám se k tobě jako k Cebojim?^[3] Srdce se ve mně obrací, v nitru jsem pohnut lítostí. 9 Nevykonám svůj prudký hněv, nevydám znovu Efraima záhubě. Jsem přece Bůh, a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe – nenavštívím tě už děsem. 10 Půjdou za Hospodinem řvoucím jako lev. Až zazní jeho řev, jeho děti rozechvěle přispěchají od moře. 11 Přispěchají z Egypta jako rozechvělí ptáčci, z asyrské země jako holoubci a já je k nim domů navrátím, praví Hospodin.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Gottes Verzicht auf die Preisgabe Israels

1 Als Israel jung war, gewann ich ihn lieb, / ich rief meinen Sohn aus Ägypten. (Ex 4,22; Dt 7,8) 2 Je mehr man sie rief, / desto mehr liefen sie vor den Rufen weg: Den Baalen brachten sie Schlachtopfer dar, / den Götterbildern Räucheropfer. (Jr 9,13) 3 Ich war es, der Efraim gehen lehrte, / der sie nahm auf seine Arme. Sie aber haben nicht erkannt, / dass ich sie heilen wollte. (Dt 1,31) 4 Mit menschlichen Fesseln zog ich sie, / mit Banden der Liebe. Ich war da für sie wie die, / die den Säugling an ihre Wangen heben. / Ich neigte mich ihm zu und gab ihm zu essen.^[1] 5 Er muss nicht nach Ägypten zurückkehren, / doch Assur wird sein König sein; / denn sie haben sich geweigert umzukehren. (Oz 8,13; Oz 9,3) 6 Das Schwert wird in seinen Städten reihum gehen, / seinen Schwätzern ein Ende bereiten / und sie wegen ihrer Pläne vernichten. 7 Mein Volk verharrt in der Abkehr; / sie rufen zu Baal, dem Hohen, / doch der kann sie nicht hochbringen. 8 Wie könnte ich dich preisgeben, Efraim, / wie dich ausliefern, Israel? Wie könnte ich dich preisgeben wie Adma, / dich behandeln wie Zebojim? Gegen mich selbst wendet sich mein Herz, / heftig entbrannt ist mein Mitleid. (Iz 54,8; Jr 31,20) 9 Ich will meinen glühenden Zorn nicht vollstrecken / und Efraim nicht noch einmal vernichten. Denn ich bin Gott, nicht ein Mensch, / der Heilige in deiner Mitte. / Darum komme ich nicht in der Hitze des Zorns. (Ez 18,23; Jl 2,27) 10 Hinter dem HERRN werden sie hergehen. / Er brüllt wie ein Löwe, ja, er brüllt und es kommen die Söhne / vom Meer zitternd herbei. (Iz 31,4) 11 Wie ein Vogel kommen sie zitternd herbei aus Ägypten, / wie Tauben aus dem Land Assur. Ich lasse sie wieder in ihren Häusern wohnen - / Spruch des HERRN.

English Standard Version

od Crossway

The Lord’s Love for Israel

1 When Israel was a child, I loved him, and out of Egypt I called my son. (Ex 4,22; Dt 7,8; Oz 2,15; Oz 14,4; Mal 1,6; Mt 2,15)

Ex 4,22Dt 7,8Oz 2,15Oz 14,4Mal 1,6Mt 2,15

2 The more they were called, the more they went away; they kept sacrificing to the Baals and burning offerings to idols. (Oz 2,13; Oz 11,7; Oz 13,1) 3 Yet it was I who taught Ephraim to walk; I took them up by their arms, but they did not know that I healed them. (Ex 15,26; Dt 1,31; Oz 7,15) 4 I led them with cords of kindness,^[1] with the bands of love, and I became to them as one who eases the yoke on their jaws, and I bent down to them and fed them. (Lv 26,13; Ž 78,24; Jr 31,3; J 6,44; J 12,32)

Lv 26,13Ž 78,24Jr 31,3J 6,44J 12,32

5 They shall not^[2] return to the land of Egypt, but Assyria shall be their king, because they have refused to return to me. (2Kr 17,13; Oz 4,16; Oz 7,16; Oz 8,13; Oz 10,3)

2Kr 17,13Oz 4,16Oz 7,16Oz 8,13Oz 10,3

6 The sword shall rage against their cities, consume the bars of their gates, and devour them because of their own counsels. (Oz 10,6; Oz 10,14) 7 My people are bent on turning away from me, and though they call out to the Most High, he shall not raise them up at all. (Oz 11,2; Oz 14,4) 8 How can I give you up, O Ephraim? How can I hand you over, O Israel? How can I make you like Admah? How can I treat you like Zeboiim? My heart recoils within me; my compassion grows warm and tender. (Gn 14,8; Gn 19,24; Dt 29,23; Dt 32,36; Jr 49,18; Jr 50,40; Am 4,11; Ju 1,7)

Gn 14,8Gn 19,24Dt 29,23Dt 32,36Jr 49,18Jr 50,40Am 4,11Ju 1,7

9 I will not execute my burning anger; I will not again destroy Ephraim; for I am God and not a man, the Holy One in your midst, and I will not come in wrath.^[3] (Nu 23,19; Iz 12,6) 10 They shall go after the Lord; he will roar like a lion; when he roars, his children shall come trembling from the west; (Iz 11,11; Iz 31,4; Jr 25,30; Oz 3,5; Jl 3,16; Am 1,2; Za 8,7)

Iz 11,11Iz 31,4Jr 25,30Oz 3,5Jl 3,16Am 1,2Za 8,7

11 they shall come trembling like birds from Egypt, and like doves from the land of Assyria, and I will return them to their homes, declares the Lord. (Iz 60,8; Oz 8,13; Oz 9,3; Za 10,6; Za 10,10)

Iz 60,8Oz 8,13Oz 9,3Za 10,6Za 10,10

12 ^[4] Ephraim has surrounded me with lies, and the house of Israel with deceit, but Judah still walks with God and is faithful to the Holy One. (Oz 7,13)

King James Version

1 When Israel was a child, then I loved him, and called my son out of Egypt. 2 As they called them, so they went from them: they sacrificed unto Baalim, and burned incense to graven images. 3 I taught Ephraim also to go, taking them by their arms; but they knew not that I healed them. 4 I drew them with cords of a man, with bands of love: and I was to them as they that take off the yoke on their jaws, and I laid meat unto them. 5 He shall not return into the land of Egypt, but the Assyrian shall be his king, because they refused to return. 6 And the sword shall abide on his cities, and shall consume his branches, and devour them , because of their own counsels. 7 And my people are bent to backsliding from me: though they called them to the most High, none at all would exalt him . 8 How shall I give thee up, Ephraim? how shall I deliver thee, Israel? how shall I make thee as Admah? how shall I set thee as Zeboim? mine heart is turned within me, my repentings are kindled together. 9 I will not execute the fierceness of mine anger, I will not return to destroy Ephraim: for I am God, and not man; the Holy One in the midst of thee: and I will not enter into the city. 10 They shall walk after the LORD: he shall roar like a lion: when he shall roar, then the children shall tremble from the west. 11 They shall tremble as a bird out of Egypt, and as a dove out of the land of Assyria: and I will place them in their houses, saith the LORD. 12 Ephraim compasseth me about with lies, and the house of Israel with deceit: but Judah yet ruleth with God, and is faithful with the saints.