1Známoť vám pak činím, bratří, evangelium, kteréž jsem zvěstoval vám, kteréž jste i přijali, v němž i stojíte,2Skrze kteréž i spasení béřete, kterak kázal jsem vám, pamatujete-li, leč byste nadarmo uvěřili.3Vydal jsem zajisté vám nejprve to, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem,4A že jest pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne podle Písem.5A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti.6Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichžto mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří již zesnuli.7Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolů.8Nejposléze pak ze všech, jakožto nedochůdčeti, ukázal se i mně.9Nebo já jsem nejmenší z apoštolů, kterýž nejsem hoden slouti apoštol, protože jsem se protivil církvi Boží.10Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho mně učiněná daremná nebyla, ale hojněji nežli oni všickni pracoval jsem, avšak ne já, ale milost Boží, kteráž se mnou jest.11Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uvěřili.12Poněvadž se pak káže o Kristu, že jest z mrtvých vstal, kterakž někteří mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání?13Nebo není-liť z mrtvých vstání, anižť jest Kristus z mrtvých vstal.14A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, tedyť jest daremné kázaní naše, a daremnáť jest i víra vaše.15A byli bychom nalezeni i křiví svědkové Boží; nebo vydali jsme svědectví o Bohu, že vzkřísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkřísil, (totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají.16Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají, anižť jest Kristus vstal.17A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v hříších vašich.18A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli.19Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí.20Ale vstalť jest z mrtvých Kristus, prvotiny těch, jenž zesnuli.21Nebo poněvadž skrze člověka smrt, také i skrze člověka vzkříšení z mrtvých.22Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.23Ale jeden každý v svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž jsou Kristovi, v příští jeho.24Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc.25Nebo musíť to býti, aby on kraloval, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho.26Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt.27Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky věci poddány jsou jemu, zjevnéť jest, že kromě toho, kterýž jemu poddal všecko.28A když poddáno jemu bude všecko, tedy i on Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech.29Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Nevstávají-liť mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé?30Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny?31Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem.32Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Tedy jezme a pijme, nebo zítra zemřeme.33Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.34Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří ještě neznají Boha; k zahanbení vašemu toto mluvím.35Ale řekne někdo: Kterakž pak vstanou mrtví? A v jakém těle přijdou?36Ó nemoudrý, však to, což rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře.37A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice nebo kteréžkoli jiné.38Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo.39Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí.40A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest sláva nebeských, a jiná zemských,41Jiná sláva slunce, a jiná měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě.42Tak i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se tělo porušitelné, vstane neporušitelné;43Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;44Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest také i duchovní tělo.45Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale poslední Adam v ducha obživujícího.46Však ne nejprve duchovní, ale tělesné, potom pak duchovní.47První člověk byl z země zemský, druhý člověk jest sám Pán s nebe.48Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou také i nebeští.49A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz i nebeského.50Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví nedosáhnou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dědičně obdrží.51Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu.52Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.53Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost.54A když porušitelné toto tělo obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství.55Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?56Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest Zákon.57Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista.58Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu.
1 Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte,2 a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. 3 Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem4 a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem,5 ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.6 Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli.7 Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům.8 Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.9 Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží.10 Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval – nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.11 Ať už tedy já, nebo oni – tak zvěstujeme a tak jste uvěřili. 12 Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání?13 Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus.14 A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra,15 a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých.16 Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus.17 Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších,18 a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.19 Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! 20 Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.21 A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:22 jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.23 Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.24 Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci.25 Musí totiž kralovat, ‚dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy‘.26 Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt,27 vždyť ‚pod nohy jeho podřídil všecko‘. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil.28 Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem. 29 Jaký by jinak mělo smysl to, že se někteří dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstanou, proč se za ně dávají křtít?30 A proč i my se v každou hodinu vydáváme v nebezpečí?31 Den ze dne hledím smrti do tváře – ujišťuji vás o tom, bratří, při všem, co pro mne znamenáte, v Kristu Ježíši, našem Pánu!32 Jestliže jsem v Efezu podstoupil zápas se šelmami jen z lidských pohnutek, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstanou, pak ‚jezme a pijme, neboť zítra zemřeme‘.33 Neklamte se: ‚špatná společnost kazí dobré mravy.‘34 Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Někteří nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení!
— Budoucí vzkříšení těla
35 Ale někdo snad řekne: „Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?“36 Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře.37 A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny.38 Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo.39 Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby.40 A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.41 Jiná je záře slunce a jiná měsíce, a ještě jiná je záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září.42 Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné.43 Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.44 Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní.45 Jak je psáno: ‚První člověk Adam se stal duší živou‘ – poslední Adam je však Duchem oživujícím.46 Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní.47 První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe.48 Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích.49 A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského.50 Chci říci to, bratří, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném. 51 Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni,52 naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.53 Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost.54 A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: ‚Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! 55 Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?‘ 56 Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona.57 Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista! 58 A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.
1Bratři, chci vám připomenout evangelium, jež jsem vám kázal, jež jste přijali, v němž stojíte2a jímž jste spaseni (pokud se ovšem držíte slova, které jsem vám kázal – jinak byste uvěřili zbytečně).3Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem,4byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem.[1]5Ukázal se Petrovi,[2] potom Dvanácti,6poté se ukázal více než pěti stům bratrů najednou (někteří už zesnuli, ale většina z nich ještě žije),7poté se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům8a naposledy ze všech se ukázal i mně, nedochůdčeti.9Jsem totiž ze všech apoštolů ten nejposlednější; nezasloužím si ani být apoštolem nazýván – vždyť jsem kdysi pronásledoval Boží církev!10Boží milostí jsem ale to, co jsem, a jeho milost ke mně nevyšla naprázdno. Pracoval jsem více než oni všichni, avšak ne já, ale Boží milost, která je se mnou.11Toto kážeme – jak já, tak oni – a tomuto jste uvěřili.
Naše vzkříšení
12Když se tedy káže o Kristu, že byl vzkříšen z mrtvých, jak mohou někteří z vás popírat zmrtvýchvstání?13Jestliže není zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus!14A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, pak je naše kázání k ničemu; celá vaše víra je k ničemu!15Z nás se pak stávají falešní Boží svědkové, protože jsme o Bohu tvrdili, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil – pokud totiž mrtví nemohou být vzkříšeni.16Jestliže mrtví nemohou být vzkříšeni, pak nebyl vzkříšen ani Kristus!17A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, vaše víra je marná – ještě jste ve svých hříších.18Pak tedy i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli.19Máme-li v Kristu naději pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí.20Kristus ale byl vzkříšen jakožto první ze všech zesnulých.21Jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo zmrtvýchvstání.22Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí.23Každý však ve svém pořadí: Kristus jako první, při jeho příchodu pak ti, kdo jsou Kristovi.24Potom přijde konec: až Kristus přemůže veškerou vládu, vrchnost a moc, předá království Bohu a Otci.25Musí totiž kralovat, než mu Bůh položí všechny nepřátele k nohám.[3]26Poslední nepřítel, jenž bude přemožen, je smrt.27Vždyť „všechno položil k jeho nohám“.[4] (Když ovšem říká, že je mu všechno poddáno, je zřejmé, že je to všechno kromě Toho, který mu to poddal.)28Až mu tedy bude všechno poddáno, pak se i sám Syn poddá Tomu, který mu všechno poddal, aby Bůh byl všechno ve všem.29A vůbec, co si počnou ti, kdo se nechávají křtít za mrtvé? Proč se za ně křtí, jestliže mrtví nebudou vzkříšeni?30Proč my sami každým okamžikem podstupujeme nebezpečí?31Při chloubě, kterou mám ve vás v Kristu Ježíši, našem Pánu, prohlašuji, že denně čelím smrti.32K čemu mi to z lidského pohledu je, že jsem bojoval s těmi šelmami v Efesu? Jestliže mrtví nebudou vzkříšeni, pak: „Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme!“[5]33Nepleťte se: „Špatné vztahy kazí mravy.“[6]34Opravdu se vzpamatujte a zanechte hříchu. Někteří totiž Boha vůbec neznají – říkám to k vaší hanbě!
Způsob vzkříšení
35Někdo ale řekne: „Jak budou mrtví vzkříšeni? A v jakém přijdou těle?“36Blázne! To, co seješ, neožije, dokud to nezemře.37A co seješ? Ne to tělo, které vyroste, ale holé zrno – třeba zrno pšenice nebo nějaké jiné.38Bůh mu pak dává tělo, jak sám chce, každému z těch semen jeho vlastní tělo.39Není tělo jako tělo. Jiné je tělo lidské, jiné tělo zvířecí, jiné tělo ptačí a jiné zase rybí.40Jsou také těla nebeská a těla pozemská; ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.41Jiná je sláva slunce, jiná sláva měsíce a jiná sláva hvězd, i samotné hvězdy se jedna od druhé ve slávě liší.42Tak je to také se zmrtvýchvstáním. Pohřbívá[7] se smrtelné tělo, křísí se nesmrtelné.43Pohřbívá se odpudivé, křísí se slavné; pohřbívá se bezvládné, křísí se mocné.44Pohřbívá se tělo přirozené, křísí se tělo duchovní. Je-li přirozené tělo, je i tělo duchovní.45Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“[8] ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem.46Nejdříve však není to duchovní, ale to přirozené, teprve potom to duchovní.47První člověk byl z prachu země, druhý člověk je z nebe.48Jaký byl ten z prachu země, takoví jsou ti pozemští, a jaký ten nebeský, takoví i nebeští.49Jako jsme nesli obraz toho, kdo byl z prachu země, tak poneseme[9] i obraz toho nebeského.50Říkám vám, bratři, že tělo a krev nemůže mít podíl na Božím království a smrtelnost nemůže mít podíl na nesmrtelnosti.51Prozradím vám teď tajemství: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni –52naráz, v okamžiku, za zvuku polnice ohlašující konec. Až zatroubí, mrtví budou vzkříšeni k nesmrtelnosti a my budeme proměněni.53Toto pomíjivé musí obléci nepomíjivost, toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost.54A až toto pomíjivé oblékne nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se naplní, co je psáno: „Smrt je pohlcena, přišlo vítězství!“[10]55„Kde je teď, smrti, to tvé vítězství? Kde je teď, peklo, ta tvá zbraň?“[11]56Onou zbraní smrti je hřích a silou hříchu je Zákon.57Ale díky Bohu, který nám dává vítězství v našem Pánu Ježíši Kristu!58Proto, moji milovaní bratři, buďte pevní a nepohnutelní, rozrůstejte se v Pánově díle a vězte, že vaše práce pro Pána není zbytečná.
1Ich erinnere euch, Brüder und Schwestern, an das Evangelium, das ich euch verkündet habe. Ihr habt es angenommen; es ist der Grund, auf dem ihr steht.[1] (Ga 1,6)2Durch dieses Evangelium werdet ihr gerettet werden, wenn ihr festhaltet an dem Wort, das ich euch verkündet habe, es sei denn, ihr hättet den Glauben unüberlegt angenommen.3Denn vor allem habe ich euch überliefert, was auch ich empfangen habe:
Christus ist für unsere Sünden gestorben, / gemäß der Schrift, (Iz 53,8; Ř 4,25; 1K 11,23)4und ist begraben worden. / Er ist am dritten Tag auferweckt worden, / gemäß der Schrift, (Oz 6,2)5und erschien dem Kephas, dann den Zwölf. (L 24,34)6Danach erschien er mehr als fünfhundert Brüdern zugleich; die meisten von ihnen sind noch am Leben, einige sind entschlafen.7Danach erschien er dem Jakobus, dann allen Aposteln.8Zuletzt erschien er auch mir, gleichsam der Missgeburt. (Sk 9,3; Sk 22,6; Sk 26,13; 1K 9,1; Ga 1,15)9Denn ich bin der Geringste von den Aposteln; ich bin nicht wert, Apostel genannt zu werden, weil ich die Kirche Gottes verfolgt habe. (Sk 8,1; Sk 9,1; Sk 22,4; Sk 26,9; Ga 1,13; Ef 3,8; Fp 3,6)10Doch durch Gottes Gnade bin ich, was ich bin, und sein gnädiges Handeln an mir ist nicht ohne Wirkung geblieben. Mehr als sie alle habe ich mich abgemüht - nicht ich, sondern die Gnade Gottes zusammen mit mir. (1K 3,10; 2K 11,23; 1Tm 1,14)11Ob nun ich verkünde oder die anderen: Das ist unsere Botschaft und das ist der Glaube, den ihr angenommen habt. (1K 3,5)
Die Gewissheit künftiger Totenauferweckung
12Wenn aber verkündet wird, dass Christus von den Toten auferweckt worden ist, wie können dann einige von euch sagen: Eine Auferstehung der Toten gibt es nicht? (1K 15,1)13Wenn es keine Auferstehung der Toten gibt, ist auch Christus nicht auferweckt worden.14Ist aber Christus nicht auferweckt worden, dann ist unsere Verkündigung leer, leer auch euer Glaube.15Wir werden dann auch als falsche Zeugen Gottes entlarvt, weil wir im Widerspruch zu Gott das Zeugnis abgelegt haben: Er hat Christus auferweckt. Er hat ihn eben nicht auferweckt, wenn Tote nicht auferweckt werden.16Denn wenn Tote nicht auferweckt werden, ist auch Christus nicht auferweckt worden.17Wenn aber Christus nicht auferweckt worden ist, dann ist euer Glaube nutzlos und ihr seid immer noch in euren Sünden;18und auch die in Christus Entschlafenen sind dann verloren. (1Te 4,14)19Wenn wir allein für dieses Leben unsere Hoffnung auf Christus gesetzt haben, sind wir erbärmlicher daran als alle anderen Menschen.20Nun aber ist Christus von den Toten auferweckt worden als der Erste der Entschlafenen. (Ko 1,18)21Da nämlich durch einen Menschen der Tod gekommen ist, kommt durch einen Menschen auch die Auferstehung der Toten. (Gn 3,19; Ř 5,12)22Denn wie in Adam alle sterben, so werden in Christus alle lebendig gemacht werden.23Es gibt aber eine bestimmte Reihenfolge: Erster ist Christus; dann folgen, wenn Christus kommt, alle, die zu ihm gehören. (1Te 4,15)24Danach kommt das Ende, wenn er jede Macht, Gewalt und Kraft entmachtet hat und seine Herrschaft Gott, dem Vater, übergibt.25Denn er muss herrschen, bis Gott ihm alle Feinde unter seine Füße gelegt hat. (Ž 110,1; Mt 22,44; Mk 12,36; L 20,42)26Der letzte Feind, der entmachtet wird, ist der Tod. (Iz 25,8; Zj 20,14; Zj 21,4)27Denn: Alles hat er seinen Füßen unterworfen. Wenn es aber heißt, alles sei unterworfen, ist offenbar der ausgenommen, der ihm alles unterwirft. (Ž 8,7; Žd 2,5)28Wenn ihm dann alles unterworfen ist, wird auch er, der Sohn, sich dem unterwerfen, der ihm alles unterworfen hat, damit Gott alles in allem sei. (Ř 11,36; 1K 8,6)29Wie kämen sonst einige dazu, sich für die Toten taufen zu lassen? Wenn Tote gar nicht auferweckt werden, warum lässt man sich dann taufen für sie?30Warum setzen dann auch wir uns stündlich der Gefahr aus? (Ž 44,23; Ř 8,36)31Täglich sehe ich dem Tod ins Auge, so wahr ihr, Brüder und Schwestern, mein Ruhm seid, den ich in Christus Jesus, unserem Herrn, habe. (2K 4,10)32Wenn ich in Ephesus nach Menschenart mit wilden Tieren gekämpft hätte, was würde es mir nützen? Wenn Tote nicht auferweckt werden, dann lasst uns essen und trinken; denn morgen sterben wir. (Iz 22,13; Sk 19,29; Sk 20,3; 2K 1,8)33Lasst euch nicht irreführen! Schlechter Umgang verdirbt gute Sitten.[2]34Werdet nüchtern, wie es sich gehört, und sündigt nicht! Einige Leute wissen nichts von Gott; ich sage das, damit ihr euch schämt. (1K 6,5; 1Te 5,6)
Der Auferweckungsleib als endzeitliche Neuschöpfung
35Nun könnte einer fragen: Wie werden die Toten auferweckt, was für einen Leib werden sie haben?36Du Tor! Auch das, was du säst, wird nicht lebendig, wenn es nicht stirbt.37Und was du säst, ist noch nicht der Leib, der entstehen wird; es ist nur ein nacktes Samenkorn, zum Beispiel ein Weizenkorn oder ein anderes. (J 12,24)38Gott gibt ihm den Leib, den er vorgesehen hat, und zwar jedem Samen einen eigenen Leib. (Gn 1,11)39Nicht alles Fleisch ist dasselbe: Das Fleisch der Menschen ist anders als das des Viehs, das Fleisch der Vögel ist anders als das der Fische.40Auch gibt es Himmelskörper und irdische Körper. Die Schönheit der Himmelskörper ist anders als die der irdischen Körper.41Der Glanz der Sonne ist anders als der Glanz des Mondes, anders als der Glanz der Sterne; denn auch die Gestirne unterscheiden sich durch ihren Glanz.42So ist es auch mit der Auferstehung der Toten. Was gesät wird, ist verweslich, was auferweckt wird, unverweslich.43Was gesät wird, ist armselig, was auferweckt wird, herrlich. Was gesät wird, ist schwach, was auferweckt wird, ist stark. (Fp 3,20; Ko 3,4)44Gesät wird ein irdischer Leib, auferweckt ein überirdischer Leib. Wenn es einen irdischen Leib gibt, gibt es auch einen überirdischen.[3]45So steht es auch in der Schrift: Adam, der erste Mensch, wurde ein irdisches Lebewesen. Der letzte Adam wurde lebendig machender Geist. (Gn 2,7)46Aber zuerst kommt nicht das Überirdische; zuerst kommt das Irdische, dann das Überirdische.47Der erste Mensch stammt von der Erde und ist Erde; der zweite Mensch stammt vom Himmel. (Gn 2,7)48Wie der von der Erde irdisch war, so sind es auch seine Nachfahren. Und wie der vom Himmel himmlisch ist, so sind es auch seine Nachfahren.49Wie wir nach dem Bild des Irdischen gestaltet wurden, so werden wir auch nach dem Bild des Himmlischen gestaltet werden. (Gn 5,3; Ř 8,29; 2K 3,18)
Die endzeitliche Verwandlung der Lebenden und Toten
50Damit will ich sagen, Brüder und Schwestern: Fleisch und Blut können das Reich Gottes nicht erben; das Verwesliche erbt nicht das Unverwesliche. (J 3,5)51Seht, ich enthülle euch ein Geheimnis: Wir werden nicht alle entschlafen, aber wir werden alle verwandelt werden - (Mt 24,31; 1Te 4,15)52plötzlich, in einem Augenblick, beim letzten Posaunenschall. Die Posaune wird erschallen, die Toten werden als Unverwesliche auferweckt, wir aber werden verwandelt werden.53Denn dieses Verwesliche muss sich mit Unverweslichkeit bekleiden und dieses Sterbliche mit Unsterblichkeit. (2K 5,4)54Wenn sich aber dieses Verwesliche mit Unverweslichkeit bekleidet und dieses Sterbliche mit Unsterblichkeit, dann erfüllt sich das Wort der Schrift:
Verschlungen ist der Tod vom Sieg. (Iz 25,8)55Tod, wo ist dein Sieg? / Tod, wo ist dein Stachel? (Oz 13,14)56Der Stachel des Todes aber ist die Sünde, die Kraft der Sünde ist das Gesetz. (Ř 5,12; Ř 7,7)57Gott aber sei Dank, der uns den Sieg geschenkt hat durch unseren Herrn Jesus Christus. (Ř 7,25)58Daher, meine geliebten Brüder und Schwestern, seid standhaft und unerschütterlich, seid stets voll Eifer im Werk des Herrn und denkt daran, dass im Herrn eure Mühe nicht vergeblich ist!
1Now I would remind you, brothers,[1] of the gospel I preached to you, which you received, in which you stand, (Ř 5,2; 1K 3,6; 2K 1,24; 2Tm 2,8; 1P 5,12)2and by which you are being saved, if you hold fast to the word I preached to you—unless you believed in vain. (1K 1,18; 1K 11,2; Ga 3,4; Žd 3,6; Žd 3,14)3For I delivered to you as of first importance what I also received: that Christ died for our sins in accordance with the Scriptures, (Da 9,26; Za 13,7; J 1,29; 1K 11,23; Ga 1,4; Ga 1,12; Žd 5,1; Žd 5,3; 1P 1,11; 1P 2,24)4that he was buried, that he was raised on the third day in accordance with the Scriptures, (Ž 16,10; Iz 53,10; Oz 6,2; Mt 12,40; J 2,22; Sk 2,25; Sk 13,33; Sk 26,22)5and that he appeared to Cephas, then to the twelve. (Mk 16,14; L 24,34; L 24,36; J 20,19; J 20,26; Sk 10,41)6Then he appeared to more than five hundred brothers at one time, most of whom are still alive, though some have fallen asleep.7Then he appeared to James, then to all the apostles. (L 24,50; Sk 1,3; Sk 12,17)8Last of all, as to one untimely born, he appeared also to me. (1K 9,1)9For I am the least of the apostles, unworthy to be called an apostle, because I persecuted the church of God. (Sk 8,3; 2K 12,11; Ef 3,7; 1Tm 1,13)10But by the grace of God I am what I am, and his grace toward me was not in vain. On the contrary, I worked harder than any of them, though it was not I, but the grace of God that is with me. (Mt 10,20; 1K 3,6; 2K 3,5; 2K 11,23; 2K 12,11; Fp 2,13; Ko 1,29)11Whether then it was I or they, so we preach and so you believed.
The Resurrection of the Dead
12Now if Christ is proclaimed as raised from the dead, how can some of you say that there is no resurrection of the dead? (Sk 23,8; 2Tm 2,18)13But if there is no resurrection of the dead, then not even Christ has been raised. (1Te 4,14)14And if Christ has not been raised, then our preaching is in vain and your faith is in vain.15We are even found to be misrepresenting God, because we testified about God that he raised Christ, whom he did not raise if it is true that the dead are not raised. (Sk 2,24)16For if the dead are not raised, not even Christ has been raised.17And if Christ has not been raised, your faith is futile and you are still in your sins. (Ř 4,25)18Then those also who have fallen asleep in Christ have perished. (1Te 4,16; Zj 14,13)19If in Christ we have hope[2] in this life only, we are of all people most to be pitied. (1K 4,9; 2Tm 3,12)20But in fact Christ has been raised from the dead, the firstfruits of those who have fallen asleep. (Sk 26,23; 1K 15,23; 2Tm 2,8; 1P 1,3)21For as by a man came death, by a man has come also the resurrection of the dead. (J 11,25; Ř 5,12; Ř 6,23)22For as in Adam all die, so also in Christ shall all be made alive. (Ř 5,14)23But each in his own order: Christ the firstfruits, then at his coming those who belong to Christ. (L 14,14; 1K 15,52; 1Te 2,19; 1Te 4,16)24Then comes the end, when he delivers the kingdom to God the Father after destroying every rule and every authority and power. (Da 7,14; Da 7,27; Ef 1,21)25For he must reign until he has put all his enemies under his feet. (Ž 110,1)26The last enemy to be destroyed is death. (2Tm 1,10; Zj 20,14; Zj 21,4)27For “God[3] has put all things in subjection under his feet.” But when it says, “all things are put in subjection,” it is plain that he is excepted who put all things in subjection under him. (Ž 8,6; Mt 11,27; Mt 28,18; Ef 1,22)28When all things are subjected to him, then the Son himself will also be subjected to him who put all things in subjection under him, that God may be all in all. (1K 3,23; 1K 11,3; Fp 3,21)29Otherwise, what do people mean by being baptized on behalf of the dead? If the dead are not raised at all, why are people baptized on their behalf?30Why are we in danger every hour? (2K 11,26)31I protest, brothers, by my pride in you, which I have in Christ Jesus our Lord, I die every day! (L 9,23; Ř 8,36; 1Te 2,19)32What do I gain if, humanly speaking, I fought with beasts at Ephesus? If the dead are not raised, “Let us eat and drink, for tomorrow we die.” (Iz 22,13; Iz 56,12; L 12,19; 2K 1,8)33Do not be deceived: “Bad company ruins good morals.”[4] (1K 5,6; Jk 1,16)34Wake up from your drunken stupor, as is right, and do not go on sinning. For some have no knowledge of God. I say this to your shame. (Ř 13,11; 1K 4,14; 1K 6,5; 1Te 4,5)
The Resurrection Body
35But someone will ask, “How are the dead raised? With what kind of body do they come?” (Ez 37,3)36You foolish person! What you sow does not come to life unless it dies. (J 12,24)37And what you sow is not the body that is to be, but a bare kernel, perhaps of wheat or of some other grain.38But God gives it a body as he has chosen, and to each kind of seed its own body.39For not all flesh is the same, but there is one kind for humans, another for animals, another for birds, and another for fish.40There are heavenly bodies and earthly bodies, but the glory of the heavenly is of one kind, and the glory of the earthly is of another.41There is one glory of the sun, and another glory of the moon, and another glory of the stars; for star differs from star in glory.42So is it with the resurrection of the dead. What is sown is perishable; what is raised is imperishable. (Da 12,3; Mt 13,43)43It is sown in dishonor; it is raised in glory. It is sown in weakness; it is raised in power. (Fp 3,21; Ko 3,4)44It is sown a natural body; it is raised a spiritual body. If there is a natural body, there is also a spiritual body.45Thus it is written, “The first man Adam became a living being”;[5] the last Adam became a life-giving spirit. (Gn 2,7; J 5,21; J 6,33; J 6,39; J 6,54; J 6,57; Ř 5,14; Ř 8,2; Ř 8,10)46But it is not the spiritual that is first but the natural, and then the spiritual.47The first man was from the earth, a man of dust; the second man is from heaven. (Gn 2,7; Gn 3,19; J 3,13; J 3,31)48As was the man of dust, so also are those who are of the dust, and as is the man of heaven, so also are those who are of heaven. (Fp 3,20)49Just as we have borne the image of the man of dust, we shall[6] also bear the image of the man of heaven. (Gn 5,3; Ř 8,29)
Mystery and Victory
50I tell you this, brothers: flesh and blood cannot inherit the kingdom of God, nor does the perishable inherit the imperishable. (Mt 16,17; J 3,3; J 3,5)51Behold! I tell you a mystery. We shall not all sleep, but we shall all be changed, (Fp 3,21; 1Te 4,15; 1Te 4,17)52in a moment, in the twinkling of an eye, at the last trumpet. For the trumpet will sound, and the dead will be raised imperishable, and we shall be changed. (Iz 27,13; Za 9,14; Mt 24,31; L 20,36; J 5,25; J 5,28; 1Te 4,16)53For this perishable body must put on the imperishable, and this mortal body must put on immortality. (2K 5,2)54When the perishable puts on the imperishable, and the mortal puts on immortality, then shall come to pass the saying that is written: “Death is swallowed up in victory.” (Iz 25,8; Žd 2,14; Zj 20,14; Zj 21,4)55“O death, where is your victory? O death, where is your sting?” (Oz 13,14)56The sting of death is sin, and the power of sin is the law. (Ř 4,15; Ř 5,13; Ř 7,5; Ř 7,8; Ř 7,13)57But thanks be to God, who gives us the victory through our Lord Jesus Christ. (Ř 8,37; 1J 5,4)58Therefore, my beloved brothers, be steadfast, immovable, always abounding in the work of the Lord, knowing that in the Lord your labor is not in vain. (Jr 48,10; J 6,28; 1K 3,8; 1K 16,10; Ga 6,9; 2P 3,14)
1. Korintským 15
King James Version
1Moreover, brethren, I declare unto you the gospel which I preached unto you, which also ye have received, and wherein ye stand;2By which also ye are saved, if ye keep in memory what I preached unto you, unless ye have believed in vain.3For I delivered unto you first of all that which I also received, how that Christ died for our sins according to the scriptures;4And that he was buried, and that he rose again the third day according to the scriptures:5And that he was seen of Cephas, then of the twelve:6After that, he was seen of above five hundred brethren at once; of whom the greater part remain unto this present, but some are fallen asleep.7After that, he was seen of James; then of all the apostles.8And last of all he was seen of me also, as of one born out of due time.9For I am the least of the apostles, that am not meet to be called an apostle, because I persecuted the church of God.10But by the grace of God I am what I am: and his grace which was bestowed upon me was not in vain; but I laboured more abundantly than they all: yet not I, but the grace of God which was with me.11Therefore whether it were I or they, so we preach, and so ye believed.12Now if Christ be preached that he rose from the dead, how say some among you that there is no resurrection of the dead?13But if there be no resurrection of the dead, then is Christ not risen:14And if Christ be not risen, then is our preaching vain, and your faith is also vain.15Yea, and we are found false witnesses of God; because we have testified of God that he raised up Christ: whom he raised not up, if so be that the dead rise not.16For if the dead rise not, then is not Christ raised:17And if Christ be not raised, your faith is vain; ye are yet in your sins.18Then they also which are fallen asleep in Christ are perished.19If in this life only we have hope in Christ, we are of all men most miserable.20But now is Christ risen from the dead, and become the firstfruits of them that slept.21For since by man came death, by man came also the resurrection of the dead.22For as in Adam all die, even so in Christ shall all be made alive.23But every man in his own order: Christ the firstfruits; afterward they that are Christ's at his coming.24Then cometh the end, when he shall have delivered up the kingdom to God, even the Father; when he shall have put down all rule and all authority and power.25For he must reign, till he hath put all enemies under his feet.26The last enemy that shall be destroyed is death.27For he hath put all things under his feet. But when he saith, all things are put under him, it is manifest that he is excepted, which did put all things under him.28And when all things shall be subdued unto him, then shall the Son also himself be subject unto him that put all things under him, that God may be all in all.29Else what shall they do which are baptized for the dead, if the dead rise not at all? why are they then baptized for the dead?30And why stand we in jeopardy every hour?31I protest by your rejoicing which I have in Christ Jesus our Lord, I die daily.32If after the manner of men I have fought with beasts at Ephesus, what advantageth it me, if the dead rise not? let us eat and drink; for to morrow we die.33Be not deceived: evil communications corrupt good manners.34Awake to righteousness, and sin not; for some have not the knowledge of God: I speak this to your shame.35But some man will say, How are the dead raised up? and with what body do they come?36Thou fool, that which thou sowest is not quickened, except it die:37And that which thou sowest, thou sowest not that body that shall be, but bare grain, it may chance of wheat, or of some other grain:38But God giveth it a body as it hath pleased him, and to every seed his own body.39All flesh is not the same flesh: but there is one kind of flesh of men, another flesh of beasts, another of fishes, and another of birds.40There are also celestial bodies, and bodies terrestrial: but the glory of the celestial is one, and the glory of the terrestrial is another.41There is one glory of the sun, and another glory of the moon, and another glory of the stars: for one star differeth from another star in glory.42So also is the resurrection of the dead. It is sown in corruption; it is raised in incorruption:43It is sown in dishonour; it is raised in glory: it is sown in weakness; it is raised in power:44It is sown a natural body; it is raised a spiritual body. There is a natural body, and there is a spiritual body.45And so it is written, The first man Adam was made a living soul; the last Adam was made a quickening spirit.46Howbeit that was not first which is spiritual, but that which is natural; and afterward that which is spiritual.47The first man is of the earth, earthy: the second man is the Lord from heaven.48As is the earthy, such are they also that are earthy: and as is the heavenly, such are they also that are heavenly.49And as we have borne the image of the earthy, we shall also bear the image of the heavenly.50Now this I say, brethren, that flesh and blood cannot inherit the kingdom of God; neither doth corruption inherit incorruption.51Behold, I shew you a mystery; We shall not all sleep, but we shall all be changed,52In a moment, in the twinkling of an eye, at the last trump: for the trumpet shall sound, and the dead shall be raised incorruptible, and we shall be changed.53For this corruptible must put on incorruption, and this mortal must put on immortality.54So when this corruptible shall have put on incorruption, and this mortal shall have put on immortality, then shall be brought to pass the saying that is written, Death is swallowed up in victory.55O death, where is thy sting? O grave, where is thy victory?56The sting of death is sin; and the strength of sin is the law.57But thanks be to God, which giveth us the victory through our Lord Jesus Christ.58Therefore, my beloved brethren, be ye stedfast, unmovable, always abounding in the work of the Lord, forasmuch as ye know that your labour is not in vain in the Lord.