Žalm 40 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku, Davidův žalm. 2 Žádostivě očekával jsem na Hospodina, i naklonil se ke mně, a vyslyšel mé volání. 3 A vytáhl mne z čisterny hlučící, i z bláta bahnivého, a postavil na skále nohy mé, a kroky mé utvrdil. 4 A tak vložil v ústa má píseň novou, chválu Bohu našemu, což když uhlédají mnozí, i báti se, i doufání skládati budou v Hospodinu. 5 Blahoslavený ten člověk, kterýž skládá v Hospodinu svou naději, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteříž se ke lži uchylují. 6 Mnohé věci činíš ty, Hospodine Bože můj, a divní jsou skutkové tvoji i myšlení tvá o nás; není, kdo by je pořád vyčísti mohl před tebou. Já chtěl-li bych je vymluviti a vypraviti, mnohem více jich jest, nežli vypraveno býti může. 7 Oběti a daru neoblíbils, ale uši jsi mi otevřel; zápalu a oběti za hřích nežádal jsi. 8 Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, jakož v knihách psáno jest o mně. 9 Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých. 10 Ohlašoval jsem spravedlnost v shromáždění velikém; aj, rtů svých že jsem nezdržoval, ty znáš, Hospodine. 11 Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostřed srdce svého, pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem, nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždění velikém. 12 Ty pak, Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a pravda tvá vždycky ať mne ostříhají. 13 Neboť jsou mne obklíčily zlé věci, jimž počtu není; dostihly mne mé nepravosti, tak že prohlédnouti nemohu; rozmnožily se nad počet vlasů hlavy mé, a srdce mé opustilo mne. 14 Račiž ty mne, Hospodine, vysvoboditi; Hospodine, pospěšiž ku pomoci mé. 15 Zahanbeni buďte, a zapyřte se všickni, kteříž hledají duše mé, aby ji zahladili; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž líbost mají v neštěstí mém. 16 Přijdiž na ně spuštění za to, že mne k hanbě přivésti usilují, říkajíce: Hahá, hahá. 17 Ale ať radují a veselí se v tobě všickni hledající tebe, a milující spasení tvé ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin. [ (Psalms 40:18) Já pak ačkoli chudý a nuzný jsem, Pán však pečuje o mne. Pomoc má a vysvoboditel můj ty jsi. Bože můj, neprodlévejž. ]

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

VŠECHNU NADĚJI JSEM SLOŽIL V HOSPODINA

1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. 2 Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal. 3 Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet 4 a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina. 5 Blaze muži, který doufá v Hospodina, k obludám se neobrací, ani k těm, kteří se uchylují ke lži. 6 Mnoho divů jsi už vykonal, můj Bože, Hospodine, ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo. Chci je rozhlašovat, mluvit o nich, je jich tolik, že je vypovědět nelze. 7 Obětní hod ani oběť přídavnou sis nepřál, nýbrž protesals mi uši; nežádals oběť zápalnou ani oběť za hřích. 8 Tu jsem řekl: Hle, přicházím, jak ve svitku knihy o mně stojí psáno. 9 Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru. 10 Zvěstoval jsem spravedlnost ve velikém shromáždění. Že v tom svým rtům nezbraňuji, víš sám, Hospodine. 11 Spravedlnost tvou jsem ve svém srdci neskryl, hovořil jsem o tvé pravdě a tvé spáse. Nezatajil jsem tvé milosrdenství a věrnost velikému shromáždění. 12 Ty mně, Hospodine, neodepřeš svoje slitování. Kéž mě stále opatruje tvoje milosrdenství a věrnost! 13 Tolik zla mě obklopilo, že mu není počtu. Postihly mě moje nepravosti, že nemohu ani vzhlédnout. Je jich víc než vlasů na mé hlavě, odvahu jsem pozbyl. 14 Hospodine, rač mě vysvobodit, Hospodine, na pomoc mi pospěš! 15 Ať se zardí hanbou všichni, kteří mi o život ukládají a vzít mi jej chtějí, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí. 16 Za svou hanebnost ať vzbuzují úděs ti, kdo mi říkají: „Dobře ti tak!“ 17 Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: „Hospodin je velký“ ti, kdo milují tvou spásu. 18 Ač jsem ponížený ubožák, Panovník přec na mě myslí. Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej už, můj Bože!

Bible, překlad 21. století

od Biblion

I.

1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. 2 Na Hospodina jsem čekal toužebně a on se naklonil a uslyšel můj křik. 3 Z vlhké jámy vytáhl mě, z kalné bažiny, mé nohy postavil na pevné skále, mé kroky upevnil. 4 Do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv Bohu našemu; mnozí to spatří a budou ho mít v úctě, na Hospodina se spolehnou. 5 Blaze člověku, který v Hospodina skládá naději, který se neobrací k pyšným ani k těm, kdo se řídí lží. 6 Kolik jen, Hospodine Bože můj, kolik jen činíš zázraků! V úmyslech, které o nás máš, se tobě nikdo nerovná! Chtěl bych je vypovědět, o nich promluvit, je jich však víc, než dá se vypočíst! 7 Oběti a dary sis neoblíbil, ale uši jsi mi otevřel: Nechtěl jsi oběti za hřích ani zápaly! 8 Tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím, jako je o mně v Knize napsáno. 9 Mou radostí je konat vůli tvou, tvůj Zákon, Bože můj, v nitru nosím si.“ 10 Ve velikém shromáždění jsem spravedlnost zvěstoval, své rty jsem nezdržoval, to víš, Hospodine, sám.

II.

11 Tvoji spravedlnost v srdci neskryl jsem, o tvé věrnosti jsem mluvil a o spáse, před velikým shromážděním jsem tvou lásku a věrnost netajil. 12 Své slitování, Hospodine, mi prosím neodpírej; kéž láska a pravda tvá vždycky nade mnou drží stráž! 13 Obklopily mě pohromy, jež nelze vypočíst. Moje viny mě dostihly, že přes ně nevidím – je jich víc, než mám vlasů na hlavě, všechnu odvahu ztratil jsem! 14 Kéž mě, Hospodine, ráčíš vysvobodit; na pomoc, Hospodine, pospěš mi! 15 Ať jsou zahanbeni, ať se stydí všichni, kdo mě o život chtějí připravit! Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí, kdo se kochají mým neštěstím! 16 Ať jsou zděšeni svou vlastní hanebností ti, kdo nade mnou „Hohó!“ volají. 17 Ať se však radují a veselí se v tobě všichni ti, kdo tě hledají. Ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin!“ ti, kdo milují tvé spasení. 18 Já sám jsem nuzný a ubohý – kéž bys na mě, můj Pane, pomyslel! Má pomoc, má záchrana jsi přece ty, Bože můj, prosím nemeškej!

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Dank, Hingabe und Gottvertrauen

1 Für den Chormeister. Ein Psalm Davids. 2 Ich hoffte, ja ich hoffte auf den HERRN. Da neigte er sich mir zu und hörte mein Schreien. 3 Er zog mich herauf aus der Grube des Grauens, aus Schlamm und Morast. Er stellte meine Füße auf Fels, machte fest meine Schritte. (Ž 69,15) 4 Er gab mir ein neues Lied in den Mund, einen Lobgesang auf unseren Gott. Viele sollen es sehen, sich in Ehrfurcht neigen und auf den HERRN vertrauen. (Ž 33,3) 5 Selig der Mann, der auf den HERRN sein Vertrauen setzt, der sich nicht zu Aufdringlichen wandte und zu in Lüge Verstrickten. (Ž 1,1; Jr 17,7) 6 Vieles hast du getan, HERR, du mein Gott:/ deine Wunder und deine Pläne für uns. Nichts kommt dir gleich. Wollte ich von ihnen künden und reden, es wären mehr, als man zählen kann. (Ž 139,17) 7 An Schlacht- und Speiseopfern hattest du kein Gefallen, / doch Ohren hast du mir gegraben, Brand- und Sündopfer hast du nicht gefordert. (1S 15,22; Ž 50,7; Ž 51,18; Ž 69,31; Iz 1,11; Jr 6,20; Am 5,22; Žd 10,5)

1S 15,22Ž 50,7Ž 51,18Ž 69,31Iz 1,11Jr 6,20Am 5,22Žd 10,5

8 Da habe ich gesagt: Siehe, ich komme. In der Buchrolle steht es über mich geschrieben. 9 Deinen Willen zu tun, mein Gott, war mein Gefallen und deine Weisung ist in meinem Innern. (Ž 37,31; J 4,34) 10 Gerechtigkeit habe ich in großer Versammlung verkündet, meine Lippen verschließe ich nicht; HERR, du weißt es. (Ž 22,23) 11 Deine Gerechtigkeit habe ich nicht in meinem Herzen verborgen. / Ich habe gesprochen von deinem Heil und deiner Treue, nicht verschwiegen deine Huld und deine Treue vor großer Versammlung. 12 Du, HERR, wirst dein Erbarmen nicht vor mir verschließen. Deine Huld und deine Treue werden mich immer behüten. 13 Denn Leiden ohne Zahl haben mich umfangen, / meine Sünden haben mich eingeholt und ich vermag nicht mehr aufzusehn. Zahlreicher sind sie als die Haare auf meinem Kopf und der Mut hat mich verlassen. (Ž 38,5) 14 Es gefalle dir, HERR, mir zu helfen! HERR, eile mir zu helfen! (Ž 22,12; Ž 40,18) 15 In Schmach und Schande sollen alle fallen, die mir nach dem Leben trachten. Zurückweichen sollen und vor Scham erröten, die sich über mein Unglück freun. (Ž 35,4) 16 Wegen ihrer Schmach sollen erschaudern, die zu mir sagen: Ha, dir geschieht recht. (Ž 35,21) 17 Frohlocken sollen und deiner sich freuen alle, die dich suchen. Die dein Heil lieben, sollen immer sagen: Groß ist der HERR. (Ž 35,27) 18 Ich aber bin elend und arm. Der Herr wird an mich denken. Meine Hilfe und mein Retter bist du. Mein Gott, säume doch nicht!

English Standard Version

od Crossway

My Help and My Deliverer

1 To the choirmaster. A Psalm of David. I waited patiently for the Lord; he inclined to me and heard my cry. (Ž 27,14; Ž 37,7; Ž 39,12) 2 He drew me up from the pit of destruction, out of the miry bog, and set my feet upon a rock, making my steps secure. (Ž 27,5; Ž 37,23; Ž 69,2; Ž 69,14; Jr 38,6)

Ž 27,5Ž 37,23Ž 69,2Ž 69,14Jr 38,6

3 He put a new song in my mouth, a song of praise to our God. Many will see and fear, and put their trust in the Lord. (Dt 13,11; Ž 33,3; Ž 52,6; Ž 64,8)

Dt 13,11Ž 33,3Ž 52,6Ž 64,8

4 Blessed is the man who makes the Lord his trust, who does not turn to the proud, to those who go astray after a lie! (Lv 19,4; Dt 29,18; Jb 23,11; Ž 2,12; Ž 101,3; Ž 125,5; Oz 3,1)

Lv 19,4Dt 29,18Jb 23,11Ž 2,12Ž 101,3Ž 125,5Oz 3,1

5 You have multiplied, O Lord my God, your wondrous deeds and your thoughts toward us; none can compare with you! I will proclaim and tell of them, yet they are more than can be told. (Ex 15,11; Ž 9,1; Ž 71,15; Ž 92,5; Ž 139,17; Ž 139,18; Iz 55,8)

Ex 15,11Ž 9,1Ž 71,15Ž 92,5Ž 139,17Ž 139,18Iz 55,8

6 In sacrifice and offering you have not delighted, but you have given me an open ear.^[1] Burnt offering and sin offering you have not required. (1S 15,22; Jb 33,16; Ž 51,16; Př 21,3; Žd 10,5)

1S 15,22Jb 33,16Ž 51,16Př 21,3Žd 10,5

7 Then I said, “Behold, I have come; in the scroll of the book it is written of me: (L 24,44) 8 I delight to do your will, O my God; your law is within my heart.” (Ž 37,31; Ž 119,16; Ž 119,24; Ž 119,35; Ž 119,92; J 4,34)

Ž 37,31Ž 119,16Ž 119,24Ž 119,35Ž 119,92J 4,34

9 I have told the glad news of deliverance^[2] in the great congregation; behold, I have not restrained my lips, as you know, O Lord. (Jz 22,22; Ž 22,25; Ž 119,13; Sk 20,20; Sk 20,27)

Jz 22,22Ž 22,25Ž 119,13Sk 20,20Sk 20,27

10 I have not hidden your deliverance within my heart; I have spoken of your faithfulness and your salvation; I have not concealed your steadfast love and your faithfulness from the great congregation. 11 As for you, O Lord, you will not restrain your mercy from me; your steadfast love and your faithfulness will ever preserve me! (Ž 36,5; Ž 57,3; Ž 61,7; Př 20,28)

Ž 36,5Ž 57,3Ž 61,7Př 20,28

12 For evils have encompassed me beyond number; my iniquities have overtaken me, and I cannot see; they are more than the hairs of my head; my heart fails me. (Ž 38,4; Ž 38,10; Ž 69,4; Ž 73,26; Ž 116,3)

Ž 38,4Ž 38,10Ž 69,4Ž 73,26Ž 116,3

13 Be pleased, O Lord, to deliver me! O Lord, make haste to help me! (Ž 22,19; Ž 22,20; Ž 38,22; Ž 70,1; Ž 71,12; Ž 141,1)

Ž 22,19Ž 22,20Ž 38,22Ž 70,1Ž 71,12Ž 141,1

14 Let those be put to shame and disappointed altogether who seek to snatch away my life; let those be turned back and brought to dishonor who delight in my hurt! (Ž 6,10; Ž 35,4; Ž 35,26; Ž 71,13)

Ž 6,10Ž 35,4Ž 35,26Ž 71,13

15 Let those be appalled because of their shame who say to me, “Aha, Aha!” (Ž 35,21; Ž 35,25; Ž 70,3) 16 But may all who seek you rejoice and be glad in you; may those who love your salvation say continually, “Great is the Lord!” (Ž 35,27) 17 As for me, I am poor and needy, but the Lord takes thought for me. You are my help and my deliverer; do not delay, O my God! (Ž 86,1; Ž 109,22; 1P 5,7)

King James Version

1 To the chief Musician, A Psalm of David. I waited patiently for the LORD; and he inclined unto me, and heard my cry. 2 He brought me up also out of an horrible pit, out of the miry clay, and set my feet upon a rock, and established my goings. 3 And he hath put a new song in my mouth, even praise unto our God: many shall see it , and fear, and shall trust in the LORD. 4 Blessed is that man that maketh the LORD his trust, and respecteth not the proud, nor such as turn aside to lies. 5 Many, O LORD my God, are thy wonderful works which thou hast done, and thy thoughts which are to us-ward: they cannot be reckoned up in order unto thee: if I would declare and speak of them , they are more than can be numbered. 6 Sacrifice and offering thou didst not desire; mine ears hast thou opened: burnt offering and sin offering hast thou not required. 7 Then said I, Lo, I come: in the volume of the book it is written of me, 8 I delight to do thy will, O my God: yea, thy law is within my heart. 9 I have preached righteousness in the great congregation: lo, I have not refrained my lips, O LORD, thou knowest. 10 I have not hid thy righteousness within my heart; I have declared thy faithfulness and thy salvation: I have not concealed thy lovingkindness and thy truth from the great congregation. 11 Withhold not thou thy tender mercies from me, O LORD: let thy lovingkindness and thy truth continually preserve me. 12 For innumerable evils have compassed me about: mine iniquities have taken hold upon me, so that I am not able to look up; they are more than the hairs of mine head: therefore my heart faileth me. 13 Be pleased, O LORD, to deliver me: O LORD, make haste to help me. 14 Let them be ashamed and confounded together that seek after my soul to destroy it; let them be driven backward and put to shame that wish me evil. 15 Let them be desolate for a reward of their shame that say unto me, Aha, aha. 16 Let all those that seek thee rejoice and be glad in thee: let such as love thy salvation say continually, The LORD be magnified. 17 But I am poor and needy; yet the Lord thinketh upon me: thou art my help and my deliverer; make no tarrying, O my God.