Žalm 39 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. 2 Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou. 3 Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest. 4 Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka: 5 Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám. 6 Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah. 7 Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře. 8 Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe. 9 A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne. 10 Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to. 11 Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem. 12 Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah. 13 Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. [ (Psalms 39:14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl. ]

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

ŘEKL JSEM SI: BUDU DBÁT NA SVOJE CESTY

1 Pro předního zpěváka, pro Jedútúna. Žalm Davidův. 2 Řekl jsem si: Budu dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa, dokud budu před sebou mít svévolníka. 3 Byl jsem zticha, mlčel jsem jak němý, ale nic se nezlepšilo, má bolest se rozjitřila. 4 Srdce pálilo mě v hrudi, v zneklidněné mysli mi plál oheň. Promluvil jsem svým jazykem takto: 5 Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu. 6 Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. 7 Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne. 8 A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě. 9 Vysvoboď mě ode všech mých nevěrností, nedopouštěj, aby bloud mě tupil! 10 Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo. 11 Odejmi už ode mne svou ránu, hynu pod tvou pádnou rukou! 12 Když někoho za nepravost napomínáš tresty, rozkládáš jak mol to, po čem dychtil. Člověk je jen vánek. 13 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji. 14 Odvrať ode mne svůj pohled, abych okřál, dřív než odejdu a nebudu již.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Davidův. 2 Řekl jsem: „Dám si pozor na své cesty, svým jazykem abych nehřešil, na uzdě svoje ústa podržím, dokud je se mnou ničemník.“ 3 Jako němý jsem zůstal tiše, nadobro jsem se odmlčel, svou bolest však jen jitřil jsem. 4 Srdce mě pálilo v útrobách, oheň mi hořel v myšlenkách, takže můj jazyk začal promlouvat: 5 Můj konec, Hospodine, ukaž mi, kolik dnů jsi mi odměřil, ať poznám, jak pomíjím! 6 Ach, jen hrstku dnů dals mi, můj věk je u tebe jako nic, člověk je pouhá pára, ať stojí jakkoli! séla 7 Jak pouhý stín člověk životem kráčí, marně se trápí, marně hromadí, nevěda ani, kdo to podědí! 8 Na co bych ještě, Pane můj, spoléhal? Všechna má naděje v tobě spočívá! 9 Vyprosti mě ze všech mých provinění, ať se mi prosím blázni nesmějí! 10 Zůstanu tiše, neotevřu ústa, protože tys to způsobil! 11 Odvrať ode mě svoji metlu, pod ranami tvé ruky umírám! 12 Když trestáš člověka za jeho vinu, jako mol ničíš vše, co měl rád – člověk je pouhá marnost, přesně tak! séla 13 Vyslyš mou modlitbu, Hospodine, když křičím o pomoc, naslouchej. Nad mými slzami nezůstaň mlčet, poutník a host jsem přece u tebe tak jako všichni moji otcové! 14 Odvrať svůj pohled, ať se zotavím, dříve než odejdu a nebudu tu víc!

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Die Not des vergänglichen Menschen

1 Für den Chormeister. Von Jedutun. Ein Psalm Davids. 2 Ich sagte: Ich will auf meine Wege achten, damit ich nicht sündige mit meiner Zunge. Ich lege meinem Mund einen Zaum an, solange der Frevler vor mir steht. 3 So blieb ich stumm und still; / ich schwieg, vom Glück verlassen, doch mein Schmerz war aufgerührt. 4 Heiß wurde mir das Herz in der Brust, / bei meinem Grübeln brennt ein Feuer; da redete ich mit meiner Zunge. 5 HERR, lass mich erkennen mein Ende und die Zahl meiner Tage! Ich will erkennen, wie vergänglich ich bin! (Ž 90,12) 6 Siehe: Du machtest meine Tage nur eine Spanne lang, / meine Lebenszeit ist vor dir wie ein Nichts. Nur als Hauch steht jeder Mensch da. [Sela] (Jb 7,6; Jb 14,2; Ž 90,9; Ž 109,23; Ž 144,4; Jk 4,14)

Jb 7,6Jb 14,2Ž 90,9Ž 109,23Ž 144,4Jk 4,14

7 Nur wie ein Schattenbild wandelt der Mensch dahin, / um ein Nichts macht er Lärm. Er rafft zusammen und weiß nicht, wer es einheimst. (Ž 49,18) 8 Und nun, HERR, worauf habe ich gehofft? Meine Hoffnung, sie gilt dir! 9 Entreiß mich all meinen Sünden! Überlass mich nicht dem Spott des Toren! 10 Ich bin verstummt, ich tue den Mund nicht mehr auf. Denn so hast du es gefügt. 11 Nimm deine Plage weg von mir! Unter der Wucht deiner Hand bin ich vergangen. 12 Du strafst und züchtigst den Mann wegen seiner Schuld, / der Motte gleich hast du zerstört, was er begehrt, ein Hauch nur ist jeder Mensch. [Sela] (Jb 13,28) 13 Hör mein Gebet, HERR, vernimm mein Schreien, schweig nicht zu meinen Tränen! Denn ich bin ein Gast bei dir, ein Beisasse wie alle meine Väter. (Lv 25,23; Ž 119,19; Žd 11,13; 1P 2,11)

Lv 25,23Ž 119,19Žd 11,131P 2,11

14 Blick weg von mir, / sodass ich heiter blicken kann, bevor ich dahinfahre und nicht mehr da bin!^[1] (Jb 7,19; Jb 10,21; Jb 14,6)

English Standard Version

od Crossway

What Is the Measure of My Days?

1 To the choirmaster: to Jeduthun. A Psalm of David. I said, “I will guard my ways, that I may not sin with my tongue; I will guard my mouth with a muzzle, so long as the wicked are in my presence.” (1Kr 2,4; 2Kr 10,31; 1Pa 16,41; 1Pa 25,1; Jb 2,10; Ž 34,13; Ž 62,1; Ž 77,1)

1Kr 2,42Kr 10,311Pa 16,411Pa 25,1Jb 2,10Ž 34,13Ž 62,1Ž 77,1

2 I was mute and silent; I held my peace to no avail, and my distress grew worse. (Jb 40,4; Ž 38,13; Ž 39,9) 3 My heart became hot within me. As I mused, the fire burned; then I spoke with my tongue: (Jb 32,18; Jr 20,9; L 24,32) 4 “O Lord, make me know my end and what is the measure of my days; let me know how fleeting I am! (Ž 90,12) 5 Behold, you have made my days a few handbreadths, and my lifetime is as nothing before you. Surely all mankind stands as a mere breath! (Jb 14,2; Ž 39,11; Ž 89,47; Ž 90,4)

Jb 14,2Ž 39,11Ž 89,47Ž 90,4

6 Surely a man goes about as a shadow! Surely for nothing^[1] they are in turmoil; man heaps up wealth and does not know who will gather! (Jb 27,16; Ž 49,10; Kaz 2,18; Kaz 2,21; Kaz 2,26; Jr 17,11; L 12,20; 1K 7,31; Jk 4,14)

Jb 27,16Ž 49,10Kaz 2,18Kaz 2,21Kaz 2,26Jr 17,11L 12,201K 7,31Jk 4,14

7 “And now, O Lord, for what do I wait? My hope is in you. (Ž 38,15) 8 Deliver me from all my transgressions. Do not make me the scorn of the fool! (Ž 44,13) 9 I am mute; I do not open my mouth, for it is you who have done it. (2S 16,10; Jb 2,10; Ž 39,2) 10 Remove your stroke from me; I am spent by the hostility of your hand. (Jb 9,34; Jb 13,21) 11 When you discipline a man with rebukes for sin, you consume like a moth what is dear to him; surely all mankind is a mere breath! (Jb 13,28; Ž 39,5; Ž 49,14; Ž 80,16; Iz 50,9)

Jb 13,28Ž 39,5Ž 49,14Ž 80,16Iz 50,9

12 “Hear my prayer, O Lord, and give ear to my cry; hold not your peace at my tears! For I am a sojourner with you, a guest, like all my fathers. (Gn 47,9; Lv 25,23; 1Pa 29,15; Ž 102,1; Ž 119,19; Žd 11,13; 1P 2,11)

Gn 47,9Lv 25,231Pa 29,15Ž 102,1Ž 119,19Žd 11,131P 2,11

13 Look away from me, that I may smile again, before I depart and am no more!” (Jb 7,8; Jb 7,19; Jb 10,21; Jb 14,10; Jb 20,9)

Jb 7,8Jb 7,19Jb 10,21Jb 14,10Jb 20,9

King James Version

1 To the chief Musician, even to Jeduthun, A Psalm of David. I said, I will take heed to my ways, that I sin not with my tongue: I will keep my mouth with a bridle, while the wicked is before me. 2 I was dumb with silence, I held my peace, even from good; and my sorrow was stirred. 3 My heart was hot within me, while I was musing the fire burned: then spake I with my tongue, 4 LORD, make me to know mine end, and the measure of my days, what it is; that I may know how frail I am . 5 Behold, thou hast made my days as an handbreadth; and mine age is as nothing before thee: verily every man at his best state is altogether vanity. Selah. 6 Surely every man walketh in a vain shew: surely they are disquieted in vain: he heapeth up riches , and knoweth not who shall gather them. 7 And now, Lord, what wait I for? my hope is in thee. 8 Deliver me from all my transgressions: make me not the reproach of the foolish. 9 I was dumb, I opened not my mouth; because thou didst it . 10 Remove thy stroke away from me: I am consumed by the blow of thine hand. 11 When thou with rebukes dost correct man for iniquity, thou makest his beauty to consume away like a moth: surely every man is vanity. Selah. 12 Hear my prayer, O LORD, and give ear unto my cry; hold not thy peace at my tears: for I am a stranger with thee, and a sojourner, as all my fathers were . 13 O spare me, that I may recover strength, before I go hence, and be no more.