Žalm 18 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: 2 Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má. 3 Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště. 4 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn. 5 Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne. 6 Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne. 7 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho. 8 Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho. 9 Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo. 10 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho. 11 A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém. 12 Udělal sobě z temností skrýši,vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků. 13 Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé. 14 I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé. 15 Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je. 16 I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých. 17 Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod. 18 Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli. 19 Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora. 20 Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil. 21 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi. 22 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého. 23 Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe. 24 Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své. 25 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho. 26 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš. 27 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš. 28 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ. 29 Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé. 30 Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed. 31 Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají. 32 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho? 33 Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou. 34 Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne. 35 Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma. 36 Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila. 37 Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé. 38 Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil. 39 Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé. 40 Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne. 41 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil. 42 Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich. 43 I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je. 44 Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi. 45 Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi. 46 Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých. 47 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého, 48 Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi. 49 Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne. 50 A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati, [ (Psalms 18:51) Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky. ]

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

MILUJI TĚ VROUCNĚ, HOSPODINE, MOJE SÍLO

1 Pro předního zpěváka. Žalm Hospodinova služebníka Davida, který přednášel slova této písně Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z rukou Saulových. 2 Pravil: Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo. 3 Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade! 4 Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli. 5 Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka, 6 provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti. 7 V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu. 8 Země se zachvěla, roztřásla se, hory v základech se hnuly, chvěly se před jeho plamenným hněvem. 9 Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí. 10 Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno. 11 Na cheruba usedl a letěl a vznášel se na perutích větru. 12 Temno učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe, temné vodstvo, mračna prachu. 13 Mračna se hnala před jeho jasem, krupobití a hořící uhlí. 14 Hospodin na nebi zaburácel, Nejvyšší vydal svůj hlas, krupobití a hořící uhlí. 15 Vyslal své šípy a rozehnal mračna, množstvím blesků je uvedl v zmatek. 16 Tu se objevila koryta vod, základy světa se obnažily, když jsi, Hospodine, zaútočil, když jsi zadul svým hněvivým dechem. 17 Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva. 18 Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli. 19 Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral, 20 učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil. 21 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou, 22 neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha. 23 Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodvrhl jeho nařízení. 24 Jeho jsem se dokonale držel, varoval se nepravosti. 25 Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mých rukou, tak jak jevila se jemu. 26 Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost, 27 ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu. 28 Ty lid ponížený zachraňuješ, ale povýšené nutíš sklopit oči. 29 Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot. 30 S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu, 31 s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají. 32 Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš! 33 Bůh, který mě opásává statečností a mou cestu činí dokonalou, 34 ten dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout, 35 učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk. 36 Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podepírá, tvá mírnost mé síly rozmnožila. 37 Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou. 38 Budu stíhat nepřátele, dopadnu je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám. 39 Rozdrtím je, že už nepovstanou, pod nohy mi padnou. 40 Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš. 41 Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí. 42 Budou volato pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví. 43 Roztluču je, budou jako prach ve větru, smetu je jak bláto z ulic. 44 Dals mi vyváznout z rozbrojů lidu, vůdcem pronárodů jsi mě ustanovil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal. 45 Na slovo mě uposlechnou, cizinci se budou vtírat do mé přízně. 46 Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť. 47 Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spása! 48 Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podrobuje. 49 Vysvoboditeli od nepřátel, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš. 50 Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu. 51 Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi, a jeho potomstvu navěky!

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Pro předního zpěváka. Žalm Hospodinova služebníka Davida, který tuto píseň zpíval Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy.^[1] I. 2 Miluji tě, Hospodine, sílo má! 3 Hospodin je má skála, tvrz, má záchrana! Můj Bůh je má skála, v něm úkryt nalézám, můj štít, roh vítězství, můj hrad. 4 Vzýval jsem Hospodina – je hoden chvály – od mých nepřátel mě zachránil! 5 Provazy smrti mě obklopily, svým proudem mě strhla záhuba, 6 provazy hrobu mě ovinuly, osidla smrti mě dostihla. 7 Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti, ke svému Bohu křičel jsem – on ve svém chrámu slyšel mé volání, až k jeho uším dolehl můj křik. 8 Zem se třásla, zem se chvěla, základy hor se pohnuly, před jeho hněvem se roztřásly. 9 Dým se valil z jeho chřípí, stravující oheň z jeho úst, plamenné blesky z něj vyšlehly. 10 Nebe rozťal, sestupuje, pod nohama černý mrak! 11 Cheruba zapřáhl, rozletěl se, vznesl se na křídlech větrných. 12 Závojem tmy jak skrýší obklopil se, mrak temný deštěm byl jeho stan. 13 Před jeho žárem se rozstoupila mračna, krupobití a blesky plamenné, 14 Hospodin v nebi zaburácel, hlas Nejvyššího zněl: krupobití a blesky plamenné! 15 Deštěm šípů rozehnal je, množstvím blesků rozdrtil! 16 Koryta řek byla obnažena, základy světa odkryty před řevem tvým, Hospodine, před tvým dechem zuřivým! 17 Sehnul se z výšin, uchopil mě, z mohutných vod mě vyprostil, 18 vyrval mě mocnému nepříteli, odpůrcům silnějším, než jsem byl. 19 Přepadli mě v den mé bídy, Hospodin mě však podpíral, 20 vyvedl mě na svobodu, uhájil mě, vždyť má mě rád! II. 21 Hospodin odplatil mi za moji spravedlnost, za čistotu mých rukou mě odměnil. 22 Hospodinových cest jsem se pevně držel, svého Boha jsem nezradil! 23 Před sebou mám všechny jeho soudy, od jeho nařízení jsem se nevzdálil, 24 zůstal jsem před ním bez úhony, varoval jsem se hříchů svých. 25 Hospodin odměnil mě za moji spravedlnost, za čistotu mých rukou před jeho očima. 26 Ty, Pane, s věrným nakládáš věrně, k oddanému se chováš oddaně, 27 s čistým člověkem čistě naložíš, od zvráceného se však odvracíš. 28 Ty sám zachraňuješ ubožáky, pohledy povýšených ale ponížíš. 29 Ty, Hospodine, rozsvěcíš mou svíci, můj Bůh mi září v tmách. 30 S tebou vyrazím proti vojsku, ve svém Bohu hradby překonám! 31 Jak dokonalá je cesta Boží, jak ryzí je, co praví Hospodin – on je štít všech, kdo v něho doufají! III. 32 Kdo by byl Bohem kromě Hospodina? Kdo by byl skálou, ne-li náš Bůh? 33 Tento Bůh mě vyzbrojuje silou, on činí dokonalou cestu mou. 34 Mým nohám udílí hbitost laní, staví mě na mé výšiny. 35 Mé paže učí, jak obstát v boji, mé ruce napínají i luk bronzový. 36 Podal jsi mi štít své spásy, podepřel jsi mě svou pravicí, sklonil ses, abys mě povýšil! 37 Daroval jsi mým krokům volnost, mé nohy nesklouznou. 38 Stíhal jsem nepřátele, dostihl je, nepřestal jsem, než jsem je porazil. 39 Udeřil jsem je, nevstanou znovu, skáceli se mi pod nohy! 40 Ty jsi mě vyzbrojil silou k boji, na kolena srážíš mé soky přede mnou. 41 Šíji mých nepřátel nastavil jsi mi, se svými protivníky jsem skoncoval. 42 Volali o pomoc, nikdo je nezachránil, volali k Hospodinu – žádná odpověď. 43 Jako prach ve větru rozdrtil jsem je, jak bláto na ulici jsem je rozdupal!^[2] 44 Z různic v lidu zachránils mě, za vůdce národů jsi mě postavil, lid, jejž jsem ani neznal, slouží mi! 45 Jen co mě uslyší, ihned poslouchají, cizáci krčí se přede mnou. 46 Cizáci přede mnou už se hroutí, vrávorají ven ze svých nor! IV. 47 Živ buď Hospodin, má skála buď požehnána, Bůh buď vyvýšen, má záchrana! 48 Bůh dopřává zadostiučinění, podmaňuje mi národy, 49 zprostřed nepřátel mě vyvádí. Pozvedáš mě nad mé soky, před násilníkem zachráníš. 50 Proto tě budu chválit mezi národy, tvé jméno, Hospodine, písní oslavím! 51 Svému králi dává mocná vítězství, svému pomazanému je milostiv – Davidovi a jeho semeni až navěky!

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Danklied des Königs für Hilfe und Sieg

1 Für den Chormeister. Vom Knecht des HERRN, David, der dem HERRN die Worte dieses Liedes sagte an dem Tag, als ihn der HERR aus der Hand all seiner Feinde und aus der Hand Sauls errettet hatte. Er sprach: (2S 22,1) 2 Ich will dich lieben, HERR, meine Stärke, 3 HERR, du mein Fels und meine Burg und mein Retter; mein Gott, mein Fels, bei dem ich mich berge, / mein Schild und Horn meines Heils, meine Zuflucht. (Ž 3,4; Ž 27,5; Ž 31,3; Ž 92,16)

Ž 3,4Ž 27,5Ž 31,3Ž 92,16

4 Ich rufe: Der HERR sei hoch gelobt! und ich werde vor meinen Feinden gerettet. 5 Mich umfingen die Fesseln des Todes und die Fluten des Verderbens erschreckten mich. (Ž 42,8; Ž 116,3) 6 Mich umstrickten die Fesseln der Unterwelt, über mich fielen die Schlingen des Todes. 7 In meiner Not rief ich zum HERRN und schrie zu meinem Gott, er hörte aus seinem Tempel meine Stimme, mein Hilfeschrei drang an seine Ohren. 8 Da wankte und schwankte die Erde, / die Grundfesten der Berge erbebten. Sie wankten, denn sein Zorn war entbrannt. (Ž 68,9) 9 Rauch stieg aus seiner Nase auf, / aus seinem Mund kam verzehrendes Feuer, glühende Kohlen sprühten von ihm aus. (Ex 19,18; Ž 97,3) 10 Er neigte den Himmel und fuhr herab, zu seinen Füßen dunkle Wolken. (Ž 144,5) 11 Er fuhr auf dem Kerub und flog daher; er schwebte auf den Flügeln des Windes. (Ž 99,1; Ž 104,3) 12 Er machte Dunkelheit zu seinem Versteck, / zu seiner Hütte um sich herum, dunkle Wasser, dichte Wolken. 13 Aus dem Glanz vor ihm brachen seine Wolken hervor, Hagel und feurige Kohlen. 14 Da ließ der HERR den Donner im Himmel erdröhnen, / der Höchste ließ seine Stimme erschallen: Hagel und feurige Kohlen. (Ž 77,18) 15 Da schoss er seine Pfeile und streute sie, er schleuderte Blitze und jagte sie dahin.^[1] (2S 22,15) 16 Da wurden sichtbar die Tiefen des Wassers, die Grundfesten der Erde wurden entblößt vor deinem Drohen, HERR, vor dem Schnauben deines zornigen Atems. (Ex 15,8; Ž 77,17) 17 Er griff aus der Höhe herab und fasste mich, zog mich heraus aus gewaltigen Wassern. (Ž 32,6; Ž 144,7) 18 Er entriss mich meinem mächtigen Feind und meinen Hassern, denn sie waren stärker als ich. 19 Sie überfielen mich am Tag meines Unheils, doch der HERR wurde mir zur Stütze. 20 Er führte mich hinaus ins Weite, er befreite mich, denn er hatte an mir Gefallen. (Ž 31,9) 21 Der HERR handelte gut an mir nach meiner Gerechtigkeit, vergalt mir nach der Reinheit meiner Hände. 22 Denn ich hielt mich an die Wege des HERRN und fiel nicht ruchlos ab von meinem Gott. 23 Ja, ich habe alle seine Entscheide vor mir, weise seine Satzungen nicht von mir ab. 24 Ich war vor ihm ohne Makel, ich nahm mich in Acht vor meiner Sünde. 25 Darum hat der HERR mir vergolten nach meiner Gerechtigkeit, nach der Reinheit meiner Hände vor seinen Augen. 26 Gegen den Treuen zeigst du dich treu, lauter handelst du am Lauteren. 27 Gegen den Reinen zeigst du dich rein, doch falsch gegen den Falschen. 28 Ja, du rettest das elende Volk, doch die Blicke der Stolzen zwingst du nieder. (Jb 22,29) 29 Ja, du lässt meine Leuchte erstrahlen, der HERR, mein Gott, macht meine Finsternis hell. (Jb 29,3) 30 Ja, mit dir überrenne ich Scharen, mit meinem Gott überspringe ich Mauern. 31 Gott, sein Weg ist lauter, / das Wort des HERRN ist im Feuer geläutert. Ein Schild ist er für alle, die sich bei ihm bergen. (Ž 3,4; Ž 12,7; Ž 25,4; Př 30,5)

Ž 3,4Ž 12,7Ž 25,4Př 30,5

32 Denn wer ist Gott außer dem HERRN, wer ist ein Fels, wenn nicht unser Gott? (Ž 92,16; Iz 44,8) 33 Gott hat mich mit Kraft umgürtet und vollkommen machte er meinen Weg. 34 Schnell wie Hirschkühe ließ er mich springen, auf Höhen hat er mich hingestellt.^[2] (Iz 58,14; Abk 3,19) 35 Er lehrte meine Hände zu kämpfen, meine Arme, den ehernen Bogen zu spannen. (Ž 144,1) 36 Du gabst mir deine Rettung zum Schild, deine Rechte stützte mich; / deine Zuneigung machte mich groß. 37 Du schufst weiten Raum meinen Schritten, meine Knöchel wankten nicht. (Jb 18,7) 38 Ich verfolge meine Feinde und hole sie ein, ich kehre nicht um, bis sie vernichtet sind. 39 Ich schlage sie nieder; / sie können nicht mehr aufstehen, sie fallen und liegen unter meinen Füßen. 40 Du hast mich zum Kampf mit Kraft umgürtet, hast in die Knie gezwungen, die gegen mich aufstehn. 41 Den Nacken meiner Feinde gabst du mir preis, ich konnte die vernichten, die mich hassen. (Ž 21,13) 42 Sie schreien, doch da ist kein Retter, zum HERRN, doch er gab keine Antwort. 43 Ich zermalme sie zu Staub vor dem Wind, schütte sie auf die Straße wie Unrat. 44 Du rettest mich vor Anfeindungen des Volks, / du machst mich zum Haupt über Nationen, ein Volk, das ich früher nicht kannte, wird mir dienen. (Ž 2,8) 45 Sobald ihr Ohr hört, sind sie mir gehorsam, mir schmeicheln die Söhne der Fremde. 46 Den Söhnen der Fremde schwindet die Kraft, sie kommen zitternd aus ihren Burgen hervor. (Mi 7,17) 47 Es lebt der HERR, gepriesen sei mein Fels. Der Gott meiner Rettung sei hoch erhoben. (Ž 92,16) 48 Gott, der mir Vergeltung verschaffte, er unterwarf mir Völker. (Ž 144,2) 49 Du rettest mich vor meinen zornigen Feinden, / du erhöhst mich über die, die gegen mich aufstehen, du entreißt mich dem Mann der Gewalt. 50 Darum will ich dir danken, HERR, inmitten der Nationen, ich will deinem Namen singen und spielen. (Ž 7,18; Ž 108,4; Ř 15,9) 51 Seinem König verleiht er große Hilfe, / Huld erweist er seinem Gesalbten, David und seinem Stamm auf ewig. (Ž 20,7; Ž 89,29; Ž 144,10)

English Standard Version

od Crossway

The Lord Is My Rock and My Fortress

1 To the choirmaster. A Psalm of David, the servant of the Lord, who addressed the words of this song to the Lord on the day when the Lord delivered him from the hand of all his enemies, and from the hand of Saul. He said: I love you, O Lord, my strength. (Ex 15,1; Dt 31,30; 2S 3,18; 2S 7,5; Ž 36,1; Ž 89,3; Ž 89,20)

Ex 15,1Dt 31,302S 3,182S 7,5Ž 36,1Ž 89,3Ž 89,20

2 The Lord is my rock and my fortress and my deliverer, my God, my rock, in whom I take refuge, my shield, and the horn of my salvation, my stronghold. (Gn 15,1; Ž 9,9; Ž 18,30; Ž 18,31; Ž 18,46; Ž 19,14; Ž 31,3; Ž 91,2; Ž 112,9; Ž 144,2; L 1,69; Žd 2,13)

Gn 15,1Ž 9,9Ž 18,30Ž 18,31Ž 18,46Ž 19,14Ž 31,3Ž 91,2Ž 112,9Ž 144,2L 1,69Žd 2,13

3 I call upon the Lord, who is worthy to be praised, and I am saved from my enemies. (Ž 48,1; Ž 96,4; Ž 113,3; Ž 145,3)

Ž 48,1Ž 96,4Ž 113,3Ž 145,3

4 The cords of death encompassed me; the torrents of destruction assailed me;^[1] (Ž 32,6; Ž 116,3; Ž 119,61) 5 the cords of Sheol entangled me; the snares of death confronted me. (Ž 18,4) 6 In my distress I called upon the Lord; to my God I cried for help. From his temple he heard my voice, and my cry to him reached his ears. (Ž 11,4; Ž 66,14; Ž 102,2; Ž 120,1; Jon 2,2)

Ž 11,4Ž 66,14Ž 102,2Ž 120,1Jon 2,2

7 Then the earth reeled and rocked; the foundations also of the mountains trembled and quaked, because he was angry. (Sd 5,4; Sk 4,31; Sk 16,26) 8 Smoke went up from his nostrils,^[2] and devouring fire from his mouth; glowing coals flamed forth from him. (Ž 21,9) 9 He bowed the heavens and came down; thick darkness was under his feet. (Ex 20,21; Ž 144,5; Iz 64,1) 10 He rode on a cherub and flew; he came swiftly on the wings of the wind. (Ž 104,3) 11 He made darkness his covering, his canopy around him, thick clouds dark with water. (Jb 36,29; Ž 29,3; Ž 97,2) 12 Out of the brightness before him hailstones and coals of fire broke through his clouds. (Jz 10,11; Ž 148,8) 13 The Lord also thundered in the heavens, and the Most High uttered his voice, hailstones and coals of fire. (1S 2,10; 1S 7,10; Jb 37,4; Ž 29,3; Iz 30,30)

1S 2,101S 7,10Jb 37,4Ž 29,3Iz 30,30

14 And he sent out his arrows and scattered them; he flashed forth lightnings and routed them. (Ex 14,24; Dt 32,23; Dt 32,42; Jz 10,10; Ž 7,13; Ž 64,7; Ž 77,17; Ž 144,6; Abk 3,11)

Ex 14,24Dt 32,23Dt 32,42Jz 10,10Ž 7,13Ž 64,7Ž 77,17Ž 144,6Abk 3,11

15 Then the channels of the sea were seen, and the foundations of the world were laid bare at your rebuke, O Lord, at the blast of the breath of your nostrils. (Ex 15,8; Jb 36,30; Ž 42,1; Ž 106,9; Jl 1,20; Na 1,4)

Ex 15,8Jb 36,30Ž 42,1Ž 106,9Jl 1,20Na 1,4

16 He sent from on high, he took me; he drew me out of many waters. (Ex 2,10; Jb 22,11; Ž 32,6; Ž 144,7)

Ex 2,10Jb 22,11Ž 32,6Ž 144,7

17 He rescued me from my strong enemy and from those who hated me, for they were too mighty for me. (Ž 142,6) 18 They confronted me in the day of my calamity, but the Lord was my support. 19 He brought me out into a broad place; he rescued me, because he delighted in me. (2S 15,26; Ž 18,36; Ž 22,8; Ž 31,8; Ž 118,5)

2S 15,26Ž 18,36Ž 22,8Ž 31,8Ž 118,5

20 The Lord dealt with me according to my righteousness; according to the cleanness of my hands he rewarded me. (1S 24,19; 1S 26,23; 1Kr 8,32; Jb 22,30; Ž 7,8)

1S 24,191S 26,231Kr 8,32Jb 22,30Ž 7,8

21 For I have kept the ways of the Lord, and have not wickedly departed from my God. (Gn 18,19; Př 8,32) 22 For all his rules^[3] were before me, and his statutes I did not put away from me. (Ž 119,30; Ž 119,102) 23 I was blameless before him, and I kept myself from my guilt. (Gn 17,1; 1Kr 14,8) 24 So the Lord has rewarded me according to my righteousness, according to the cleanness of my hands in his sight. 25 With the merciful you show yourself merciful; with the blameless man you show yourself blameless; (Mt 5,7) 26 with the purified you show yourself pure; and with the crooked you make yourself seem tortuous. (Lv 26,23; Ž 81,12; Př 3,34; Sk 7,42; Ř 1,28)

Lv 26,23Ž 81,12Př 3,34Sk 7,42Ř 1,28

27 For you save a humble people, but the haughty eyes you bring down. (Ex 3,7; Ž 101,5) 28 For it is you who light my lamp; the Lord my God lightens my darkness. (2S 21,17; 1Kr 11,36; 1Kr 15,4; 2Kr 8,19; Jb 18,5; Ž 132,17)

2S 21,171Kr 11,361Kr 15,42Kr 8,19Jb 18,5Ž 132,17

29 For by you I can run against a troop, and by my God I can leap over a wall. (2S 5,6; Iz 35,6) 30 This God—his way is perfect;^[4] the word of the Lord proves true; he is a shield for all those who take refuge in him. (Dt 32,4; Ž 12,6; Ž 17,7; Ž 18,2; Da 4,37; Mt 5,48; Zj 15,3)

Dt 32,4Ž 12,6Ž 17,7Ž 18,2Da 4,37Mt 5,48Zj 15,3

31 For who is God, but the Lord? And who is a rock, except our God?— (Ž 18,2; Ž 86,8) 32 the God who equipped me with strength and made my way blameless. (1S 2,4; Jb 22,3; Ž 101,2; Ž 101,6; Ž 119,1; Iz 45,5)

1S 2,4Jb 22,3Ž 101,2Ž 101,6Ž 119,1Iz 45,5

33 He made my feet like the feet of a deer and set me secure on the heights. (Dt 32,13; Iz 58,14; Abk 3,19) 34 He trains my hands for war, so that my arms can bend a bow of bronze. (Ž 144,1) 35 You have given me the shield of your salvation, and your right hand supported me, and your gentleness made me great. (Ž 20,2; Iz 63,9) 36 You gave a wide place for my steps under me, and my feet did not slip. (Ž 18,19; Ž 31,8; Př 4,12) 37 I pursued my enemies and overtook them, and did not turn back till they were consumed. 38 I thrust them through, so that they were not able to rise; they fell under my feet. 39 For you equipped me with strength for the battle; you made those who rise against me sink under me. 40 You made my enemies turn their backs to me,^[5] and those who hated me I destroyed. (Ex 23,27; Ž 21,12) 41 They cried for help, but there was none to save; they cried to the Lord, but he did not answer them. (Jb 27,9) 42 I beat them fine as dust before the wind; I cast them out like the mire of the streets. (2Kr 13,7; Iz 10,6; Mi 7,10; Za 10,5)

2Kr 13,7Iz 10,6Mi 7,10Za 10,5

43 You delivered me from strife with the people; you made me the head of the nations; people whom I had not known served me. (2S 3,1; 2S 8,1; 2S 19,9; 2S 19,43; 2S 20,1; Ž 2,8; Ž 22,27; Iz 55,5)

2S 3,12S 8,12S 19,92S 19,432S 20,1Ž 2,8Ž 22,27Iz 55,5

44 As soon as they heard of me they obeyed me; foreigners came cringing to me. (Dt 33,29; Ž 66,3; Ž 81,15; Ž 144,7)

Dt 33,29Ž 66,3Ž 81,15Ž 144,7

45 Foreigners lost heart and came trembling out of their fortresses. (Ž 18,44; Mi 7,17) 46 The Lord lives, and blessed be my rock, and exalted be the God of my salvation— 47 the God who gave me vengeance and subdued peoples under me, (Ž 47,3; Ž 144,2; Iz 45,1) 48 who rescued me from my enemies; yes, you exalted me above those who rose against me; you delivered me from the man of violence. (Ž 59,1; Ž 140,1) 49 For this I will praise you, O Lord, among the nations, and sing to your name. (Ž 66,4; Ř 15,9) 50 Great salvation he brings to his king, and shows steadfast love to his anointed, to David and his offspring forever. (2S 7,12; 2S 7,29; Ž 2,2; Ž 89,29; Ž 144,10)

2S 7,122S 7,29Ž 2,2Ž 89,29Ž 144,10

King James Version

1 To the chief Musician, A Psalm of David, the servant of the LORD, who spake unto the LORD the words of this song in the day that the LORD delivered him from the hand of all his enemies, and from the hand of Saul: And he said, I will love thee, O LORD, my strength. 2 The LORD is my rock, and my fortress, and my deliverer; my God, my strength, in whom I will trust; my buckler, and the horn of my salvation, and my high tower. 3 I will call upon the LORD, who is worthy to be praised: so shall I be saved from mine enemies. 4 The sorrows of death compassed me, and the floods of ungodly men made me afraid. 5 The sorrows of hell compassed me about: the snares of death prevented me. 6 In my distress I called upon the LORD, and cried unto my God: he heard my voice out of his temple, and my cry came before him, even into his ears. 7 Then the earth shook and trembled; the foundations also of the hills moved and were shaken, because he was wroth. 8 There went up a smoke out of his nostrils, and fire out of his mouth devoured: coals were kindled by it. 9 He bowed the heavens also, and came down: and darkness was under his feet. 10 And he rode upon a cherub, and did fly: yea, he did fly upon the wings of the wind. 11 He made darkness his secret place; his pavilion round about him were dark waters and thick clouds of the skies. 12 At the brightness that was before him his thick clouds passed, hail stones and coals of fire. 13 The LORD also thundered in the heavens, and the Highest gave his voice; hail stones and coals of fire. 14 Yea, he sent out his arrows, and scattered them; and he shot out lightnings, and discomfited them. 15 Then the channels of waters were seen, and the foundations of the world were discovered at thy rebuke, O LORD, at the blast of the breath of thy nostrils. 16 He sent from above, he took me, he drew me out of many waters. 17 He delivered me from my strong enemy, and from them which hated me: for they were too strong for me. 18 They prevented me in the day of my calamity: but the LORD was my stay. 19 He brought me forth also into a large place; he delivered me, because he delighted in me. 20 The LORD rewarded me according to my righteousness; according to the cleanness of my hands hath he recompensed me. 21 For I have kept the ways of the LORD, and have not wickedly departed from my God. 22 For all his judgments were before me, and I did not put away his statutes from me. 23 I was also upright before him, and I kept myself from mine iniquity. 24 Therefore hath the LORD recompensed me according to my righteousness, according to the cleanness of my hands in his eyesight. 25 With the merciful thou wilt shew thyself merciful; with an upright man thou wilt shew thyself upright; 26 With the pure thou wilt shew thyself pure; and with the froward thou wilt shew thyself froward. 27 For thou wilt save the afflicted people; but wilt bring down high looks. 28 For thou wilt light my candle: the LORD my God will enlighten my darkness. 29 For by thee I have run through a troop; and by my God have I leaped over a wall. 30 As for God, his way is perfect: the word of the LORD is tried: he is a buckler to all those that trust in him. 31 For who is God save the LORD? or who is a rock save our God? 32 It is God that girdeth me with strength, and maketh my way perfect. 33 He maketh my feet like hinds'feet , and setteth me upon my high places. 34 He teacheth my hands to war, so that a bow of steel is broken by mine arms. 35 Thou hast also given me the shield of thy salvation: and thy right hand hath holden me up, and thy gentleness hath made me great. 36 Thou hast enlarged my steps under me, that my feet did not slip. 37 I have pursued mine enemies, and overtaken them: neither did I turn again till they were consumed. 38 I have wounded them that they were not able to rise: they are fallen under my feet. 39 For thou hast girded me with strength unto the battle: thou hast subdued under me those that rose up against me. 40 Thou hast also given me the necks of mine enemies; that I might destroy them that hate me. 41 They cried, but there was none to save them: even unto the LORD, but he answered them not. 42 Then did I beat them small as the dust before the wind: I did cast them out as the dirt in the streets. 43 Thou hast delivered me from the strivings of the people; and thou hast made me the head of the heathen: a people whom I have not known shall serve me. 44 As soon as they hear of me, they shall obey me: the strangers shall submit themselves unto me. 45 The strangers shall fade away, and be afraid out of their close places. 46 The LORD liveth; and blessed be my rock; and let the God of my salvation be exalted. 47 It is God that avengeth me, and subdueth the people under me. 48 He delivereth me from mine enemies: yea, thou liftest me up above those that rise up against me: thou hast delivered me from the violent man. 49 Therefore will I give thanks unto thee, O LORD, among the heathen, and sing praises unto thy name. 50 Great deliverance giveth he to his king; and sheweth mercy to his anointed, to David, and to his seed for evermore.