1Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.2Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.3Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.4Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.5Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.6Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.7Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.8Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,9Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,10Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.11Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.12Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.13Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,14Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.15Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.
1 Modlitba; Davidova. Hospodine, slyš při spravedlivou, věnuj pozornost mému bědování, dopřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů. 2 Ty sám vynes nade mnou rozsudek; tvoje oči vidí, kde je právo. 3 Zkoumal jsi mé srdce, dozíral jsi v noci, tříbil jsi mě, nic ti neuniklo, ani úmysl, jenž nepřešel mi přes rty. 4 Pokud jde o lidské činy, slovu tvých rtů věren vyvaroval jsem se stezek rozvratníka. 5 Drž mé kroky ve svých stopách, aby moje nohy neuklouzly. 6 K tobě volám a ty odpovíš mi, Bože, nakloň ke mně ucho, slyš, co říkám. 7 Ukaž divy svého milosrdenství, spasiteli těch, kdo před útočníky se k pravici tvé utíkají. 8 Ochraňuj mě jako zřítelnici oka, skryj mě ve stínu svých křídel 9 před svévolníky, kteří zahubit mě chtějí, úhlavními nepřáteli, když mě obkličují. 10 Tukem obrostlo jim srdce, jejich ústa mluví zpupně. 11 Kruhem svírají mě při každičkém kroku, slídí zrakem, jak mě dostat k zemi. 12 Můj nepřítel podobá se lvu, jenž lační po kořisti, je jak lvíče, které číhá vskrytu. 13 Povstaň, Hospodine, předejdi jej, sraz ho! Kéž mi dá tvůj meč vyváznout z moci svévolníka 14 a tvá ruka, Hospodine, z moci lidí, lidí věku tohoto, jejichž podílem je pouze život. Ty jim ze svých zásob plníš břicho, sytí se i synové a zbytek nechávají nemluvňatům. 15 Já však ve spravedlnosti uzřím tvoji tvář, až procitnu, budu se sytit tvým zjevem.
Žalm 17
Bible, překlad 21. století
od Biblion1Modlitba Davidova. Slyš, Hospodine, mou spravedlivou při, mému volání popřej sluch, vyslechni moji modlitbu – vychází ze rtů bezelstných.2Od tebe samého ať vyjde můj soud, tvé oči na právo ať dohlédnou!3Zkoumals mé srdce, v noci s’ mě prověřil, tříbils mě a nenalezl nic. Myšlením ani ústy jsem nehřešil,4tak jak to lidé běžně dělají. Pro slovo, jež vyšlo ze tvých rtů, varoval jsem se cest zločinců.5Mé kroky se držely tvých šlépějí, mé nohy neklesly.6K tobě volám, Bože, ty mi odpovíš, své ucho nakloň mi, má slova slyš!7Svou lásku, Zachránce, prokaž svou pravicí těm, kdo před útočníky k tobě prchají!8Jak zřítelnici oka mě opatruj, ve stínu tvých křídel kéž úkryt naleznu9před ničemy, kteří mě chtějí napadnout, před smrtelnými nepřáteli všude okolo!10Svým vlastním tukem zarostli, svými ústy zpupně mluvili.11Vystopovali mě, už mě obkličují, očima pátrají, jak by mě srazili.12Jsou jako lev, jenž po kořisti lační, jak dravý lev, jenž číhá ve skrýši.13Povstaň, Hospodine! Postav se mu tváří! Sraz ho na kolena – mečem svým zachraň mi život před ničemy!14Před lidmi, Hospodine, svou rukou ochraň mě, před lidmi, jejichž odplatou je život na světě. Ať se jim naplní břicha tím, cos jim nashromáždil, ať jejich děti mají víc, než sní, na jejich maličké ať zbude v hojnosti!15Já se však po právu budu kochat tvou tváří, nasycen budu tvou podobou, až se probudím.
1Ein Bittgebet Davids.
Höre, HERR, die gerechte Sache, /
achte auf mein Flehen,
vernimm mein Bittgebet von Lippen ohne Falsch!2Von deinem Angesicht ergehe mein Urteil,
deine Augen schauen, was recht ist.3Du hast mein Herz geprüft, bei Nacht es heimgesucht, /
du hast mich erprobt, nichts vermagst du zu finden.
Ich habe mich besonnen, dass mein Mund sich nicht vergeht. (Jb 7,18; Jb 23,10; Ž 139,1)4Bei allem, was Menschen tun, /
hielt ich mich an das Wort deiner Lippen.
Ich habe mich gehütet vor den Pfaden der Gewalt. (Jb 23,11)5Fest blieben meine Schritte auf deinen Bahnen,
meine Füße haben nicht gewankt.6Ich habe zu dir gerufen, /
denn du, Gott, gibst mir Antwort.
Wende dein Ohr mir zu, vernimm meine Rede!7Wunderbar erweise deine Huld!
Du rettest, die sich an deiner Rechten vor Empörern bergen. (Ex 37,9; Ž 36,8; Ž 57,2; Ž 61,5; Ž 63,8; Ž 91,4; Mt 23,37)8Behüte mich wie den Augapfel, den Stern des Auges,
birg mich im Schatten deiner Flügel (Dt 32,10; Za 2,12)9vor den Frevlern, die mich hart bedrängen,
vor meinen Feinden, die mich wütend umringen!10Sie haben ihr hartes Herz verschlossen,
stolze Worte im Mund geführt.[1]11Auf Schritt und Tritt haben sie mich jetzt umzingelt,
ihre Augen richten sich darauf, mich zu Boden zu strecken,[2]12so wie der Löwe voll Gier zu zerreißen,
wie der junge Löwe, der im Hinterhalt lauert. (Ž 7,3; Ž 10,9; Ž 22,14; Ž 35,17; Ž 57,5; Ž 58,7)13Steh auf, HERR, tritt dem Frevler entgegen!
Wirf ihn zu Boden, entreiß ihm mein Leben mit dem Schwert!14HERR, rette mich mit deiner Hand vor den Leuten,
deren Teil am Leben keine Dauer hat!
Du füllst ihren Leib mit deinen verborgenen Gütern, /
auch ihre Söhne werden satt
und lassen das, was übrig ist, ihren Kindern. (Ž 73,12)15Ich, in Gerechtigkeit werde ich dein Angesicht schauen,
mich sattsehen an deiner Gestalt, wenn ich erwache. (Nu 12,8; Zj 22,4)
1A Prayer of David. Hear a just cause, O Lord; attend to my cry! Give ear to my prayer from lips free of deceit! (Ž 61,1; Ž 86,1; Ž 142,1; Ž 142,6; Jr 7,16)2From your presence let my vindication come! Let your eyes behold the right! (Ž 26,1)3You have tried my heart, you have visited me by night, you have tested me, and you will find nothing; I have purposed that my mouth will not transgress. (Sd 7,4; Jb 23,10; Jb 31,14; Jb 33,15; Ž 16,7; Ž 139,1; Za 13,9; Mal 3,2; 1P 1,7)4With regard to the works of man, by the word of your lips I have avoided the ways of the violent.5My steps have held fast to your paths; my feet have not slipped. (Jb 23,11; Ž 44,18)6I call upon you, for you will answer me, O God; incline your ear to me; hear my words. (Ž 31,2; Ž 86,6; Ž 116,1)7Wondrously show[1] your steadfast love, O Savior of those who seek refuge from their adversaries at your right hand. (Ž 31,21; Ž 44,5; Ž 59,1; Ž 139,21)8Keep me as the apple of your eye; hide me in the shadow of your wings, (Dt 32,10; Rt 2,12; Ž 36,7; Ž 57,1; Ž 63,7; Ž 91,4; Za 2,8; Mt 23,37; L 13,34)9from the wicked who do me violence, my deadly enemies who surround me. (1S 23,26)10They close their hearts to pity; with their mouths they speak arrogantly. (1S 2,3; Ž 31,18; Ž 119,70)11They have now surrounded our steps; they set their eyes to cast us to the ground. (Ž 62,4; Ž 89,51)12He is like a lion eager to tear, as a young lion lurking in ambush. (Ž 10,8)13Arise, O Lord! Confront him, subdue him! Deliver my soul from the wicked by your sword,14from men by your hand, O Lord, from men of the world whose portion is in this life.[2] You fill their womb with treasure;[3] they are satisfied with children, and they leave their abundance to their infants. (Jb 21,11; Ž 10,18; Mt 6,2; Mt 6,5; Mt 6,16; L 16,8; L 16,25; L 20,34)15As for me, I shall behold your face in righteousness; when I awake, I shall be satisfied with your likeness. (Jb 33,26; Ž 11,7; Ž 16,11; Iz 26,19; Da 12,2; 1J 3,2)
Žalm 17
King James Version
1A Prayer of David. Hear the right, O LORD, attend unto my cry, give ear unto my prayer, that goeth not out of feigned lips.2Let my sentence come forth from thy presence; let thine eyes behold the things that are equal.3Thou hast proved mine heart; thou hast visited me in the night; thou hast tried me, and shalt find nothing; I am purposed that my mouth shall not transgress.4Concerning the works of men, by the word of thy lips I have kept me from the paths of the destroyer.5Hold up my goings in thy paths, that my footsteps slip not.6I have called upon thee, for thou wilt hear me, O God: incline thine ear unto me, and hear my speech.7Shew thy marvellous lovingkindness, O thou that savest by thy right hand them which put their trust in thee from those that rise up against them .8Keep me as the apple of the eye, hide me under the shadow of thy wings,9From the wicked that oppress me, from my deadly enemies, who compass me about.10They are inclosed in their own fat: with their mouth they speak proudly.11They have now compassed us in our steps: they have set their eyes bowing down to the earth;12Like as a lion that is greedy of his prey, and as it were a young lion lurking in secret places.13Arise, O LORD, disappoint him, cast him down: deliver my soul from the wicked, which is thy sword:14From men which are thy hand, O LORD, from men of the world, which have their portion in this life, and whose belly thou fillest with thy hid treasure : they are full of children, and leave the rest of their substance to their babes.15As for me, I will behold thy face in righteousness: I shall be satisfied, when I awake, with thy likeness.