Jeremjáš 3 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 „Řekněme, že někdo propustí manželku, ta od něj odejde a vdá se za jiného. Copak se k ní může zase vrátit? Tím by se země hrozně poskvrnila!^[1] Tys ale smilnila s tolika milenci, a chceš se ke mně vrátit?“ praví Hospodin. 2 „Jen se rozhlédni kolem dokola: Na kterém holém vršku ses neválela? Čekalas na milence někde u cesty, jako beduín vysedává na poušti. Svým smilstvem a svou zkažeností jsi poskvrnila zemi! 3 Když potom přestal padat liják a nepřišel ani jarní déšť, byla jsi zatvrzelá jako coura, odmítala ses zastydět. 4 A teď mi ještě říkáš: ‚Otče, od mládí jsi mě provázel! 5 Snad se nebudeš hněvat věčně? Zůstaneš navždy rozzloben?‘ Takto mluvíš, a přitom hle – pácháš zlo, jak jen dovedeš!“

Vraťte se

6 Za dnů krále Jošiáše mi Hospodin řekl: „Vidíš, co provádí ta poběhlice Izrael? Tahá se na kdejaký vyšší kopec a pod kdejaký košatý strom, aby tam smilnila. 7 Říkal jsem si, že po všem, co provedla, se vrátí ke mně, ale nevrátila se. Viděla to její sestra, zrádkyně Juda. 8 Viděla,^[2] že jsem tu poběhlici Izrael kvůli všemu jejímu cizoložství propustil a dal jí rozlukový list. Její sestra, ta zrádkyně Juda, se toho ale nelekla a odešla smilnit i ona. 9 Svým lehkovážným smilstvem poskvrnila zem, když cizoložila s kamením a dřevem. 10 Ani po tom všem se ale ta její sestra, ta zrádkyně Juda, ke mně nevrátila celým srdcem – pouze falešně, praví Hospodin.“ 11 Hospodin mi řekl: „I ta poběhlice Izrael vypadá nevinně vedle Judy, té zrádkyně. 12 Jdi a volej tato slova směrem na sever: Izraeli, ty poběhlice, vrať se, praví Hospodin; nebudu už na vás hledět s nevolí. Jsem přece milosrdný, praví Hospodin, a nehněvám se navěky. 13 Jen uznej, že ses provinila, žes byla Hospodinu, svému Bohu, nevěrná, že jsi stále jen za cizími běhala pod kdejaký strom košatý, mě jsi však neposlouchala, praví Hospodin. 14 Vraťte se, můj odvrácený lide, praví Hospodin, vždyť já jsem vaším manželem. Přijmu vás, po jednom z města, po dvou z rodiny a přivedu vás na Sion. 15 Dám vám pastýře podle svého srdce a ti vás budou pást moudře a rozumně. 16 A tehdy, až se ve své zemi rozmnožíte a rozmůžete, praví Hospodin, v těch dnech už nebude ani zmínky o Truhle Hospodinovy smlouvy. Ani na mysl už nepřijde, nikdo si na ni nevzpomene; nikomu nebude chybět a nebude se znovu vyrábět. 17 V ten čas nazvou Jeruzalém Hospodinovým trůnem a budou se tam scházet všechny národy – k Hospodinovu jménu v Jeruzalémě. Už se nebudou řídit svým zarputilým a zlým srdcem. 18 V těch dnech přijde dům Judy k domu Izraele a vydají se společně ze země na severu do země, kterou jsem dal za dědictví vašim otcům. 19 Říkal jsem si: Jak rád bych tě počítal za svůj lid a dal ti za dědictví tu krásnou zemi, nejcennější skvost mezi národy! Říkal jsem si, že mě budeš nazývat ‚Otče‘ a neodvrátíš se ode mě. 20 Vy jste mi ale, dome Izraele, byli nevěrní jako žena nevěrná svému druhovi, praví Hospodin.“ 21 Na holých vrších je slyšet křik – synové Izraele s pláčem žadoní, protože svou cestu zkřivili a na Hospodina, svého Boha, nedbali. 22 „Vraťte se, mé odvrácené děti, já vaše odvrácení uzdravím.“^[3] Hle – jdeme k tobě, už jsme tu! Ty, Hospodine, jsi náš Bůh! 23 Ano, ten povyk na výšinách i horách je pouhý klam. Ano, v Hospodinu, našem Bohu, je pro Izrael záchrana! 24 Co těžce vydobyli naši otcové, to nám „Hanba“^[4] hltala už od mládí. Přišli jsme o jejich ovce i dobytek stejně jako o syny a o dcery. 25 Proto teď uléháme v hanbě a potupou jsme přikryti. Proti Hospodinu, svému Bohu, jsme hřešili jak my, tak naši otcové, od mládí až do dnešního dne a Hospodina, svého Boha, jsme neposlouchali.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Und er spricht: »Wenn ein Mann seine Frau verstößt und sie ihn verlässt und einem anderen Mann zu eigen wird, darf er wieder zu ihr zurückkehren? Würde nicht ein solches Land dadurch entweiht? Du aber hast mit vielen Liebhabern gehurt; doch kehre wieder zu mir zurück!«, spricht der HERR. (Dt 24,1; Jr 3,20; Ez 16,29) 2 Erhebe deine Augen zu den Höhen und schau: Wo hast du dich nicht schänden lassen? An den Wegen sitzend, hast du auf sie gewartet wie ein Araber in der Wüste, und du hast das Land entweiht durch deine Hurerei und deine Bosheit! (Ex 34,16; Př 23,28; Jr 2,7; Jr 2,20; Jr 2,23; Jr 3,8; Jr 3,9)

Ex 34,16Př 23,28Jr 2,7Jr 2,20Jr 2,23Jr 3,8Jr 3,9

3 Deshalb blieben die Regenschauer aus und kein Spätregen fiel; aber du hattest die Stirn eines Hurenweibes und wolltest dich nicht schämen. (Lv 26,19; Jr 5,3; Jr 5,24; Jr 6,15; Am 4,7; Sf 3,5)

Lv 26,19Jr 5,3Jr 5,24Jr 6,15Am 4,7Sf 3,5

4 Hast du nicht eben jetzt angefangen, mir zuzurufen: »Mein Vater, der Freund meiner Jugend bist du! (Př 2,17; Jr 3,10; Oz 7,14) 5 Sollte er ewiglich grollen, für immer zürnen?« — Siehe, so hast du gesprochen und dabei Böses getan und es durchgesetzt! (Ž 85,6; Ž 85,9; Ž 130,4; Jr 3,12; Jr 8,5)

Ž 85,6Ž 85,9Ž 130,4Jr 3,12Jr 8,5

Ruf zur Buße. Verheißung des messianischen Reiches

6 Und der HERR sprach zu mir in den Tagen des Königs Josia: Hast du gesehen, was Israel, die Abtrünnige, getan hat? Sie ist auf jeden hohen Berg und unter jeden grünen Baum gelaufen und hat dort Hurerei getrieben! (Dt 12,2; 2Kr 17,7; Jr 1,2; Jr 3,11; Jr 25,3; Oz 4,13)

Dt 12,22Kr 17,7Jr 1,2Jr 3,11Jr 25,3Oz 4,13

7 Und ich dachte, nachdem sie das alles getan hat, wird sie zu mir zurückkehren. Aber sie kehrte nicht zurück. Und ihre treulose Schwester Juda sah dies; (2Kr 17,14; Ez 23,2) 8 ich aber sah, dass, obwohl ich die abtrünnige Israel wegen ihres Ehebruchs entlassen und ihr den Scheidebrief gegeben hatte, sich ihre treulose Schwester Juda nicht fürchtete, hinzugehen und auch Hurerei zu treiben. (2Kr 17,19; Ez 23,21; Oz 3,1) 9 Und so kam es, dass sie durch ihre leichtfertige Hurerei das Land entweihte; und sie trieb Ehebruch mit Stein und Holz. (Iz 57,6; Jr 2,7; Jr 3,2; Jr 10,8; Oz 4,12; Abk 2,19)

Iz 57,6Jr 2,7Jr 3,2Jr 10,8Oz 4,12Abk 2,19

10 Trotz alledem ist ihre treulose Schwester Juda nicht von ganzem Herzen zu mir zurückgekehrt, sondern nur zum Schein, spricht der HERR. (2Pa 34,33; 2Pa 35,1; Iz 29,13) 11 Und der HERR sprach zu mir: Israel, die Abtrünnige, steht gerechter da als Juda, die Treulose. (Jr 3,6; Jr 6,28; Jr 17,13; Ez 16,47; Ez 16,51; Ez 23,11)

Jr 3,6Jr 6,28Jr 17,13Ez 16,47Ez 16,51Ez 23,11

12 Geh hin, rufe diese Worte aus gegen den Norden hin und sprich: Kehre um, Israel, du Abtrünnige!, spricht der HERR. Ich will mein Angesicht nicht vor euch verdüstern, denn ich bin gnädig, spricht der HERR, und zürne nicht ewig! (Ž 103,8; Jr 3,5; Ez 33,11; Mi 7,18)

Ž 103,8Jr 3,5Ez 33,11Mi 7,18

13 Nur erkenne deine Schuld, dass du dem HERRN, deinem Gott, die Treue gebrochen hast und hierhin und dorthin zu den Fremden gelaufen bist unter jeden grünen Baum; aber auf meine Stimme habt ihr nicht gehört!, spricht der HERR. (Lv 26,40; Dt 30,1; Ž 32,5; Př 28,13; Jr 2,23; Jr 3,6; Jr 3,25; Jr 7,24)

Lv 26,40Dt 30,1Ž 32,5Př 28,13Jr 2,23Jr 3,6Jr 3,25Jr 7,24

14 Kehrt um, ihr abtrünnigen Kinder, spricht der HERR, denn ich bin euer Eheherr! Und ich will euch nehmen, einen aus [jeder] Stadt und zwei aus [jeder] Familie, und euch nach Zion bringen. (Iz 10,22; Iz 55,7; Jr 29,14; Jr 31,32; Oz 2,18; Oz 14,2; Ř 9,27)

Iz 10,22Iz 55,7Jr 29,14Jr 31,32Oz 2,18Oz 14,2Ř 9,27

15 Und ich will euch Hirten nach meinem Herzen geben, die sollen euch weiden mit Erkenntnis und Einsicht. (Ž 23,1; Jr 23,4; Ez 34,23; J 21,15; Sk 20,28; Ef 4,11)

Ž 23,1Jr 23,4Ez 34,23J 21,15Sk 20,28Ef 4,11

16 Und es wird geschehen, wenn ihr euch dann in jenen Tagen mehrt und fruchtbar werdet im Land, spricht der HERR, so wird man nicht mehr sagen: »Die Bundeslade des HERRN«; und sie wird niemand mehr in den Sinn kommen, man wird an sie nicht mehr gedenken und sie nicht mehr vermissen; es wird auch keine mehr gemacht werden. (Iz 65,17; Jr 31,33; Jr 31,34; Ez 36,37; Ez 37,26; Za 10,8; 2K 3,3; 2K 3,6; Žd 7,18)

Iz 65,17Jr 31,33Jr 31,34Ez 36,37Ez 37,26Za 10,82K 3,32K 3,6Žd 7,18

17 Zu jener Zeit wird man Jerusalem »Thron des HERRN« nennen, und alle Heidenvölker werden sich dorthin versammeln, zum Namen des HERRN, nach Jerusalem, und sie werden künftig nicht mehr dem Starrsinn ihres bösen Herzens folgen. (Iz 2,2; Jr 7,24; Ez 43,7; Mi 4,1; Sk 14,16; Ef 4,17; Zj 22,3)

Iz 2,2Jr 7,24Ez 43,7Mi 4,1Sk 14,16Ef 4,17Zj 22,3

18 In jenen Tagen wird das Haus Juda mit dem Haus Israel ziehen, und sie werden miteinander aus dem Land des Nordens in das Land kommen, das ich euren Vätern zum Erbteil gegeben habe. (Jr 3,12; Jr 16,15; Ez 37,19; Oz 2,2)

Jr 3,12Jr 16,15Ez 37,19Oz 2,2

19 Ich hatte zwar gedacht: Was für eine Stellung will ich dir geben unter den Söhnen! Ich will dir das erwünschte Land schenken, das allerschönste Erbteil der Völker! Und ich hatte auch gedacht, ihr würdet mich »Vater« nennen und ihr würdet euch nicht mehr von mir abwenden. (Ž 106,24; Iz 63,16; Ez 20,6; Da 11,16; L 15,12; Ga 3,26)

Ž 106,24Iz 63,16Ez 20,6Da 11,16L 15,12Ga 3,26

20 Aber wie eine Frau ihrem Gefährten untreu wird, so seid ihr mir untreu geworden, Haus Israel!, spricht der HERR. (Jr 3,8; Ez 16,25; Oz 2,4) 21 Eine Stimme hört man auf den kahlen Höhen: Es ist das flehentliche Weinen der Kinder Israels, weil sie ihren Weg verkehrt und den HERRN, ihren Gott, vergessen haben. (Př 19,3; Iz 17,10; Jr 31,9; Jr 50,4; Ez 7,16; Oz 8,14; Mi 3,9)

Př 19,3Iz 17,10Jr 31,9Jr 50,4Ez 7,16Oz 8,14Mi 3,9

22 Kehrt um, ihr abtrünnigen Kinder! Ich will eure Abtrünnigkeit heilen! — »Siehe, wir kommen zu dir, denn du bist der HERR, unser Gott. (Jr 17,14; Jr 33,6; Oz 3,5; L 15,18)

Jr 17,14Jr 33,6Oz 3,5L 15,18

23 Wahrlich, die Höhen haben uns betrogen, das Lärmen auf den Bergen; wahrlich, bei dem HERRN, unserem Gott, steht das Heil Israels! (Ž 27,1; Ž 27,9; Iz 12,2; Iz 45,20; Iz 46,7; Iz 51,5; Jon 2,3; Jon 2,10)

Ž 27,1Ž 27,9Iz 12,2Iz 45,20Iz 46,7Iz 51,5Jon 2,3Jon 2,10

24 Aber die Schande^[1] hat den Erwerb unserer Väter verzehrt von unserer Jugend an, ihre Schafe und ihre Rinder, ihre Söhne und ihre Töchter; (Jr 11,13; Ez 16,19; Ez 16,61; Oz 2,7; Oz 9,10; Oz 10,6)

Jr 11,13Ez 16,19Ez 16,61Oz 2,7Oz 9,10Oz 10,6

25 wir müssen in unserer Schande daliegen, und unsere Schmach bedeckt uns; denn wir haben an dem HERRN, unserem Gott, gesündigt, wir und unsere Väter, von unserer Jugend an bis zu diesem Tag, und wir haben nicht gehört auf die Stimme des HERRN, unseres Gottes!« (Ezd 9,6; Jr 3,13; Jr 11,13; Ez 36,31; Da 9,7; Ř 6,21)

Ezd 9,6Jr 3,13Jr 11,13Ez 36,31Da 9,7Ř 6,21