Jeremjáš 2 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Nevěrný lid

1 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Jdi a volej, ať to Jeruzalém slyší – Tak praví Hospodin: Vzpomínám, jak jsi v mládí byla oddaná, jak jsi milovala jako nevěsta, jak jsi mě následovala pouští, v tom nehostinném kraji. 3 Izrael býval Hospodinu svatý, byl prvotinou jeho úrody; všichni, kdo jej hltali, bývali potrestáni a přišlo na ně neštěstí, praví Hospodin.“ 4 Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův, všechny rodiny Izraelova domu! 5 Tak praví Hospodin: „Co na mně vaši otcové našli špatného, že ode mě odešli tak daleko? Marnost následovali a marností se stali.^[1] 6 Už se neptali: ‚Kde je Hospodin, který nás vyvedl z Egypta, který nás provázel na poušti zemí pustou a plnou jam, zemí sucha a stínu smrti, zemí, kterou se nechodí, kde není ani živáčka?‘ 7 Vedl jsem vás do země krásné jako sad, abyste požívali dary, které plodila. Vy jste však přišli a zprznili mou zemi, zohavili jste mé dědictví! 8 Ani kněží se neptali: ‚Kde je Hospodin?‘ Znalci Zákona mě neznali, pastýři lidu mě zradili, proroci prorokovali při Baalovi, následovali nesmysly. 9 Proto vás znovu obviňuji, praví Hospodin, a ještě i vaše vnuky obviním. 10 Jeďte se podívat na středomořské ostrovy, pošlete někoho k beduínům na poušti; dobře se podívejte a zvažte to: Kdy se co takového stalo? 11 Vyměnil nějaký národ své bohy, i když to žádní bozi nebyli? Můj lid ale svou Slávu vyměnil za nesmysly! 12 Zděste se, nebesa, otřásejte se hrůzou nad tím, co se stalo, praví Hospodin. 13 Můj lid totiž spáchal dvojí zlo: Opustili mne, pramen živých vod, a vykopali si své rozpukané nádrže, ze kterých voda vyteče. 14 Copak je Izrael otrok? Copak se narodil jako čeledín? Proč se tedy stal kořistí? 15 Vrčeli a řvali nad ním lvi; jeho zem zpustošili, města spálili, takže v nich nikdo nebydlí. 16 Z Memfisu a Dafné přišli muži, kteří ti lebku rozbili. 17 Copak si za to nemůžeš sama? Opustilas Hospodina, svého Boha, tenkrát, když s tebou putoval. 18 Co z toho máš, chodit do Egypta – aby ses vody z Nilu^[2] napila? Co z toho máš, do Asýrie cestovat – aby ses napila z řeky Eufrat? 19 Za vyučenou ti dá špatnost tvá, tvé odvrácení tě vytrestá. Poznáš a uvidíš, jak zle a trpce chutná, žes opustila Hospodina, svého Boha, a bázeň přede mnou jsi ztratila, praví Hospodin, Pán zástupů. 20 Své jho jsi už dávno rozlámala, své postroje jsi strhala: ‚Nebudu sloužit!‘ říkalas. Na kdejakém vyšším návrší a pod kdejakým stromem košatým se ale válíš jako nevěstka. 21 Já jsem tě sázel jako výbornou révu z nejušlechtilejších sazenic. Jak ses mi mohla takhle zvrhnout v plané křoví, jež mi nepatří?^[3] 22 I kdyby ses mýdlem vydrhla a louhu přidala sebevíc, skvrna tvé viny přede mnou zůstává, praví Panovník Hospodin. 23 Jak můžeš říkat: ‚Jsem bez poskvrny, nechodila jsem za baaly.‘ Jen se podívej, cos prováděla v Údolí,^[4] nad tím, cos páchala, se zamysli! Jsi velbloudice pádící svými cestami, 24 divoká oslice, zvyklá na poušti. Jakmile lačně zavětříš, kdo zadrží tvůj chtíč? Kdokoli po ní v čas říje zatouží, najde ji snadno, bez námahy. 25 Dej pozor, ať si neuchodíš nohy a ať se žízní neumoříš. ‚Ne ne,‘ odpovídáš, ‚marné řeči! Miluji cizí a půjdu za nimi!‘ 26 Jako má hanbu přistižený zloděj, tak je hanebný celý dům Izraele se svými králi a velmoži i s kněžími a proroky. 27 Dřevo oslovují: ‚Otče náš,‘ kameni říkají: ‚Jsi má rodička.‘ Ukazují mi záda, a ne tvář, jakmile je však stihne bída, volají: ‚Přijď a zachraň nás!‘ 28 Kde jsou ti tví bohové, které sis pořídil? Jen ať tě přijdou z tvé bídy zachránit! Máš přece tolik bohů, Judo – jednoho boha na každé město! 29 Z čeho mě chcete obvinit? Všichni jste mě zradili, praví Hospodin. 30 Nadarmo jsem bil váš lid, nedal se poučit. Své proroky jste mečem hubili jako nenasytní lvi.“ 31 Vy jedno pokolení, pohleďte, co praví Hospodin: „Jsem snad Izraeli pouští? Zemí temnoty? Proč můj lid říká: ‚Jsme volní! Chodit za tebou? Už nikdy!‘ 32 Zapomene snad dívka na svůj šperk? Zapomene se nevěsta obléci ke svatbě? Můj lid však na mě zapomněl – kolik už je to let? 33 Jak jsi šikovná v honbě za milováním! I nejhorší coury teď můžeš poučit. 34 Roucho máš potřísněné krví ubohých, ne přistižených lupičů, ale nevinných. A při tom všem 35 ještě říkáš: ‚Jsem nevinná. Jeho hněv se mi vyhýbá!‘ Nuže, budu tě soudit za tvá slova – prý: ‚Já jsem nehřešila.‘ 36 Proč stále někam chodíš a stále měníš směr? Jako ses zklamala v Asýrii,^[5] zklameš se Egyptem. 37 I odtud odejdeš s hlavou v dlaních. Hospodin zavrhl ty tvé opory, žádnou pomoc u nich nenajdeš.“

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Der Herr tadelt sein untreues Volk Israel

1 Und das Wort des HERRN erging an mich folgendermaßen: (Jr 1,4) 2 Geh hin und rufe in die Ohren Jerusalems und sprich: So spricht der HERR: Ich denke noch an die Zuneigung deiner Jugendzeit, an deine bräutliche Liebe, als du mir nachgezogen bist in der Wüste, in einem Land ohne Aussaat. (Ex 15,2; Dt 2,7; Neh 9,21; Iz 58,1; Ez 16,8; Oz 2,16)

Ex 15,2Dt 2,7Neh 9,21Iz 58,1Ez 16,8Oz 2,16

3 Israel war [damals] dem HERRN geheiligt, der Erstling seines Ertrages; alle, die es verzehren wollten, machten sich schuldig; es kam Unheil über sie, spricht der HERR. (Ex 17,16; Ex 23,19; Dt 7,6; Ž 105,14; Ř 11,16; Jk 1,18)

Ex 17,16Ex 23,19Dt 7,6Ž 105,14Ř 11,16Jk 1,18

4 Hört das Wort des HERRN, ihr vom Haus Jakob, und alle Geschlechter des Hauses Israel! (Jr 5,21; Jr 7,2; Jr 11,3; Jr 31,1)

Jr 5,21Jr 7,2Jr 11,3Jr 31,1

5 So spricht der HERR: Was haben eure Väter denn Unrechtes an mir gefunden, dass sie sich von mir entfernt haben und dem Nichtigen^[1] nachgegangen und zunichtegeworden sind? (2Kr 17,15; Iz 5,3; Mi 6,3) 6 Und sie haben nicht gefragt: Wo ist der HERR, der uns aus dem Land Ägypten heraufgeführt und uns durch die Wüste geleitet hat, durch ein wildes und zerklüftetes Land, durch ein dürres und totes Land, durch ein Land, das niemand durchwandert und kein Mensch bewohnt? (Dt 8,14; Dt 32,9; 2Kr 2,14; Jb 35,10; Iz 63,11)

Dt 8,14Dt 32,92Kr 2,14Jb 35,10Iz 63,11

7 Und ich brachte euch in das fruchtbare Land, damit ihr dessen Früchte und Güter genießt; und ihr kamt hinein und habt mein Land verunreinigt, und mein Erbteil habt ihr zum Gräuel gemacht! (Lv 18,28; Dt 8,7; Neh 9,25; Ž 106,38; Ez 36,17)

Lv 18,28Dt 8,7Neh 9,25Ž 106,38Ez 36,17

8 Die Priester fragten nicht: Wo ist der HERR? Und die mit dem Gesetz umgingen, erkannten mich nicht; die Hirten fielen von mir ab, und die Propheten weissagten durch Baal und liefen denen nach, die nicht helfen können. (1S 2,12; 1S 12,21; Ž 105,4; Jr 2,6; Jr 8,8; Jr 23,1; Jr 23,13; Am 5,4; Abk 2,18; Mal 2,6)

1S 2,121S 12,21Ž 105,4Jr 2,6Jr 8,8Jr 23,1Jr 23,13Am 5,4Abk 2,18Mal 2,6

9 Darum will ich weiter mit euch rechten, spricht der HERR, und auch mit euren Kindeskindern will ich rechten! (Ex 20,5; Jb 40,1; Ž 50,4; Ž 50,7; Iz 1,18; Jr 12,1)

Ex 20,5Jb 40,1Ž 50,4Ž 50,7Iz 1,18Jr 12,1

10 Fahrt doch hinüber zu den Inseln der Kittäer und schaut, und sendet nach Kedar und erkundigt euch genau und seht, ob es dort so zugeht! (Gn 25,13; Iz 23,1; Iz 23,12) 11 Hat je ein Heidenvolk die Götter gewechselt, die doch nicht einmal Götter sind? Aber mein Volk hat seine Herrlichkeit vertauscht gegen das, was nicht hilft! (Ž 106,20; Iz 45,20; Jr 10,3; Jr 10,5; Jr 10,11; Mi 4,5; Ř 1,23)

Ž 106,20Iz 45,20Jr 10,3Jr 10,5Jr 10,11Mi 4,5Ř 1,23

12 Entsetzt euch darüber, ihr Himmel, und schaudert, werdet schreckensstarr!, spricht der HERR. (Iz 1,2; Mi 6,2; Zj 8,1) 13 Denn mein Volk hat eine zweifache Sünde begangen: Mich, die Quelle des lebendigen Wassers, haben sie verlassen, um sich Zisternen zu graben, löchrige Zisternen, die kein Wasser halten! (Ž 36,10; Iz 1,4; Jr 16,18; Jr 18,14; J 4,14; Zj 21,6)

Ž 36,10Iz 1,4Jr 16,18Jr 18,14J 4,14Zj 21,6

14 Ist denn Israel ein Knecht oder unfrei geboren? Warum ist es zur Beute geworden? (Ex 4,22; Dt 14,1; Kaz 2,7) 15 Junge Löwen brüllen es an mit lautem Gebrüll und machen sein Land zur Wüste, seine Städte zu Brandstätten, die niemand bewohnt. (Ž 57,5; Jr 4,7; Jr 5,6; Jr 9,11; Jr 50,17)

Ž 57,5Jr 4,7Jr 5,6Jr 9,11Jr 50,17

16 Auch weiden dir die Söhne von Noph und Tachpanches den Scheitel ab. (Iz 19,13; Jr 43,7; Jr 46,14; Jr 46,19)

Iz 19,13Jr 43,7Jr 46,14Jr 46,19

17 Hast du dir dies nicht selbst bereitet, indem du den HERRN, deinen Gott, verlassen hast zu der Zeit, als er dich auf dem Weg führte? (Ž 77,20; Jr 2,13; Jr 6,16) 18 Und nun, was soll dir die Reise nach Ägypten helfen, um die Wasser des Nil zu trinken? Oder was soll dir die Reise nach Assyrien helfen, um die Wasser des Euphrat zu trinken?^[2] (Gn 15,18; Dt 1,7; Iz 23,13; Iz 30,1; Iz 31,3; Iz 31,8)

Gn 15,18Dt 1,7Iz 23,13Iz 30,1Iz 31,3Iz 31,8

19 Deine Bosheit straft dich, und deine Abtrünnigkeit züchtigt dich! Erkenne doch und sieh, wie schlimm und bitter es ist, dass du den HERRN, deinen Gott, verlassen hast und dass keine Furcht vor mir in dir ist!, spricht der Herrscher, der HERR der Heerscharen. (Nu 32,23; Jz 24,20; Sd 10,13; 2Pa 12,5; Ž 36,2; Př 5,22; Př 23,17; Iz 1,28; Iz 3,9)

Nu 32,23Jz 24,20Sd 10,132Pa 12,5Ž 36,2Př 5,22Př 23,17Iz 1,28Iz 3,9

20 Denn vor langer Zeit habe ich dein Joch zerbrochen und deine Bande zerrissen; aber du hast gesagt: »Ich will nicht dienen!« Ja, du hast dich auf allen hohen Hügeln und unter allen grünen Bäumen als Hure hingestreckt! (Dt 12,2; Sd 10,6; Iz 57,5; Ez 20,28; 2P 2,19)

Dt 12,2Sd 10,6Iz 57,5Ez 20,282P 2,19

21 Und doch hatte ich dich gepflanzt als eine Edelrebe von ganz echtem Samen; wie hast du dich mir verwandeln können in wilde Ranken eines fremden Weinstocks? (Dt 32,32; Ž 80,9; Iz 5,2) 22 Denn wenn du dich auch mit Lauge waschen und viel Seife dazu nehmen würdest, so würde deine Schuld vor meinem Angesicht doch schmutzig bleiben! spricht GOTT, der Herr. (Jb 9,30; Jb 14,17; Ž 90,8; Am 8,7)

Jb 9,30Jb 14,17Ž 90,8Am 8,7

23 Wie kannst du sagen: »Ich habe mich nicht verunreinigt und bin den Baalen nicht nachgelaufen?« Schau doch deinen Weg im Tal an; erkenne, was du getan hast, du leichtfüßige Kamelin, die kreuz und quer läuft! (Ž 36,3; Ž 50,21; Př 5,6; Př 30,20)

Ž 36,3Ž 50,21Př 5,6Př 30,20

24 Die Wildeselin, welche die Wüste gewohnt ist, die in der Begierde ihrer Lust nach Luft schnappt, wer kann sie aufhalten in ihrer Brunst? Alle, die sie suchen, brauchen sich nicht abzumühen; in ihrem Monat finden sie sie. (Jb 39,5; Ez 16,33) 25 Bewahre deinen Fuß vor dem Barfußgehen und deine Kehle vor dem Durst! Aber du sprichst: Nein, da wird nichts daraus! Denn ich liebe die Fremden, und ihnen will ich nachlaufen! (Dt 29,19; 2Pa 28,22; Př 4,13; Kaz 4,17; Iz 57,10; Jr 13,22; Jr 18,12; Oz 2,7; Ř 2,4)

Dt 29,192Pa 28,22Př 4,13Kaz 4,17Iz 57,10Jr 13,22Jr 18,12Oz 2,7Ř 2,4

26 Wie ein Dieb sich schämen muss, wenn er ertappt wird, so ist das Haus Israel zuschanden geworden — sie, ihre Könige, ihre Fürsten, ihre Priester und ihre Propheten, (Ž 97,7; Iz 1,29; Jr 3,3; Jr 3,25; Ř 6,21)

Ž 97,7Iz 1,29Jr 3,3Jr 3,25Ř 6,21

27 die zum Holz sagen: »Du bist mein Vater!« und zum Stein: »Du hast mich geboren!« Denn sie haben mir den Rücken zugewandt und nicht das Angesicht; zur Zeit ihres Unglücks aber werden sie sagen: »Mache dich auf und rette uns!« (Sd 10,15; Ž 78,34; Iz 26,16; Iz 44,16; Jr 21,2; Jr 37,3; Abk 2,18)

Sd 10,15Ž 78,34Iz 26,16Iz 44,16Jr 21,2Jr 37,3Abk 2,18

28 Wo sind denn deine Götter, die du dir gemacht hast? Sie sollen sich aufmachen, wenn sie dich retten können zur Zeit deines Unglücks! Denn so viele Städte du hast, Juda, so viele Götter hast du auch! (Dt 32,37; Sd 10,14; Iz 2,8; Jr 11,13; Oz 10,1)

Dt 32,37Sd 10,14Iz 2,8Jr 11,13Oz 10,1

29 Warum wollt ihr denn mit mir rechten? Ihr seid ja alle von mir abgefallen!, spricht der HERR. (Jr 2,9; Jr 2,35; Jr 5,1; Ř 3,19)

Jr 2,9Jr 2,35Jr 5,1Ř 3,19

30 Vergeblich habe ich eure Kinder geschlagen — sie haben die Züchtigung nicht angenommen; euer Schwert hat eure Propheten gefressen wie ein reißender Löwe. (1Kr 19,10; 2Pa 26,16; Iz 9,12; Jr 5,3; Mt 23,37; Sk 7,52)

1Kr 19,102Pa 26,16Iz 9,12Jr 5,3Mt 23,37Sk 7,52

31 O du [verkehrtes] Geschlecht, achte doch auf das Wort des HERRN! Bin ich denn für Israel eine Wüste gewesen oder ein Land tiefer Finsternis? Warum spricht denn mein Volk: »Wir schweifen frei umher! Wir kommen nicht mehr zu dir!« (Dt 32,15; Jr 2,20; Jr 5,5; L 19,14)

Dt 32,15Jr 2,20Jr 5,5L 19,14

32 Vergisst auch eine Jungfrau ihren Schmuck, oder eine Braut ihren Schleier? Aber mein Volk hat mich vergessen seit unzähligen Tagen. (Dt 32,18; Ž 9,18; Jr 2,6; Jr 3,21; Jr 13,25)

Dt 32,18Ž 9,18Jr 2,6Jr 3,21Jr 13,25

33 Wie gut weißt du deinen Weg einzurichten, um Liebe zu suchen! Darum hast du dich auch an Verbrechen gewöhnt auf deinen Wegen. (2Pa 33,9; Jr 2,23; Jr 2,36; Jr 3,1; Ez 16,27; Ez 16,47; Oz 2,5; Oz 2,13)

2Pa 33,9Jr 2,23Jr 2,36Jr 3,1Ez 16,27Ez 16,47Oz 2,5Oz 2,13

34 Sogar an deinen [Kleider-]Säumen findet man das Blut armer, unschuldiger Seelen, die du nicht etwa beim Einbruch angetroffen hast, sondern auf all diesen [Wegen]. (2Kr 21,16; Ž 106,37; Jr 7,31; Jr 19,4)

2Kr 21,16Ž 106,37Jr 7,31Jr 19,4

35 Aber du sagst: »Ich bin doch unschuldig; gewiss hat sich sein Zorn schon von mir abgewandt!« — Siehe, ich will mit dir ins Gericht gehen, weil du sagst: »Ich habe nicht gesündigt!« (Př 28,13; Jr 2,9; Jr 2,23; 1J 1,8)

Př 28,13Jr 2,9Jr 2,231J 1,8

36 Was läufst du ständig hin und her und änderst deinen Weg? Du wirst an Ägypten ebenso zuschanden werden, wie du an Assyrien zuschanden geworden bist! (2Pa 28,21; Jr 2,18; Jr 2,23; Jr 2,33; Jr 37,7; Oz 12,1)

2Pa 28,21Jr 2,18Jr 2,23Jr 2,33Jr 37,7Oz 12,1

37 Auch von dort wirst du abziehen müssen, die Hände auf dem Kopf; denn der HERR hat die verworfen, auf welche du dein Vertrauen setzt, und es wird dir mit ihnen nicht gelingen! (2S 13,19; Iz 28,18; Pl 4,17)