Žalm 18 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 Pro předního zpěváka. Žalm Hospodinova služebníka Davida, který tuto píseň zpíval Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy.^[1] I. 2 Miluji tě, Hospodine, sílo má! 3 Hospodin je má skála, tvrz, má záchrana! Můj Bůh je má skála, v něm úkryt nalézám, můj štít, roh vítězství, můj hrad. 4 Vzýval jsem Hospodina – je hoden chvály – od mých nepřátel mě zachránil! 5 Provazy smrti mě obklopily, svým proudem mě strhla záhuba, 6 provazy hrobu mě ovinuly, osidla smrti mě dostihla. 7 Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti, ke svému Bohu křičel jsem – on ve svém chrámu slyšel mé volání, až k jeho uším dolehl můj křik. 8 Zem se třásla, zem se chvěla, základy hor se pohnuly, před jeho hněvem se roztřásly. 9 Dým se valil z jeho chřípí, stravující oheň z jeho úst, plamenné blesky z něj vyšlehly. 10 Nebe rozťal, sestupuje, pod nohama černý mrak! 11 Cheruba zapřáhl, rozletěl se, vznesl se na křídlech větrných. 12 Závojem tmy jak skrýší obklopil se, mrak temný deštěm byl jeho stan. 13 Před jeho žárem se rozstoupila mračna, krupobití a blesky plamenné, 14 Hospodin v nebi zaburácel, hlas Nejvyššího zněl: krupobití a blesky plamenné! 15 Deštěm šípů rozehnal je, množstvím blesků rozdrtil! 16 Koryta řek byla obnažena, základy světa odkryty před řevem tvým, Hospodine, před tvým dechem zuřivým! 17 Sehnul se z výšin, uchopil mě, z mohutných vod mě vyprostil, 18 vyrval mě mocnému nepříteli, odpůrcům silnějším, než jsem byl. 19 Přepadli mě v den mé bídy, Hospodin mě však podpíral, 20 vyvedl mě na svobodu, uhájil mě, vždyť má mě rád! II. 21 Hospodin odplatil mi za moji spravedlnost, za čistotu mých rukou mě odměnil. 22 Hospodinových cest jsem se pevně držel, svého Boha jsem nezradil! 23 Před sebou mám všechny jeho soudy, od jeho nařízení jsem se nevzdálil, 24 zůstal jsem před ním bez úhony, varoval jsem se hříchů svých. 25 Hospodin odměnil mě za moji spravedlnost, za čistotu mých rukou před jeho očima. 26 Ty, Pane, s věrným nakládáš věrně, k oddanému se chováš oddaně, 27 s čistým člověkem čistě naložíš, od zvráceného se však odvracíš. 28 Ty sám zachraňuješ ubožáky, pohledy povýšených ale ponížíš. 29 Ty, Hospodine, rozsvěcíš mou svíci, můj Bůh mi září v tmách. 30 S tebou vyrazím proti vojsku, ve svém Bohu hradby překonám! 31 Jak dokonalá je cesta Boží, jak ryzí je, co praví Hospodin – on je štít všech, kdo v něho doufají! III. 32 Kdo by byl Bohem kromě Hospodina? Kdo by byl skálou, ne-li náš Bůh? 33 Tento Bůh mě vyzbrojuje silou, on činí dokonalou cestu mou. 34 Mým nohám udílí hbitost laní, staví mě na mé výšiny. 35 Mé paže učí, jak obstát v boji, mé ruce napínají i luk bronzový. 36 Podal jsi mi štít své spásy, podepřel jsi mě svou pravicí, sklonil ses, abys mě povýšil! 37 Daroval jsi mým krokům volnost, mé nohy nesklouznou. 38 Stíhal jsem nepřátele, dostihl je, nepřestal jsem, než jsem je porazil. 39 Udeřil jsem je, nevstanou znovu, skáceli se mi pod nohy! 40 Ty jsi mě vyzbrojil silou k boji, na kolena srážíš mé soky přede mnou. 41 Šíji mých nepřátel nastavil jsi mi, se svými protivníky jsem skoncoval. 42 Volali o pomoc, nikdo je nezachránil, volali k Hospodinu – žádná odpověď. 43 Jako prach ve větru rozdrtil jsem je, jak bláto na ulici jsem je rozdupal!^[2] 44 Z různic v lidu zachránils mě, za vůdce národů jsi mě postavil, lid, jejž jsem ani neznal, slouží mi! 45 Jen co mě uslyší, ihned poslouchají, cizáci krčí se přede mnou. 46 Cizáci přede mnou už se hroutí, vrávorají ven ze svých nor! IV. 47 Živ buď Hospodin, má skála buď požehnána, Bůh buď vyvýšen, má záchrana! 48 Bůh dopřává zadostiučinění, podmaňuje mi národy, 49 zprostřed nepřátel mě vyvádí. Pozvedáš mě nad mé soky, před násilníkem zachráníš. 50 Proto tě budu chválit mezi národy, tvé jméno, Hospodine, písní oslavím! 51 Svému králi dává mocná vítězství, svému pomazanému je milostiv – Davidovi a jeho semeni až navěky!

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Für den Vorsänger. Von dem Knecht des Herrn, von David, der dem Herrn die Worte dieses Liedes sang, an dem Tag, als der Herr ihn aus der Hand aller seiner Feinde errettet hatte, auch aus der Hand Sauls. Er sprach: (2S 22,1; Ž 36,1; Ž 89,4; Ž 89,21; Iz 42,1; Sk 13,22; Sk 13,36)

2S 22,1Ž 36,1Ž 89,4Ž 89,21Iz 42,1Sk 13,22Sk 13,36

2 Ich will dich von Herzen lieben, o HERR, meine Stärke! (Ž 18,20; Ž 116,1; 1J 4,19) 3 Der HERR ist mein Fels, meine Burg und mein Retter; mein Gott ist mein Fels, in dem ich mich berge, mein Schild und das Horn meines Heils, meine sichere Festung. (Dt 32,4; 2S 22,3; Ž 3,4; Ž 18,32; Ž 19,15; Ž 27,1; Ž 28,7; Ž 62,3; Ž 62,7; Ž 71,3; Ž 89,19; Ž 91,2; Ž 144,2; Iz 43,3; J 4,42; 1K 10,4)

Dt 32,42S 22,3Ž 3,4Ž 18,32Ž 19,15Ž 27,1Ž 28,7Ž 62,3Ž 62,7Ž 71,3Ž 89,19Ž 91,2Ž 144,2Iz 43,3J 4,421K 10,4

4 Den HERRN, den Hochgelobten, rief ich an — und ich wurde von meinen Feinden errettet! (Ž 27,5; Ž 34,5; Ž 91,14) 5 Die Fesseln des Todes umfingen mich, die Ströme Belials schreckten mich; (Ž 116,3; Ž 118,17) 6 die Fesseln des Totenreiches umschlangen mich, es ereilten mich die Fallstricke des Todes. (Ž 86,13; Ž 89,49; Př 30,16) 7 In meiner Bedrängnis rief ich den HERRN an und schrie zu meinem Gott; er hörte meine Stimme in seinem Tempel, mein Schreien vor ihm drang zu seinen Ohren. (Ž 34,7; Ž 34,16; Ž 34,18; Ž 94,9; Ž 130,1)

Ž 34,7Ž 34,16Ž 34,18Ž 94,9Ž 130,1

8 Da bebte und erzitterte die Erde; die Grundfesten der Berge wurden erschüttert und bebten, weil er zornig war. (Dt 32,22; Ž 46,3; Abk 3,6; Abk 3,10; 1K 13,2)

Dt 32,22Ž 46,3Abk 3,6Abk 3,101K 13,2

9 Rauch stieg auf von seiner Nase und verzehrendes Feuer aus seinem Mund; Feuersglut sprühte daraus hervor. (Ž 97,3; Jl 2,3; Sf 3,8; Žd 12,29)

Ž 97,3Jl 2,3Sf 3,8Žd 12,29

10 Er neigte den Himmel und fuhr herab, und Dunkel war unter seinen Füßen. (Dt 5,22; Ž 144,5; Žd 12,26; 2P 3,10)

Dt 5,22Ž 144,5Žd 12,262P 3,10

11 Er fuhr auf dem Cherub und flog daher, er schwebte auf den Flügeln des Windes. (2S 22,11; Ž 99,1; Ž 104,3; Ez 1,5)

2S 22,11Ž 99,1Ž 104,3Ez 1,5

12 Er machte Finsternis zu seiner Hülle, dunkle Wasser, dichte Wolken zu seinem Zelt um sich her. (Dt 4,11; Ž 27,5; Jl 2,1) 13 Aus dem Glanz vor ihm gingen seine Wolken über von Hagel und Feuersglut. (Ž 11,6) 14 Dann donnerte der HERR in den Himmeln, der Höchste ließ seine Stimme erschallen — Hagel und Feuersglut. (Jb 37,2; Ž 29,3; Iz 30,30) 15 Und er schoss seine Pfeile und zerstreute sie, er schleuderte Blitze und schreckte sie. (Jb 6,4; Ž 77,18; Ž 144,6; Za 9,14)

Jb 6,4Ž 77,18Ž 144,6Za 9,14

16 Da sah man die Gründe der Wasser, und die Grundfesten des Erdkreises wurden aufgedeckt von deinem Schelten, o HERR, von dem Schnauben deines grimmigen Zorns! (2S 22,16; Jb 4,9; Iz 30,27; Mi 6,2)

2S 22,16Jb 4,9Iz 30,27Mi 6,2

17 Er streckte [seine Hand] aus von der Höhe und ergriff mich, er zog mich aus großen Wassern; (Iz 43,2) 18 er rettete mich von meinem mächtigen Feind und von meinen Hassern, die mir zu stark waren. (Ž 35,10; Ž 38,20; Ef 6,10; Žd 2,14)

Ž 35,10Ž 38,20Ef 6,10Žd 2,14

19 Sie hatten mich überfallen zur Zeit meines Unglücks; aber der HERR wurde mir zur Stütze. (Dt 32,35; 1S 30,7; Ž 46,2; Ž 46,12; Abd 1,10)

Dt 32,351S 30,7Ž 46,2Ž 46,12Abd 1,10

20 Er führte mich auch heraus in die Weite; er befreite mich, denn er hatte Wohlgefallen an mir. (Dt 7,8; 2S 15,25; 2S 22,20; Ž 18,2; Ž 41,12)

Dt 7,82S 15,252S 22,20Ž 18,2Ž 41,12

21 Der HERR hat mir vergolten nach meiner Gerechtigkeit, nach der Reinheit meiner Hände hat er mich belohnt; (1Kr 8,32; Jb 23,11; Ž 7,9; Ž 7,18; Ž 26,6; Ž 119,1)

1Kr 8,32Jb 23,11Ž 7,9Ž 7,18Ž 26,6Ž 119,1

22 denn ich habe die Wege des HERRN bewahrt und bin nicht abgefallen von meinem Gott, 23 sondern alle seine Verordnungen hatte ich vor Augen und stieß seine Satzungen nicht von mir, (Ž 1,2; Ž 119,30) 24 und ich hielt es ganz mit ihm und hütete mich vor meiner Sünde. (1S 26,23; 1Pa 29,17) 25 Darum vergalt mir der HERR nach meiner Gerechtigkeit, nach der Reinheit meiner Hände vor seinen Augen. (Ž 18,21) 26 Gegen den Gütigen erzeigst du dich gütig, gegen den Rechtschaffenen rechtschaffen, (Jb 34,11; Ž 11,7; Ž 41,13; Ž 84,12; Ž 125,4; Ř 2,6; Tt 1,15)

Jb 34,11Ž 11,7Ž 41,13Ž 84,12Ž 125,4Ř 2,6Tt 1,15

27 gegen den Reinen erzeigst du dich rein, aber dem Hinterlistigen trittst du entgegen! 28 Denn du rettest das elende Volk und erniedrigst die stolzen Augen. (2S 22,28; Da 4,34; L 1,51) 29 Ja, du zündest meine Leuchte an; der HERR, mein Gott, macht meine Finsternis licht; (2S 22,29; Ž 36,10; Iz 60,1; Mt 6,22)

2S 22,29Ž 36,10Iz 60,1Mt 6,22

30 denn mit dir kann ich gegen Kriegsvolk anrennen, und mit meinem Gott über die Mauer springen. (2Pa 32,7; Ž 60,14; Fp 4,13) 31 Dieser Gott — sein Weg ist vollkommen! Das Wort des HERRN ist geläutert; er ist ein Schild allen, die ihm vertrauen. (Ž 19,8; Ž 77,14; Ž 145,17) 32 Denn wer ist Gott außer dem HERRN, und wer ist ein Fels außer unserem Gott? (Ž 18,3; Iz 44,6; Iz 44,8; Iz 46,9)

Ž 18,3Iz 44,6Iz 44,8Iz 46,9

33 Gott ist es, der mich umgürtet mit Kraft und meinen Weg unsträflich macht. (1Kr 18,46; Ž 18,40; Ž 29,11; Ž 30,12; 2K 3,5; Ef 6,14)

1Kr 18,46Ž 18,40Ž 29,11Ž 30,122K 3,5Ef 6,14

34 Er macht meine Füße denen der Hirsche gleich und stellt mich auf meine Höhen; (2S 22,34; Ž 27,5; Pís 2,9; Pís 2,17; Pís 8,14; Iz 33,16; Abk 3,19)

2S 22,34Ž 27,5Pís 2,9Pís 2,17Pís 8,14Iz 33,16Abk 3,19

35 er lehrt meine Hände kämpfen und meine Arme den ehernen Bogen spannen. (2Pa 20,15; 2Pa 20,17; Ž 144,1) 36 Du gibst mir den Schild deines Heils, und deine Rechte stützt mich, und deine Herablassung macht mich groß. (Ž 20,7; Ž 63,9; Iz 41,10) 37 Du machst mir Raum zum Gehen, und meine Knöchel wanken nicht. (Ž 37,23; Ž 121,3; Př 4,12) 38 Ich jagte meinen Feinden nach und holte sie ein und kehrte nicht um, bis sie aufgerieben waren; (Gn 14,14; Nu 24,17; Sd 4,22; Iz 63,1; Zj 19,19)

Gn 14,14Nu 24,17Sd 4,22Iz 63,1Zj 19,19

39 ich zerschmetterte sie, dass sie nicht mehr aufstehen konnten; sie fielen unter meine Füße. (1S 23,5; 1S 30,17; 2S 22,39) 40 Du hast mich gegürtet mit Kraft zum Kampf; du hast unter mich gebeugt, die gegen mich aufstanden. (Ž 18,33; Ef 6,10) 41 Du wandtest mir den Rücken meiner Feinde zu, und ich habe vertilgt, die mich hassen. (Ž 18,38) 42 Sie schrien, aber da war kein Retter; zum HERRN, aber er antwortete ihnen nicht. (Jr 11,11; Jr 11,14; Ez 8,18; Mi 3,4)

Jr 11,11Jr 11,14Ez 8,18Mi 3,4

43 Und ich zerrieb sie zu Staub vor dem Wind, warf sie hinaus wie Straßenkot. (Ž 50,22; Iz 10,6; Iz 25,10; Iz 41,15; Za 10,5)

Ž 50,22Iz 10,6Iz 25,10Iz 41,15Za 10,5

44 Du hast mich gerettet aus den Streitigkeiten des Volkes und hast mich gesetzt zum Haupt der Heiden; ein Volk, das ich nicht kannte, dient mir; (2S 5,1; Iz 55,5; Oz 2,1; Zj 11,15)

2S 5,1Iz 55,5Oz 2,1Zj 11,15

45 sie gehorchen mir aufs Wort; die Söhne der Fremde schmeicheln mir. (Ž 2,8; Ž 60,10) 46 Die Söhne der Fremde verzagen und kommen zitternd aus ihren Burgen. (Iz 24,4; Mi 7,17; Zj 6,16) 47 Der HERR lebt! Gepriesen sei mein Fels! Der Gott meines Heils sei hoch erhoben! (2S 22,47; Iz 25,1; Iz 26,4) 48 Der Gott, der mir Rache verlieh und die Völker unter mich zwang, (Dt 32,35; Ž 47,4; Ř 12,19) 49 der mich meinen Feinden entkommen ließ. Ja, du hast mich erhöht über meine Widersacher und hast mich errettet von dem Mann der Gewalttat! (Ž 17,9; Ž 59,1; L 1,71; L 1,74)

Ž 17,9Ž 59,1L 1,71L 1,74

50 Darum will ich dich, o HERR, preisen unter den Heiden und deinem Namen lobsingen, (Ž 7,18; Ž 9,2; Ř 15,9) 51 dich, der seinem König große Siege verliehen hat, und der Gnade erweist seinem Gesalbten, David und seinem Samen bis in Ewigkeit. (2S 23,1; Ž 20,7; Ž 21,2; Ž 21,6; Ž 28,8; Ž 89,29; Ž 144,9; Jr 33,22; Abk 3,13; J 7,42; Sk 13,22; Ř 1,3; Zj 22,16)

2S 23,1Ž 20,7Ž 21,2Ž 21,6Ž 28,8Ž 89,29Ž 144,9Jr 33,22Abk 3,13J 7,42Sk 13,22Ř 1,3Zj 22,16