od Biblion1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. I. Bože, má chloubo, přeruš své mlčení!2Ústa si na mě otvírají zrádci zlí, pomlouvají mě lživými jazyky!3Nenávistnými slovy mě zasypali, bezdůvodně proti mně bojují.4Za moje přátelství mě obviňují, zatímco přináším své modlitby.5Zlobou mi za dobrotu odplácejí a nenávistí za mé přátelství. II.6Ustanov nad ním zlého soudce, po pravici ať mu stojí žalobce!7Až bude souzen, ať je za zločince, i jeho modlitba ať hříchem je!8Ať jeho život trvá jen krátce, jeho pověření ať jiný převezme!9Ať jeho děti zůstanou sirotky, jeho žena ať ovdoví!10Ať jeho synové po žebrotě chodí, vyhnáni[1] ze svých rozvalin!11Ať lichvář zabaví vše, co mu patří, jeho jmění ať si vezmou cizinci!12Ať nemá nikoho, kdo by ho měl rád, ať není, kdo by jeho sirotky litoval!13Ať jeho potomci jsou zcela vymýceni, jejich jméno ať v příštím pokolení vymizí!14Ať na vinu jeho předků Hospodin pamatuje, hřích jeho matky ať není zahlazen!15Ať je má Hospodin před sebou vždycky, ať jejich památku ze země vyhladí!16Proto, že na laskavost ani nepomyslel, nuzného ubožáka štval jako zvěř, mordoval toho, kdo bolest v srdci měl!17Miloval prokletí, tak ať ho raní, nestál o požehnání, tak ať ho opustí!18Jak oděv oblékal si proklínání, jak voda se mu vsáklo do těla, vniklo mu do kostí jako mast.19Ať ho to prokletí zahalí jako plášť, ať ho vždy obepíná jako pás! III.20Takto ať Hospodin ztrestá mé žalobce, ty, kteří o mně mluví tolik zle.21Hospodine, Pane, ty ale zastaň se mě pro jméno své! Jsi tak dobrý ve své lásce – zachraň mě!22Nuzný ubožák, to jsem já, srdce mě bolí v útrobách.23Jako stín navečer ztrácím se, jako kobylka jsem větrem unášen.24Od postu se mi chvějí kolena, mé tělo hubne a sesychá.25Lidem jsem už jenom pro posměch, hlavami potřásají, když vidí mě.26Pomoz mi, Hospodine, můj Bože, ve svojí lásce zachraň mě!27Takto ať poznají, že je to ruka tvá a že ty, Hospodine, jsi to vykonal.28Žehnej mi, zatímco oni zlořečí, ať se zastydí ti, kdo mě napadli, ať se zaraduje tvůj služebník!29Ať se mí žalobci oblečou do hanby, ať jsou zahaleni pláštěm ostudy!30Hospodina svými ústy velmi velebím, oslavuji jej mezi zástupy.31Po pravici ubožáka se totiž postavil, aby ho před jeho soudci zachránil!
Žalm 109
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Ein Psalm Davids.[1] O Gott, den ich rühme, schweige nicht! (Ž 35,22; Ž 39,13; Ž 71,6; Ž 109,30; Sk 1,20)2Denn der Mund des Gottlosen und des Betrügers hat sich gegen mich aufgetan; mit lügnerischer Zunge sprechen sie zu mir. (Ž 52,4; Mt 26,60)3Sie umringen mich mit gehässigen Worten und bekämpfen mich ohne Grund. (Ž 69,5; Př 10,18)4Dafür, dass ich sie liebe, sind sie mir feind; ich aber bete. (Ž 35,11; Ž 35,13; Jr 18,18; Jr 18,20; L 22,50; L 22,51)5Sie erweisen mir Böses für Gutes und Hass für Liebe. (Ž 34,15; Př 17,13; Ř 12,21)6Setze einen Gottlosen über ihn, und ein Ankläger stehe zu seiner Rechten! (Ž 35,19; Za 3,1; Zj 12,10)7Wenn er gerichtet wird, soll er schuldig gesprochen werden, und sein Gebet werde ihm zur Sünde! (Př 28,9; Iz 1,15; Pl 3,8; Jk 4,3)8Seine Tage seien wenige, und sein Amt empfange ein anderer! (Ž 55,24; Mt 27,5; Sk 1,20)9Seine Kinder sollen Waisen werden und seine Frau eine Witwe! (Ex 22,24; Jr 18,21)10Seine Kinder sollen umherwandern und betteln, nach [Brot] suchen fern von ihren zerstörten Wohnungen! (Jb 5,3; Jb 30,3)11Der Gläubiger nehme ihm alles weg, und Fremde sollen plündern, was er sich erworben hat. (Jb 5,5; Jb 20,18)12Niemand gebe ihm Gnadenfrist, und keiner erbarme sich über seine Waisen! (Ex 20,5; Jk 2,13)13Seine Nachkommen sollen ausgerottet werden, ihr Name erlösche in der nächsten Generation! (Jb 18,17; Jb 18,19; Př 10,7; Iz 14,21)14Der Missetat seiner Väter werde gedacht vor dem HERRN, und die Sünde seiner Mutter werde nicht ausgetilgt! (Ex 34,7; Ž 90,8)15Sie sollen allezeit dem HERRN vor Augen stehen, und ihr Angedenken werde von der Erde vertilgt, (Ž 33,13; Ž 34,17; Ž 109,13; Iz 65,15)16weil er nicht daran dachte, Barmherzigkeit zu üben, sondern den Elenden und Armen verfolgte und den Niedergeschlagenen, um ihn zu töten. (1Kr 21,13; Ž 10,2; Ž 36,4; Ž 37,32; Ž 69,27; Mt 25,41; L 10,29; J 10,10)17Da er den Fluch liebte, so komme er über ihn; und da er den Segen nicht begehrte, so sei er fern von ihm! (Gn 25,32; Dt 11,26; Dt 23,5; Ž 59,13; Př 3,33; Jr 44,22; Žd 12,15)18Er zog den Fluch an wie sein Gewand; so dringe er in sein Inneres wie Wasser und wie Öl in seine Gebeine! (Nu 5,27; Ž 73,6)19Er sei ihm wie das Gewand, das er anzieht, und wie der Gurt, mit dem er sich ständig umgürtet! (Ž 35,26; Ž 109,18; Ž 109,29; Ž 132,18)20Das sei der Lohn für meine Widersacher vonseiten des HERRN, für die, welche Böses gegen meine Seele reden! (Jb 18,21; Jb 19,29; Př 17,13)21Du aber, o HERR, [mein] Herr, handle an mir um deines Namens willen; deine Gnade ist gut; darum errette mich! (Ž 25,11; Ž 31,4; Ž 69,17; Ž 79,9)22Denn ich bin elend und arm, und mein Herz ist verwundet in meiner Brust. (Ž 40,18; Ž 86,1; Ž 109,16; Ž 140,13; Mt 26,38)23Wie ein Schatten, wenn er sich neigt, schleiche ich dahin; ich werde verscheucht wie eine Heuschrecke. (Ž 102,12)24Meine Knie wanken vom Fasten, mein Fleisch magert gänzlich ab, (Ezd 8,23; Ž 69,11; Da 9,3)25und ich bin ihnen zum Gespött geworden; wer mich sieht, schüttelt den Kopf. (Ž 22,7; Ž 69,19; Mt 27,39; Ř 15,3)26Hilf mir, o HERR, mein Gott! Rette mich nach deiner Gnade, (Ž 40,12; Ž 40,14; Ž 109,21; Žd 5,7)27so wird man erkennen, dass dies deine Hand ist, dass du, HERR, dies getan hast. (1Kr 18,37; Ž 64,10; Mt 21,42; Sk 4,11)28Sie mögen fluchen — du aber segne; erheben sie sich [gegen mich], so sollen sie zuschanden werden; aber dein Knecht soll sich freuen. (Dt 23,5; 2S 16,12; Ž 109,17; Ž 149,2; Iz 65,14; Iz 66,14)29Meine Ankläger sollen Schmach anziehen und in ihre Schande sich hüllen wie in einen Mantel. (Ž 35,26; Jr 20,11)30Ich will den HERRN laut preisen mit meinem Mund, und inmitten vieler will ich ihn rühmen, (1Pa 16,10; 2Pa 5,13; Ž 22,23; Ž 22,26; Ž 71,14; Ž 109,1; Ž 145,2)31weil er dem Armen zur Seite stand, um ihn zu retten vor denen, die ihn verurteilten. (Ž 16,8; J 14,16; Ř 8,31; Žd 7,25)