1Milí bratři, ať žijete kdekoliv, přijměte pozdrav od Jakuba, služebníka Boha a Pána Ježíše Krista.2-4Vím, že máte mnoho nesnází a pokušení. Radujte se z toho, protože čím obtížnější bude cesta vaší víry, tím více poroste vaše vytrvalost. Když ve všem obstojíte, stanete se skutečně zralými křesťany.5Nevíte-li, jak si počínat, žádejte Boha o moudrost a on vám ji dá štědře a rád.6Proste o ni s důvěrou a bez pochyb. Ten, kdo pochybuje, podobá se mořské vlně hnané a zmítané větrem.7-8Takový člověk je rozpolcený a jeho rozhodnutí jsou nestálá. Kdo neprosí s vírou, nemůže očekávat od Pána odpověď.9-10Křesťan, který nemá významné postavení v tomto světě, ať si je vědom bezvýznamnosti svého bohatství,11neboť pro Pána je pomíjivé právě tak jako květina, která v prudkém letním žáru uvadne a ztratí květy. Vždyť i nejvýznamnější člověk se vším, co vykonal, jednou vezme za své.12Dobře bude tomu, kdo obstojí ve zkouškách. Jako odměnu obdrží život, který Pán slíbil těm, kdo ho milují.13Uvědomte si, že žádné pokušení ke zlému nepřichází od Boha. Bohu je totiž každé zlo odporné a nikoho ke zlu nenavádí.14Pokušení pochází z našich vlastních myšlenek a zlých tužeb.15Zlé myšlenky jsou zárodkem hříchu a hřích vede k rozkladu a smrti.16Nedejte se oklamat, milí bratři!17Všechno, co je dobré a dokonalé, pochází od Boha. On sice stvořil střídání světla a tmy, ale u něho samého není kolísání mezi dobrem a zlem.18Ze své dobré vůle otevírá v Ježíši Kristu dveře do života a vy jste první, kdo jimi vešli.19Drazí, nezapomeňte, že člověk má vždy s ochotou naslouchat, s rozvahou mluvit a nemá se dát vyprovokovat k hněvu.20Když se totiž člověk rozzlobí, nejedná tak, jak si Bůh přeje.21Odstraňte ze svého života všechnu špinavost a zpupnost a vpusťte do něho Boží slovo, které má moc od základu vás proměnit.22Ale pozor: Tomuto slovu musíte nejen naslouchat, ale také podle něho jednat.23-24Jestliže někdo Božímu slovu pouze naslouchá a nepřizpůsobí svůj život tomu, co slyší, podobá se člověku, který se na sebe podívá do zrcadla, ale pak se otočí a zapomene na své nedostatky.25Kdo se však pozorně zahledí do Božího zákona a pochopí, že ho jím Bůh nechce svázat, nýbrž osvobodit, nezůstane jen zapomnětlivým posluchačem, ale vede ho to k činům, které mu přinesou radost a štěstí.26Kdo se považuje za křesťana a přitom nedovede ovládnout svůj ostrý jazyk, klame sám sebe a jeho zbožnost je bezcenná.27Víte, co Bůh považuje za pravé a ryzí náboženství? Pomáhat osamělým a osiřelým v jejich těžkém údělu a nezadávat si se špínou světa.
2Meine Brüder, achtet es für lauter Freude, wenn ihr in mancherlei Anfechtungen geratet, (Sk 14,22; Ř 5,3; Žd 10,32; 1P 4,12)3da ihr ja wisst, dass die Bewährung eures Glaubens standhaftes Ausharren bewirkt. (Ř 5,3; Žd 10,36; 1P 1,6; 2P 1,6)4Das standhafte Ausharren aber soll ein vollkommenes Werk haben, damit ihr vollkommen und vollständig seid und es euch an nichts mangelt. (Mt 5,48; Ef 4,13; Žd 5,8)5Wenn es aber jemand unter euch an Weisheit mangelt, so erbitte er sie von Gott, der allen gern und ohne Vorwurf gibt, so wird sie ihm gegeben werden. (Př 2,3; L 11,13; J 14,14; 1J 5,14)6Er bitte aber im Glauben und zweifle nicht; denn wer zweifelt, gleicht einer Meereswoge, die vom Wind getrieben und hin- und hergeworfen wird. (Mt 17,20; Mt 21,22; Ř 4,19)7Ein solcher Mensch denke nicht, dass er etwas von dem Herrn empfangen wird, (Žd 11,6)8ein Mann mit geteiltem Herzen, unbeständig in allen seinen Wegen. (Ž 119,113)9Der Bruder aber, der niedrig gestellt ist, soll sich seiner Erhöhung rühmen, (L 6,20)10der Reiche dagegen seiner Niedrigkeit; denn wie eine Blume des Grases[1] wird er vergehen. (Jb 14,2; Ž 90,5; Př 23,4)11Denn kaum ist die Sonne aufgegangen mit ihrer Glut, so verdorrt das Gras, und seine Blume fällt ab, und die Schönheit seiner Gestalt vergeht; so wird auch der Reiche verwelken auf seinen Wegen. (Jon 4,8)12Glückselig ist der Mann, der die Anfechtung erduldet; denn nachdem er sich bewährt hat, wird er die Krone des Lebens empfangen, welche der Herr denen verheißen hat, die ihn lieben. (Dt 7,9; Sd 5,31; Mt 26,41; Sk 20,19; Ga 4,14; 2Tm 4,8; Jk 1,2; Jk 5,10; 1P 1,6; Zj 2,10)13Niemand sage, wenn er versucht wird: Ich werde von Gott versucht. Denn Gott kann nicht versucht werden zum Bösen, und er selbst versucht auch niemand; (Jb 34,10)14sondern jeder Einzelne wird versucht, wenn er von seiner eigenen Begierde gereizt und gelockt wird. (Mk 7,21)15Danach, wenn die Begierde empfangen hat, gebiert sie die Sünde; die Sünde aber, wenn sie vollendet ist, gebiert den Tod. (Jz 7,21; Ž 7,15; Ř 6,23)16Irrt euch nicht, meine geliebten Brüder: (Ga 6,7)17Jede gute Gabe und jedes vollkommene Geschenk kommt von oben herab, von dem Vater der Lichter, bei dem keine Veränderung ist, noch ein Schatten infolge von Wechsel. (Gn 1,3; Gn 1,16; Ž 36,10; Da 2,22; Mal 3,6; Mt 7,11; 2K 4,6; Ef 4,8; 1J 1,5)18Nach seinem Willen hat er uns gezeugt durch das Wort der Wahrheit, damit wir gleichsam Erstlinge seiner Geschöpfe seien. (J 1,13; Ř 16,15; 1K 16,15; Ef 1,13; 1P 1,23; Zj 14,4)
Nicht nur Hörer, sondern Täter des Wortes sein
19Darum, meine geliebten Brüder, sei jeder Mensch schnell zum Hören, langsam zum Reden, langsam zum Zorn; (1S 3,9; Př 10,19; Př 14,29; Př 25,11; Iz 50,4; Ef 4,26; Ef 4,31; Zj 2,7)20denn der Zorn des Mannes vollbringt nicht Gottes Gerechtigkeit! (Př 29,22)21Darum legt ab allen Schmutz und allen Rest von Bosheit und nehmt mit Sanftmut[2] das [euch] eingepflanzte Wort auf, das die Kraft hat, eure Seelen zu erretten! (Ko 3,8; 2Tm 3,15; 1P 2,1)22Seid aber Täter des Wortes und nicht bloß Hörer, die sich selbst betrügen. (Mt 7,21; Jk 1,25)23Denn wer [nur] Hörer des Wortes ist und nicht Täter, der gleicht einem Mann, der sein natürliches Angesicht im Spiegel anschaut; (Ez 33,32; L 6,49)24er betrachtet sich und läuft davon und hat bald vergessen, wie er gestaltet war. (Dt 32,18; Ž 103,2; 2P 1,9)25Wer aber hineinschaut in das vollkommene Gesetz der Freiheit und darin bleibt, dieser [Mensch], der kein vergesslicher Hörer, sondern ein wirklicher Täter ist, er wird glückselig sein in seinem Tun. (Mt 5,19; J 8,32; J 13,17; Ř 8,2; 2K 3,17; Jk 2,12)26Wenn jemand unter euch meint, fromm zu sein, seine Zunge aber nicht im Zaum hält, sondern sein Herz betrügt, dessen Frömmigkeit ist wertlos. (Ř 4,14; Jk 1,16; Jk 1,22; Jk 2,20; Jk 3,3; 1P 3,10)27Eine reine und makellose Frömmigkeit vor Gott, dem Vater, ist es, Waisen und Witwen in ihrer Bedrängnis zu besuchen und sich von der Welt unbefleckt zu bewahren. (Jb 29,12; Iz 58,7; Mt 25,35; Ř 12,2; 2P 3,14)