1. list Janův 3 | Slovo na cestu

Slovo na cestu

1 Jak nás Otec miluje! Přijal nás za syny a dcery. Lidé nás často nechápou, protože Boha neznají. 2 Už teď jsme jeho děti, ale neumíme si představit, jak nás Bůh ještě přetvoří. To však víme, že až Kristus přijde a my ho uvidíme v celém jeho majestátu, bude v nás dokončena proměna do jeho podoby. 3 Každý, kdo v něj složil tuto naději, vyhýbá se všemu zlu, protože i Kristus je bez poskvrny. 4 Kdo hřeší, staví se proti Bohu, protože hřích je porušení Božího zákona. 5 Víte, že Boží Syn přišel, aby nás hříchů zbavil. U něho nemá žádný hřích místo. 6 Kdo se Krista drží, ten se hříchu vyhýbá; kdo si s hříchem zahrává, Krista nezná a nerozumí mu. 7 Děti, nedejte se nikým oklamat. Podle činů se pozná, zda se podobáme Kristu, který žil v souladu s Boží vůlí. 8 Komu se hřích neoškliví, podobá se ďáblu, který se odjakživa staví proti Bohu. Boží Syn přišel proto, aby zrušil ďáblovo dílo. 9 Kdo se stal Božím dítětem, vyhýbá se hříchu, protože v něm působí Bůh. Nemůže setrvávat v hříchu, neboť Bůh a hřích se navzájem vylučují. 10 Podle toho se pozná, ke komu kdo patří: kdo se dopouští bezpráví a nemiluje bratra, nepatří Bohu.

Vzájemná láska

11 Když jste poprvé slyšeli o Kristu, slyšeli jste také: milujte se navzájem. 12 Podívejte se na Kaina. Přiklonil se k ďáblu a skončilo to bratrovraždou. Proč zabil svého bratra? Protože Ábelův příkladný život ho usvědčoval z hříchu. 13 A tak se nedivte, když vás mnozí nenávidí. 14 Víme, že už nepodléháme vládě smrti, ale vládě života, protože se navzájem milujeme. 15 Kdo nemiluje, zůstává v zajetí smrti. Kdo nenávidí, rozsévá smrt a ztrácí podíl na věčném životě. 16 Pravou lásku nám ukázal Kristus tím, že za nás obětoval život. To nás zavazuje, abychom byli ochotni nasadit za bratra i život. 17 Kdo má dostatek a nedbá, že jeho bratr je v nouzi, marně tvrdí, že miluje Boha. 18 Nemilujme jenom slovy, ale opravdovými činy. 19 Taková láska nám dá vnitřní jistotu a uspokojí naše svědomí. 20 Ale i při nejlepší snaze jsme odkázáni na Boží pochopení a odpuštění. 21 Moji drazí, když zachováváme jeho přikázání a děláme, co se mu líbí, svědomí nás neobviňuje 22 a smíme Bohu s důvěrou předkládat své prosby a očekávat, že je splní. 23 A co nám tedy Bůh přikazuje? Abychom věřili, že Ježíš Kristus je Boží Syn, a milovali se navzájem. 24 Kdo se podle toho řídí, je s Bohem zajedno. O této jednotě s Bohem nás ujišťuje Duch svatý.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Seht, welch eine Liebe hat uns der Vater erwiesen, dass wir Kinder Gottes heißen sollen! Darum erkennt uns die Welt nicht, weil sie Ihn nicht erkannt hat. (J 1,12; J 17,25; Ga 3,26; Ef 2,4; Ef 3,18)

J 1,12J 17,25Ga 3,26Ef 2,4Ef 3,18

2 Geliebte, wir sind jetzt Kinder Gottes, und noch ist nicht offenbar geworden, was wir sein werden; wir wissen aber, dass wir ihm gleichgestaltet sein werden, wenn er offenbar werden wird; denn wir werden ihn sehen, wie er ist. (Jb 19,27; Ž 17,15; J 17,24; Ř 8,18; 1K 15,49; Fp 3,21; Ko 3,4)

Jb 19,27Ž 17,15J 17,24Ř 8,181K 15,49Fp 3,21Ko 3,4

3 Und jeder, der diese Hoffnung auf ihn hat, reinigt sich, gleichwie auch Er rein ist. (2K 3,18; Žd 12,14; 2P 3,14) 4 Jeder, der die Sünde tut^[1], der tut auch die Gesetzlosigkeit; und die Sünde ist die Gesetzlosigkeit. (Ř 4,15; Ř 5,13; Ř 7,14) 5 Und ihr wisst, dass Er erschienen ist, um unsere Sünden hinwegzunehmen; und in ihm ist keine Sünde. (J 1,29; Žd 7,26; Žd 9,26) 6 Wer in ihm bleibt^[2], der sündigt nicht; wer sündigt^[3], der hat ihn nicht gesehen und nicht erkannt. (1J 2,4; 1J 2,6; 1J 3,9; 3J 1,11)

1J 2,41J 2,61J 3,93J 1,11

7 Kinder, lasst euch von niemand verführen! Wer die Gerechtigkeit übt, der ist gerecht, gleichwie Er gerecht ist. (Ez 18,5; Mt 24,4; Mt 24,24; Ř 2,13; 1K 15,33; Ef 4,14; Ef 4,24; Ef 5,6; Ko 2,8)

Ez 18,5Mt 24,4Mt 24,24Ř 2,131K 15,33Ef 4,14Ef 4,24Ef 5,6Ko 2,8

8 Wer die Sünde tut, der ist aus dem Teufel; denn der Teufel sündigt von Anfang an. Dazu ist der Sohn Gottes erschienen, dass er die Werke des Teufels zerstöre. (Gn 3,1; Gn 3,5; J 8,44; 2Tm 1,10; Žd 2,14)

Gn 3,1Gn 3,5J 8,442Tm 1,10Žd 2,14

9 Jeder, der aus Gott geboren ist, tut nicht Sünde^[4]; denn Sein Same bleibt in ihm, und er kann nicht sündigen, weil er aus Gott geboren ist. (J 1,13; Jk 1,18; 1P 1,23; 1J 3,6; 1J 5,18)

J 1,13Jk 1,181P 1,231J 3,61J 5,18

10 Daran sind die Kinder Gottes und die Kinder des Teufels offenbar: Jeder, der nicht Gerechtigkeit übt, ist nicht aus Gott, ebenso wer seinen Bruder nicht liebt. (Mal 3,18; 1J 2,29; 1J 4,8) 11 Denn das ist die Botschaft, die ihr von Anfang an gehört habt, dass wir einander lieben sollen; (1J 2,7; 1J 3,23) 12 nicht wie Kain, der aus dem Bösen war und seinen Bruder erschlug. Und warum erschlug er ihn? Weil seine Werke böse waren, die seines Bruders aber gerecht. (Gn 4,4; Mt 13,19; Mt 13,38; Žd 11,4; 1J 3,8; 1J 5,19)

Gn 4,4Mt 13,19Mt 13,38Žd 11,41J 3,81J 5,19

Das Gebot der Liebe

13 Verwundert euch nicht, meine Brüder, wenn euch die Welt hasst! (L 6,22; J 15,18) 14 Wir wissen, dass wir aus dem Tod zum Leben gelangt sind, denn wir lieben die Brüder. Wer den Bruder nicht liebt, bleibt im Tod. (J 5,24; 1J 2,10; 1J 3,10) 15 Jeder, der seinen Bruder hasst, ist ein Mörder; und ihr wisst, dass kein Mörder ewiges Leben bleibend in sich hat. (Gn 27,41; Mt 5,22; Ga 5,21; 1J 2,11; 1J 4,20)

Gn 27,41Mt 5,22Ga 5,211J 2,111J 4,20

16 Daran haben wir die Liebe erkannt, dass Er sein Leben für uns hingegeben hat; auch wir sind es schuldig, für die Brüder das Leben hinzugeben. (J 10,11; Ř 5,8; 2K 5,14; Ef 5,2; Ef 5,25)

J 10,11Ř 5,82K 5,14Ef 5,2Ef 5,25

17 Wer aber die Güter dieser Welt hat und seinen Bruder Not leiden sieht und sein Herz vor ihm verschließt — wie bleibt die Liebe Gottes in ihm? (Dt 15,11; L 6,35; Fp 4,14; Jk 5,4)

Dt 15,11L 6,35Fp 4,14Jk 5,4

18 Meine Kinder, lasst uns nicht mit Worten lieben noch mit der Zunge, sondern in Tat und Wahrheit! (Ř 12,9; Jk 1,22; Jk 2,15) 19 Und daran erkennen wir, dass wir aus der Wahrheit sind, und damit werden wir unsere Herzen vor Ihm stillen, (1P 1,22; 2P 1,7) 20 dass, wenn unser Herz uns verurteilt, Gott größer ist als unser Herz und alles weiß. (Př 15,11; Jr 17,9; 1K 4,4; Žd 4,13)

Př 15,11Jr 17,91K 4,4Žd 4,13

21 Geliebte, wenn unser Herz uns nicht verurteilt, dann haben wir Freimütigkeit zu Gott; (Jb 27,6; 2K 1,12; Žd 10,22) 22 und was immer wir bitten, das empfangen wir von ihm, weil wir seine Gebote halten und tun, was vor ihm wohlgefällig ist. (Ž 21,3; Ž 37,4; J 8,29) 23 Und das ist sein Gebot, dass wir glauben an den Namen seines Sohnes Jesus Christus und einander lieben, nach dem Gebot, das er uns gegeben hat. (J 6,29; J 20,31; 1J 3,11; 1J 4,21)

J 6,29J 20,311J 3,111J 4,21

24 Und wer seine Gebote hält, der bleibt in Ihm und Er in ihm; und daran erkennen wir, dass Er in uns bleibt: an dem Geist, den Er uns gegeben hat. (J 14,23; Ř 8,14; 1K 2,12; 2Tm 1,7; 1J 4,12)

J 14,23Ř 8,141K 2,122Tm 1,71J 4,12