1Milovaní, nepřijímejte lehkověrně všechno, co zní zbožně, ale napřed si ověřte, zda to pochází od Boha; vždyť kolem nás je mnoho falešných učitelů.2Zkušebním kamenem ať vám je, zda vyznávají, že se v Ježíši Kristu Bůh stal člověkem.3Kdo tuto skutečnost odmítá, nemluví v Božím jménu. Je na straně Kristova nepřítele, který už ve světě působí.4Děti, váš život pramení z Boha, a proto odoláváte vlivu falešných učitelů. Váš zdroj je mocnější než jejich.5Oni jsou pravými dětmi své doby, proto říkají, co lidem vyhovuje a co lidé rádi slyší.6My jsme však děti Boží, a kdo to myslí s Bohem vážně, naslouchá nám. Naše svědectví vám pomůže spolehlivě odlišit pravdu od lži.
Milování bližních
7Přátelé, milujme se navzájem, protože láska pochází z Boha. Kdo rozdává lásku, dokazuje, že Boha zná a je jeho dítětem.8Kdo nemiluje, neví o Bohu nic, protože Bůh je láska.9Jak velice nás miluje, prokázal Bůh tím, že poslal na zem svého jediného Syna, aby se nám stal zdrojem života.10Na počátku tedy stojí Boží láska a oběť, tam se rodí naše láska k Bohu.11Jestliže nás Bůh tak miluje, zavazuje to i nás ke vzájemné lásce.12Boha sice nevidíme, ale když se navzájem milujeme, působí mezi námi a jeho láska v nás nabývá přesvědčivosti.13Jenom Duch svatý nás může ujistit, že máme k Bohu pravý vztah.14Viděli jsme a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby zachránil svět.15Kdo vyznává, že Ježíš je Boží Syn, otevřel se Božímu působení a je s ním zajedno.16Známe Boží lásku a spoléháme na ni. Bůh je láska a ten, kdo miluje, zůstává s Bohem v živém spojení.17Boží láska nám dává jistotu, že se nemusíme bát jeho soudu, protože se snažíme uvádět do života jeho lásku.18Kde je láska, mizí strach; naše jednání je teprve tehdy ryzí, když nevyplývá ze strachu před trestem, ale z lásky.19Naše láska pramení z Boží lásky.20Kdo staví na odiv svou lásku k Bohu a nenávidí bratra, klame druhé i sebe. Když nemiluje bratra, kterého má před očima, jak může milovat Boha, kterého nevidí?21Kristus nám řekl jednoznačně: Miluješ-li Boha, miluj bratra.
1Geliebte, glaubt nicht jedem Geist, sondern prüft die Geister, ob sie aus Gott sind! Denn es sind viele falsche Propheten in die Welt ausgegangen. (Jr 23,16; Mt 7,15; Mt 24,11; Sk 17,11; 2K 11,13; 1Te 5,20; 1Tm 4,1; Zj 2,2)2Daran erkennt ihr den Geist Gottes: Jeder Geist, der bekennt, dass Jesus Christus im Fleisch gekommen ist, der ist aus Gott; (1K 12,3; 1J 4,9; 1J 5,1; 2J 1,9)3und jeder Geist, der nicht bekennt, dass Jesus Christus im Fleisch gekommen ist, der ist nicht aus Gott. Und das ist der [Geist] des Antichristen, von dem ihr gehört habt, dass er kommt; und jetzt schon ist er in der Welt. (2Te 2,3; 1J 2,18; 1J 2,22)4Kinder, ihr seid aus Gott und habt jene überwunden, weil der, welcher in euch ist, größer ist als der, welcher in der Welt ist. (Ž 145,3; J 10,29; J 16,33; Ř 8,37; Žd 6,13; 1J 5,4; Zj 12,11)5Sie sind aus der Welt; darum reden sie von der Welt, und die Welt hört auf sie. (J 8,23; J 15,19)6Wir sind aus Gott. Wer Gott erkennt, hört auf uns; wer nicht aus Gott ist, hört nicht auf uns. Daran erkennen wir den Geist der Wahrheit und den Geist des Irrtums. (J 8,47; J 10,25)
Gottes Liebe zu uns und die Liebe zum Bruder
7Geliebte, lasst uns einander lieben! Denn die Liebe ist aus Gott, und jeder, der liebt, ist aus Gott geboren und erkennt Gott. (J 3,16; J 13,1; J 15,12; 2K 5,17; 2K 13,11; 1Te 4,9; 1J 3,9; 1J 3,11; 1J 4,16; 1J 5,1)8Wer nicht liebt, der hat Gott nicht erkannt; denn Gott ist Liebe. (1K 8,3; 1J 1,5; 1J 2,9; 1J 4,16)9Darin ist die Liebe Gottes zu uns geoffenbart worden, dass Gott seinen eingeborenen Sohn in die Welt gesandt hat, damit wir durch ihn leben sollen. (J 3,16; Ř 5,8)10Darin besteht die Liebe — nicht dass wir Gott geliebt haben, sondern dass er uns geliebt hat und seinen Sohn gesandt hat als Sühnopfer für unsere Sünden. (J 15,16; Ř 3,25; 2K 5,21; Žd 10,14; 1J 2,2)11Geliebte, wenn Gott uns so geliebt hat, so sind auch wir es schuldig, einander zu lieben. (J 15,12; 1J 3,16)12Niemand hat Gott jemals gesehen; wenn wir einander lieben, so bleibt Gott in uns, und seine Liebe ist in uns vollkommen geworden. (Ex 33,20; J 1,18; 1J 2,5; 1J 4,16)13Daran erkennen wir, dass wir in ihm bleiben und er in uns, dass er uns von seinem Geist gegeben hat. (J 14,16; 1J 2,24; 1J 3,24)14Und wir haben gesehen und bezeugen, dass der Vater den Sohn gesandt hat als Retter der Welt. (L 2,11; J 3,17; 1Tm 1,15; Žd 10,5; 1J 1,1)15Wer nun bekennt, dass Jesus der Sohn Gottes ist, in dem bleibt Gott und er in Gott. (Sk 9,20; Ř 10,9; 1J 3,24; 1J 4,2)16Und wir haben die Liebe erkannt und geglaubt, die Gott zu uns hat. Gott ist Liebe, und wer in der Liebe bleibt, der bleibt in Gott und Gott in ihm. (1J 3,24; 1J 4,8; 1J 4,9; 1J 4,12)17Darin ist die Liebe bei uns vollkommen geworden, dass wir Freimütigkeit haben am Tag des Gerichts, denn gleichwie Er ist, so sind auch wir in dieser Welt. (1J 2,28; 1J 3,2; 1J 3,19)18Furcht ist nicht in der Liebe, sondern die vollkommene Liebe treibt die Furcht aus, denn die Furcht hat mit Strafe zu tun; wer sich nun fürchtet, ist nicht vollkommen geworden in der Liebe. (Ř 8,15; 2Tm 1,7)19Wir lieben ihn, weil er uns zuerst geliebt hat. (L 7,47; Ř 5,8)20Wenn jemand sagt: »Ich liebe Gott«, und hasst doch seinen Bruder, so ist er ein Lügner; denn wer seinen Bruder nicht liebt, den er sieht, wie kann der Gott lieben, den er nicht sieht? (1J 2,4; 1J 2,9; 1J 3,17)21Und dieses Gebot haben wir von ihm, dass, wer Gott liebt, auch seinen Bruder lieben soll. (1J 3,11; 1J 3,23)