Psalm 105 | Schlachter 2000 :: ERF Bibleserver

Schlachter 2000

1 Dankt dem HERRN, ruft seinen Namen an, macht unter den Völkern seine Taten bekannt! (1Chr 16,8; Ps 96,1; Jes 12,4) 2 Singt ihm, lobsingt ihm, redet von allen seinen Wundern! (Jes 12,5; Apg 2,11) 3 Rühmt euch seines heiligen Namens! Es freue sich das Herz derer, die den HERRN suchen! (Ps 104,34) 4 Fragt nach dem HERRN und nach seiner Macht, sucht sein Angesicht allezeit! (Ps 100,2; Am 5,4) 5 Gedenkt an seine Wunder, die er getan hat, an seine Zeichen und die Urteile seines Mundes, (Ps 136,4; Jes 46,9) 6 o Same Abrahams, seines Knechtes, o ihr Kinder Jakobs, seine Auserwählten! (1Mo 22,17; Jes 51,1; Gal 3,7) 7 Er, der HERR, ist unser Gott; auf der ganzen Erde gelten seine Rechtsurteile. (1Mo 17,7; Ps 95,7; Jes 26,9; Offb 15,4)

1Mo 17,7Ps 95,7Jes 26,9Offb 15,4

8 Er gedenkt auf ewig an seinen Bund, an das Wort, das er ergehen ließ auf tausend Geschlechter hin; (5Mo 7,9; 1Chr 16,15; Lk 1,72) 9 [an den Bund,] den er mit Abraham geschlossen, an seinen Eid, den er Isaak geschworen hat. (1Mo 17,2; Apg 7,8; Hebr 6,17) 10 Er stellte ihn auf für Jakob als Satzung, für Israel als ewigen Bund, (1Mo 17,7; 2Sam 23,5; Hebr 13,20) 11 als er sprach: »Dir gebe ich das Land Kanaan als das Los eures Erbteils«, (1Mo 12,7; 1Mo 13,15; Ps 78,55) 12 als sie noch leicht zu zählen waren, nur wenige und Fremdlinge darin. (1Mo 34,30; Apg 7,14) 13 Und sie zogen von einem Volk zum andern und von einem Königreich zum andern. (1Mo 15,13) 14 Er ließ sie von keinem Menschen bedrücken und züchtigte Könige um ihretwillen: (1Mo 12,14; 2Mo 7,16) 15 »Tastet meine Gesalbten nicht an und fügt meinen Propheten kein Leid zu!« (5Mo 32,10; 1Chr 16,22; Sach 2,12) 16 Und er rief eine Hungersnot herbei über das Land und zerschlug jede Stütze an Brot. (1Mo 41,54; 3Mo 26,26) 17 Er sandte einen Mann vor ihnen her; Joseph wurde als Knecht verkauft. (1Mo 37,28; 1Mo 45,5) 18 Sie zwangen seinen Fuß in einen Stock; sein Hals kam ins Eisen (1Mo 39,20) 19 — bis zu der Zeit, da sein Wort eintraf und der Ausspruch des HERRN ihn geläutert hatte. (1Mo 41,9) 20 Der König sandte hin und befreite ihn; der die Völker beherrschte, ließ ihn los. (1Mo 41,14) 21 Er setzte ihn zum Herrn über sein Haus und zum Herrscher über alle seine Güter, (1Mo 41,40) 22 dass er seine Fürsten nach Belieben binde und seine Ältesten Weisheit lehre. (1Mo 41,44) 23 Da zog Israel nach Ägypten, und Jakob wurde ein Fremdling im Land Hams. (1Mo 46,1) 24 Und er machte sein Volk sehr fruchtbar und ließ es stärker werden als seine Bedränger. (2Mo 1,7) 25 Er verwandelte ihr Herz, dass sie sein Volk hassten, arglistig handelten an seinen Knechten. (2Mo 1,12; Apg 7,19) 26 Er sandte Mose, seinen Knecht, Aaron, den er erwählt hatte. (2Mo 3,10; 2Mo 4,27; Apg 7,34; Hebr 3,5)

2Mo 3,102Mo 4,27Apg 7,34Hebr 3,5

27 Die taten seine Zeichen unter ihnen und Wunder im Land Hams. (2Mo 7,1; Ps 105,22; Apg 7,36) 28 Er sandte Finsternis, und es wurde Nacht, damit sie seinem Wort nicht widerstreben möchten. (2Mo 10,22; Ps 119,60; Hes 2,4) 29 Er verwandelte ihre Gewässer in Blut und tötete ihre Fische; (2Mo 7,20; Offb 16,3) 30 ihr Land wimmelte von Fröschen bis in die Gemächer ihrer Könige. (2Mo 8,6) 31 Er sprach, und es kamen Fliegenschwärme, Mücken über ihr ganzes Gebiet. (2Mo 8,24; Jes 7,18) 32 Er gab ihnen Hagel statt Regen, Feuerflammen auf ihr Land; (2Mo 9,23; Offb 8,7) 33 und er schlug ihre Weinstöcke und Feigenbäume und zerbrach die Bäume in ihrem Land. (Joe 1,10) 34 Er sprach, da kamen Heuschrecken und Fresser ohne Zahl, (2Mo 10,12; Ps 78,46) 35 die fraßen alles Grün im Land und verzehrten ihre Feldfrüchte. (Joe 1,4; Offb 9,3) 36 Und er schlug alle Erstgeburt in ihrem Land, die Erstlinge all ihrer Kraft. (2Mo 12,29; Ps 78,51) 37 Aber [Israel] ließ er ausziehen mit Silber und Gold, und es war kein Strauchelnder unter ihren Stämmen. (2Mo 12,35; 2Mo 12,37; 1Sam 2,9; Hag 2,8)

2Mo 12,352Mo 12,371Sam 2,9Hag 2,8

38 Ägypten war froh, dass sie gingen; denn Furcht vor ihnen war auf sie gefallen. (2Mo 12,33) 39 Er breitete vor ihnen eine Wolke aus als Decke und Feuer, um die Nacht zu erleuchten. (2Mo 13,21; Neh 9,12) 40 Sie forderten; da ließ er Wachteln kommen und sättigte sie mit Himmelsbrot. (2Mo 16,13; 2Mo 16,14; Joh 6,31) 41 Er öffnete den Felsen, da floss Wasser heraus; es floss als ein Strom in der Wüste. (2Mo 17,6; Jes 48,21; 1Kor 10,1) 42 Denn er gedachte an sein heiliges Wort, an Abraham, seinen Knecht. (1Mo 15,13; Lk 1,54) 43 Er ließ sein Volk ausziehen mit Freuden, mit Jubel seine Auserwählten. (2Mo 15,1) 44 Und er gab ihnen die Länder der Heiden, und was die Völker sich mühsam erworben hatten, das nahmen sie in Besitz, (Neh 9,25; Ps 78,55) 45 damit sie seine Satzungen hielten und seine Lehren bewahrten. Hallelujah! (5Mo 6,21; Hes 36,24; Eph 2,8)

Český ekumenický překlad

von Česká biblická společnost

CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU A VZÝVEJTE JEHO JMÉNO

1 Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky, 2 zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech, 3 honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina! 4 Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně. 5 Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst, 6 potomkové Abrahama, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení! 7 Je to Hospodin, náš Bůh, kdo soudí celou zemi. 8 Věčně pamatuje na svou smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení. 9 Uzavřeli ji s Abrahamem, přísahou ji stvrdil Izákovi, 10 stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou: 11 „Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!“ 12 Na počet jich byla malá hrstka, byli tam jen hosty. 13 Putovali od jednoho pronároda ke druhému, z jednoho království dál k jinému lidu. 14 On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále: 15 „Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!“ 16 Než přivolal na zemi hlad, než každou hůl chleba zlomil, 17 vyslal už před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví. 18 Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal, 19 až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila. 20 Poslal pro něj král a pout ho zbavil, vládce národů ho osvobodil. 21 Učinil ho pánem svého domu, vládcem veškerého svého jmění, 22 aby jeho velmože k sobě připoutal a moudrosti učil jeho starce. 23 Pak přišel Izrael do Egypta, v zemi Chámově byl Jákob hostem. 24 Hospodin velice rozplodil svůj lid, dopřál mu, aby zdatností předčil protivníky, 25 jejichž srdce změnil, takže začali jeho lid nenávidět a záludně jednat s jeho služebníky. 26 Poslal k nim Mojžíše, svého služebníka, s Áronem, jehož si zvolil. 27 Jeho znamení jim předváděli, zázraky v Chámově zemi. 28 Seslal temnotu a zatmělo se, a nikdo se neodvážil vzepřít jeho slovu. 29 Jejich vody proměnil v krev, ryby nechal leknout. 30 V zemi se jim vyrojila žabí havěť, nalezla i do královských komnat. 31 Rozkázal a přiletěly mouchy a na celé jejich území komáři. 32 Přívaly dešťů jim změnil v krupobití, ohnivými plameny bil jejich zemi. 33 Potloukl jim vinice a fíkovníky, v jejich území polámal stromy. 34 Rozkázal a snesly se kobylky, nesčetné roje žravého hmyzu. 35 Sežraly jim vše, co v zemi rostlo, sežraly jim plody polí. 36 Všechno prvorozené jim v zemi pobil, každou prvotinu jejich plodné síly. 37 Ale své vyvedl se stříbrem a zlatem, nikdo z jejich kmenů neklopýtl. 38 Egypt se radoval, že už táhnou, neboť strach z nich na něj padl. 39 Jako závěs rozestíral oblak, ohněm svítíval jim v noci. 40 Žádali a přihnal jim křepelky, chlebem nebeským je sytil. 41 Otevřel skálu a vody tekly proudem, valily se jako řeka vyprahlými kraji. 42 Neboť pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého služebníka. 43 Vyvedl svůj lid – a veselili se, svoje vyvolené – a plesali. 44 Daroval jim země pronárodů, výsledek námahy národů obdrželi, 45 aby dbali na jeho nařízení a zachovávali jeho zákony. Haleluja.