Kostenlos anmelden

Hiob 5

Neue evangelistische Übersetzung

von Karl-Heinz Vanheiden
1 „Ruf doch! Antwortet einer? / An wen von den Heiligen wendest du dich? 2 Den Narren bringt der Unwille um, / den Dummkopf tötet der Eifer. 3 Einen Narren sah ich Wurzeln schlagen / und verfluchte sogleich seinen Wohnsitz. 4 Seine Kinder bleiben fern vom Glück, / man zertritt sie im Tor und niemand rettet sie. 5 Ein Hungriger verzehrt seine Ernte, / selbst aus den Dornen holt er sie weg. / Durstige lechzen nach seinem Gut. 6 Nicht aus dem Staub geht Unheil hervor, / Mühsal sprosst nicht aus der Erde. 7 Doch der Mensch ist zur Mühsal geboren, / wie der Funkenwirbel, der aus dem Feuer fliegt.“ 8 „Doch ich, ich würde Gott suchen, / ich brächte meine Sache vor den, 9 der Großes und Unergründliches tut, / Wunderbares ohne Zahl; / 10 der Regen auf die Erde gibt / und Wasser auf die Fluren schickt, / 11 um Niedrige in die Höhe zu bringen, / Trauernde wieder glücklich zu machen. 12 Er vereitelt die Pläne der Durchtriebenen, / ihre Hände schaffen keinen Erfolg. 13 Er fängt die Klugen in ihrer List[1] / und lässt sie stolpern über ihren Entschluss. 14 Am hellen Tag stoßen sie an wie im Dunkeln / und tappen am Mittag wie in der Nacht. 15 So rettet er vor dem Schwert ihres Mundes, / aus der Faust des Starken den Bedürftigen. 16 So kann der Schwache Hoffnung haben, / und die Bosheit verschließt ihren Mund.“ 17 „Glücklich der Mensch, den Gott bestraft! / Verachte die Zucht des Allmächtigen nicht! 18 Denn er fügt Schmerzen zu und verbindet, / er schlägt Wunden, und er heilt sie auch. 19 Aus sechs Nöten reißt er dich heraus, / in sieben tastet dich kein Unglück an. 20 In Hungersnot erlöst er dich vom Sterben, / im Krieg vor dem gewaltsamen Tod. 21 Vor der Geißel böser Zungen schützt er dich, / du musst Gewalt nicht fürchten, wenn sie kommt. 22 Verwüstung und Hunger wirst du verlachen, / vor wilden Tieren hast du keine Angst. 23 Du bist mit den Steinen des Feldes im Bund, / das Raubwild ist im Frieden mit dir. 24 Du wirst sehen, dass dein Zelt im Frieden ist, / und wenn du deine Wohnung prüfst, so fehlt dir nichts. 25 Du wirst sehen, dass deine Nachkommen zahlreich sind, / deine Sprösslinge wie das Kraut auf der Erde. 26 Hoch betagt gehst du ins Grab, wie reifes Korn, das eingefahren wird. 27 Sieh, das haben wir erforscht, so ist es. / Wir haben es gehört, nun merke es dir!“ 

Hiob 5

Elberfelder Bibel

von SCM Verlag
1 Ruf doch, ob da einer ist, der dir antwortet! Und an wen von den Heiligen willst du dich wenden? (Hi 17,3) 2 Denn den Toren bringt der Gram um, und den Einfältigen tötet der Eifer[1]. (Spr 19,19) 3 Ich, ich sah einen Narren Wurzel schlagen, und sogleich verwünschte ich seine Wohnung[2]. 4 Fern vom Heil[3] bleiben seine Kinder, und sie werden im Tor zertreten, und kein Retter ist da. (Ps 109,10) 5 Seine Ernte verzehrt der Hungrige, und selbst aus den Dornhecken[4] holt er sie weg; und nach ihrem Vermögen schnappen Durstige[5]. 6 Denn nicht kommt aus dem Staub Unheil hervor, und aus der Erde sprosst nicht Mühsal; 7 sondern der Mensch ist zur Mühsal geboren, wie die Funken nach oben fliegen[6]. (1Mo 3,17; Hi 14,1; Ps 90,10; Pred 2,23) 8 Ich jedoch würde Gott suchen und meine Sache vor Gott darlegen, (Hi 8,5; Hi 11,13; Jer 11,20; Phil 4,6) 9 der Großes und Unerforschliches tut, Wunder bis zur Unzahl, (Hi 9,10; Ps 40,6; Ps 72,18) 10 der Regen gibt auf die Fläche der Erde und Wasser sendet auf die Fläche des Feldes, (Hi 36,27; Hi 37,6; Ps 65,11; Ps 147,8; Jer 14,22; Hebr 6,7) 11 um Niedrige in die Höhe zu bringen[7]; und Trauernde gewinnen hohes Glück. (Hi 8,7; Lk 1,52) 12 Er vereitelt die Anschläge der Klugen, und ihre Hände wirken keinen Erfolg. (1Sam 23,13; 2Sam 17,14; 2Kön 6,9; Neh 4,9; Spr 22,12) 13 Er fängt die Weisen in ihrer Klugheit, und der Rat der Hinterlistigen überstürzt sich. (Ps 9,17; Jes 19,3; Jes 44,25; Jer 8,9; Jer 9,22; Jer 49,7; 1Kor 3,19) 14 Am Tag stoßen sie auf Finsternis, und am Mittag tasten sie umher wie in der Nacht. (2Mo 10,22; 5Mo 28,29; Hi 12,25; Spr 4,19; Jes 59,10) 15 Und er rettet vor dem Schwert, vor ihrem Mund und vor der Hand des Starken den Armen. (Ps 35,10) 16 So wird dem Geringen Hoffnung, und die Schlechtigkeit schließt ihren Mund. (Ps 107,42) 17 Siehe, glücklich ist der Mensch, den Gott zurechtweist! So verwirf ⟨denn⟩ nicht die Züchtigung des Allmächtigen! (5Mo 8,5; Ps 94,12; Spr 3,11; Hebr 12,5; Hebr 12,11; Offb 3,19) 18 Denn er bereitet Schmerz und verbindet, er zerschlägt, und seine Hände heilen. (5Mo 32,39; Ps 147,3; Jer 30,17; Hos 6,1) 19 In sechs Nöten wird er dich retten, und in sieben wird dich nichts Böses antasten. (Ps 34,20; Ps 66,12; Ps 91,15; Spr 6,16; Jes 43,2; Dan 3,25; Dan 6,17) 20 In Hungersnot kauft er dich los vom Tod und im Krieg von der Gewalt[8] des Schwertes. (Ps 33,19; Ps 118,18; Jer 39,18) 21 Vor der Geißel[9] der Zunge wirst du geborgen sein, und du wirst dich nicht fürchten vor der Verwüstung, wenn sie kommt. (Ps 31,21) 22 Über Verwüstung und Hunger wirst du lachen, und vor dem ⟨Raub⟩wild der Erde wirst du dich nicht fürchten. 23 Denn dein Bund wird mit den Steinen des Feldes sein, und das ⟨Raub⟩wild des Feldes hat Frieden mit dir[10]. (Jes 11,8; Hes 34,25) 24 Und du wirst erkennen, dass dein Zelt in Frieden ist. Und schaust du nach deiner Wohnung, so wirst du nichts vermissen. (Ps 112,3) 25 Und du wirst erkennen, dass deine Nachkommen zahlreich sein werden und deine Sprösslinge wie das Kraut der Erde. (1Mo 13,16) 26 Du wirst in Rüstigkeit ins Grab kommen, wie die Garben eingebracht werden zu ihrer Zeit. (5Mo 34,7; Hi 42,17; Jes 65,20) 27 Siehe, dies haben wir erforscht, so ist es. Höre es doch, und merke du es dir[11]! 

Elberfelder Bibel 2006, © 2006 by SCM R.Brockhaus in der SCM Verlagsgruppe GmbH, Witten/Holzgerlingen

Hiob 5

Bible Kralická

1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš? 2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost. 3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka: 4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl. 5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových. 6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída. 7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají. 8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou, 9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není, 10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole, 11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením, 12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho, 13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá. 14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni. 15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka. 16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá. 17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej. 18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí. 19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé. 20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče. 21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla. 22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské. 23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě. 24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš. 25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská. 26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým. 27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to. 

Public Domain

Hiob 5

Český ekumenický překlad

von Česká biblická společnost
1 Jen si volej, odpoví ti někdo? Na koho ze svatých se obrátíš?  2  Pošetilce zabíjí vztek, žárlivost usmrcuje prostoduché.  3  Viděl jsem, jak pošetilec zakořenil, vím však, že jeho příbytek propadne zatracení,  4  jeho synům záchrana se vzdálí, v bráně budou zdeptáni, nevysvobodí je nikdo.  5  Hladový sní jeho sklizeň, i z trní si ji vezme, žízniví po jeho majetku baží.  6  Ničemnost přec nevzchází z prachu, trápení neklíčí z půdy,  7  člověk je však zrozen pro trápení a jiskry, aby létaly vzhůru.  8  Spíše bych se dotazoval Boha, svoji záležitost předložil bych Bohu,  9  který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy:  10  Dává zemi déšť, polím sesílá vláhu,  11  ponížené staví na vysoké místo, zarmoucení docházejí spásy;  12  chytrákům však hatí plány, aby jejich ruce neprovedly to, čeho jsou schopni;  13  moudré jejich chytrostí dovede lapit, takže záměr potměšilců nadobro se zvrtne:  14  ve dne s temnotou se střetávají, v pravé poledne tápou jak v noci;  15  ubožáka od meče zachraňuje, z jejich úst a z jejich pevné ruky;  16  a tak nuzný má naději, ale podlost musí zavřít ústa.  17  Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá; kázeň Všemocného neodmítej.  18  On působí bolest, ale též obváže rány, co rozdrtí, vyléčí svou rukou.  19  Z šesti soužení tě vysvobodí, v sedmi nezasáhne tě nic zlého,  20  vykoupí tě ze smrti v čas hladu a za války z moci meče,  21  před bičem jazyka budeš ukryt, nebudeš se bát, až přijde zhouba,  22  vysměješ se zhoubě, hladomoru; a neboj se zemské zvěře,  23  vždyť budeš mít smlouvu s kamením na poli a polní zvěř bude žít pokojně s tebou,  24  shledáš, že je pokoj ve tvém stanu, dohlédneš-li na svůj příbytek, neshledáš hříchu,  25  shledáš, že tvé potomstvo je četné, tvoji potomci že jsou jak bylina země,  26  do hrobu sestoupíš ve zralosti, jako se sváží požaté obilí ve svůj čas.  27  Hle, toto jsme vyzpytovali, tak je tomu. Poslechni a sám to poznáš.“  

Hiob 5

Bible, překlad 21. století

von Biblion
1 Jen křič – kdo ti však odpoví? Ke komu z andělů se chceš obrátit? 2 Hlupáka zahubí rozhořčení, omezenec umře závistí. 3 Viděl jsem hlupáka zapustit kořeny, jeho dům ale náhle stihlo prokletí: 4 Jeho děti nepoznají žádné bezpečí, bez obhájce budou na soudu zdeptáni. 5 Jeho sklizeň mu spolkne hladový, i zprostřed trní ji uchvátí, jeho bohatství zhltnou žízniví. 6 Zlo totiž jen tak z prachu nevzchází, trápení ze země samo nepučí – 7 to přece člověk plodí trápení, tak jako jiskry vzhůru létají. 8 Já bych se raději k Bohu obrátil, jemu bych předložil svou při. 9 On koná věci veliké a tajemné, jeho zázraky jsou nesčetné. 10 Sesílá deště na zemi, potoky pouští po kraji. 11 Ponížené staví na místech vysokých, truchlícím dává bezpečí. 12 Hatí úmysly prohnaných, aby neuspěli se svou chytrostí. 13 On chytá chytráky v jejich vychytralosti, záměry zvrácených on podvrací. 14 Uprostřed dne tma je zachvátí, v poledne budou tápat jako za noci. 15 Před mečem jejich úst chudé zachrání, zachrání je z jejich mocného sevření. 16 Chudák má věru naději, že bude umlčeno násilí. 17 ‚Jak blaze je člověku, jehož kárá Bůh! Trestu Všemohoucího se nezpěčuj!‘[1] 18 ‚On udeří, však také ošetří, zraní, svou rukou však uzdraví.‘[2] 19 Vysvobodí tě ze šesti soužení, ani posedmé nestihne tě neštěstí. 20 V hladomoru zachrání tě před smrtí a z moci meče za války. 21 Před bičem jazyka budeš skryt, nebudeš se bát, když zhouba přichází. 22 Zhoubě i hladu se budeš smát, ani z divé zvěře nebudeš mít strach. 23 Budeš mít smlouvu i s kamením na poli, i divá zvěř se s tebou bude přátelit. 24 Ve svém příbytku poznáš, co je klid, přehlédneš své statky – nebude chybět nic. 25 Poznáš, co je to mít mnohé potomky: Tvých ratolestí bude jak trávy na zemi. 26 Ke hrobu dojdeš plný sil jako při sklizni snop obilí. 27 Na to jsme přišli a tak to je. Vyslechni to a pouč se!“ 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28