1Elihu fuhr fort und sagte:2"Warte ein wenig, ich will's dir erklären, / denn es ist noch mehr zu sagen für Gott.3Ich will mein Wissen von weither holen / und zeigen, wie gerecht mein Schöpfer ist.4Das ist gewiss: Meine Worte trügen nicht. / Vor dir steht ein Mann mit Wissen erfüllt.5Ja, Gott ist mächtig, / und doch verachtet er niemand. / Er ist mächtig, / und er weiß genau, was er tut.6Den Gottlosen lässt er nicht leben, / doch dem Elenden verschafft er das Recht.7Von Gerechten wendet er seine Augen nicht ab; / zu Königen setzt er sie auf den Thron, / und sie werden für immer erhöht."
Gottes Züchtigung ist uns zum Heil
8"Und sind sie mit Fesseln gebunden, / in Stricken des Elends gefangen,9dann zeigt er ihnen ihr Tun, / ihre Vergehen und ihren Stolz;10dann öffnet er ihr Ohr für Zucht / und befiehlt ihnen, vom Bösen zu lassen.11Wenn sie hören und sich unterwerfen, / vollenden sie ihre Tage im Glück / und ihre Jahre in Annehmlichkeit.12Hören sie nicht, laufen sie in den Tod / und kommen im Unverstand um.13Die Gottesverächter schnauben vor Wut, / rufen nicht um Hilfe, wenn er sie lähmt.14Ihre Seele stirbt schon in der Jugend ab / und ihr Leben unter Prostituierten.[1]15Den Elenden rettet er im Elend / und öffnet durch Bedrängnis sein Ohr."
Trotze Gott nicht länger!
16"Er lockt auch dich aus dem Rachen der Angst / in einen weiten unbeschränkten Raum, / zur Ruhe am reich gedeckten Tisch.17Urteilst du so wie Gottlose es tun, / werden Urteil und Gericht dich ergreifen.18Der Zorn verlocke dich ja nicht zum Hohn, / das hohe Lösegeld verführe dich nicht!19Kann dein Schreien dich aus der Not befreien, / können es die Mühen deiner eigenen Kraft?20Sehne nicht die Nacht herbei, / in der die Völker untergehen.21Pass auf und wende dich nicht zum Bösen, / dass du es anstelle des Elends auswählst!"
Hab Ehrfurcht vor Gott!
22"Gott ist erhaben in seiner Macht. / Wer ist ein Lehrer wie er?23Wer schreibt ihm seinen Weg vor, / und wer darf sagen: Du hast Unrecht getan?24Denk daran, sein Tun zu preisen, / das die Menschen in Liedern besingen!25Alle Menschen haben es gesehen, / jeder kann es von ferne erblicken.26Ja, Gott ist erhaben, wir fassen es nicht; / keiner erforscht die Zahl seiner Jahre."
Die Schöpfung offenbart Gottes Weisheit und Macht
27"Ja, er zieht Wassertropfen herauf, / treibt seine Wolken zusammen zum Regen,28der dann aus ihnen rieselt und viele Menschen benetzt.29Versteht man gar das Ausbreiten der Wolken, / das Donnerkrachen aus seinem Zelt?30Schau, mit Licht hat er sich umgeben / und den Grund des Meeres zugedeckt.31Ja, damit richtet er die Völker – und gibt ihnen Nahrung im Überfluss.32Seine Hände beherrschen den Blitz; / er befiehlt ihm, wen er treffen soll.33Sein Rollen kündigt ihn an, / seinen Zorneseifer gegen die Bosheit.
Hiob 36
Elberfelder Bibel
Vierte Rede des Elihu: Durch Leiden zu Selbsterkenntnis und Gehorsam – Mahnung an Hiob zur Anerkennung von Gottes Tun
1Und Elihu fuhr fort und sagte: (Hi 32,6; Hi 34,1)2Hab ein wenig Geduld mit mir, und ich will es dir künden! Denn mehr noch habe ich für Gott zu sagen[1].3Ich will mein Wissen von weither holen[2] und meinem Schöpfer Gerechtigkeit geben.4Ja wahrlich, meine Worte sind keine Lüge; ein ⟨Mann⟩ mit vollkommenem Wissen ⟨steht⟩ vor dir. (Spr 8,7)5Siehe, Gott ist gewaltig, doch verwirft er niemanden[3]; er ist gewaltig an Kraft des Herzens[4]. (Hi 37,23; Ps 147,5)6Er erhält den Gottlosen nicht am Leben, und das Recht der Elenden stellt er ⟨wieder⟩ her. (Ps 55,24; Ps 140,13)7Nicht wendet er seine Augen von dem Gerechten, und mit Königen auf dem Thron, da lässt er sie immerdar sitzen, sodass sie erhaben sind. (1Sam 2,8; 2Sam 7,16; Ps 33,16; Offb 3,21)8Und wenn sie in Fesseln geschlagen, in Stricken des Elends gefangen sind, (Ps 107,10)9dann zeigt er ihnen ihr Tun und ihre Vergehen[5], dass sie sich überheblich gebärdeten,10und er öffnet ihr Ohr für Zucht und sagt ⟨ihnen⟩, dass sie umkehren sollen vom Unrecht. (Hi 33,16)11Wenn sie hören und sich unterwerfen, vollenden sie ihre Tage im Glück und ihre Jahre in Annehmlichkeiten. (2Chr 33,13; Ps 119,3; Spr 1,33; Jer 7,23)12Wenn sie aber nicht hören, rennen sie in den Spieß und verscheiden ohne Erkenntnis. (1Sam 12,25; Hi 4,21; Hi 33,18; Jes 1,20)13Aber die ein ruchloses Herz haben, hegen Zorn. Sie rufen nicht um Hilfe, wenn er sie fesselt.14Ihre Seele stirbt dahin in der Jugend und ihr Leben unter den Geweihten[6]. (Hi 22,16)15Den Elenden rettet er in seinem[7] Elend und öffnet durch Bedrängnis sein[8] Ohr. (Ps 72,12; Ps 107,41)16Auch dich lockt er fort aus dem Rachen der Not, unbeengte Weite ist dein[9] Platz, und was auf deinen Tisch kommt, ist reich an Fett[10]. (Ps 18,20; Ps 63,6)17Bist du aber mit dem Urteil über den Gottlosen erfüllt, werden Urteil und Rechtsspruch ⟨dich⟩ ergreifen. (Hi 34,7; Spr 11,21)18Ja, dass ⟨deine⟩ Erregung dich nur nicht zum Höhnen anstiftet und die Größe des Lösegeldes dich nicht verleitet!19Soll dich dein Hilferuf aus der Not herausbringen[11] und alle Kraftanstrengungen?20Lechze nicht nach der Nacht, ⟨danach,⟩ dass ⟨ganze⟩ Völker auffahren an ihrer Stelle[12]! (Hi 34,20)21Nimm dich in Acht! Wende dich nicht dem Unrecht zu! Denn Bosheit hast du dem Elend ⟨bereits⟩ vorgezogen[13]. (Hi 7,11)22Siehe, Gott handelt erhaben in seiner Macht. Wer ist ein Lehrer wie er? (Hi 33,12; Ps 119,102; Joh 3,2)23Wer könnte ihm seinen Weg vorschreiben[14], und wer dürfte sagen: Du hast Unrecht getan? (Hi 21,22; Hi 34,10; Jes 40,13; Röm 9,14)24Denke daran, dass du sein Werk preist, das Menschen besingen! (Offb 15,3)25Alle Menschen schauen es ⟨staunend⟩ an, der Sterbliche erblickt es aus der Ferne. (Röm 1,20)
Offenbarung von Gottes Majestät in der Natur – Mahnung zur Demütigung vor Gott
26Siehe, Gott ist erhaben, wir aber erkennen es nicht[15]; die Zahl seiner Jahre, sie ist unerforschlich. (Ps 90,2; Ps 145,3)27Wenn er die Wassertropfen heraufzieht, sickern sie durch seinen Nebel ⟨wieder herab⟩ als Regen[16], (Hi 5,10; Spr 3,20; Sach 10,1)28den die Wolken niederrieseln ⟨und⟩ träufeln auf die vielen Menschen. (Mt 5,45)29Ja, wenn man gar das Ausbreiten des Gewölks verstünde, das Donnerkrachen seines Zeltes! (Hi 28,26; Ps 77,19)30Siehe, er breitet darüber[17] sein Licht aus, und die Wurzeln des Meeres bedeckt er. (Ps 104,2)31Ja, in den Wolken[18] richtet er[19] die Völker, gibt Nahrung im Überfluss. (Hi 37,13; Ps 65,13; Apg 14,17)32Seine Hände umhüllt er mit dem Blitzstrahl[20] und entbietet ihn[21] gegen ⟨den⟩, auf den er ⟨ihn⟩ treffen lassen will[22]. (Hi 38,35; Ps 18,15)33Es kündigt ihn sein Rollen[23] an, wenn er seinen Zorn gegen Bosheit eifern lässt[24]. (Ps 29,3)
Hiob 36
Bible Kralická
1Zatím přidal Elihu, a řekl:2Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.3Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.4V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.5Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.6Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.7Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.8Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:9Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.10A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.11Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.12Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.13Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.14Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.15Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.16A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.17Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.18Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.19Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.20Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.21Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.22Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?23Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?24Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,25Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.26Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.27On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,28Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.29(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,30Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?31Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.32Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)33Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. [ (Job 36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ]
Hiob 36
Český ekumenický překlad
ČTVRTÁ ŘEČ ELÍHÚOVA - — Bůh člověka vychovává
1 Elíhú dále pokračoval slovy: 2 „Měj se mnou trochu trpělivosti a sdělím ti, že ještě mám o Bohu co říci. 3 Začnu se svým věděním zdaleka a přiznám svému Učiniteli spravedlnost, 4 neboť opravdu má slova nejsou klam; před tebou je člověk dokonalých vědomostí. 5 Hle, Bůh je úctyhodný, nezavrhne bez příčiny, je úctyhodný silou i srdcem. 6 Nenechá naživu svévolníka, ale utištěným dopomůže k právu. 7 Od spravedlivého neodvrací zrak; s králi je na trůn dosazuje navždy a jsou vyvýšeni. 8 Jsou-li však spoutáni řetězy, chyceni do provazů utrpení, 9 oznamuje jim, čeho se dopustili, že se rozbujela jejich přestoupení, 10 otvírá jim ucho pro napomenutí a vyzývá je, aby se odvrátili od ničemností. 11 Poslechnou-li, budou-li mu sloužit, dokončí své dny v pohodě a v rozkoších svá léta. 12 Neposlechnou-li, sejdou hubící střelou a zahynou pro svou nerozvážnost. 13 Kdo jsou rouhavého srdce, přispívají k hněvu, nevolají o pomoc, ani když je spoutá. 14 Proto zemře jejich duše v mládí a jejich život skončí se zasvěcenci smilstva. 15 Utištěného zachrání skrze jeho utrpení, otevře mu ucho skrze útlak.
— Kdo je podobný Bohu?
16 To on tě odláká z jícnu soužení; abys měl kolem volný prostor, bez stísněnosti, a poklidný stůl plný tučnosti. 17 Chceš-li se svévolně přít, pře tě přivede před soud. 18 Ať tě rozhořčení nezláká k tleskání a velké výkupné ať tě nesvede z cesty. 19 Vytrhne tě volání o pomoc, když se soužíš a napínáš všechnu svou sílu? 20 Nedychti po noci, která odvede národy z jejich míst. 21 Bedlivě dbej, aby ses neobracel k ničemnosti a nevolil ji raději než utrpení. 22 Hle, jak nedostupný je Bůh ve své síle! Kdo je učitel podobný jemu? 23 Kdo smí dohlížet na jeho cestu? Kdo smí říci: ‚Jednáš podle?‘ 24 Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, jež lidé opěvují. 25 Všichni lidé je vyhlížejí, avšak člověk přihlíží jen zdáli.
— Hymnus na Boží vznešenost
26 Hle, Bůh je vyvýšený, nad naše poznání, počet jeho let je nevyzpytatelný. 27 Přitahuje vodní kapky, padají jako déšť a v jeho záplavu se mění, 28 když se z mračen valí proudy a hojně skrápějí člověka. 29 Rozumí někdo rozprostření mraků, hromobití v jeho stánku? 30 Hle, nad tím rozprostírá světlo a přikrývá kořeny moře. 31 Povede při s lidmi ten, jenž dává hojný pokrm. 32 Dlaněmi se chápe světla blesků, přikazuje jim zasáhnout útočníka. 33 Ohlašuje ho jeho hromový hlahol, dokonce i stádo ohlašuje jeho příchod.
Hiob 36
Bible, překlad 21. století
Bůh je mocný
1A Elihu pokračoval dál:2„Měj se mnou trochu strpení a povím ti, co lze v Boží prospěch ještě říct.3Z veliké dálky přináším poznání, svého Stvořitele tu obhájím.4Má slova opravdu nejsou žádné lži, máš tu člověka skvělých znalostí.5Hle, Bůh je mocný a není váhavý, je mocný a v srdci rozhodný.6Ničemy jistě nenechává žít, k právu pomáhá ubohým.7Neodvrací zrak od poctivých, na trůn je s králi posadí, aby je povýšil až navěky.8Jsou-li však spoutáni řetězy, v provazech bídy jsou-li chyceni,9tehdy jim ukazuje, co provedli, čím se provinili a jak zpyšněli.10Otevírá jim uši, aby je poučil, říká jim, že se mají od zla odvrátit.11Pokud poslechnou a budou mu sloužit, dožijí své dny ve štěstí, svá léta v samé radosti.12Pokud však neposlechnou, zahubí je šíp, zahynou vlastní nevědomostí.13Bezbožní ve svém srdci hněv si střádají, o pomoc nevolají ani spoutáni řetězy.14Uprostřed mládí proto zmírají, končí svůj život mezi smilníky.15Bůh zachraňuje ubohé jejich bídami, otevírá jim uši soužením.16Ano, i tebe zve zprostřed úzkosti do nekonečné svobody, ke stolu obtíženému jídlem nejlepším.17Ty jsi však obtížen soudem ničemných, soud a spravedlnost se tě zmocňují!18Pozor, ať se nedáš zlákat hojností, ať tě nesvádějí veliké úplatky.19Myslíš, že ti bohatství pomůže z úzkosti, ať už se snažíš sebevíc?20Nedychti po noci, kdy lidé mizí ze svých míst.21Neopovažuj se ke zlu obrátit, i když se ti líbí víc než strádání!22Hle, Bůh je ve své moci vznešený. Který učitel je mu podobný?23Kdo mu může vytknout jeho způsoby? Kdo mu smí říci: ‚Pácháš bezpráví‘?24Pamatuj, že jeho dílo musíš velebit; lidé je oslavují svými písněmi.25Všichni smrtelníci to dílo spatřují, člověk je vidí aspoň zpovzdálí.26Hle, Bůh je veliký nad naše chápání, jeho léta nelze ani vypočíst!27On z moře vynáší kapky do výšky, aby se v jeho mlze na déšť srážely,28aby se pak z mraků proudem valily a skrápěly lidstvo v hojnosti.29Což někdo rozumí, jak se mračna stahují a jak z jeho stanu hřmí?30Hle, jak kolem sebe šíří blesky, jak jimi pokrývá mořské hlubiny!31Takovým způsobem spravuje národy, takto jim opatřuje pokrm v hojnosti.32Ve svých dlaních svírá blesky, velí jim zasáhnout jejich cíl.33Vypovídá o něm jeho burácení – on bouří hněvem proti bezpráví!“