Kostenlos anmelden

Hiob 35

Neue evangelistische Übersetzung



1 Elihu fuhr fort und sagte: 2 "Hältst du das für richtig, / wenn du sagst: / 'Ich will mein Recht von Gott', 3 und wenn du sagst: 'Was macht es dir, / was nützt es mir, / wenn ich nicht sündige?' 4 Ich will dir Antwort geben / und deinen Freunden mit dir." 



5 "Blick zum Himmel auf und sieh, / und schau die Wolken an! / Sie sind höher als du. 6 Wenn du sündigst, was schadest du ihm; / verübst du viele Verbrechen, was tust du ihm an? 7 Wenn du gerecht bist, was gibst du ihm, / was empfängt er dadurch von dir? 8 Deine Bosheit trifft nur Männer wie dich; / und nur Menschen nützt auch deine Gerechtigkeit." 



9 "Man schreit, dass viel Gewalt geschieht, / ruft um Hilfe vor der Willkür der Großen. 10 Aber keiner sagt: 'Wo ist Gott, mein Schöpfer, / der Lobgesänge gibt in der Nacht, 11 der uns Besseres lehrt als die wilden Tiere / und klüger macht als die Vögel?' 12 Da schreien sie, doch er antwortet nicht, denn er kennt den Hochmut der Bösen. 13 Das Schreien ist umsonst, Gott hört es nicht, / der Allmächtige sieht es nicht an. 14 Wenn du auch sagst, du kannst ihn nicht sehen; / dein Fall liegt ihm vor, warte auf ihn. 15 Jetzt aber, weil sein Zorn nicht gestraft hat / und er den Übermut noch übersieht, 16 reißt Hiob seinen Mund auf zu leerem Gerede, / macht viele Worte ohne Verstand." 

Hiob 35

Elberfelder Bibel



1 Und Elihu erhob ⟨seine Stimme⟩ und sagte: (Hi 32,6; Hi 34,1) 2 Hältst du dies für Recht, nennst du ⟨das⟩ »meine Gerechtigkeit vor Gott«, 3 wenn du fragst, was sie dir nützt: »Was[1] hilft es mir, dass ich nicht sündige?« – (Hi 21,15) 4 Ich will mit Worten dir erwidern und deinen Gefährten bei dir. 5 Blicke zum Himmel und sieh und schaue die Wolken an! Sie sind höher als du[2]. (Hi 11,7; Hi 22,12; Jes 55,8; Mt 16,23) 6 Wenn du sündigst, was kannst du ihm ⟨damit⟩ antun? Werden zahlreich deine Verbrechen, was kannst du ihm zufügen? (Hi 7,20) 7 Wenn du gerecht bist, was gibst du ihm, oder was empfängt er aus deiner Hand? (Hi 22,2; Röm 11,35) 8 Den Mann, dir gleich, ⟨trifft⟩ deine Gottlosigkeit und das Menschenkind deine Gerechtigkeit. 9 Wegen der Menge der Unterdrückung[3] erhebt man Klagegeschrei. Man ruft um Hilfe wegen der Gewalttätigkeit[4] der Großen. (Pred 4,1) 10 Aber man sagt nicht: Wo ist Gott, mein Schöpfer, der Lobgesänge gibt in der Nacht, (Ps 149,5; Jer 2,6; Apg 16,25; Röm 1,21) 11 der uns mehr als die Tiere der Erde belehrt und uns weiser macht als die Vögel des Himmels? 12 Dort schreien sie – doch er antwortet nicht – wegen des Übermutes der Bösen. 13 Ja, vergebens! Gott hört nicht, und der Allmächtige sieht es nicht an. (Ps 66,18) 14 Nun gar, wenn du sagst: du kannst ihn nicht sehen! Der Rechtsfall ⟨liegt⟩ ihm vor, so warte auf ihn[5]! (Hi 9,11; Ps 37,7; Jes 8,17; Kla 3,58; Mi 7,9) 15 Und nun, weil sein Zorn ⟨noch⟩ nicht heimgesucht hat und er sich nicht so sehr um Albernheiten[6] kümmert[7], 16 reißt Hiob für Nichtiges[8] seinen Mund auf, macht ohne Erkenntnis viele Worte. (Hi 34,35) 

Elberfelder Bibel 2006, © 2006 by SCM R.Brockhaus in der SCM Verlagsgruppe GmbH, Witten/Holzgerlingen

Hiob 35

Bible Kralická

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl: 2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží? 3 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil? 4 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou. 5 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty. 6 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš? 7 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme? 8 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje. 9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených, 10 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci. 11 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí. 12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni. 13 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni. 14 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho. 15 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké. 16 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své. 

Public Domain

Hiob 35

Český ekumenický překlad



1  Na to navázal Elíhú slovy:  2  „Myslíš si, že je to podle práva říkat: ‚Moje spravedlnost převyšuje Boží?‘  3  Říkat: ‚Co z toho máš? Co mi prospěje, nebudu-li hřešit?‘  4  Odpovím ti několika slovy, i tvým přátelům, kteří jsou s tebou.  5  Pohleď na nebe a viz, popatř na mraky vysoko nad sebou.  6  Jestliže jsi zhřešil, čeho jsi dosáhl proti němu? Bude-li tvých přestoupení sebevíc, co mu tím uděláš?  7  Jestliže jsi jednal spravedlivě, co jsi mu dal, co přijal z tvé ruky?  8  Jen člověka jako ty zasáhne tvá svévole, lidského syna tvá spravedlnost.  



9  Lidé křičí pro množství útisku, volají o pomoc pro tvrdou paži mocných,  10  a nikdo se nezeptá: ‚Kde je Bůh, můj Učinitel, který dává člověku i v noci prozpěvovat,  11  vyučuje nás a nikoli zvířata zemská a činí nás moudřejší nad nebeské ptactvo?‘  12  Potom jim ovšem neodpovídá, když křičí pro pýchu zlovolných.  13  Bůh přece nedá sluchu falši, Všemocný na to ani nepohlédne,  14  zvláště když o něm prohlašuješ: ‚Nedívá se na to.‘ Tvá pře je před ním, jen na něho čekej!  15  Jestliže tedy nestíhá hněvem a nestará se příliš o zpupnost,  16  Jób si otevírá ústa do větru a neuváženě vede zbytečné řeči.“  

Hiob 35

Bible, překlad 21. století



1 A Elihu mluvil dál: 2 „Myslíš si, že máš právo říkat: ‚Jsem spravedlivější než Bůh‘?[1] 3 Říkáš totiž, co prý tím získáš: ‚Co z toho mám, být bez hříchu?‘[2] 4 Na tyhle řeči ti tedy odpovídám a s tebou i tvým přátelům: 5 Podívej se k nebi, jen pohlédni, pozoruj mraky – jsou vyšší, než jsi ty. 6 Když budeš hřešit, co mu způsobíš? Když rozmnožíš své viny, jak mu ublížíš? 7 Když budeš spravedlivý, jak ho tím obdaříš? Co by si od tebe mohl vzít? 8 Tvá ničemnost škodí člověku jako ty, tvou spravedlnost pocítí jen smrtelník! 9 Lidé úpějí pod hrozným útlakem, pod vládou mocných křičí o pomoc. 10 Nikdo však neptá se: ‚Co Bůh, můj Stvořitel, který písněmi rozeznívá noc, 11 který nás vyučuje i skrze dobytek a který nám na ptácích ukazuje moudrost?‘ 12 Když tedy volají a on se nehlásí, je to pro zpupnost těch lidí zlých. 13 Je to marné, Bůh je neslyší, Všemohoucí je pomíjí! 14 Co teprve, říkáš-li, že ho nikde nevnímáš, že tvá pře leží u něj a ty na něj čekáš,[3] 15 že prý ve svém hněvu nikdy netrestá a že se o ničemnost vůbec nestará![4] 16 Job si tu však otevírá ústa naprázdno – mluví dál a dál, a přitom neví co!“ 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28