1Elihu fuhr fort und sagte:2„Hältst du das für richtig, / wenn du sagst: / 'Ich will mein Recht von Gott',3und wenn du sagst: 'Was macht es dir, / was nützt es mir, / wenn ich nicht sündige?'4Ich will dir Antwort geben / und deinen Freunden mit dir.“
Wir nehmen und geben Gott nichts
5„Blick zum Himmel auf und sieh, / und schau die Wolken an! / Sie sind höher als du.6Wenn du sündigst, was schadest du ihm; / verübst du viele Verbrechen, was tust du ihm an?7Wenn du gerecht bist, was gibst du ihm, / was empfängt er dadurch von dir?8Deine Bosheit trifft nur Männer wie dich; / und nur Menschen nützt auch deine Gerechtigkeit.“
Gott ist nicht unser Diener
9„Man schreit, dass viel Gewalt geschieht, / ruft um Hilfe vor der Willkür der Großen.10Aber keiner sagt: 'Wo ist Gott, mein Schöpfer, / der Lobgesänge gibt in der Nacht,11der uns Besseres lehrt als die wilden Tiere / und klüger macht als die Vögel?'12Da schreien sie, doch er antwortet nicht, / denn er kennt den Hochmut der Bösen.13Das Schreien ist umsonst, Gott hört es nicht, / der Allmächtige sieht es nicht an.14Wenn du auch sagst, du kannst ihn nicht sehen; / dein Fall liegt ihm vor, warte auf ihn.15Jetzt aber, weil sein Zorn nicht gestraft hat / und er den Übermut noch übersieht,16reißt Hiob seinen Mund auf zu leerem Gerede, / macht viele Worte ohne Verstand.“
Dritte Rede des Elihu: Bedeutung des Tuns des Menschen – Keine Erhörung bei Gott bei Mangel an Gottesfurcht
1Und Elihu erhob ⟨seine Stimme⟩ und sagte: (Hi 32,6; Hi 34,1)2Hältst du dies für Recht, nennst du ⟨das⟩ »meine Gerechtigkeit vor Gott«,3wenn du fragst, was sie dir nützt: »Was[1] hilft es mir, dass ich nicht sündige?« – (Hi 21,15)4Ich will mit Worten dir erwidern und deinen Gefährten bei dir.5Blicke zum Himmel und sieh und schaue die Wolken an! Sie sind höher als du[2]. (Hi 11,7; Hi 22,12; Jes 55,8; Mt 16,23)6Wenn du sündigst, was kannst du ihm ⟨damit⟩ antun? Werden zahlreich deine Verbrechen, was kannst du ihm zufügen? (Hi 7,20)7Wenn du gerecht bist, was gibst du ihm, oder was empfängt er aus deiner Hand? (Hi 22,2; Röm 11,35)8Den Mann, dir gleich, ⟨trifft⟩ deine Gottlosigkeit und das Menschenkind deine Gerechtigkeit.9Wegen der Menge der Unterdrückung[3] erhebt man Klagegeschrei. Man ruft um Hilfe wegen der Gewalttätigkeit[4] der Großen. (Pred 4,1)10Aber man sagt nicht: Wo ist Gott, mein Schöpfer, der Lobgesänge gibt in der Nacht, (Ps 149,5; Jer 2,6; Apg 16,25; Röm 1,21)11der uns mehr als die Tiere der Erde belehrt und uns weiser macht als die Vögel des Himmels?12Dort schreien sie – doch er antwortet nicht – wegen des Übermutes der Bösen.13Ja, vergebens! Gott hört nicht, und der Allmächtige sieht es nicht an. (Ps 66,18)14Nun gar, wenn du sagst: du kannst ihn nicht sehen! Der Rechtsfall ⟨liegt⟩ ihm vor, so warte auf ihn[5]! (Hi 9,11; Ps 37,7; Jes 8,17; Kla 3,58; Mi 7,9)15Und nun, weil sein Zorn ⟨noch⟩ nicht heimgesucht hat und er sich nicht so sehr um Albernheiten[6] kümmert[7],16reißt Hiob für Nichtiges[8] seinen Mund auf, macht ohne Erkenntnis viele Worte. (Hi 34,35)
Hiob 35
Bible Kralická
1Ještě mluvil Elihu, a řekl:2Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?3Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?4Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.5Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.6Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?7Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?8Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.9Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,10Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.11On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.12Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.13A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.14Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.15Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.16A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.
1 Na to navázal Elíhú slovy: 2 „Myslíš si, že je to podle práva říkat: ‚Moje spravedlnost převyšuje Boží?‘ 3 Říkat: ‚Co z toho máš? Co mi prospěje, nebudu-li hřešit?‘ 4 Odpovím ti několika slovy, i tvým přátelům, kteří jsou s tebou. 5 Pohleď na nebe a viz, popatř na mraky vysoko nad sebou. 6 Jestliže jsi zhřešil, čeho jsi dosáhl proti němu? Bude-li tvých přestoupení sebevíc, co mu tím uděláš? 7 Jestliže jsi jednal spravedlivě, co jsi mu dal, co přijal z tvé ruky? 8 Jen člověka jako ty zasáhne tvá svévole, lidského syna tvá spravedlnost.
— Mlčení Boží
9 Lidé křičí pro množství útisku, volají o pomoc pro tvrdou paži mocných, 10 a nikdo se nezeptá: ‚Kde je Bůh, můj Učinitel, který dává člověku i v noci prozpěvovat, 11 vyučuje nás a nikoli zvířata zemská a činí nás moudřejší nad nebeské ptactvo?‘ 12 Potom jim ovšem neodpovídá, když křičí pro pýchu zlovolných. 13 Bůh přece nedá sluchu falši, Všemocný na to ani nepohlédne, 14 zvláště když o něm prohlašuješ: ‚Nedívá se na to.‘ Tvá pře je před ním, jen na něho čekej! 15 Jestliže tedy nestíhá hněvem a nestará se příliš o zpupnost, 16 Jób si otevírá ústa do větru a neuváženě vede zbytečné řeči.“
1A Elihu mluvil dál:2„Myslíš si, že máš právo říkat: ‚Jsem spravedlivější než Bůh‘?[1]3Říkáš totiž, co prý tím získáš: ‚Co z toho mám, být bez hříchu?‘[2]4Na tyhle řeči ti tedy odpovídám a s tebou i tvým přátelům:5Podívej se k nebi, jen pohlédni, pozoruj mraky – jsou vyšší, než jsi ty.6Když budeš hřešit, co mu způsobíš? Když rozmnožíš své viny, jak mu ublížíš?7Když budeš spravedlivý, jak ho tím obdaříš? Co by si od tebe mohl vzít?8Tvá ničemnost škodí člověku jako ty, tvou spravedlnost pocítí jen smrtelník!9Lidé úpějí pod hrozným útlakem, pod vládou mocných křičí o pomoc.10Nikdo však neptá se: ‚Co Bůh, můj Stvořitel, který písněmi rozeznívá noc,11který nás vyučuje i skrze dobytek a který nám na ptácích ukazuje moudrost?‘12Když tedy volají a on se nehlásí, je to pro zpupnost těch lidí zlých.13Je to marné, Bůh je neslyší, Všemohoucí je pomíjí!14Co teprve, říkáš-li, že ho nikde nevnímáš, že tvá pře leží u něj a ty na něj čekáš,[3]15že prý ve svém hněvu nikdy netrestá a že se o ničemnost vůbec nestará![4]16Job si tu však otevírá ústa naprázdno – mluví dál a dál, a přitom neví co!“