1Hiob setzte seine Rede fort und sagte:2„So wahr Gott lebt, der mir mein Recht entzog, / der Allmächtige, der mir das Leben bitter macht:3Solange noch mein Atem in mir ist, / in meiner Nase Gottes Hauch,4kommt kein Unrecht über meine Lippen, / werde ich niemals die Unwahrheit sagen.5Ich denke nicht daran, euch recht zu geben. / Bis zum Tod werde ich auf meiner Unschuld bestehen.6An meiner Gerechtigkeit halte ich fest und lasse sie nicht; / keinen meiner Tage hält mein Gewissen mir vor.“
Mein Feind sei wie der Gottlose!
7„Meinem Feind soll es wie dem Gottlosen gehen, / dem, der gegen mich steht, wie einem Verbrecher.8Denn was ist die Hoffnung des Gewissenlosen, / wenn es mit ihm zu Ende geht und Gott ihm das Leben nimmt?9Wird Gott sein Schreien hören, / wenn die Not ihn überfällt?10Wird er sich am Allmächtigen freuen, / kann er ihn jederzeit rufen?“
Gottlose werden untergehen!
11„Ich will euch belehren über Gottes Tun, / nicht verhehlen, was der Allmächtige plant.12Ihr alle habt es selbst geschaut, / warum schwatzt ihr so nichtiges Zeug?13Das ist das Los des gottlosen Menschen bei Gott, / das Erbe des Tyrannen, das er vom Allmächtigen bekommt:14Wenn seine Kinder sich mehren, dann für das Schwert; / und seine Sprösslinge haben nicht genug Brot.15Die ihm bleiben, begräbt die Pest; / und seine Witwen weinen nicht.16Wenn er auch Silber wie Staub anhäuft / und Kleidung stapelt in Haufen,17dann häuft er sie zwar auf, doch der Gerechte zieht sie an / und das Silber nimmt ein Schuldloser mit.18Wie eine Motte baut er sein Haus, / wie eine Hütte, die der Wächter aufstellt.19Reich legt er sich hin / und tut es nicht wieder, / er schlägt die Augen auf / und ist nicht mehr.20Wie eine Flut holt ihn der Schrecken ein, / nachts entführt ihn ein Sturm.21Der Ostwind hebt ihn hoch und reißt ihn mit, / er fegt ihn von seiner Wohnstätte weg.22Schonungslos wirft er sich auf ihn. / Da will er flüchten, fliehen vor seiner Gewalt.23Man klatscht über ihn in die Hände / und zischt ihm nur noch hinterher.“
Hiobs Schlussrede: Beteuerung seiner Unschuld – Vergängliches Glück der Gottlosen
1Und Hiob fuhr fort, seinen Spruch zu erheben, und sagte: (Hi 29,1)2So wahr Gott lebt, der mir mein Recht entzogen, und der Allmächtige, der meine Seele bitter gemacht hat – (Hi 9,17; Hi 34,5)3ja, solange noch irgendetwas von meinem Atem in mir ist[1] und Gottes Hauch in meiner Nase –:4Wenn meine Lippen Unrecht reden und wenn meine Zunge Trug ausspricht![2] (Hi 6,28; Hi 24,25)5Fern sei es von mir, euch recht zu geben.[3] Bis ich verscheide, lasse ich meine Rechtschaffenheit[4] nicht von mir weichen. (Hi 17,9; Hi 31,7)6An meiner Gerechtigkeit halte ich fest und werde sie nicht fahren lassen; mein Herz schmäht nicht einen von meinen Tagen. (Hi 17,9; Hi 31,7; 1Kor 4,4)7Meinem Feind ergehe es wie dem Gottlosen und ⟨dem⟩, der gegen mich auftritt, wie dem Übeltäter.8Denn was ist des Ruchlosen Hoffnung, wenn sein Leben ein Ende findet[5], wenn Gott seine Seele nimmt[6]? (Hi 8,13)9Wird Gott sein Hilfegeschrei[7] hören, wenn die Not über ihn kommt? (Ps 18,42; Mi 3,4; Joh 9,31)10Oder wird er an dem Allmächtigen seine Lust haben, Gott anrufen zu jeder Zeit? (Hi 22,26; Ps 14,4)11Ich will euch belehren über Gottes Tun[8], was der Allmächtige im Sinn hat[9], nicht verhehlen. (Hi 11,7)12Siehe, ihr selbst habt es alle geschaut, warum denn schwatzt ihr so nichtiges Zeug? (Hi 16,3)13Dies ist das Los des gottlosen Menschen bei Gott und das Erbe der Gewalttätigen, das sie vom Allmächtigen empfangen: (Hi 20,29; Hi 31,2)14Wenn seine Söhne zahlreich werden, dann für das Schwert, und seine Sprösslinge können sich nicht satt essen an Brot. (Est 9,6; Ps 109,10; Hos 9,13)15Seine Übriggebliebenen werden vom Tod begraben[10], und seine Witwen weinen nicht[11]. (Ps 78,64)16Wenn er ⟨auch⟩ Silber aufschüttet wie Staub und Kleider aufstapelt wie Lehm –17er stapelt sie ⟨zwar⟩ auf, aber der Gerechte bekleidet sich ⟨damit⟩, und das Silber teilt der Schuldlose auf. (Est 8,1; Spr 13,22; Pred 2,26)18Er hat sein Haus gebaut wie die Motte[12] und der Laubhütte gleich, die ein Wächter ⟨sich⟩ macht.19Reich legt er sich hin, und nichts ist ihm genommen[13]. Er schlägt die Augen auf, da ist es nicht mehr. (Hi 20,5; Spr 23,4)20Wie Wasser erreichen ihn jähe Schrecken, des Nachts entführt ihn ein Sturmwind. (Hi 18,11; Ps 83,16)21Der Ostwind hebt ihn empor, dass er dahinfährt, und reißt ihn weg von seiner Stätte. (Hi 21,18)22Er stürzt sich auf ihn[14] ohne Schonung; vor seiner Gewalt will er flüchtend entfliehen. (1Sam 25,29; Ps 11,6)23Man klatscht über ihn in die Hände[15] und pfeift seinetwegen von seiner Stätte aus. (Nah 3,19)
Hiob 27
Bible Kralická
1Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:2Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,3Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,4Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.5Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.6Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.7Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.8Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?9Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?10Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?11Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.12Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?13Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:14Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.15Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.16Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:17Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.18Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.19Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.20Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.21Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.22Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.23Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
1 Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto: 2 „Jakože živ je Bůh, on upírá mi právo, Všemocný naplnil hořkostí mou duši. 3 Ale dokud budu dýchat, dokud Boží dech bude v mých chřípích, 4 mé rty nevysloví podlost a můj jazyk nebude hovořit lstivě. 5 Jsem dalek toho prohlásit vás za spravedlivé, dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám, 6 setrvám ve spravedlnosti a neochabnu, srdce nebude mě hanět za žádný můj den. 7 Můj nepřítel však ať je na tom jako svévolník, a ten, kdo proti mně povstává, jako bídák. 8 Jakou naději na zisk má rouhač, vezme-li mu Bůh život? 9 Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni? 10 Najde blaho ve Všemocném, bude přivolávat Boha v každém čase?
— Jób varuje přátele
11 Chci vás poučit o Boží moci, netajit, jak tomu je s Všemocným. 12 Hle, sami jste to všichni uzřeli, proč se tedy oddáváte přeludům? 13 Toto je před Bohem úděl člověka svévolného, dědictví ukrutníků, jež dostanou od Všemocného: 14 Rozmnoží-li se jejich synové, přijde na ně meč, jejich potomci se nenasytí chlebem; 15 ty, co vyváznou, ty pohřbí smrt, jejich vdovy nebudou je oplakávat. 16 Kdyby někdo nakupil stříbra jak prachu a navršil oděvů jak hlíny, 17 co navrší, to oblékne spravedlivý a stříbro připadne nevinnému. 18 Svůj dům postavil jako mol, jako chatrč, kterou si udělal hlídač. 19 Boháč ulehne a už se nesebere, než rozevře oči, nebude tu. 20 Hrůzy ho dostihnou jako příval vod, vichřice ho zachvátí v noci, 21 odnese ho východní vítr a bude pryč, vichr jej odvane z jeho místa. 22 Tím ho Bůh postihne nelítostně, před jeho rukou bude marně prchat. 23 Budou nad ním tleskat rukama a ušklíbnou se nad místem, kde býval.“
1A Job pokračoval ve své promluvě:2„Při Bohu živém, který mi upřel právo, při Všemohoucím, jenž naplnil mě trpkostí,3přísahám, že dokud je ve mně život, dokud mám v chřípí Boží dýchání,4nevypustím ze rtů žádnou podlost, nebudu mluvit jazykem falešným.5V žádném případě vám nedám za pravdu, své bezúhonnosti se jakživ nezřeknu.6Trvám na své nevině – té se nepustím, po celý život mám čisté svědomí!7Kéž by mí protivníci byli odhaleni jako zlosyni a ti, kdo mě napadají, jako zločinci!8Copak má bezbožný nějakou naději, když ho Bůh zabíjí, obírá o duši?9Copak Bůh vyslyší jeho volání, když na něj přijde soužení?10Copak je Všemohoucí jeho rozkoší? Volá snad k Bohu bez ustání?11Poučil jsem vás o Božím jednání, o Všemohoucím jsem nic netajil.12Vždyť jste to všichni sami viděli – proč tedy mluvíte takové nesmysly:13‚Takový osud dává Bůh ničemům, dědictví, jež Všemohoucí svěřuje tyranům.[1]14I kdyby měl spoustu dětí, všechny čeká meč, chlebem jeho ratolesti nenasytí se.15Pozůstalé po něm pohřbí mor, nebudou oplakáváni od svých vdov.16I kdyby stříbra jak prachu nakupil, i kdyby šatů jak bláta navršil,17spravedlivý oblékne si, co on hromadil, jeho stříbro po něm zdědí nevinný.18Jak pavouk buduje si svůj dům, je ale chatrný jak chýše hlídačů.19Ulehne jako boháč, a je to naposled; když oči otevře, nic mu nezbude.20Hrůzy ho postihnou jako povodeň, uprostřed noci ho vichr odnese.21Východní vítr ho odnese kdovíkam, odvane ho daleko z jeho domova.22Vrhne se na něj beze vší lítosti, právě když bude chtít před ním utéci.23Posměšně zatleská mu svýma rukama, s pískotem vyžene ho z jeho domova.‘“