1„Das Silber hat seinen Fundort, / das Gold eine Stätte, wo man es wäscht.2Eisen holt man aus der Erde, / Kupfer schmilzt man aus Gestein.3Man setzt der Finsternis ein Ende; / bis in die letzten Winkel stößt man vor; / aus tiefem Dunkel holt man das Gestein.4Man teuft[1] einen Schacht von da aus, wo man wohnt. / Und dort, wo kein Wanderer vorüberzieht, / baumeln und schweben sie fern von den Menschen.5Oben auf der Erde sprosst das Getreide, / und unten wird sie wie von Feuer zerwühlt.6Ihre Steine bergen den Saphir, / auch Goldstaub findet sich dort.7Kein Adler kennt diesen Pfad, / kein Habicht hat ihn je erblickt;8nie betrat ihn ein wildes Tier, / kein Löwe ging je dort entlang.9An harten Stein hat man die Hand gelegt, / vom Fuß der Berge aus wühlt man sie um10und treibt Stollen in die Felsen vor. / Kostbares hat das Auge erblickt.11Die Wasseradern hat man eingedämmt. / Verborgenes zieht man ans Licht.12Aber die Weisheit, wo findet man sie? / Wo ist der Ort des Verstandes?13Kein Mensch kennt die Stelle, wo sie ist, / im Land der Lebenden findet man sie nicht.14Die Tiefe sagt: 'Sie ist nicht hier!', / und das Meer: 'Auch nicht bei mir.'15Sie wird mit keinem Geld gekauft / und nicht mit Silber aufgewogen.16Man bezahlt sie nicht mit Ofirgold, / nicht mit kostbarem Onyx und nicht mit Saphir.17Gold und prächtiges Glas haben nicht ihren Wert, / und keiner tauscht sie gegen Goldschmuck ein,18auch Korallen und Kristall kommen gar nicht in Betracht. / Wer Weisheit hat, hat mehr als Perlen.19Der Topas aus Nubien kommt ihr nicht gleich, / und reines Gold wiegt sie nicht auf.20Die Weisheit – wo kommt sie nur her? / Wo ist der Ort des Verstandes?21Dem menschlichen Auge ist sie verborgen, / auch die Vögel erspähen sie nicht.22Selbst Abgrund und Tod müssen bekennen: / 'Wir haben bloß von ihr reden gehört.'23Doch Gott kennt den Weg zu ihr hin, / er weiß, wo sie zu finden ist.24Denn er blickt bis zu den Enden der Erde, / sieht alles auf der ganzen Welt.25Als er dem Wind sein Gewicht gab, / als er das Maß des Wassers bestimmte,26als er das Gesetz des Regens verfügte / und die Bahn für den Donnerstrahl,27da sah er sie und hat sie ermessen, / er setzte sie ein und ergründete sie.28Und den Menschen sagte er: / 'Mich, den Herrn, zu fürchten, ist Weisheit, / und Böses zu meiden, Verstand!'“
Natürlicher Zugang zu den Schätzen der Erde, aber kein Zugang zur Weisheit als nur durch Gottesfurcht
1Ja, für Silber gibt es einen Fundort und eine Stelle für Gold, wo man es auswäscht.2Eisen wird aus dem Erdreich hervorgeholt, und Gestein schmilzt man zu Kupfer.3Man setzt der Finsternis ein Ende und durchforscht bis zur äußersten Grenze das Gestein der Dunkelheit und Finsternis. (Hi 3,5)4Man bricht einen Schacht fern von dem ⟨droben⟩ Wohnenden[1]. Vergessen von dem Fuß⟨, der oben geht,⟩ baumeln sie[2], fern von den Menschen schweben sie.5Die Erde, aus der das Brot hervorkommt, ihr Unteres wird umgewühlt wie vom Feuer. (Ps 104,14)6Ihr Gestein ist die Fundstätte des Saphirs, und Goldstaub ⟨findet sich⟩ darin.7Ein Pfad, den der Raubvogel nicht kennt und den das Auge der Königsweihe nicht erblickt hat –8nie hat das stolze Wild[3] ihn je betreten, der Löwe ist auf ihm nicht geschritten.9Nach dem harten Gestein[4] streckt man seine Hand aus, wühlt die Berge um von Grund auf.10In die Felsen treibt man Stollen[5], und allerlei Kostbares sieht das[6] Auge.11Die Sickerstellen von Wasseradern[7] dämmt man ein[8], und Verborgenes[9] zieht man hervor ans Licht.12Aber die Weisheit, wo kann man sie finden, und wo ist denn die Fundstätte der Einsicht? (Pred 7,24; Kol 2,3; Jak 1,5)13Kein Mensch erkennt ihren Wert[10], und im Land der Lebendigen wird sie nicht gefunden.14Die Tiefe sagt: In mir ist sie nicht! – und das Meer sagt: Nicht bei mir!15Geläutertes ⟨Gold⟩[11] kann für sie nicht gegeben und Silber nicht abgewogen werden als Kaufpreis für sie.16Sie wird nicht aufgewogen mit Gold aus Ofir, mit kostbarem Schoham-Stein[12] oder Saphir.17Gold und Glas sind ihr nicht vergleichbar, keinen Tausch für sie gibt es gegen Gerät aus gediegenem Gold.18Korallen und Bergkristall brauchen gar nicht erwähnt zu werden; und ein Beutel ⟨voller⟩ Weisheit ist mehr ⟨wert⟩ als ⟨ein Beutel voller⟩ Perlen. (Spr 3,13; Spr 20,15)19Nicht vergleichbar mit ihr ist Topas aus Kusch; mit dem reinsten Gold wird sie nicht aufgewogen. (Spr 3,13; Spr 20,15)20Die Weisheit nun, woher kommt sie, und wo denn ist die Fundstätte der Einsicht?21Verhüllt ist sie vor den Augen alles Lebendigen, und vor den Vögeln des Himmels ist sie verborgen.22Der Abgrund[13] und der Tod sagen: ⟨Nur⟩ vom Hörensagen[14] haben wir mit unsern Ohren von ihr gehört.23Gott ist es, der Einsicht hat in ihren Weg, und er kennt ihre Stätte. (Pred 7,24; Kol 2,3; Jak 1,5)24Denn nur er blickt bis zu den Enden der Erde. Unter dem ganzen Himmel schaut er aus, (2Chr 16,9; Ps 113,6)25um dem Wind ein Gewicht zu bestimmen; und das Wasser begrenzte er mit einem Maß. (Hi 38,4; Jes 40,12)26Als er dem Regen eine Ordnung bestimmte und einen Weg der donnernden Gewitterwolke, (Hi 36,27; Hi 37,2; Hi 38,25; Ps 135,7; Jer 14,22)27da sah er sie und verkündigte sie[15], er stellte sie hin[16] und erforschte sie auch. (Spr 8,22)28Und zu dem Menschen sprach er: Siehe, die Furcht des Herrn, sie ist Weisheit, und vom Bösen weichen, ⟨das⟩ ist Einsicht. (5Mo 4,6; Ps 94,10; Ps 111,10; Spr 1,7; Spr 8,13; Spr 16,6)
Hiob 28
Bible Kralická
1Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.2Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.3Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.4Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.5Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.6V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,7K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,8Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.9K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.10Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.11Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.12Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?13Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.14Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.15Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.16Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.17Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.18Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.19Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.20Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?21Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.22Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.23Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.24Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,25Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.26On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.27Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.28Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.
1 Stříbro má své naleziště a zlato místo, kde se čistí, 2 železo se získává z prachu, z rudy se taví měď. 3 Člověk překonává tmu, prozkoumává v říši šeré smrti temný kámen do každého koutku. 4 Proráží šachtu daleko od místa, kde přebývá. Zapomenuti, bez půdy pod nohama, na laně se houpou a kývají, vzdáleni lidem. 5 Země, z níž vzchází chléb, je vespod zpřevracena jakoby ohněm; 6 v jejím kamení je ložisko safírů, jsou v něm i zlatá zrnka. 7 Dravý pták tam nezná stezku, oko luňáka ji nezahlédne, 8 mládě šelmy po ní nešlapalo, lev po ní nevleče kořist. 9 Člověk vztáhl ruku po křemeni, hory zpřevracel až do základů, 10 do skal vytesal štoly, jeho oko spatřilo kdejaký skvost, 11 zamezil prosakování proudících vod, a co se tají v zemi, vynáší na světlo.
— Cestu k moudrosti nenajde
12 Ale moudrost, kde se najde? Kde je místo rozumnosti? 13 Člověk nezná její cenu, v zemi živých se nenajde. 14 Propastná tůň praví: ‚Ve mně není,‘ moře říká: ‚Já ji nemám.‘ 15 Nelze ji získat za lístkové zlato, její hodnota se nevyváží stříbrem, 16 nemůže být zaplacena ofírským zlatem, vzácným karneolem či safírem. 17 Nedá se srovnat se zlatem či se sklem ani směnit za věci z ryzího zlata, 18 natož za korál a křišťál; moudrost má větší cenu než perly. 19 Nedá se srovnat s kúšským topasem, nedá se zaplatit nejčistším zlatem.
— Jen Bůh má k moudrosti přístup
20 Odkud tedy přichází moudrost? Kde je místo rozumnosti? 21 Je utajena před očima všeho živého, zahalena i před nebeským ptactvem. 22 Říše zkázy a smrt říkají: ‚Pouze jsme zaslechly pověst o ní.‘ 23 Jenom Bůh rozumí její cestě, on zná také její místo, 24 neboť on dohlédne až do končin země, vidí vše, co je pod nebem. 25 Když větru udělil prudkost a vody odměrkou změřil, 26 když dešti stanovil cíl a cestu bouřnému mračnu, 27 hned tehdy ji viděl a vyprávěl o ní, učinil ji nepohnutelnou a také ji prozkoumal 28 a řekl člověku: ‚Hle, bát se Panovníka, to je moudrost, vystříhat se zlého, toť rozumnost.‘
1Stříbro má své naleziště, zlato má místo, kde čistí se.2Železo lidé těží ze země a kámen taví v měď.3Vytlačují tmu za nové hranice, pronikají každou krajní mez, po rudě pátrají v černé tmě.4Šachty razí, kam poutník nezavítá, kam ani nezabloudí noha člověka, spouští se na laně, kde není živáčka.5Země na povrchu skýtá chleba, v jejích hlubinách však sálá žár.6Safír se ukrývá v jejích skalách, blyští se tam zlatý prach.7Stezku tam nezná dravý pták, nespatřilo ji oko jestřába.8Nekráčí po ní pyšná šelma, lev nikdy nezavítá tam.9Lidé však na křemen vztahují ruku, hory vyvracejí z kořenů.10Ve skále dokáží razit štolu, očima pátrají po každém klenotu.11Zahradit umějí prosakující vodu, skryté poklady vynášejí ke světlu.12Kde se však moudrost nalézá? A rozumnost kde přebývá?13Člověk netuší, kudy k ní; nenajde ji na zemi mezi živými.14Propast praví: „Ve mně není.“ Moře říká: „Nemám ji.“15Nedá se pořídit za zlato nejčistší, její cenu nelze stříbrem vyvážit.[1]16Nedá se zaplatit zlatem ofirským, vzácným onyxem ani safíry.17Zlato ani křišťál s ní nelze porovnat, nedá se koupit za šperky ze zlata.18Korál či alabastr za zmínku nestojí, cena moudrosti je nad perly.19Nevyrovnají se jí ani africké topasy, nejryzejším zlatem se nedá zaplatit.20Odkud tedy moudrost vyvěrá? A rozumnost kde přebývá?21Skrytá je očím všech živých na zemi i ptákům na nebi je tajemstvím.22Záhuba i Smrt praví: „Samy jsme o ní jen slyšely.“23Jen Bůh rozumí cestě k ní, to on ví, kde se nachází.24On vidí všechny zemské končiny, všechno pod nebem si prohlíží.25Když vítr silou obdařil a vodu mírou odměřil,26když dešti určil cíl a dráhu mrakům bouřkovým,27tehdy ji spatřil a ocenil, prozkoumal ji a potvrdil.28A řekl člověku: „Moudrost je v tom, ctít Hospodina, rozum je v tom, varovat se zla.“[2]