1Hiob erwiderte:2„Wie hilfst du doch der Schwachheit auf / und stehst der Ohnmacht bei!3Wie gut du Dummheit berätst / und großes Wissen offenbarst!4Wessen Weisheit verbreitest du da, / und wessen Geist entströmte dir?“
Ich zeige dir die Größe Gottes
5„Es zittern die Schatten vor Gott, / tief unter dem Wasser und seinen Bewohnern.6Das Grab ist nackt vor ihm, / keine Decke hüllt den Abgrund ein.7Er spannt den Norden aus über der Leere, / hängt die Erde auf über dem Nichts.8Er speichert das Wasser in seine Wolken, / und das Gewölk zerreißt nicht unter dem Gewicht.9Er versperrt den Anblick seines Thrones / und breitet sein Gewölk davor aus.10Er zieht eine Grenze über dem Wasser, / wo Licht mit Finsternis zusammentrifft.11Die Säulen des Himmels[1] wanken, / erstarren, wenn Gott sie bedroht.12Durch seine Kraft erregt er das Meer, / durch seine Einsicht zerschmettert er das Ungetüm.[2]13Der Himmel wird heiter durch seinen Hauch, / seine Hand durchbohrt die flüchtige Schlange.[3]14Das sind nur kleine Fingerzeige von dem, was er tut; / wir vernehmen ja nur ein Wispern von ihm. / Wer könnte denn den Donner seiner Macht verstehen?“
Hiobs Antwort: Anerkenntnis der unfassbaren Majestät Gottes
1Und Hiob antwortete und sagte: (Hi 3,2)2Wie hast du doch dem beigestanden, der keine Kraft hat, hast dem Arm geholfen[1], der nicht stark ist!3Wie hast du den beraten, der keine Weisheit hat, und Gelingen in Fülle offenbart! (Hi 12,2)4Wem hast du ⟨denn deine⟩ Worte mitgeteilt[2], und wessen Geist ist von dir ausgegangen?5⟨Vor Gott⟩ beben die Schatten unter dem Wasser und seinen Bewohnern.6Nackt ⟨liegt⟩ der Scheol vor ihm, und keine Hülle hat der Abgrund[3]. (Spr 15,11)7Er spannt den Norden[4] aus über der Leere, hängt die Erde auf über dem Nichts. (Hi 9,8; Ps 89,13; Jes 40,21)8In seine Wolken bindet er das Wasser ein, dass unter ihm das Gewölk nicht reißt. (1Mo 1,6; Hi 37,11; Spr 8,28; Spr 30,4)9Er versperrt den Anblick ⟨seines⟩ Thrones[5], indem er sein Gewölk darüber ausbreitet. (Ps 97,2)10Eine Schranke[6] hat er als Kreis über der Fläche des Wassers gezogen bis zum äußersten Ende von Licht und Finsternis[7]. (Hi 38,10)11Die Säulen des Himmels wanken und erstarren vor seinem Drohen. (2Sam 22,8; Nah 1,5)12Durch seine Kraft hat er das Meer erregt und durch seine Einsicht Rahab[8] zerschmettert. (Hi 9,13; Jes 51,15; Jer 31,35; Lk 21,25)13Durch seinen Hauch wird der Himmel heiter, seine Hand hat die schnelle Schlange durchbohrt. (Jes 27,1)14Siehe, das sind die Säume seiner Wege; und wie wenig[9] hören wir von ihm! Doch den Donner seiner Machttaten[10], wer versteht ihn? (Hi 11,7; Hi 37,5; Pred 11,5)
Hiob 26
Bible Kralická
1A odpovídaje Job, řekl:2Komu jsi napomohl? Tomu-li, kterýž nemá síly? Toho-lis retoval, kterýž jest bez moci?3Komu jsi rady udělil? Nemoudrému-li? Hned jsi základu dostatečně poučil?4Komužs ty řeči zvěstoval? A čí duch vyšel z tebe?5Však i mrtvé věci pod vodami a obyvateli jejich sformovány bývají.6Odkryta jest propast před ním, i zahynutí není zakryto.7Ontě roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem, zavěsil zemi na ničemž.8Zavazuje vody v oblacích svých, aniž se trhá oblak pod nimi.9On sám zdržuje stále trůn svůj, a roztahuje na něm oblaky své.10Cíl vyměřil rozlévání se vodám, až do skonání světla a tmy.11Sloupové nebeští třesou se a pohybují od žehrání jeho.12Mocí svou rozdělil moře, a rozumností svou dutí jeho.13Duchem svým nebesa ozdobil, a ruka jeho sformovala hada dlouhého.14Aj, toť jsou jen částky cest jeho, a jak nestižitelné jest i to maličko, což jsme slyšeli o něm. Hřímání pak moci jeho kdo srozumí?
TŘETÍ ODPOVĚĎ JÓBOVA BILDADOVI - — Divy Božího stvoření
1 Jób na to odpověděl: 2 „Jak pomůžeš tomu, komu chybí síla? Jak zachráníš vysílené rámě? 3 Jak poradíš tam, kde chybí moudrost? Jak seznámíš s tím, co skýtá hojnou pomoc? 4 Komu povídáš ta slova? Čí to dech vychází z tebe? 5 Stíny zemřelých se úzkostně chvějí, i vody dole a co v nich přebývá. 6 Podsvětí je před ním obnaženo, říše zkázy nepřikryta. 7 On roztáhl sever nad pustotou, nad nicotou zavěsil zemi, 8 vody zabaluje do oblaků, mračno pod nimi se neprotrhne; 9 svůj trůn zahaluje, rozprostírá nad ním oblak. 10 Na vodní hladině vykroužil obzor, kde končí světlo i tma. 11 Sloupy nebes se chvějí a trnou, když okřikne vody ; 12 svou mocí vzdouvá moře, svou rozumností Netvora zdolal. 13 Jeho duch dal nebesům velkolepost, jeho ruka proklála útočného hada. 14 Hle, to je jen část jeho cest; zaslechli jsme o něm pouhý šelest, kdo může porozumět hřímání jeho bohatýrské síly?“
1Job na to řekl:2„Jak pěkně umíš slabému pomoci! Jak jsi bezmocného přímo zachránil!3Jakou radu jsi bláhovému udělil! Jak hluboké pochopení jsi tu projevil!4Komu chceš tyhle řeči vykládat? Jaký duch to z tebe promlouvá?5Mrtví se před Bohem chvějí v hlubinách, pod vodou s těmi, kdo prodlévají tam.6Před ním je nahé samo záhrobí, neskryje se před ním říše záhuby.7On prostírá sever nad prázdnem, zavěšuje zemi na ničem.8On váže vody do oblak, mračno pod nimi se však netrhá.9On zahaluje úplněk, mrakem ho přikrývá jako závojem.10Vykroužil obzor nad vodní hladinou, tam, kde je hranice světla s temnotou.11Nebeské pilíře třesou se, děsí se při jeho pohrůžce.12On svojí mocí moře utišil, netvora rozdrtil svou moudrostí.13Nebe svým dechem rozjasnil, slizkého hada svou rukou poranil.14A to jsou z jeho cest pouhé okraje, jen slabý šepot o něm slyšíme – burácení jeho moci kdo by rozuměl?“