Mark 7 | English Standard Version

English Standard Version

Traditions and Commandments

1 Now when the Pharisees gathered to him, with some of the scribes who had come from Jerusalem, (Mt 15:1; Mr 3:22) 2 they saw that some of his disciples ate with hands that were defiled, that is, unwashed. (Ac 10:14; Ro 14:14) 3 (For the Pharisees and all the Jews do not eat unless they wash their hands properly,^[1] holding to the tradition of the elders, (Ga 1:14; Col 2:8; Heb 11:2) 4 and when they come from the marketplace, they do not eat unless they wash.^[2] And there are many other traditions that they observe, such as the washing of cups and pots and copper vessels and dining couches.^[3]) (Mt 23:25; Lu 11:39; Joh 2:6; Heb 9:10)

Mt 23:25Lu 11:39Joh 2:6Heb 9:10

5 And the Pharisees and the scribes asked him, “Why do your disciples not walk according to the tradition of the elders, but eat with defiled hands?” (Mr 7:2; Mr 7:3; Lu 11:38) 6 And he said to them, “Well did Isaiah prophesy of you hypocrites, as it is written, “‘This people honors me with their lips, but their heart is far from me; (Isa 29:13; Eze 33:31; Mt 23:13) 7 in vain do they worship me, teaching as doctrines the commandments of men.’ (Col 2:22; Tit 1:14) 8 You leave the commandment of God and hold to the tradition of men.” 9 And he said to them, “You have a fine way of rejecting the commandment of God in order to establish your tradition! (Lu 7:30; Ga 2:21; Heb 10:28) 10 For Moses said, ‘Honor your father and your mother’; and, ‘Whoever reviles father or mother must surely die.’ (Ex 20:12; Ex 21:17) 11 But you say, ‘If a man tells his father or his mother, “Whatever you would have gained from me is Corban”’ (that is, given to God)^[4]— 12 then you no longer permit him to do anything for his father or mother, 13 thus making void the word of God by your tradition that you have handed down. And many such things you do.” (Ro 2:23; Ga 3:17)

What Defiles a Person

14 And he called the people to him again and said to them, “Hear me, all of you, and understand: (Mt 13:51) 15 There is nothing outside a person that by going into him can defile him, but the things that come out of a person are what defile him.”^[5] (Ac 10:14) 17 And when he had entered the house and left the people, his disciples asked him about the parable. (Mt 13:36; Mt 15:15; Mr 9:28) 18 And he said to them, “Then are you also without understanding? Do you not see that whatever goes into a person from outside cannot defile him, (Mr 8:17) 19 since it enters not his heart but his stomach, and is expelled?”^[6] (Thus he declared all foods clean.) (Lu 11:41; Ac 10:15; Ac 11:9; 1Co 6:13)

Lu 11:41Ac 10:15Ac 11:91Co 6:13

20 And he said, “What comes out of a person is what defiles him. (Mt 12:34; Jas 3:6) 21 For from within, out of the heart of man, come evil thoughts, sexual immorality, theft, murder, adultery, (Ex 20:13; Ex 20:17; Mt 5:22; Mt 5:28)

Ex 20:13Ex 20:17Mt 5:22Mt 5:28

22 coveting, wickedness, deceit, sensuality, envy, slander, pride, foolishness. (Mt 6:23; Lu 1:51; 2Co 12:21; Ga 5:19; Eph 4:19; Eph 4:31; Eph 5:17; Col 3:8; 1Ti 6:4; 2Pe 2:7; Jud 1:4)

Mt 6:23Lu 1:512Co 12:21Ga 5:19Eph 4:19Eph 4:31Eph 5:17Col 3:81Ti 6:42Pe 2:7Jud 1:4

23 All these evil things come from within, and they defile a person.” (1Co 6:9)

The Syrophoenician Woman’s Faith

24 And from there he arose and went away to the region of Tyre and Sidon.^[7] And he entered a house and did not want anyone to know, yet he could not be hidden. 25 But immediately a woman whose little daughter had an unclean spirit heard of him and came and fell down at his feet. 26 Now the woman was a Gentile, a Syrophoenician by birth. And she begged him to cast the demon out of her daughter. (Joh 12:20; Ac 21:2; 1Co 12:13) 27 And he said to her, “Let the children be fed first, for it is not right to take the children’s bread and throw it to the dogs.” (Mt 7:6; Ac 3:26; Ro 1:16) 28 But she answered him, “Yes, Lord; yet even the dogs under the table eat the children’s crumbs.” (Lu 16:21) 29 And he said to her, “For this statement you may go your way; the demon has left your daughter.” (Joh 4:50) 30 And she went home and found the child lying in bed and the demon gone.

Jesus Heals a Deaf Man

31 Then he returned from the region of Tyre and went through Sidon to the Sea of Galilee, in the region of the Decapolis. (Mt 4:18; Mt 4:25; Mt 15:29; Mr 5:20; Joh 6:1)

Mt 4:18Mt 4:25Mt 15:29Mr 5:20Joh 6:1

32 And they brought to him a man who was deaf and had a speech impediment, and they begged him to lay his hand on him. (Isa 35:5; Mr 5:23) 33 And taking him aside from the crowd privately, he put his fingers into his ears, and after spitting touched his tongue. (Mr 8:23) 34 And looking up to heaven, he sighed and said to him, “Ephphatha,” that is, “Be opened.” (Mr 6:41; Mr 8:12; Joh 11:33) 35 And his ears were opened, his tongue was released, and he spoke plainly. (Mr 7:32) 36 And Jesus^[8] charged them to tell no one. But the more he charged them, the more zealously they proclaimed it. (Mt 8:4; Mt 9:31; Mr 1:45; Mr 9:9)

Mt 8:4Mt 9:31Mr 1:45Mr 9:9

37 And they were astonished beyond measure, saying, “He has done all things well. He even makes the deaf hear and the mute speak.” (Mr 10:26)

Bible Kralická

1 I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma. 2 A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to. 3 Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších. 4 A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů. 5 Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb? 6 On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne. 7 Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská. 8 Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte. 9 I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali. 10 Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře. 11 Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje, 12 A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své, 13 Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte. 14 I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte. 15 Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka. 16 Má-li kdo uši k slyšení, slyš. 17 A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství. 18 I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti? 19 Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy. 20 Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka. 21 Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy, 22 Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství. 23 Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka. 24 A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti. 25 Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho. 26 (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery. 27 Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům. 28 A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů. 29 I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery. 30 I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo. 31 Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst. 32 I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil. 33 A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho. 34 A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se. 35 A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě. 36 I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali. 37 A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.