Mark 12 | English Standard Version

English Standard Version

The Parable of the Tenants

1 And he began to speak to them in parables. “A man planted a vineyard and put a fence around it and dug a pit for the winepress and built a tower, and leased it to tenants and went into another country. (Ps 80:8; So 8:11; Isa 5:1; Isa 5:2; Mt 21:28; Mt 21:33; Mt 25:14; Mr 13:34; Lu 20:9)

Ps 80:8So 8:11Isa 5:1Isa 5:2Mt 21:28Mt 21:33Mt 25:14Mr 13:34Lu 20:9

2 When the season came, he sent a servant^[1] to the tenants to get from them some of the fruit of the vineyard. 3 And they took him and beat him and sent him away empty-handed. (2Ch 24:19; 2Ch 36:15; Ne 9:26; Jer 37:15; Jer 38:6; Mt 5:12; Mt 22:6; Mt 23:34; Mt 23:37; Ac 7:52; 2Co 11:24; 1Th 2:15; Heb 11:36)

2Ch 24:192Ch 36:15Ne 9:26Jer 37:15Jer 38:6Mt 5:12Mt 22:6Mt 23:34Mt 23:37Ac 7:522Co 11:241Th 2:15Heb 11:36

4 Again he sent to them another servant, and they struck him on the head and treated him shamefully. (Mt 22:4; Mr 12:3; Ac 5:41; Ac 14:19)

Mt 22:4Mr 12:3Ac 5:41Ac 14:19

5 And he sent another, and him they killed. And so with many others: some they beat, and some they killed. (Mr 12:3) 6 He had still one other, a beloved son. Finally he sent him to them, saying, ‘They will respect my son.’ (Mt 3:17; Heb 1:1) 7 But those tenants said to one another, ‘This is the heir. Come, let us kill him, and the inheritance will be ours.’ (1Ki 21:19; Joh 1:11; Ro 8:17; Heb 1:2)

1Ki 21:19Joh 1:11Ro 8:17Heb 1:2

8 And they took him and killed him and threw him out of the vineyard. (Heb 13:12) 9 What will the owner of the vineyard do? He will come and destroy the tenants and give the vineyard to others. (Mt 8:11; Mt 21:43; Mt 24:50; Mt 25:19; Lu 19:27; Ac 13:46; Ac 18:6; Ac 28:28)

Mt 8:11Mt 21:43Mt 24:50Mt 25:19Lu 19:27Ac 13:46Ac 18:6Ac 28:28

10 Have you not read this Scripture: “‘The stone that the builders rejected has become the cornerstone;^[2] (Ps 118:22; Mt 21:16; Lu 4:21; Ac 4:11; Ac 8:35; 1Pe 2:7)

Ps 118:22Mt 21:16Lu 4:21Ac 4:11Ac 8:351Pe 2:7

11 this was the Lord’s doing, and it is marvelous in our eyes’?” 12 And they were seeking to arrest him but feared the people, for they perceived that he had told the parable against them. So they left him and went away. (Mt 22:22; Mt 26:4; Mr 11:18; Mr 11:32; Lu 19:47; Joh 7:25; Joh 7:30; Joh 7:44)

Mt 22:22Mt 26:4Mr 11:18Mr 11:32Lu 19:47Joh 7:25Joh 7:30Joh 7:44

Paying Taxes to Caesar

13 And they sent to him some of the Pharisees and some of the Herodians, to trap him in his talk. (Mt 22:15; Mr 3:6; Mr 8:15; Lu 11:54; Lu 20:20)

Mt 22:15Mr 3:6Mr 8:15Lu 11:54Lu 20:20

14 And they came and said to him, “Teacher, we know that you are true and do not care about anyone’s opinion. For you are not swayed by appearances,^[3] but truly teach the way of God. Is it lawful to pay taxes to Caesar, or not? Should we pay them, or should we not?” (Mt 17:25; Lu 2:1; Lu 3:1; Joh 3:2; Ac 10:34; Ac 13:10; Ac 18:25)

Mt 17:25Lu 2:1Lu 3:1Joh 3:2Ac 10:34Ac 13:10Ac 18:25

15 But, knowing their hypocrisy, he said to them, “Why put me to the test? Bring me a denarius^[4] and let me look at it.” (Mt 18:28; Mt 23:28; Lu 12:1; Joh 8:6)

Mt 18:28Mt 23:28Lu 12:1Joh 8:6

16 And they brought one. And he said to them, “Whose likeness and inscription is this?” They said to him, “Caesar’s.” 17 Jesus said to them, “Render to Caesar the things that are Caesar’s, and to God the things that are God’s.” And they marveled at him. (Ro 13:7)

The Sadducees Ask About the Resurrection

18 And Sadducees came to him, who say that there is no resurrection. And they asked him a question, saying, (Mt 3:7; Mt 16:1; Mt 22:34; Ac 4:1; Ac 4:2; Ac 5:17; Ac 23:6; Ac 23:8)

Mt 3:7Mt 16:1Mt 22:34Ac 4:1Ac 4:2Ac 5:17Ac 23:6Ac 23:8

19 “Teacher, Moses wrote for us that if a man’s brother dies and leaves a wife, but leaves no child, the man^[5] must take the widow and raise up offspring for his brother. (De 25:5) 20 There were seven brothers; the first took a wife, and when he died left no offspring. 21 And the second took her, and died, leaving no offspring. And the third likewise. 22 And the seven left no offspring. Last of all the woman also died. 23 In the resurrection, when they rise again, whose wife will she be? For the seven had her as wife.” 24 Jesus said to them, “Is this not the reason you are wrong, because you know neither the Scriptures nor the power of God? (Joh 20:9; 1Co 6:14) 25 For when they rise from the dead, they neither marry nor are given in marriage, but are like angels in heaven. (Mt 24:38; Lu 17:27) 26 And as for the dead being raised, have you not read in the book of Moses, in the passage about the bush, how God spoke to him, saying, ‘I am the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob’? (Ex 3:1; Ex 3:6; Ex 3:17; Mt 21:16; Lu 3:4; Lu 20:42; Ac 1:20; Ac 7:32; Ac 7:42)

Ex 3:1Ex 3:6Ex 3:17Mt 21:16Lu 3:4Lu 20:42Ac 1:20Ac 7:32Ac 7:42

27 He is not God of the dead, but of the living. You are quite wrong.”

The Great Commandment

28 And one of the scribes came up and heard them disputing with one another, and seeing that he answered them well, asked him, “Which commandment is the most important of all?” (Mt 22:34; Mt 22:46; Lu 10:25) 29 Jesus answered, “The most important is, ‘Hear, O Israel: The Lord our God, the Lord is one. (De 6:4; Mt 19:17; Mt 23:9; Lu 10:27; Ro 3:30; 1Co 8:4; 1Co 8:6; Ga 3:20; Eph 4:6; 1Ti 1:17; 1Ti 2:5; Jas 2:19; Jas 4:12; Jud 1:25)

De 6:4Mt 19:17Mt 23:9Lu 10:27Ro 3:301Co 8:41Co 8:6Ga 3:20Eph 4:61Ti 1:171Ti 2:5Jas 2:19Jas 4:12Jud 1:25

30 And you shall love the Lord your God with all your heart and with all your soul and with all your mind and with all your strength.’ 31 The second is this: ‘You shall love your neighbor as yourself.’ There is no other commandment greater than these.” (Le 19:18; Mt 19:19; Mt 23:23; 1Jo 4:21)

Le 19:18Mt 19:19Mt 23:231Jo 4:21

32 And the scribe said to him, “You are right, Teacher. You have truly said that he is one, and there is no other besides him. (De 4:35; Mr 12:29) 33 And to love him with all the heart and with all the understanding and with all the strength, and to love one’s neighbor as oneself, is much more than all whole burnt offerings and sacrifices.” (De 4:6; 1Sa 15:22; Ps 40:6; Ho 6:6; Mic 6:6; Mt 9:13; Mt 12:7; Lu 2:47; Col 1:9; Col 2:2; Heb 10:6; Heb 10:8)

De 4:61Sa 15:22Ps 40:6Ho 6:6Mic 6:6Mt 9:13Mt 12:7Lu 2:47Col 1:9Col 2:2Heb 10:6Heb 10:8

34 And when Jesus saw that he answered wisely, he said to him, “You are not far from the kingdom of God.” And after that no one dared to ask him any more questions. (Lu 20:40)

Whose Son Is the Christ?

35 And as Jesus taught in the temple, he said, “How can the scribes say that the Christ is the son of David? (Mt 1:1; Mt 1:17; Mt 22:41; Mt 26:55; Lu 20:41)

Mt 1:1Mt 1:17Mt 22:41Mt 26:55Lu 20:41

36 David himself, in the Holy Spirit, declared, “‘The Lord said to my Lord, “Sit at my right hand, until I put your enemies under your feet.”’ (Ps 110:1; Lu 10:21; Ac 2:34; Ac 7:49; 1Co 12:3; 1Co 15:25; Heb 1:13; Heb 10:13)

Ps 110:1Lu 10:21Ac 2:34Ac 7:491Co 12:31Co 15:25Heb 1:13Heb 10:13

37 David himself calls him Lord. So how is he his son?” And the great throng heard him gladly. (Mr 6:20; Ro 1:3)

Beware of the Scribes

38 And in his teaching he said, “Beware of the scribes, who like to walk around in long robes and like greetings in the marketplaces (Mt 23:1; Mt 23:5; Lu 11:43; Lu 20:45)

Mt 23:1Mt 23:5Lu 11:43Lu 20:45

39 and have the best seats in the synagogues and the places of honor at feasts, (Lu 14:7) 40 who devour widows’ houses and for a pretense make long prayers. They will receive the greater condemnation.” (Mt 6:5; Mt 6:7; Lu 11:39; Lu 16:14)

Mt 6:5Mt 6:7Lu 11:39Lu 16:14

The Widow’s Offering

41 And he sat down opposite the treasury and watched the people putting money into the offering box. Many rich people put in large sums. (2Ki 12:9; Mt 27:6; Lu 21:1; Joh 8:20)

2Ki 12:9Mt 27:6Lu 21:1Joh 8:20

42 And a poor widow came and put in two small copper coins, which make a penny.^[6] (Lu 12:59) 43 And he called his disciples to him and said to them, “Truly, I say to you, this poor widow has put in more than all those who are contributing to the offering box. (2Co 8:2; 2Co 8:12) 44 For they all contributed out of their abundance, but she out of her poverty has put in everything she had, all she had to live on.” (Lu 8:43; Php 4:11)

Bible Kralická

1 Tedy počal jim mluviti v podobenstvích: Vinici štípil jeden člověk, a opletl ji plotem, a vkopal pres, a ustavěl věži, a najal ji vinařům, i odšel na cestu. 2 A v čas užitků poslal k vinařům služebníka, aby od vinařů vzal ovoce z vinice. 3 Oni pak javše jej, zmrskali ho a odeslali prázdného. 4 I poslal k nim zase jiného služebníka. I toho též kamenovavše, ranili v hlavu a odeslali zohaveného. 5 I poslal opět jiného. I toho zabili, a mnoho jiných, z nichž některé zmrskali a jiné zmordovali. 6 Ještě pak maje jediného syna nejmilejšího, i toho poslal k nim naposledy, řka: Ostýchati se budou syna mého. 7 Ale vinaři řekli jedni k druhým: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, a budeť naše dědictví. 8 Tedy javše jej, zabili ho a vyvrhli ven z vinice. 9 Což tedy učiní pán vinice? Přijde, a zatratí vinaře ty, a dá vinici jiným. 10 Zdaliž jste písma toho nečtli? Kámen, kterýž zavrhli dělníci, ten učiněn jest hlavou úhlovou. 11 Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima. 12 I hledali ho jíti, ale báli se zástupu; nebo poznali, že podobenství to proti nim pověděl. A nechavše ho, odešli pryč. 13 Potom poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby jej polapili v řeči. 14 Kteřížto přišedše, řekli jemu: Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou, ale v pravdě cestě Boží učíš. Sluší-li daň dávati císaři, čili nic? Dáme-liž, čili nedáme? 15 On pak znaje pokrytství jejich, řekl jim: Co mne pokoušíte? Přineste mi peníz, ať pohledím. 16 A oni podali mu. Tedy řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis? A oni řekli mu: Císařův. 17 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Dávejtež tedy, což jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. I podivili se tomu. 18 Potom přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, řkouce: 19 Mistře, Mojžíš nám napsal: Kdyby čí bratr umřel, a ostavil po sobě manželku, a synů by neměl, aby bratr jeho pojal manželku jeho a vzbudil símě bratru svému. 20 I bylo sedm bratrů. A první pojav ženu, umřel, neostaviv semene. 21 A druhý pojav ji, také umřel, a aniž ten ostavil semene. A třetí tolikéž. 22 A tak ji pojalo všech sedm, a nezůstavili po sobě semene. Nejposléze pak po všech umřela i žena. 23 Protož při vzkříšení, když z mrtvých vstanou, čí z těch bude manželka? Neb jich sedm mělo ji za manželku. 24 A odpovídaje Ježíš, řekl jim: Zdaliž ne proto bloudíte, že neznáte Písem ani moci Boží? 25 Nebo když vstanou z mrtvých, nebudou se ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé nebeští. 26 O mrtvých pak, že mají vstáti, zdaliž jste nečtli v knihách Mojžíšových, kterak ve kři promluvil k němu Bůh, řka: Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův? 27 Neníť Bůh mrtvých, ale Bůh živých. Protož vy velmi bloudíte. 28 Tedy přistoupil k němu jeden z zákoníků, slyšev je hádající se, a vida, že jim dobře odpověděl, otázal se ho, které by bylo přikázání první ze všech. 29 A Ježíš odpověděl jemu, že první ze všech přikázání jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest. 30 Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázání. 31 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázání jiného nad tato není. 32 I řekl jemu ten zákoník: Mistře, dobře jsi vpravdě pověděl. Nebo jeden jest Bůh, a není jiného kromě něho; 33 A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého, toť jest větší nade všecky zápalné i vítězné oběti. 34 A viděv Ježíš, že by moudře odpověděl, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více neodvážil se ho o nic tázati. 35 I odpovídaje Ježíš, řekl, uče v chrámě: Kterak praví zákoníci, že Kristus jest syn Davidův? 36 Nebo David praví v Duchu svatém: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, ažť i položím nepřátely tvé podnože noh tvých. 37 Poněvadž sám David nazývá jej Pánem, kterakž syn jeho jest? A mnohý zástup rád ho poslouchal. 38 I mluvil jim v učení svém: Varujte se zákoníků, kteříž rádi v krásném rouše chodí, a chtějí pozdravováni býti na trhu, 39 A na předních stolicích seděti v školách, a přední místa míti na večeřech, 40 Kteřížto zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhých modliteb. Tiť vezmou soud těžší. 41 A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho. 42 A přišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty, jenž jest čtvrtá částka peníze tehdejšího. 43 I svolav učedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všickni, kteříž metali do pokladnice. 44 Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své chudoby, všecko, což měla, uvrhla, všecku živnost svou.