Psalm 31

Elberfelder Bibel

1 Dem Chorleiter. Ein Psalm. Von David. 2 Bei dir, HERR, habe ich mich geborgen; lass mich niemals zuschanden werden; rette mich in deiner Gerechtigkeit! (Ps 7,2; Ps 25,2; Ps 71,2) 3 Neige zu mir dein Ohr, eilends rette mich! Werde mir zum Fels der Zuflucht^[1], zum unzugänglichen Haus^[2], mich zu retten! (Ps 71,3; Ps 102,3; Ps 116,2) 4 Denn mein Fels und meine Burg bist du; und um deines Namens willen führe mich und leite mich! (Ps 18,3; Ps 23,3) 5 Ziehe mich aus dem Netz, das sie mir heimlich gelegt haben; denn du bist mein Schutz^[3]. 6 In deine Hand befehle ich meinen Geist. Du hast mich erlöst, HERR, du Gott der Treue! (Lk 23,46; Apg 7,59) 7 Ich hasse^[4] die, die sich an nichtige Götzen^[5] halten, doch ich, ich vertraue auf den HERRN. 8 Ich will jauchzen und mich freuen über deine Gnade, dass du mein Elend angesehen, die Bedrängnisse meiner Seele erkannt hast^[6] (5Mo 26,7; Ps 10,14) 9 und du hast mich nicht überliefert in die Hand des Feindes, ⟨sondern⟩ du hast meine Füße auf weiten Raum gestellt. (Ps 18,20) 10 Sei mir gnädig, HERR, denn ich bin bedrückt; vor Gram verfällt mein Auge, meine Seele und mein Leib. (Ps 6,8; Ps 27,7) 11 Denn in Kummer schwindet mein Leben dahin und meine Jahre in Seufzen; meine Kraft wankt durch meine Schuld^[7], und es verfallen meine Gebeine. 12 Vor allen meinen Bedrängern bin ich zum Hohn geworden, auch meinen Nachbarn gar sehr, und zum Schrecken meinen Bekannten; die mich auf der Straße sehen, fliehen vor mir. (Hi 19,13; Ps 38,12; Ps 89,52) 13 In Vergessenheit bin ich geraten, aus dem Herzen fort wie ein Toter, bin wie ein missratenes^[8] Gefäß. 14 Denn ich habe das Gerede von vielen gehört, Schrecken ringsum; indem sie sich miteinander gegen mich zusammentun, sinnen sie darauf, mir das Leben zu nehmen. (Jer 20,10; Mt 26,3) 15 Ich aber, ich habe auf dich vertraut, HERR; ich sagte: Du bist mein Gott! (Ps 25,2; Ps 91,2; Ps 140,7) 16 In deiner Hand sind meine Zeiten; rette mich aus der Hand meiner Feinde und vor meinen Verfolgern! (Ps 3,8) 17 Lass dein Angesicht leuchten über deinem Knecht, rette mich in deiner Gnade! (Ps 4,7; Ps 80,4) 18 HERR, lass mich nicht zuschanden werden, denn ich habe dich angerufen; mögen zuschanden werden die Gottlosen, verstummen zum Scheol! (Ps 25,3) 19 Lass verstummen die Lügenlippen, die in Hochmut und Verachtung Freches reden gegen den Gerechten! (Ps 12,5; Ps 63,12; Lk 20,26) 20 Wie groß ist deine Güte, die du bereithältst denen, die dich fürchten, die du denen erweist, die sich bei dir bergen vor den Menschenkindern. (Ps 2,12; Ps 36,6; Ps 57,11; Ps 103,8; Ps 119,124)

Ps 2,12Ps 36,6Ps 57,11Ps 103,8Ps 119,124

21 Du verbirgst sie im Schutz deines Angesichts vor den Verschwörungen^[9] der Menschen; du birgst sie in einer Hütte vor dem Gezänk der Zungen. (Ps 27,5) 22 Gepriesen sei der HERR, denn wunderbar hat er seine Gnade an mir erwiesen in einer befestigten Stadt^[10]. (Ps 17,7; Ps 66,20) 23 Ich zwar sagte in meiner Bestürzung: »Ich bin abgeschnitten^[11], fort von deinen Augen.« Doch du hast die Stimme meines Flehens gehört, als ich zu dir schrie. 24 Liebt den HERRN, alle seine Getreuen! Die Treuen behütet der HERR, doch er vergilt reichlich dem, der anmaßend handelt. (5Mo 6,5) 25 Seid stark, und euer Herz fasse Mut, alle, die ihr auf den HERRN harrt! (Ps 27,14)

Bible, překlad 21. století

von Biblion

I.

1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. 2 Spoléhám na tebe, Hospodine, kéž nejsem nikdy zahanben, pro svoji spravedlnost zachraň mě! 3 Nakloň mi prosím ucho své, pospěš mi na pomoc, buď mojí skálou mohutnou, opevněnou tvrzí, mou záchranou! 4 Jsi přece má skála a má tvrz, pro své jméno mě veď a provázej. 5 Vyveď mě z pasti, kterou mi nastražili, vždyť jsi mou posilou! 6 Do tvých rukou svěřuji svého ducha, Hospodine, věrný Bože, vykup mě! 7 Nesnesu ctitele marných nicotností, mou nadějí je Hospodin. 8 Jásat a radovat se budu z tvé lásky, že jsi pohlédl na mé trápení, žes poznal mou duši uprostřed úzkosti.

II.

9 Nevydáš mě napospas mému nepříteli, svobodu daruješ nohám mým! 10 Smiluj se, Hospodine, je mi tak úzko, zármutkem oči hasnou mi, rovněž má duše, mé útroby! 11 Můj život stravuje trápení, má léta samé sténání, má síla slábne strádáním,^[1] mé údy ochably. 12 Všem svým protivníkům jsem pro zábavu, pro své sousedy jsem pohromou, i svým přátelům jsem za příšeru, ti, kdo mě potkají, prchají přede mnou! 13 Padl jsem v zapomnění tak jako mrtvý, rozbitému hrnci se podobám. 14 Od tolika lidí slyším pomluvy – hrůza ze všech stran! Už se proti mně spolu domlouvají, chtějí mě zbavit života! 15 Já ale, Hospodine, doufám v tebe, o tobě říkám: „Můj Bůh jsi ty!“ 16 Můj osud v ruce máš, vysvoboď mě z ruky nepřátel, kteří mě stíhají! 17 Rozjasni svou tvář nad svým služebníkem, pro svoji lásku zachraň mě! 18 Ať nejsem zahanben, Hospodine, když k tobě zní mé volání! Ať jsou však zahanbeni oni darebáci, do hrobu ať klesnou v mlčení!

III.

19 Ať už oněmí ty lživé rty – o nevinném mluví tak tvrdě, pyšně a potupně! 20 Jak veliká je tvá dobrota, kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí! Dokázals ji těm, kdo v tebe doufají, všem lidem na odiv! 21 Skrýváš je v úkrytu svojí tváře před lidskou hrubostí, chováš je v bezpečí svého stanu před hádavými jazyky. 22 Požehnán buď Hospodin – svou úžasnou lásku ke mně projevil, když jsem byl ve městě obklíčen. 23 Tehdy jsem řekl ve svém rozrušení: „Od očí tvých jsem zavržen!“ Ty jsi však vyslyšel moje prosby, když k tobě volal jsem. 24 Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné ochrání! Bohatě ale odplatí těm, kdo se pyšně chovají. 25 Buďte silní a v srdci stateční, všichni, jichž nadějí je Hospodin!