Přísloví 14 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

1 Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří. 2 Kdo se bojí Hospodina, chodí přímo, kdežto kdo jím pohrdá, chodí cestou neupřímnosti. 3 Z úst pošetilce vyrůstá povýšenost, kdežto moudré jejich rty střeží. 4 Kde není skot, je čistý žlab, kdežto hojná úroda bývá, kde jsou silní býci. 5 Spolehlivý svědek nelže, kdežto křivý svědek šíří lži. 6 Posměvač hledá moudrost, ale marně, kdežto rozumný má poznání usnadněné. 7 Jdi z cesty muži hloupému, neboť na jeho rtech poznání nenalezneš. 8 Moudrost chytrého je v tom, že rozumí své cestě, kdežto pošetilost hlupáků je v záludnosti. 9 Oběť za vinu je pošetilcům směšná, kdežto u přímých nalézá zalíbení. 10 Jen srdce zná hořkost vlastní duše, ani do jeho radosti se nikdo cizí nemůže vmísit. 11 Dům svévolníků bude vyhlazen, kdežto stánek přímých bude vzkvétat. 12 Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. 13 Také při smíchu bolívá srdce a na konci radosti bývá žal. 14 Odpadlík se sytí svými cestami, kdežto člověk dobrý tím, co je mu dáno. 15 Prostoduchý kdečemu důvěřuje, kdežto chytrý promýšlí své kroky. 16 Moudrý se bojí a odvrací se od zlého, kdežto hlupák se vypíná a cítí se v bezpečí. 17 Nedočkavý se dopouští pošetilosti a pletichář je nenáviděn. 18 Prostoduší dědí pošetilost, kdežto chytří jsou korunováni poznáním. 19 Zlí se skloní před dobrými a svévolníci u bran spravedlivého. 20 Chudého nemá rád ani jeho druh, kdežto mnoho je těch, kdo milují bohatého. 21 Kdo pohrdá svým druhem, hřeší, kdežto blaze tomu, kdo se slitovává nad utištěnými. 22 Což nebloudí ti, kdo osnují zlé věci? Kdežto milosrdenství a věrnost provází ty, kdo chystají dobro. 23 Každé trápení je k užitku, ale pouhé mluvení vede k nedostatku. 24 Korunou moudrých je jejich bohatství, ale pošetilost hlupáků zůstává pošetilostí. 25 Pravdivý svědek druhé vysvobodí, kdežto lstivý šíří lži. 26 V bázni před Hospodinem má člověk pevné bezpečí a útočiště pro své syny. 27 Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti. 28 V množství lidu spočívá důstojnost krále, kdežto úbytek národa je zkáza pro vládce. 29 Shovívavý oplývá rozumností, kdežto ukvapený vystavuje na odiv pošetilost. 30 Mírné srdce je tělu k životu, kdežto žárlivost je jako kostižer. 31 Kdo utiskuje nuzného, tupí toho, kdo jej učinil, kdežto ctí ho ten, kdo se nad ubožákem slitovává. 32 Svévolník bude sražen zlem, jež páchá, kdežto spravedlivý má útočiště i při smrti. 33 V srdci rozumného spočívá moudrost, kdežto co je v nitru hlupáků, se pozná. 34 Spravedlnost vyvyšuje pronárody, kdežto hřích je národům pro potupu. 35 Král má zalíbení v prozíravém služebníku, kdežto jeho prchlivost dolehne na toho, kdo jedná ostudně.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Wahre Weisheit im menschlichen Leben

1 Die Weisheit der Frauen baut ihr Haus,^[1] die Torheit reißt es ein mit eigenen Händen. (Př 24,3; Př 31,10; 1Tm 5,12) 2 Wer in seiner Redlichkeit wandelt, der fürchtet den HERRN, wer aber verkehrte Wege geht, der verachtet ihn. (2S 12,10; Jb 1,1; Př 16,6; Mal 2,5)

2S 12,10Jb 1,1Př 16,6Mal 2,5

3 Im Mund des Narren ist eine Rute für [seinen] Hochmut, aber die Lippen der Weisen behüten sie. (Ž 64,9; Př 12,6; Př 13,3; Př 18,7)

Ž 64,9Př 12,6Př 13,3Př 18,7

4 Wo keine Rinder sind, da bleibt die Krippe sauber, die Kraft des Ochsen aber verschafft großen Gewinn. (Dt 25,4; 1K 9,9; 1Tm 5,18) 5 Ein treuer Zeuge lügt nicht, aber ein falscher Zeuge spricht Lügen aus. (Ex 20,16; Př 6,19; Př 14,25) 6 Ein Spötter sucht Weisheit und findet sie nicht, doch für den Verständigen ist Erkenntnis leicht. (Př 8,8; Př 8,17; Př 9,8; Př 15,12; Mt 13,12)

Př 8,8Př 8,17Př 9,8Př 15,12Mt 13,12

7 Geh weg von dem dummen Menschen! Du hörst doch nichts Gescheites von ihm. (Př 13,20; Iz 32,6) 8 Die Weisheit lässt den Klugen erkennen, welchen Weg er gehen soll, aber die Torheit der Narren betrügt sie selbst. (Ž 32,8; Př 4,26; Př 12,5; Př 14,1; Př 14,15)

Ž 32,8Př 4,26Př 12,5Př 14,1Př 14,15

9 Die Toren treiben Gespött mit ihrer Schuld, unter den Redlichen aber ist [Gottes] Wohlgefallen. (Př 8,35; Př 10,23; Sk 27,3) 10 Das Herz allein kennt seinen eigenen Kummer, und auch in seine Freude kann sich kein Fremder mischen. (1S 1,10; 2Kr 4,27; Jb 6,2; Ž 31,8; Mt 26,40)

1S 1,102Kr 4,27Jb 6,2Ž 31,8Mt 26,40

11 Das Haus der Gottlosen wird zerstört, aber das Zelt der Redlichen wird aufblühen. (Př 3,33) 12 Mancher Weg erscheint dem Menschen richtig, aber zuletzt führt er ihn doch zum Tod. (Př 16,25; Ř 6,21) 13 Auch beim Lachen kann das Herz Kummer empfinden, und die Freude endet in Traurigkeit. (Kaz 2,2) 14 Wer ein abtrünniges Herz hat, bekommt genug von seinen eigenen Wegen, und ebenso ein guter Mensch von dem, was in ihm ist. (Př 1,31; Jr 2,19) 15 Der Unverständige glaubt jedem Wort, aber der Kluge gibt auf seine Schritte acht. (Př 4,26; Př 14,8) 16 Der Weise fürchtet sich und weicht vom Bösen, aber der Tor ist übermütig und sorglos. (Př 1,32; Př 3,7; Př 22,3; 1Te 5,22)

Př 1,32Př 3,7Př 22,31Te 5,22

17 Ein Jähzorniger handelt töricht, und ein Mensch, der Böses plant, macht sich verhasst. (Př 14,29; Př 15,3; Př 16,30; Kaz 7,9)

Př 14,29Př 15,3Př 16,30Kaz 7,9

18 Torheit ist das Erbteil der Unverständigen, Erkenntnis die Krone der Klugen. (Př 1,4; Př 1,22; Př 4,9; Př 14,15; Da 12,3)

Př 1,4Př 1,22Př 4,9Př 14,15Da 12,3

19 Die Bösen müssen sich beugen vor den Guten und die Gottlosen an den Toren des Gerechten. (Iz 60,14; Zj 3,9) 20 Ein Armer wird sogar von seinem Nächsten gehasst, ein Reicher aber hat viele Freunde. (Př 19,4) 21 Wer seinen Nächsten verachtet, der sündigt, aber wohl dem, der sich über den Elenden erbarmt! (Ž 41,2; Př 11,12; Př 14,31; Př 22,9; Iz 58,7)

Ž 41,2Př 11,12Př 14,31Př 22,9Iz 58,7

22 Werden nicht irregehen, die nach Bösem trachten? Aber Gnade und Wahrheit wird denen zuteil, die nach Gutem trachten! (Jz 2,14; Ž 37,3; Př 3,27; Př 12,26)

Jz 2,14Ž 37,3Př 3,27Př 12,26

23 Wo man sich alle Mühe gibt, da ist Überfluss, aber wo man nur Worte macht, da herrscht Mangel. (Př 12,11; Př 12,24; 2Te 3,10) 24 Für die Weisen ist ihr Reichtum eine Krone, aber die Narren haben nichts als Torheit. (Př 12,4; Př 14,18; Př 27,22) 25 Ein Zeuge der Wahrheit rettet Seelen; wer aber Lügen vorbringt, der ist ein Betrüger. (Př 12,17) 26 In der Furcht des HERRN liegt starkes Vertrauen, Er wird auch seinen Kindern eine Zuflucht sein. (Ž 102,29; Ž 112,7; Př 10,9; Př 20,7; Kaz 7,18)

Ž 102,29Ž 112,7Př 10,9Př 20,7Kaz 7,18

27 Die Furcht des HERRN ist eine Quelle des Lebens; man meidet durch sie die Fallstricke des Todes. (Př 13,14; Př 19,23; Iz 33,6) 28 In der Menge des Volkes besteht die Herrlichkeit des Königs, aber das Schwinden der Bevölkerung ist der Untergang des Fürsten. (1Kr 4,20) 29 Der Langmütige ist reich an Einsicht, der Jähzornige aber begeht große Torheiten. (Př 14,17; Př 16,32; Jk 1,19) 30 Ein gelassenes Herz ist das Leben des Leibes, aber Eifersucht ist Fraß in den Gebeinen. (Ž 131,1; Př 12,4; Př 17,22) 31 Wer den Schwachen unterdrückt, der lästert seinen Schöpfer, wer Ihn aber ehren will, der erbarmt sich über den Armen. (Jb 31,16; Př 17,5; Př 22,2; Mt 25,35)

Jb 31,16Př 17,5Př 22,2Mt 25,35

32 Der Gottlose wird durch seine Bosheit gestürzt, der Gerechte aber ist auch im Tod getrost. (Ž 23,4; Př 5,22; Př 13,6; Jr 2,19; Fp 1,21; Zj 14,13)

Ž 23,4Př 5,22Př 13,6Jr 2,19Fp 1,21Zj 14,13

33 Die Weisheit wohnt ruhig im Herzen des Verständigen, aber was im Inneren des Toren ist, das wird offenbar. (Př 12,23) 34 Gerechtigkeit erhöht ein Volk, die Sünde aber ist die Schande der Völker. (Dt 4,6; 2Pa 28,19; Př 29,4) 35 Ein König hat Wohlgefallen an einem verständigen Knecht, aber einen schändlichen trifft sein Zorn. (Mt 24,45)