1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. 2 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. 3 Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. 4 Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. 5 Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě. 6 Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to. 7 Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? 8 Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. 9 I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, 10 tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. 11 Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. 12 Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. 13 Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. 14 Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. 15 Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. 16 Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal. 17 Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet, 18 sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou. 19 Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev! 20 Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci. 21 Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli? 22 Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé. 23 Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, 24 hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!
Žalm 139
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Von David. Ein Psalm. HERR, du erforschst mich und kennst mich! (Ž 17,3; Jr 12,3)2Ich sitze oder stehe auf, so weißt du es; du verstehst meine Gedanken von ferne. (2Kr 19,27; Ž 44,22; Př 15,3; J 2,24)3Du beobachtest mich, ob ich gehe oder liege, und bist vertraut mit allen meinen Wegen; (Jb 31,4; Ž 119,168; Př 5,21)4ja, es ist kein Wort auf meiner Zunge, das du, HERR, nicht völlig wüsstest. (1Pa 28,9; Žd 4,13)5Von allen Seiten umgibst du mich und hältst deine Hand über mir. (Ž 63,8; Zj 1,17)6Diese Erkenntnis ist mir zu wunderbar, zu hoch, als dass ich sie fassen könnte! (Jb 11,7; Jb 42,3)7Wo sollte ich hingehen vor deinem Geist, und wo sollte ich hinfliehen vor deinem Angesicht? (Jr 23,24; Jon 1,3)8Stiege ich hinauf zum Himmel, so bist du da; machte ich das Totenreich zu meinem Lager, siehe, so bist du auch da! (Př 15,11; Am 9,2)9Nähme ich Flügel der Morgenröte und ließe mich nieder am äußersten Ende des Meeres, (Jb 38,12; Ž 110,3; Iz 24,14)10so würde auch dort deine Hand mich führen und deine Rechte mich halten! (Am 9,3)11Spräche ich: »Finsternis soll mich bedecken und das Licht zur Nacht werden um mich her!«, (Jb 12,22)12so wäre auch die Finsternis nicht finster für dich, und die Nacht leuchtete wie der Tag, die Finsternis [wäre für dich] wie das Licht. (Jb 34,22; Da 2,22)13Denn du hast meine Nieren gebildet; du hast mich gewoben im Schoß meiner Mutter. (Jb 10,9; Iz 44,2; Jr 1,5)14Ich danke dir dafür, dass ich erstaunlich und wunderbar gemacht bin; wunderbar sind deine Werke, und meine Seele erkennt das wohl! (Gn 1,26; Ž 92,5; Ef 2,10)15Mein Gebein war nicht verhüllt vor dir, als ich im Verborgenen gemacht wurde, kunstvoll gewirkt tief unten auf Erden. (Jb 10,8; Kaz 11,5)16Deine Augen sahen mich schon als ungeformten Keim, und in dein Buch waren geschrieben alle Tage, die noch werden sollten, als noch keiner von ihnen war. (Jb 14,5; Jr 1,5)17Und wie kostbar sind mir deine Gedanken, o Gott! Wie ist ihre Summe so gewaltig! (Ž 40,6; Iz 55,9)18Wollte ich sie zählen — sie sind zahlreicher als der Sand. Wenn ich erwache, so bin ich immer noch bei dir! (Ž 3,6; Ž 40,6; Ž 73,23)19Ach, wollest du, o Gott, doch den Gottlosen töten! Und ihr Blutgierigen, weicht von mir! (Ž 9,18; Ž 59,3; Ž 92,8; Ž 119,115; Iz 11,4)20Denn sie reden arglistig gegen dich; deine Feinde erheben [ihre Hand] zur Lüge. (2Kr 19,22; Ž 52,4; Ž 74,18; Za 5,4; Ju 1,15)21Sollte ich nicht hassen, die dich, HERR, hassen, und keine Abscheu empfinden vor deinen Widersachern? (2Pa 19,2; Ž 31,7; Ž 119,158; Ž 119,163; Př 13,5)22Ich hasse sie mit vollkommenem Hass, sie sind mir zu Feinden geworden. (Ž 101,3; L 14,26)23Erforsche mich, o Gott, und erkenne mein Herz; prüfe mich und erkenne, wie ich es meine; (Jb 31,6; Ž 17,3; Ž 26,2; Ž 139,1; Ž 139,4)24und sieh, ob ich auf bösem Weg bin, und leite mich auf dem ewigen Weg! (Gn 1,31; Dt 11,26; Ž 5,9; Ž 7,4; Ž 27,11; Ž 143,10; Iz 40,9; Mt 1,20; Mt 2,1; Mt 2,13; L 1,79; 1K 4,4; Zj 1,7; Zj 3,8)