— Hlína a hrnčíř - Jako hrnčíř zachází s hlínou podle svého uvážení, tak Hospodin svobodně jedná se svým lidem i s pronárody.
1 Slovo, které se stalo od Hospodina k Jeremjášovi:2 „Vstaň a sestup do hrnčířova domu a tam ti ohlásím svá slova.“3 Sestoupil jsem tedy do hrnčířova domu, právě když pracoval na hrnčířském kruhu.4 Ale nádoba, kterou vlastní rukou z hlíny zhotovoval, se nepovedla. Začal znovu a udělal z ní nádobu jinou; dělal, co se mu zdálo být správné. 5 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:6 „Cožpak nemohu naložit s vámi jako ten hrnčíř, dome izraelský? je výrok Hospodinův. Hle, jste v mých rukou jako hlína v rukou hrnčířových, dome izraelský. 7 Jednou promluvím proti pronárodu a proti království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím.8 Avšak odvrátí-li se onen pronárod od zla, jež páchal a proti němuž jsem mluvil, budu litovat toho, že jsem zamýšlel způsobit mu něco zlého. 9 Jindy promluvím o pronárodu a o království, že je vybuduji a zasadím.10 Budou-li se však dopouštět toho, co je zlé v mých očích, a nebudou mě poslouchat, budu litovat toho, že jsem slíbil prokázat jim dobré věci. 11 A nyní vyřiď mužům judským a obyvatelům Jeruzaléma: Toto praví Hospodin: Hle, já připravuji proti vám zlo, to zamýšlím proti vám. Navraťte se už každý ze své zlé cesty, napravte své cesty a své skutky.“12 Oni však řekli: „Zbytečné řeči. Půjdeme za svými úmysly, každý z nás bude jednat podle svého zarputilého a zlého srdce.“
— Spiknutí proti proroku - Za neblahou zvěst, kterou prorok lidu přináší, jej chce lid usmrtit. Prorok hledá pomoc u Hospodina.
13 Proto praví Hospodin toto: „Jen se dotažte mezi pronárody! Kdo kdy slyšel něco takového? Hrůzostrašné věci se dopustila panna izraelská. 14 Zmizí sněhová pole ze skal Libanónu? Vyschnou snad tyto cizí vody, chladné a bystré? 15 Na mne však můj lid zapomněl, pálí kadidlo falešným bohům. Přivedu je k pádu na jejich cestách, na stezkách věčnosti, půjdou po neschůdných, neupravených cestách. 16 Jejich země bude vzbuzovat úděs a věčný posměch, každý kolemjdoucí bude nad ní v úděsu potřásat hlavou. 17 Jako východním větrem, tak je rozptýlím před nepřítelem. Obrátím se k nim zády, a ne tváří, v den jejich běd.“ 18 Ale oni řekli: „Pojďme a něco si na Jeremjáše vymyslíme. Knězi přece nechybí zákon, mudrci úradek, proroku slovo. Pojďme, utlučeme ho jazykem, nedáme na žádné jeho slovo.“ 19 Pozornost mi věnuj, Hospodine, a slyš hlas těch, kdo se mnou vedou spor. 20 Což má být odměňováno dobro zlem, že mi kopou jámu? Pamatuj, jak jsem před tebou stával a mluvil v jejich prospěch a odvracel od nich tvé rozhořčení. 21 Proto vydej jejich syny hladu, vydej je napospas meči, jejich ženy ať jsou bez dětí a ovdovělé a muže ať skosí smrt, jejich jinoši ať jsou pobiti v boji mečem. 22 Z jejich domů ať se rozléhá úpění, přiveď na ně znenadání hordu, neboť vykopali jámu, aby mě polapili, nastražili osidla mým nohám. 23 Ty, Hospodine, víš o každém jejich záměru, že mi chtějí způsobit smrt. Nezprošťuj je viny, jejich hřích ať u tebe smazán není, ať jsou před tebou přivedeni k pádu, tak s nimi nalož v čas svého hněvu.
1The word that came to Jeremiah from the Lord:2“Arise, and go down to the potter’s house, and there I will let you hear[1] my words.” (1Pa 4,23; Jr 19,1; Za 11,13)3So I went down to the potter’s house, and there he was working at his wheel. (1Pa 4,23; Jr 19,1; Za 11,13)4And the vessel he was making of clay was spoiled in the potter’s hand, and he reworked it into another vessel, as it seemed good to the potter to do. (Jr 13,7; Ř 9,21)5Then the word of the Lord came to me:6“O house of Israel, can I not do with you as this potter has done? declares the Lord. Behold, like the clay in the potter’s hand, so are you in my hand, O house of Israel. (Jb 10,9; Iz 45,9; Iz 64,8; Ř 9,20)7If at any time I declare concerning a nation or a kingdom, that I will pluck up and break down and destroy it, (Jr 1,10; Jr 42,10)8and if that nation, concerning which I have spoken, turns from its evil, I will relent of the disaster that I intended to do to it. (Sd 2,18; Jr 26,3; Jr 26,13; Jr 26,19; Ez 18,21; Jon 3,10)9And if at any time I declare concerning a nation or a kingdom that I will build and plant it, (Jr 18,7)10and if it does evil in my sight, not listening to my voice, then I will relent of the good that I had intended to do to it.11Now, therefore, say to the men of Judah and the inhabitants of Jerusalem: ‘Thus says the Lord, Behold, I am shaping disaster against you and devising a plan against you. Return, every one from his evil way, and amend your ways and your deeds.’ (2Kr 17,13; Jr 7,3; Jr 25,5; Jr 35,15; Jon 3,8)12“But they say, ‘That is in vain! We will follow our own plans, and will every one act according to the stubbornness of his evil heart.’ (Jr 2,25; Jr 3,17)13“Therefore thus says the Lord: Ask among the nations, Who has heard the like of this? The virgin Israel has done a very horrible thing. (Jr 2,10; Jr 5,30)14Does the snow of Lebanon leave the crags of Sirion?[2] Do the mountain waters run dry,[3] the cold flowing streams?15But my people have forgotten me; they make offerings to false gods; they made them stumble in their ways, in the ancient roads, and to walk into side roads, not the highway, (Iz 57,14; Jr 2,5; Jr 2,13; Jr 2,32; Jr 6,16; Jr 10,15; Jr 16,19; Jr 17,13)16making their land a horror, a thing to be hissed at forever. Everyone who passes by it is horrified and shakes his head. (2Pa 29,8; Jb 16,4; Ž 22,7; Jr 19,8; Jr 25,9; Jr 25,11; Jr 25,18; Jr 49,13; Jr 49,17; Jr 50,13; Jr 51,37; Pl 2,15; Mt 27,39)17Like the east wind I will scatter them before the enemy. I will show them my back, not my face, in the day of their calamity.” (Gn 41,6; Gn 41,23; Gn 41,27; Ex 10,13; Jb 27,21; Ž 48,7; Jr 2,27; Jr 13,24; Ez 27,26; Oz 13,15; Jon 4,8)18Then they said, “Come, let us make plots against Jeremiah, for the law shall not perish from the priest, nor counsel from the wise, nor the word from the prophet. Come, let us strike him with the tongue, and let us not pay attention to any of his words.” (Jb 5,21; Ž 31,20; Jr 2,8; Jr 5,13; Jr 5,31; Jr 6,13; Jr 9,3; Jr 9,8; Jr 11,19)19Hear me, O Lord, and listen to the voice of my adversaries. (Ž 35,1; Iz 49,25)20Should good be repaid with evil? Yet they have dug a pit for my life. Remember how I stood before you to speak good for them, to turn away your wrath from them. (Neh 13,14; Ž 35,7; Ž 35,12; Ž 57,6; Ž 119,85)21Therefore deliver up their children to famine; give them over to the power of the sword; let their wives become childless and widowed. May their men meet death by pestilence, their youths be struck down by the sword in battle. (Ž 109,9; Ž 109,10)22May a cry be heard from their houses, when you bring the plunderer suddenly upon them! For they have dug a pit to take me and laid snares for my feet. (Ž 140,5; Jr 18,20; Jr 20,16)23Yet you, O Lord, know all their plotting to kill me. Forgive not their iniquity, nor blot out their sin from your sight. Let them be overthrown before you; deal with them in the time of your anger. (Neh 4,5; Ž 35,22)