Přihlaste se zdarma

1. Královská 8

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  Tehdy Šalomoun svolal k sobě do Jeruzaléma shromáždění izraelských starších, všechny představitele dvanácti pokolení a předáky izraelských rodů, aby vynesli schránu Hospodinovy smlouvy z Města Davidova, totiž ze Sijónu.  2  Ke králi Šalomounovi se shromáždili všichni izraelští muži ve svátek v měsíci etanímu, což je sedmý měsíc. 3  Když všichni izraelští starší přišli, zvedli kněží schránu 4 a vynesli nahoru schránu Hospodinovu a stan setkávání i všechny svaté předměty, které byly ve stanu; to vše vynesli kněží a lévijci. 5 Král Šalomoun a s ním celá izraelská pospolitost, která se kolem něho před schránu sešla, obětovali tolik bravu a skotu, že nemohl být pro množství spočítán ani sečten. 6  Kněží vnesli schránu Hospodinovy smlouvy na její místo do svatostánku domu, do velesvatyně, pod křídla cherubů. 7  Cherubové totiž rozprostírali křídla k místu, kde byla schrána, takže cherubové zakrývali shora schránu i její tyče. 8 Tyče však byly tak dlouhé, že jejich konce bylo vidět ze svatyně před svatostánkem, avšak zvenčí viditelné nebyly; jsou tam až dodnes. 9 Ve schráně nebylo nic než dvě kamenné desky, které tam uložil Mojžíš na Chorébu, kde Hospodin uzavřel smlouvu s Izraelci, když vyšli z egyptské země.  10  Když kněží vycházeli ze svatyně, naplnil Hospodinův dům oblak, 11  takže kněží kvůli tomu oblaku nemohli konat službu, neboť Hospodinův dům naplnila Hospodinova sláva.  12  Tehdy Šalomoun řekl: „Hospodin praví, že bude přebývat v mrákotě.  13  Vybudoval jsem ti sídlo, kde budeš přebývat, vznešené obydlí, po všechny věky.“  14  Pak se král obrátil a žehnal celému shromáždění Izraele; celé shromáždění Izraele přitom stálo. 15  Řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který vlastními ústy mluvil k mému otci Davidovi a vlastní rukou naplnil, co řekl: 16  ‚Ode dne, kdy jsem vyvedl Izraele, svůj lid, z Egypta, nevyvolil jsem v žádném z izraelských kmenů město k vybudování domu, aby tam dlelo mé jméno. Ale vyvolil jsem Davida, aby byl nad Izraelem, mým lidem.‘ 17  Můj otec David měl v úmyslu vybudovat dům jménu Hospodina, Boha Izraele. 18  Hospodin však mému otci Davidovi řekl: ,Máš sice dobrý úmysl vybudovat mému jménu dům, 19  avšak ten dům nezbuduješ ty, nýbrž tvůj syn, který vzejde z tvých beder; ten vybuduje dům mému jménu.‘ 20  Hospodin splnil své slovo, které vyřkl. Nastoupil jsem po svém otci Davidovi, dosedl podle Hospodinova slova na izraelský trůn a vybudoval jsem dům jménu Hospodina, Boha Izraele. 21  Připravil jsem tam místo pro schránu, v níž je Hospodinova smlouva, kterou uzavřel s našimi otci, když je vyvedl z egyptské země.“  22  Pak se Šalomoun v přítomnosti celého shromáždění Izraele postavil před Hospodinův oltář, rozprostřel dlaně k nebi 23  a řekl: „Hospodine, Bože Izraele, není Boha tobě podobného nahoře na nebi ani dole na zemi. Ty zachováváš smlouvu a milosrdenství svým služebníkům, kteří chodí před tebou celým srdcem. 24  Ty jsi zachoval svému služebníku, mému otci Davidovi, to, co jsi mu přislíbil. Vlastními ústy jsi přislíbil a vlastní rukou jsi to naplnil, jak je dnes zřejmé. 25  Nyní, Hospodine, Bože Izraele, zachovej svému služebníku, mému otci Davidovi, to, co jsi mu přislíbil slovy: ‚Nebude přede mnou vyhlazen následník z tvého rodu, jenž bude sedět na izraelském trůnu, budou-li ovšem tvoji synové dbát na svou cestu, aby přede mnou chodili, jako jsi chodil přede mnou ty.‘ 26  Nyní tedy, Bože Izraele, nechť se prokáže spolehlivost tvého slova, které jsi promluvil ke svému služebníku, mému otci Davidovi.  27  Ale může Bůh opravdu sídlit na zemi, když nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, natož tento dům, který jsem vybudoval? 28  Hospodine, můj Bože, skloň se k modlitbě svého služebníka a k jeho prosbě o smilování a vyslyš lkání a modlitbu, kterou se tvůj služebník před tebou dnes modlí: 29  Ať jsou tvé oči upřeny na tento dům v noci i ve dne, na místo, o kterém jsi řekl, že tam bude dlít tvé jméno. Vyslýchej modlitbu, kterou se bude tvůj služebník modlit obrácen k tomuto místu. 30  Vyslýchej prosbu svého služebníka i Izraele, svého lidu, kterou se budou modlit obráceni k tomuto místu, vyslýchej v místě svého přebývání, v nebesích, vyslýchej a odpouštěj. 31  Jestliže se někdo prohřeší proti svému bližnímu a ten by mu uložil, aby se zaklínal přísahou, a on by tu přísahu složil před tvým oltářem v tomto domě, 32  ty sám v nebesích vyslyš, zasáhni a rozsuď své služebníky; prohlaš svévolníka za svévolného a odplať mu podle jeho cesty, a prohlaš spravedlivého za spravedlivého a odměň jej podle jeho spravedlnosti.  33  Bude-li poražen Izrael, tvůj lid, od nepřítele pro hřích proti tobě, ale navrátí se k tobě, vzdají chválu tvému jménu a budou se k tobě modlit a prosit o smilování v tomto domě, 34  vyslyš v nebesích a odpusť Izraeli, svému lidu, hřích a uveď je zpět do země, kterou jsi dal jejich otcům.  35  Uzavřou-li se nebesa a nebude déšť pro hřích proti tobě, budou-li se modlit obráceni k tomuto místu a vzdávat chválu tvému jménu a odvrátí se od svých hříchů, protože jsi je pokořil, 36  vyslyš v nebesích a odpusť svým služebníkům a Izraeli, svému lidu, hřích; vždyť je vyučuješ dobré cestě, po níž by měli chodit, a dej déšť své zemi, kterou jsi dal svému lidu do dědictví.  37  Bude-li v zemi hlad, bude-li mor, obilná rez či sněť, kobylky nebo jiná havěť, bude-li ho v zemi jeho bran sužovat nepřítel či jakákoli rána a jakákoli nemoc, 38  vyslyš každou modlitbu, každou prosbu, kterou bude mít kterýkoli člověk ze všeho tvého izraelského lidu, každý, kdo pozná ránu svého srdce a rozprostře své dlaně obrácen k tomuto domu. 39  Vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, a odpusť, učiň a odplať každému podle všech jeho cest, neboť znáš jeho srdce – vždyť ty sám jediný znáš srdce všech lidských synů –, 40  aby se tě báli po všechny dny, kdy budou žít na půdě, kterou jsi dal našim otcům. 41 Také přijde-li cizinec, který není z Izraele, tvého lidu, ze vzdálené země kvůli tvému jménu, 42  neboť budou slyšet o tvém velkém jménu a o tvé mocné ruce a o tvé vztažené paži, přijde-li a bude se modlit obrácen k tomuto domu, 43  vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, a učiň vše, oč k tobě ten cizinec bude volat, aby poznaly tvé jméno všechny národy země a bály se tě jako Izrael, tvůj lid, aby poznaly, že se tento dům, který jsem vybudoval, nazývá tvým jménem.  44  Vytáhne-li tvůj lid do boje proti nepříteli po cestě, kterou jej pošleš, a budou-li se modlit k Hospodinu směrem k městu, které jsi vyvolil, a k domu, který jsem vybudoval tvému jménu, 45  vyslyš v nebesích jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo. 46  Zhřeší-li proti tobě, neboť není člověka, který by nehřešil, a ty se na ně rozhněváš a vydáš je nepříteli, aby je zajali a jaté vedli do nepřátelské země, vzdálené nebo blízké, 47  a oni si to v zemi, do níž byli jako zajatci odvedeni, vezmou k srdci, obrátí se a budou tě v zemi těch, kdo je zajali, prosit o smilování: ‚Zhřešili jsme, provinili jsme se, svévolně si vedli,‘ 48  navrátí-li se tedy k tobě celým srdcem a celou duší v zemi svých nepřátel, kteří je odvedli do zajetí, a budou se k tobě modlit směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které jsi vyvolil, a k domu, který jsem vybudoval tvému jménu, 49  vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo; 50  odpusť svému lidu, čím proti tobě zhřešili, i všechna jejich provinění, kterých se proti tobě dopustili. Dej jim najít slitování u těch, kdo je zajali; ať se nad nimi slitují. 51  Vždyť jsou tvým lidem a tvým dědictvím, které jsi vyvedl z Egypta, z pece železné. 52  Nechť jsou tvé oči otevřené k prosbě tvého služebníka i k prosbě Izraele, tvého lidu, a slyš je, kdykoli budou k tobě volat. 53  Ty sám jsi je sobě oddělil za dědictví ze všech národů země, jak jsi prohlásil skrze svého služebníka Mojžíše, když jsi vyvedl naše otce z Egypta, Panovníku Hospodine.“  54  Když Šalomoun dokončil svou modlitbu k Hospodinu, celou tuto modlitbu a prosbu o smilování, vstal od Hospodinova oltáře, kde klečel na kolenou s dlaněmi rozprostřenými k nebesům. 55  Pak vstoje udělil mocným hlasem požehnání celému shromáždění Izraele: 56  „Požehnán buď Hospodin, který podle svého slova dal odpočinutí Izraeli, svému lidu. Nezapadlo ani jedno ze všech dobrých slov, která mluvil skrze svého služebníka Mojžíše. 57  Kéž je Hospodin, náš Bůh, s námi, jako byl s našimi otci! Nechť nás neopouští a neodvrhuje! 58 Nechť nakloní naše srdce k sobě, abychom chodili po všech jeho cestách a dodržovali jeho přikázání, nařízení a práva, která přikázal našim otcům. 59  A nechť jsou tato má slova, kterými jsem prosil o smilování před Hospodinem, blízká Hospodinu, našemu Bohu, ve dne i v noci, aby zjednával den co den právo svému služebníku i právo Izraeli, svému lidu, 60  aby poznaly všechny národy země, že Hospodin je Bůh; není žádný jiný. 61  Vaše srdce buď cele při Hospodinu, našem Bohu, abyste se řídili jeho nařízeními a dodržovali jeho přikázání tak jako dnes.“  62  Král a s ním celý Izrael slavili před Hospodinem obětní hod. 63  Šalomoun obětoval Hospodinu v oběť pokojnou dvacet dva tisíce kusů skotu a sto dvacet tisíc kusů bravu. Tak zasvětili král a všichni Izraelci Hospodinův dům. 64  Onoho dne posvětil král střed nádvoří, které je před Hospodinovým domem, neboť tam přinesl oběť zápalnou, obětní dar a tučné díly pokojných obětí, protože bronzový oltář, který je před Hospodinem, byl příliš malý, než aby pojal zápalnou oběť, obětní dar i tučné díly pokojných obětí. 65  V onen čas slavil Šalomoun a s ním celý Izrael slavnost, velké shromáždění před Hospodinem, naším Bohem, od cesty do Chamátu až k Egyptskému potoku; trvala sedm dní a dalších sedm dní, celkem čtrnáct dní. 66 Osmého dne propustil lid a oni dobrořečili králi a šli do svých stanů radostně a s dobrou myslí pro všechno, co dobrého učinil Hospodin svému služebníku Davidovi a Izraeli, svému lidu.  

1. Královská 8

English Standard Version

od Crossway
1 Then Solomon assembled the elders of Israel and all the heads of the tribes, the leaders of the fathers’ houses of the people of Israel, before King Solomon in Jerusalem, to bring up the ark of the covenant of the Lord out of the city of David, which is Zion. (Nu 1,16; 2S 5,7; 2S 6,17; 2Pa 5,2) 2 And all the men of Israel assembled to King Solomon at the feast in the month Ethanim, which is the seventh month. (Lv 23,34; 1Kr 8,65; 2Pa 7,8) 3 And all the elders of Israel came, and the priests took up the ark. (Nu 4,15; Dt 31,9; Jz 3,3; Jz 3,6; 1Pa 15,14) 4 And they brought up the ark of the Lord, the tent of meeting, and all the holy vessels that were in the tent; the priests and the Levites brought them up. (1Kr 3,4; 2Pa 1,3) 5 And King Solomon and all the congregation of Israel, who had assembled before him, were with him before the ark, sacrificing so many sheep and oxen that they could not be counted or numbered. (2S 6,13) 6 Then the priests brought the ark of the covenant of the Lord to its place in the inner sanctuary of the house, in the Most Holy Place, underneath the wings of the cherubim. (Ex 26,33; 2S 6,17; 1Kr 6,5) 7 For the cherubim spread out their wings over the place of the ark, so that the cherubim overshadowed the ark and its poles. 8 And the poles were so long that the ends of the poles were seen from the Holy Place before the inner sanctuary; but they could not be seen from outside. And they are there to this day. (Ex 25,13; 1Kr 8,6) 9 There was nothing in the ark except the two tablets of stone that Moses put there at Horeb, where the Lord made a covenant with the people of Israel, when they came out of the land of Egypt. (Ex 25,21; Ex 34,27; Ex 40,20; Dt 4,13; Dt 10,2; Dt 10,5; Žd 9,4) 10 And when the priests came out of the Holy Place, a cloud filled the house of the Lord, (Ex 40,34; 2Pa 5,13; 2Pa 7,1; Ez 10,3) 11 so that the priests could not stand to minister because of the cloud, for the glory of the Lord filled the house of the Lord. 12 Then Solomon said, “The Lord[1] has said that he would dwell in thick darkness. (Lv 16,2; 2Pa 6,1; Ž 18,11; Ž 97,2) 13 I have indeed built you an exalted house, a place for you to dwell in forever.” (Ex 15,17; 2S 7,13; Ž 132,14) 14 Then the king turned around and blessed all the assembly of Israel, while all the assembly of Israel stood. (2S 6,18; 1Kr 8,55) 15 And he said, “Blessed be the Lord, the God of Israel, who with his hand has fulfilled what he promised with his mouth to David my father, saying, (1Kr 6,12; L 1,68) 16 ‘Since the day that I brought my people Israel out of Egypt, I chose no city out of all the tribes of Israel in which to build a house, that my name might be there. But I chose David to be over my people Israel.’ (Dt 12,11; 1S 16,1; 2S 7,4; 2S 7,8; 2S 7,25; 1Kr 8,29; 1Pa 28,4) 17 Now it was in the heart of David my father to build a house for the name of the Lord, the God of Israel. (2S 7,2; 1Pa 17,1) 18 But the Lord said to David my father, ‘Whereas it was in your heart to build a house for my name, you did well that it was in your heart. 19 Nevertheless, you shall not build the house, but your son who shall be born to you shall build the house for my name.’ (2S 7,5; 2S 7,12; 1Kr 5,3; 1Kr 5,5) 20 Now the Lord has fulfilled his promise that he made. For I have risen in the place of David my father, and sit on the throne of Israel, as the Lord promised, and I have built the house for the name of the Lord, the God of Israel. (1Pa 28,5) 21 And there I have provided a place for the ark, in which is the covenant of the Lord that he made with our fathers, when he brought them out of the land of Egypt.” (Dt 31,26; 1Kr 8,9) 22 Then Solomon stood before the altar of the Lord in the presence of all the assembly of Israel and spread out his hands toward heaven, (Ex 9,33; 1Kr 8,54; 2Pa 6,12; Ezd 9,5; Iz 1,15) 23 and said, “O Lord, God of Israel, there is no God like you, in heaven above or on earth beneath, keeping covenant and showing steadfast love to your servants who walk before you with all their heart; (Ex 15,11; Dt 7,9; 2S 7,22) 24 you have kept with your servant David my father what you declared to him. You spoke with your mouth, and with your hand have fulfilled it this day. (1Kr 8,15) 25 Now therefore, O Lord, God of Israel, keep for your servant David my father what you have promised him, saying, ‘You shall not lack a man to sit before me on the throne of Israel, if only your sons pay close attention to their way, to walk before me as you have walked before me.’ (1Kr 2,4) 26 Now therefore, O God of Israel, let your word be confirmed, which you have spoken to your servant David my father. (2S 7,25) 27 “But will God indeed dwell on the earth? Behold, heaven and the highest heaven cannot contain you; how much less this house that I have built! (2Pa 2,6; Iz 66,1; Jr 23,24; Sk 7,49; Sk 17,24) 28 Yet have regard to the prayer of your servant and to his plea, O Lord my God, listening to the cry and to the prayer that your servant prays before you this day, 29 that your eyes may be open night and day toward this house, the place of which you have said, ‘My name shall be there,’ that you may listen to the prayer that your servant offers toward this place. (Dt 12,11; 1Kr 8,16; 1Kr 8,52; 1Kr 9,3; 2Pa 7,15; Neh 1,6) 30 And listen to the plea of your servant and of your people Israel, when they pray toward this place. And listen in heaven your dwelling place, and when you hear, forgive. 31 “If a man sins against his neighbor and is made to take an oath and comes and swears his oath before your altar in this house, (Ex 22,11) 32 then hear in heaven and act and judge your servants, condemning the guilty by bringing his conduct on his own head, and vindicating the righteous by rewarding him according to his righteousness. (Dt 25,1) 33 “When your people Israel are defeated before the enemy because they have sinned against you, and if they turn again to you and acknowledge your name and pray and plead with you in this house, (Lv 26,17; Lv 26,40; Dt 28,45; Neh 1,9) 34 then hear in heaven and forgive the sin of your people Israel and bring them again to the land that you gave to their fathers. 35 “When heaven is shut up and there is no rain because they have sinned against you, if they pray toward this place and acknowledge your name and turn from their sin, when you afflict them, (Lv 26,17; Dt 11,17; Dt 28,25; L 4,25) 36 then hear in heaven and forgive the sin of your servants, your people Israel, when you teach them the good way in which they should walk, and grant rain upon your land, which you have given to your people as an inheritance. (1S 12,23; Ž 25,4; Ž 27,11; Ž 86,11) 37 “If there is famine in the land, if there is pestilence or blight or mildew or locust or caterpillar, if their enemy besieges them in the land at their gates,[2] whatever plague, whatever sickness there is, (Lv 26,16; Lv 26,25; Dt 28,21; Dt 28,37; Dt 28,42; Dt 28,52; 2Pa 20,9) 38 whatever prayer, whatever plea is made by any man or by all your people Israel, each knowing the affliction of his own heart and stretching out his hands toward this house, 39 then hear in heaven your dwelling place and forgive and act and render to each whose heart you know, according to all his ways (for you, you only, know the hearts of all the children of mankind), (1S 16,7; 1Pa 28,9; Jr 17,10; Sk 1,24) 40 that they may fear you all the days that they live in the land that you gave to our fathers. (Dt 12,1) 41 “Likewise, when a foreigner, who is not of your people Israel, comes from a far country for your name’s sake 42 (for they shall hear of your great name and your mighty hand, and of your outstretched arm), when he comes and prays toward this house, (Dt 3,24; 2Pa 6,32) 43 hear in heaven your dwelling place and do according to all for which the foreigner calls to you, in order that all the peoples of the earth may know your name and fear you, as do your people Israel, and that they may know that this house that I have built is called by your name. (Jz 4,24; 1Kr 8,60; Ž 102,15) 44 “If your people go out to battle against their enemy, by whatever way you shall send them, and they pray to the Lord toward the city that you have chosen and the house that I have built for your name, (1Kr 8,48) 45 then hear in heaven their prayer and their plea, and maintain their cause. 46 “If they sin against you—for there is no one who does not sin—and you are angry with them and give them to an enemy, so that they are carried away captive to the land of the enemy, far off or near, (Lv 26,34; Lv 26,44; Dt 28,36; Dt 28,64; Př 20,9; Kaz 7,20; Ř 3,23; Jk 3,2; 1J 1,8; 1J 1,10) 47 yet if they turn their heart in the land to which they have been carried captive, and repent and plead with you in the land of their captors, saying, ‘We have sinned and have acted perversely and wickedly,’ (Lv 26,40; Neh 1,6; Ž 106,6; Da 9,5) 48 if they repent with all their heart and with all their soul in the land of their enemies, who carried them captive, and pray to you toward their land, which you gave to their fathers, the city that you have chosen, and the house that I have built for your name, (1S 7,3; 1Kr 8,44; Ž 5,7; Jr 29,12; Da 6,10; Jon 2,4) 49 then hear in heaven your dwelling place their prayer and their plea, and maintain their cause 50 and forgive your people who have sinned against you, and all their transgressions that they have committed against you, and grant them compassion in the sight of those who carried them captive, that they may have compassion on them (Ž 106,46) 51 (for they are your people, and your heritage, which you brought out of Egypt, from the midst of the iron furnace). (Dt 4,20; Dt 9,29; Neh 1,10; Jr 11,4) 52 Let your eyes be open to the plea of your servant and to the plea of your people Israel, giving ear to them whenever they call to you. (1Kr 8,29) 53 For you separated them from among all the peoples of the earth to be your heritage, as you declared through Moses your servant, when you brought our fathers out of Egypt, O Lord God.” (Ex 19,5; Dt 9,26; Dt 9,29; Dt 14,2) 54 Now as Solomon finished offering all this prayer and plea to the Lord, he arose from before the altar of the Lord, where he had knelt with hands outstretched toward heaven. (2Pa 6,13; 2Pa 7,1) 55 And he stood and blessed all the assembly of Israel with a loud voice, saying, (1Kr 8,14) 56 “Blessed be the Lord who has given rest to his people Israel, according to all that he promised. Not one word has failed of all his good promise, which he spoke by Moses his servant. (Jz 21,45; Jz 23,14) 57 The Lord our God be with us, as he was with our fathers. May he not leave us or forsake us, (Dt 31,6; Jz 1,5; 1S 12,22) 58 that he may incline our hearts to him, to walk in all his ways and to keep his commandments, his statutes, and his rules, which he commanded our fathers. (Ž 119,36) 59 Let these words of mine, with which I have pleaded before the Lord, be near to the Lord our God day and night, and may he maintain the cause of his servant and the cause of his people Israel, as each day requires, 60 that all the peoples of the earth may know that the Lord is God; there is no other. (Dt 4,35; Dt 4,39; 1Kr 8,43; 1Kr 18,39) 61 Let your heart therefore be wholly true to the Lord our God, walking in his statutes and keeping his commandments, as at this day.” (1Kr 11,4; 1Kr 15,3; 1Kr 15,14; 2Kr 20,3) 62 Then the king, and all Israel with him, offered sacrifice before the Lord. (2Pa 7,4; Ezd 6,16) 63 Solomon offered as peace offerings to the Lord 22,000 oxen and 120,000 sheep. So the king and all the people of Israel dedicated the house of the Lord. 64 The same day the king consecrated the middle of the court that was before the house of the Lord, for there he offered the burnt offering and the grain offering and the fat pieces of the peace offerings, because the bronze altar that was before the Lord was too small to receive the burnt offering and the grain offering and the fat pieces of the peace offerings. (2Pa 4,1) 65 So Solomon held the feast at that time, and all Israel with him, a great assembly, from Lebo-hamath to the Brook of Egypt, before the Lord our God, seven days.[3] (Lv 23,34; Nu 13,21; Nu 34,5; Nu 34,8; 1Kr 8,2; 2Kr 24,7) 66 On the eighth day he sent the people away, and they blessed the king and went to their homes joyful and glad of heart for all the goodness that the Lord had shown to David his servant and to Israel his people. 

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) copyright ©2001 by Crossway Bibles, a publishing ministry of Good News Publishers. ESV® Text Edition: 2016. The ESV® text has been reproduced in cooperation with and by permission of Good News Publishers. Unauthorized reproduction of this publication is prohibited. All rights reserved.

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) is adapted from the Revised Standard Version of the Bible, copyright Division of Christian Education of the National Council of the Churches of Christ in the U.S.A. All rights reserved.