1Pro předního zpěváka. Podle „Laně za ranních červánků“. Žalm Davidův. 2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. 3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. 4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele. 5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. 6 Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni. 7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. 8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: 9 „Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“ 10 Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou. 11 Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh. 12 Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám! 13 Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili. 14 Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist. 15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru. 16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti! 17 Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, 18 mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem. 19 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. 20 Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc! 21 Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou; 22 zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! – A tys mi odpověděl. 23 O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. 24 Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni! 25 Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal. 26 Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí. 27 Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy. 28 Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů. 29 Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout. 30 Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová. 31 Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení, 32 to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: „To učinil on!“
1To the choirmaster: according to The Doe of the Dawn. A Psalm of David. My God, my God, why have you forsaken me? Why are you so far from saving me, from the words of my groaning? (Jb 3,24; Ž 22,11; Ž 32,3; Ž 38,8; Iz 59,11; Mt 27,46; Mk 15,34; Žd 5,7)2O my God, I cry by day, but you do not answer, and by night, but I find no rest. (Ž 88,1)3Yet you are holy, enthroned on the praises[1] of Israel. (Lv 19,2; Ž 9,11; Ž 9,14; Ž 65,1; Ž 80,1; Ž 99,1; Ž 102,21; Ž 147,12)4In you our fathers trusted; they trusted, and you delivered them.5To you they cried and were rescued; in you they trusted and were not put to shame. (Sd 3,9; Ž 25,2; Ž 31,1; Ž 71,1; Iz 49,23; Ř 9,33)6But I am a worm and not a man, scorned by mankind and despised by the people. (Jb 25,6; Ž 69,19; Ž 109,25; Iz 41,14; Iz 49,7; Iz 53,3)7All who see me mock me; they make mouths at me; they wag their heads; (2Kr 19,21; Ž 44,14; Ž 109,25; Iz 37,22; Pl 2,15; Mt 27,39; Mk 15,29; L 23,35)8“He trusts in the Lord; let him deliver him; let him rescue him, for he delights in him!” (Ž 18,19; Ž 37,5; Ž 91,14; Př 16,3; Mt 3,17; Mk 1,11; L 3,22)9Yet you are he who took me from the womb; you made me trust you at my mother’s breasts. (Ž 71,6)10On you was I cast from my birth, and from my mother’s womb you have been my God. (Iz 46,3; Iz 49,1; Ga 1,15)11Be not far from me, for trouble is near, and there is none to help. (2Kr 14,26; Ž 10,1; Ž 22,1; Ž 107,12; Iz 63,5)12Many bulls encompass me; strong bulls of Bashan surround me; (Ž 68,30; Am 4,1)13they open wide their mouths at me, like a ravening and roaring lion. (Jb 16,10; Ž 35,21; Pl 2,16; Pl 3,46)14I am poured out like water, and all my bones are out of joint; my heart is like wax; it is melted within my breast; (Jz 2,11; Jb 23,16; Ž 68,2; Pl 2,11; Da 5,6; Na 2,10)15my strength is dried up like a potsherd, and my tongue sticks to my jaws; you lay me in the dust of death. (Jb 29,10; Př 17,22; J 19,28)16For dogs encompass me; a company of evildoers encircles me; they have pierced my hands and feet[2]— (Ž 88,17; Za 12,10; Mt 27,35; Mk 15,24; L 23,33; L 24,40; J 19,23; J 19,37; J 20,25; Fp 3,2; Zj 22,15)17I can count all my bones— they stare and gloat over me; (L 23,35)18they divide my garments among them, and for my clothing they cast lots. (Mt 27,35; L 23,34; J 19,24)19But you, O Lord, do not be far off! O you my help, come quickly to my aid! (Ž 22,11; Ž 38,22)20Deliver my soul from the sword, my precious life from the power of the dog! (Fp 3,2; Zj 22,15)21Save me from the mouth of the lion! You have rescued[3] me from the horns of the wild oxen! (Nu 23,22; 2Tm 4,17)22I will tell of your name to my brothers; in the midst of the congregation I will praise you: (Ž 102,21; Mt 28,10; J 17,6; J 20,17; Ř 8,29; Žd 2,12)23You who fear the Lord, praise him! All you offspring of Jacob, glorify him, and stand in awe of him, all you offspring of Israel! (Ž 50,15; Ž 50,23; Ž 135,20)24For he has not despised or abhorred the affliction of the afflicted, and he has not hidden his face from him, but has heard, when he cried to him. (Jb 13,24; Ž 10,1; Ž 13,1; Iz 53,4; Iz 53,7; Žd 5,7)25From you comes my praise in the great congregation; my vows I will perform before those who fear him. (Lv 7,16; Ž 35,18; Ž 40,9; Ž 50,14; Ž 66,13; Ž 111,1; Jon 2,9)26The afflicted[4] shall eat and be satisfied; those who seek him shall praise the Lord! May your hearts live forever! (Ž 69,32; Iz 25,6; Iz 65,13; J 6,51)27All the ends of the earth shall remember and turn to the Lord, and all the families of the nations shall worship before you. (Ž 2,8; Ž 67,7; Ž 96,7)28For kingship belongs to the Lord, and he rules over the nations. (Ž 47,8; Abd 1,21; Za 14,9)29All the prosperous of the earth eat and worship; before him shall bow all who go down to the dust, even the one who could not keep himself alive. (Ž 45,12; Ž 72,9; Ez 18,27; Fp 2,10)30Posterity shall serve him; it shall be told of the Lord to the coming generation; (Ž 48,13; Ž 71,18)31they shall come and proclaim his righteousness to a people yet unborn, that he has done it. (Ž 78,6; Ž 86,9; Ž 102,18; Iz 60,3)