1 Pro předního zpěváka, Davidův. Utíkám se k Hospodinu. Pročpak mi říkáte: „Jen si lítej, ptáče, po té vaší hoře! 2 Hle, jak svévolníci luk už napínají, šípy na tětivu kladou, aby skláli ve tmách ty, kdo mají přímé srdce. 3 Když se všechno od základů hroutí, co dokáže spravedlivý?“ 4 Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin má trůn svůj na nebesích. Jeho oči hledí, jeho pohled zkoumá lidské syny. 5 Hospodin zkoumá spravedlivého i svévolníka; toho, kdo miluje násilí, z té duše nenávidí. 6 Sešle na svévolníky déšť žhavého uhlí a hořící síry, jejich údělem se stane žhoucí vichr. 7 Hospodin je spravedlivý, miluje vše, co je spravedlivé; jeho tvář pohlíží na přímého.
1To the choirmaster. Of David. In the Lord I take refuge; how can you say to my soul, “Flee like a bird to your mountain, (1S 23,14; 1S 23,19; 1S 24,2; 1S 26,19)2for behold, the wicked bend the bow; they have fitted their arrow to the string to shoot in the dark at the upright in heart; (Ž 7,10; Ž 7,12; Ž 21,12; Ž 58,7; Ž 64,4; Jr 9,3)3if the foundations are destroyed, what can the righteous do?”[1] (Ž 82,5; Ez 30,4)4The Lord is in his holy temple; the Lord’s throne is in heaven; his eyes see, his eyelids test the children of man. (Jb 23,10; Ž 2,4; Ž 18,6; Iz 66,1; Mi 1,2; Abk 2,20; Mt 5,34; Mt 23,22; Sk 7,49)5The Lord tests the righteous, but his soul hates the wicked and the one who loves violence. (Gn 22,1; Ž 5,5; Jk 1,12)6Let him rain coals on the wicked; fire and sulfur and a scorching wind shall be the portion of their cup. (Gn 19,24; Jb 18,15; Jb 21,20; Ž 75,8; Ez 38,22)7For the Lord is righteous; he loves righteous deeds; the upright shall behold his face. (Ž 17,15; Ž 33,5; Ž 140,13; 1J 3,2; Zj 22,4)