1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. 2 Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost! 3 Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu. 4 Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli. 5 Vyvleč mě z té sítě, již mi nastražili, vždyť jsi záštita má. 6 Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný. 7 Nenávidím ty, kdo se drží šalebných přeludů, já spoléhám na Hospodina. 8 Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé pokoření. Vždyť ty víš, co sužuje mou duši. 9 Nevydal jsi mě do rukou nepřítele, dopřáls volnosti mým nohám. 10 Hospodine, smiluj se, vždyť se tak soužím, zrak mi slábne hořem, moje duše i mé tělo chřadnou. 11 V strastech pomíjí můj život, moje léta v nářku, pro mou nepravost mi ubývá sil a mé kosti slábnou. 12 Potupen jsem všemi protivníky, a sousedy nejvíc; známí ze mne mají strach, spatří-li mě venku, vyhnou se mi. 13 Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, jako rozbitá nádoba. 14 Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! Smlouvají se na mě, kují pikle, chtějí mi vzít život. 15 Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: „Ty jsi můj Bůh, 16 moje budoucnost je ve tvých rukou.“ Vysvoboď mě z rukou nepřátel a těch, kdo pronásledují mě. 17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem, ve svém milosrdenství mě zachraň. 18 Hospodine, kéž nejsem zahanben, když tě volám; ať jsou zahanbeni svévolníci, ať v podsvětí zmlknou. 19 Ať oněmějí zrádné rty, jež mluví proti spravedlivému tak urážlivě, zpupně, s pohrdáním. 20 Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí. 21 Ukrýváš je u sebe v své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku. 22 Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal divy svého milosrdenství v nepřístupném městě! 23 A já jsem si ukvapeně řekl: „Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět.“ Avšak vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal. 24 Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou zpupně. 25 Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina!
1Dem Chorleiter. Ein Psalm. Von David.2Bei dir, HERR, habe ich mich geborgen; lass mich niemals zuschanden werden; rette mich in deiner Gerechtigkeit! (Ž 7,2; Ž 25,2; Ž 71,2)3Neige zu mir dein Ohr, eilends rette mich! Werde mir zum Fels der Zuflucht[1], zum unzugänglichen Haus[2], mich zu retten! (Ž 71,3; Ž 102,3; Ž 116,2)4Denn mein Fels und meine Burg bist du; und um deines Namens willen führe mich und leite mich! (Ž 18,3; Ž 23,3)5Ziehe mich aus dem Netz, das sie mir heimlich gelegt haben; denn du bist mein Schutz[3].6In deine Hand befehle ich meinen Geist. Du hast mich erlöst, HERR, du Gott der Treue! (L 23,46; Sk 7,59)7Ich hasse[4] die, die sich an nichtige Götzen[5] halten, doch ich, ich vertraue auf den HERRN.8Ich will jauchzen und mich freuen über deine Gnade, dass du mein Elend angesehen, die Bedrängnisse meiner Seele erkannt hast[6] (Dt 26,7; Ž 10,14)9und du hast mich nicht überliefert in die Hand des Feindes, ⟨sondern⟩ du hast meine Füße auf weiten Raum gestellt. (Ž 18,20)10Sei mir gnädig, HERR, denn ich bin bedrückt; vor Gram verfällt mein Auge, meine Seele und mein Leib. (Ž 6,8; Ž 27,7)11Denn in Kummer schwindet mein Leben dahin und meine Jahre in Seufzen; meine Kraft wankt durch meine Schuld[7], und es verfallen meine Gebeine.12Vor allen meinen Bedrängern bin ich zum Hohn geworden, auch meinen Nachbarn gar sehr, und zum Schrecken meinen Bekannten; die mich auf der Straße sehen, fliehen vor mir. (Jb 19,13; Ž 38,12; Ž 89,52)13In Vergessenheit bin ich geraten, aus dem Herzen fort wie ein Toter, bin wie ein missratenes[8] Gefäß.14Denn ich habe das Gerede von vielen gehört, Schrecken ringsum; indem sie sich miteinander gegen mich zusammentun, sinnen sie darauf, mir das Leben zu nehmen. (Jr 20,10; Mt 26,3)15Ich aber, ich habe auf dich vertraut, HERR; ich sagte: Du bist mein Gott! (Ž 25,2; Ž 91,2; Ž 140,7)16In deiner Hand sind meine Zeiten; rette mich aus der Hand meiner Feinde und vor meinen Verfolgern! (Ž 3,8)17Lass dein Angesicht leuchten über deinem Knecht, rette mich in deiner Gnade! (Ž 4,7; Ž 80,4)18HERR, lass mich nicht zuschanden werden, denn ich habe dich angerufen; mögen zuschanden werden die Gottlosen, verstummen zum Scheol! (Ž 25,3)19Lass verstummen die Lügenlippen, die in Hochmut und Verachtung Freches reden gegen den Gerechten! (Ž 12,5; Ž 63,12; L 20,26)20Wie groß ist deine Güte, die du bereithältst denen, die dich fürchten, die du denen erweist, die sich bei dir bergen vor den Menschenkindern. (Ž 2,12; Ž 36,6; Ž 57,11; Ž 103,8; Ž 119,124)21Du verbirgst sie im Schutz deines Angesichts vor den Verschwörungen[9] der Menschen; du birgst sie in einer Hütte vor dem Gezänk der Zungen. (Ž 27,5)22Gepriesen sei der HERR, denn wunderbar hat er seine Gnade an mir erwiesen in einer befestigten Stadt[10]. (Ž 17,7; Ž 66,20)23Ich zwar sagte in meiner Bestürzung: »Ich bin abgeschnitten[11], fort von deinen Augen.« Doch du hast die Stimme meines Flehens gehört, als ich zu dir schrie.24Liebt den HERRN, alle seine Getreuen! Die Treuen behütet der HERR, doch er vergilt reichlich dem, der anmaßend handelt. (Dt 6,5)25Seid stark, und euer Herz fasse Mut, alle, die ihr auf den HERRN harrt! (Ž 27,14)