1 Žalm. Píseň při posvěcení Hospodinova domu. Davidův. 2 Hospodine, tebe vyvyšuji, neboť jsi mě vytáhl z hlubin, nedopřáls mým nepřátelům, aby se nade mnou radovali. 3 Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal o pomoc a uzdravils mě. 4 Vyvedl jsi mě z podsvětí, Hospodine, zachovals mě při životě, abych nesestoupil v jámu. 5 Pějte žalmy Hospodinu, jeho věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost, 6 neboť jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život. Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá. 7 V dobách pohody jsem řekl: Mnou nikdy nic neotřese. 8 Hospodine, svou přízní jsi mocnou učinil mou horu. Ukryls tvář a zděsil jsem se. 9 K tobě, Hospodine, volám, tebe, Panovníku, prosím: 10 Jaký užitek vzejde z mé krve, sestoupím-li v jámu? Což ti prach vzdá chválu, bude hlásat tvoji věrnost? 11 Hospodine, slyš a smiluj se nade mnou, buď mi pomocníkem, Hospodine. 12 Můj nářek jsi změnil v taneční rej, vysvlékls mě z žíněného roucha, opásal jsi mě radostí, 13 aby má sláva ti pěla žalmy a již neumlkla. Hospodine, Bože můj, budu ti vzdávat chválu věčně.
1Ein Psalm. Ein Lied zur Einweihung des Hauses[1]. Von David.2Ich will dich erheben, HERR, denn du hast mich emporgezogen und ließest meine Feinde sich nicht über mich freuen. (Ž 35,24; Ž 41,12; Ž 145,1)3HERR, mein Gott, zu dir habe ich geschrien, und du hast mich geheilt. (Iz 38,16)4HERR, du hast mein Leben[2] aus dem Scheol heraufgeholt, hast mich am Leben erhalten ⟨und bewahrt⟩ vor dem Hinabfahren zur Grube[3]. (Ž 28,1; Ž 86,13; Ž 107,20)5Spielt dem HERRN, ihr seine Getreuen, und preist seinen heiligen Namen[4]! (Ex 3,15; Ž 47,7; Ž 97,12; Ž 145,10; Ef 5,19)6Denn einen Augenblick ⟨handelt er⟩ in seinem Zorn, ein Leben lang in seiner Gunst[5]; am Abend kehrt Weinen ein[6], und am Morgen ist Jubel. (Ž 126,6; Iz 54,7)7Ich zwar sagte in meiner Sorglosigkeit: »Ich werde nicht wanken – niemals.«8HERR, in deiner Gunst[7] hattest du mich auf feste Berge gestellt[8]. Du verbargst dein Angesicht, da wurde ich bestürzt.9Zu dir, HERR, rief ich, und zum Herrn flehte ich: (Ž 66,17)10»Was für Gewinn ⟨liegt⟩ in meinem Blut, in meinem Hinabfahren in die Grube? Wird der Staub dich preisen? Wird er deine Treue[9] verkünden? (Ž 6,6)11Höre, HERR, und sei mir gnädig! HERR, sei mein Helfer!« (Ž 27,7)12Meine Wehklage hast du mir in Reigen verwandelt, mein Sacktuch[10] hast du gelöst und mit Freude mich umgürtet, (Est 9,22; Iz 61,3)13damit meine Seele[11] dich besingt und nicht schweigt. HERR, mein Gott, in Ewigkeit will ich dich preisen. (Ž 57,8; Ž 145,2)