1 Davidův. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? 2 Když se na mě vrhli zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, protivníci, moji nepřátelé, sami klopýtli a padli. 3 Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat. 4 O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu. 5 On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne. 6 Již teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem. V jeho stanu budu obětovat své oběti za hlaholu polnic, budu zpívat, prozpěvovat žalmy Hospodinu. 7 Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi! 8 Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám. 9 Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso. 10 I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme. 11 Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí. 12 Nevydávej mě zvůli mých protivníků! Zvedli se proti mně křiví svědkové, i ten, z něhož násilí čiší. 13 Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých! 14 Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina!
1Von David. Der HERR ist mein Licht und mein Heil[1], vor wem sollte ich mich fürchten? Der HERR ist meines Lebens Zuflucht[2], vor wem sollte ich erschrecken? (Ž 18,29; Ž 118,6; Iz 12,2; Mi 7,8; J 8,12; Žd 13,6)2Wenn Übeltäter mir nahen, mein Fleisch zu fressen, meine Bedränger und meine Feinde – sie straucheln und fallen. (J 18,6)3Wenn sich ein Heer gegen mich lagert, fürchtet sich mein Herz nicht; wenn sich auch Krieg gegen mich erhebt, trotzdem bin ich vertrauensvoll. (Ž 3,7; Ž 112,7)4Eins habe ich vom HERRN erbeten, danach trachte ich: zu wohnen im Haus des HERRN alle Tage meines Lebens, um anzuschauen die Freundlichkeit des HERRN und nachzudenken[3] in seinem Tempel. (Ž 23,6)5Denn er wird mich bergen in seiner[4] Hütte am Tag des Unheils, er wird mich verbergen im Versteck seines Zeltes; auf einen Felsen wird er mich heben. (Ž 31,21; Ž 32,7; Ž 40,3; Ž 61,3)6Und nun wird mein Haupt sich erheben über meine Feinde rings um mich her. Opfer voller Jubel will ich opfern in seinem Zelt, ich will singen und spielen dem HERRN. (Ž 3,4; Ž 57,8; Ž 59,18; Ž 107,22; Ž 119,108; Žd 13,15)7Höre, HERR, mit meiner Stimme rufe ich: sei mir gnädig und erhöre mich! (Ž 30,11; Ž 31,10)8Mein Herz erinnert dich[5]: »Sucht mein Angesicht!« – Dein Angesicht, HERR, suche ich. (Ž 24,6; Ž 105,4)9Verbirg dein Angesicht nicht vor mir, weise deinen Knecht nicht ab im Zorn! Du bist meine Hilfe gewesen. Gib mich nicht auf und verlass mich nicht, Gott meines Heils[6]! (Ž 69,18; Ž 102,3)10Sogar mein Vater und meine Mutter haben mich verlassen, aber der HERR nimmt mich auf.11Lehre mich, HERR, deinen Weg, und leite mich auf ebenem Pfad wegen meiner Feinde! (Ž 5,9; Ž 25,4; Ž 139,24; Ž 143,8)12Gib mich nicht preis der Gier meiner Bedränger, denn falsche Zeugen sind gegen mich aufgestanden und der, der Gewalttat schnaubt. (Ž 35,11; Mt 26,60)13Ach, wenn ich mir nicht sicher wäre, das Gute des HERRN zu schauen im Land der Lebendigen …! (Ž 116,9; Ž 142,6)14Harre auf den HERRN! Sei stark, und dein Herz erweise sich als mutig, und harre auf den HERRN! (Ž 31,25; Ž 37,7; 2Tm 2,1)