1 Davidův. Dopomoz mi, Hospodine, k právu. Žil jsem bezúhonně, neochvějně doufal v Hospodina. 2 Hospodine, zkoumej mě a podrob zkoušce, protřib moje ledví a mé srdce! 3 Tvoje milosrdenství mám před očima, řídím se tvou pravdou. 4 Nesedávám s šalebníky, nescházím se s potměšilci. 5 Schůzky zlovolníků nenávidím, mezi svévolníky nezasednu. 6 Umývám si ruce v nevinnosti, při tvém oltáři se držím, Hospodine, 7 aby bylo slyšet mé hlasité díkůvzdání, abych vyprávěl o všech tvých divech. 8 Hospodine, zamiloval jsem si dům, v němž bydlíš, místo, kde má příbytek tvá sláva. 9 Nesmeť spolu s hříšníky mou duši a můj život s těmi, kdo krev prolévají, 10 kterým na rukou lpí mrzkost, jejichž pravice je plná úplatků. 11 Já přec žiji bezúhonně, vykup mě, smiluj se nade mnou! 12 Moje noha stojí na rovině, v shromážděních budu dobrořečit Hospodinu.
1Von David. Hilf mir zum Recht, HERR! Denn in meiner Lauterkeit bin ich gewandelt; und auf den HERRN habe ich vertraut, ich werde nicht wanken.2Prüfe mich, HERR, und erprobe mich; läutere meine Nieren[1] und mein Herz! (Ž 17,3)3Denn deine Gnade war mir vor Augen, und in deiner Wahrheit[2] wandelte ich.4Ich habe nicht bei trügerischen Leuten gesessen, und mit Hinterlistigen ging ich nicht um.5Ich habe die Versammlungen der Übeltäter gehasst, und bei Gottlosen saß ich nicht. (Ž 1,1; Ž 101,4)6Ich wasche meine Hände in Unschuld, und umschreite deinen Altar, HERR, (Ž 24,4; Ž 73,13)7um laut[3] ein Danklied hören zu lassen und alle deine Wundertaten zu erzählen. (1Pa 16,24; Ž 9,2)8HERR, ich liebe die Wohnung deines Hauses und den Wohnort deiner Herrlichkeit. (Ex 40,34; 2Pa 7,1; Ž 122,1; L 2,49)9Raffe meine Seele nicht weg mit den Sündern, noch mein Leben mit Blutmenschen, (Ž 28,3)10an deren Händen Schandtat und deren Rechte voll Bestechung ist!11Ich aber wandle in meiner Lauterkeit. Erlöse mich und sei mir gnädig! (Ž 101,2)12Mein Fuß steht auf ebenem Boden. Den HERRN werde ich in Versammlungen preisen. (Ž 22,23; Ž 68,27; Ž 107,32)