Žalm 55 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

DOPŘEJ, BOŽE, MODLITBĚ MÉ SLUCHU

1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův. 2 Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou. 3 Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám, 4 neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku. 5 Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti, 6 padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo. 7 Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde. 8 Ano, daleko bych letěl, pobýval bych v poušti, -Sela- 9 spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí. 10 Ve zmatek je uveď, Panovníku, jazyky jim rozdvoj, v městě vidím násilí a sváry, 11 ve dne v noci po hradbách se plíží, ničemnost a trápení jsou v jeho středu, 12 v jeho středu běsní zhouba, týrání a lest se nehnou z ulic. 13 Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl, 14 jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel! 15 Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu. 16 Ať je překvapí smrt, ať zaživa sejdou do podsvětí! Jen zloba je v jejich doupatech, je v jejich středu. 17 A já volám k Bohu, Hospodin mě spasí. 18 Večer, zrána, za poledne lkám a sténám. – Vyslyšel můj hlas! 19 On vykoupí mě z války, daruje mi pokoj, ač jich proti mně je tolik. 20 Slyší Bůh a pokoří je, on, jenž odedávna trůní, -Sela- když se změnit nechtějí a nebojí se Boha. 21 Leckdo vztáhne ruku na ty, kteří v pokoji s ním žijí, jeho smlouvu znesvěcuje. 22 Lichotek má plná ústa, ale v srdci válku. Hladší nad olej jsou jeho slova, ale jsou to vytasené meče. 23 Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil. 24 Ty je, Bože, srazíš v jámu zkázy. Ti, kdo prolévají krev a stavějí vše na lsti, nedožijí ani poloviny svých dnů. Já však doufám v tebe!

Bible Kralická

1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. 2 Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou. 3 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se, 4 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují. 5 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne. 6 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne. 7 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul. 8 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah. 9 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici. 10 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě. 11 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost. 12 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho. 13 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním: 14 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj; 15 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali. 16 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. 17 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne. 18 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj. 19 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně. 20 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha. 21 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou. 22 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové. 23 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. [ (Psalms 55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. ]

King James Version

1 To the chief Musician on Neginoth, Maschil, A Psalm of David. Give ear to my prayer, O God; and hide not thyself from my supplication. 2 Attend unto me, and hear me: I mourn in my complaint, and make a noise; 3 Because of the voice of the enemy, because of the oppression of the wicked: for they cast iniquity upon me, and in wrath they hate me. 4 My heart is sore pained within me: and the terrors of death are fallen upon me. 5 Fearfulness and trembling are come upon me, and horror hath overwhelmed me. 6 And I said, Oh that I had wings like a dove! for then would I fly away, and be at rest. 7 Lo, then would I wander far off, and remain in the wilderness. Selah. 8 I would hasten my escape from the windy storm and tempest. 9 Destroy, O Lord, and divide their tongues: for I have seen violence and strife in the city. 10 Day and night they go about it upon the walls thereof: mischief also and sorrow are in the midst of it. 11 Wickedness is in the midst thereof: deceit and guile depart not from her streets. 12 For it was not an enemy that reproached me; then I could have borne it : neither was it he that hated me that did magnify himself against me; then I would have hid myself from him: 13 But it was thou, a man mine equal, my guide, and mine acquaintance. 14 We took sweet counsel together, and walked unto the house of God in company. 15 Let death seize upon them, and let them go down quick into hell: for wickedness is in their dwellings, and among them. 16 As for me, I will call upon God; and the LORD shall save me. 17 Evening, and morning, and at noon, will I pray, and cry aloud: and he shall hear my voice. 18 He hath delivered my soul in peace from the battle that was against me: for there were many with me. 19 God shall hear, and afflict them, even he that abideth of old. Selah. Because they have no changes, therefore they fear not God. 20 He hath put forth his hands against such as be at peace with him: he hath broken his covenant. 21 The words of his mouth were smoother than butter, but war was in his heart: his words were softer than oil, yet were they drawn swords. 22 Cast thy burden upon the LORD, and he shall sustain thee: he shall never suffer the righteous to be moved. 23 But thou, O God, shalt bring them down into the pit of destruction: bloody and deceitful men shall not live out half their days; but I will trust in thee.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Klage und Vertrauen eines Alleingelassenen

1 Für den Chormeister. Mit Saitenspiel. Ein Weisheitslied Davids. 2 Vernimm, Gott, mein Bittgebet, verbirg dich nicht vor meinem Flehen! 3 Achte auf mich und erhöre mich! Klagend irre ich umher und bin verstört 4 wegen des Geschreis des Feindes, unter dem Druck des Frevlers. Denn sie überhäufen mich mit Unheil und befehden mich voller Grimm.^[1] 5 Mir bebt das Herz in der Brust; mich überfielen die Schrecken des Todes. 6 Furcht und Zittern erfassten mich; ich schauderte vor Entsetzen. 7 Da dachte ich: Hätte ich doch Flügel wie eine Taube, dann flöge ich davon und käme zur Ruhe. 8 Siehe, weit fort möchte ich fliehen, die Nacht verbringen in der Wüste. [Sela] (Jr 9,1) 9 An einen sicheren Ort möchte ich eilen vor dem Wetter, vor dem tobenden Sturm. 10 Entzweie sie, Herr, verwirr ihre Sprache! Denn in der Stadt habe ich Gewalttat und Hader gesehen. (Jr 5,1; Jr 6,6; Sf 3,1) 11 Auf ihren Mauern umschleicht man sie bei Tag und bei Nacht, sie ist voll Unheil und Mühsal. 12 In ihrer Mitte herrscht Verderben, Betrug und Unterdrückung weichen nicht von ihren Märkten. 13 Denn nicht ein Feind beschimpft mich, das könnte ich ertragen; nicht einer, der mich hasst, tritt groß gegen mich auf, vor ihm könnte ich mich verbergen. (Ž 31,12) 14 Nein, du bist es, ein Mensch mir gleich, mein Freund und mein Vertrauter. (Jr 9,3; Mt 26,21) 15 Wir haben unsere Vertrautheit genossen, wir gingen im Haus Gottes umher in wogender Menge. 16 Der Tod soll sie überfallen, / lebend sollen sie hinabfahren ins Totenreich! Denn Bosheit ist an ihren Orten, in ihrem Innern. (Nu 16,33; Ž 49,15; Iz 5,14) 17 Ich aber, zu Gott will ich rufen und der HERR wird mich retten. 18 Am Abend, am Morgen und am Mittag seufze ich und stöhne, da hat er meine Stimme gehört, 19 er hat mich befreit, mein Leben ist in Sicherheit / vor denen, die gegen mich kämpfen. Denn unter vielen waren manche für mich! 20 Gott hört und beugt die Feinde nieder, er, der thront von Urzeit an. [Sela] Denn sie ändern sich nicht und fürchten Gott nicht. (Ž 93,2) 21 Der Feind legte Hand an seine Getreuen, seinen Bund hat er entweiht. 22 Glatt wie Butter waren seine Reden, doch in seinem Herzen sann er auf Streit, linder als Öl waren seine Worte und waren doch gezückte Schwerter. (Ž 57,5; Ž 62,5; Ž 64,4) 23 Wirf deine Sorge auf den HERRN, / er wird dich erhalten! Niemals lässt er den Gerechten wanken. (Ž 37,5; 1P 5,7) 24 Du aber, Gott, du wirst sie hinabstürzen in die tiefste Grube. Blutgierige Männer und Betrüger / erreichen nicht die Mitte ihres Lebens. Ich aber setze mein Vertrauen auf dich. (Ž 102,25)

English Standard Version

od Crossway

Cast Your Burden on the Lord

1 To the choirmaster: with stringed instruments. A Maskil^[1] of David. Give ear to my prayer, O God, and hide not yourself from my plea for mercy! (Ž 4,1; Ž 54,2; Ž 61,1; Ž 86,6)

Ž 4,1Ž 54,2Ž 61,1Ž 86,6

2 Attend to me, and answer me; I am restless in my complaint and I moan, (Ž 55,17; Ž 64,1; Iz 38,14; Iz 59,11)

Ž 55,17Ž 64,1Iz 38,14Iz 59,11

3 because of the noise of the enemy, because of the oppression of the wicked. For they drop trouble upon me, and in anger they bear a grudge against me. (2S 16,7) 4 My heart is in anguish within me; the terrors of death have fallen upon me. (Ž 116,3) 5 Fear and trembling come upon me, and horror overwhelms me. (Jb 21,6; Ž 78,53; Iz 21,4; Ez 7,18)

Jb 21,6Ž 78,53Iz 21,4Ez 7,18

6 And I say, “Oh, that I had wings like a dove! I would fly away and be at rest; 7 yes, I would wander far away; I would lodge in the wilderness; (Jr 9,2) 8 I would hurry to find a shelter from the raging wind and tempest.” (Ž 83,15) 9 Destroy, O Lord, divide their tongues; for I see violence and strife in the city. (Gn 11,9; Jr 6,7) 10 Day and night they go around it on its walls, and iniquity and trouble are within it; (Ž 5,9) 11 ruin is in its midst; oppression and fraud do not depart from its marketplace. (Ž 10,7) 12 For it is not an enemy who taunts me— then I could bear it; it is not an adversary who deals insolently with me— then I could hide from him. (Jb 19,5) 13 But it is you, a man, my equal, my companion, my familiar friend. (2S 15,12; 2S 16,23; Ž 41,9) 14 We used to take sweet counsel together; within God’s house we walked in the throng. (Ž 42,4) 15 Let death steal over them; let them go down to Sheol alive; for evil is in their dwelling place and in their heart. (Nu 16,30; Nu 16,33; Ž 124,3; Př 1,12)

Nu 16,30Nu 16,33Ž 124,3Př 1,12

16 But I call to God, and the Lord will save me. 17 Evening and morning and at noon I utter my complaint and moan, and he hears my voice. (Ž 5,3; Ž 55,2; Ž 88,13; Ž 92,2; Ž 141,2; Da 6,10; Sk 3,1; Sk 10,3; Sk 10,9; Sk 10,30)

Ž 5,3Ž 55,2Ž 88,13Ž 92,2Ž 141,2Da 6,10Sk 3,1Sk 10,3Sk 10,9Sk 10,30

18 He redeems my soul in safety from the battle that I wage, for many are arrayed against me. (Ž 56,2) 19 God will give ear and humble them, he who is enthroned from of old, because they do not change and do not fear God. (Dt 33,27; Jb 10,17; Jb 21,7) 20 My companion^[2] stretched out his hand against his friends; he violated his covenant. (Sk 12,1) 21 His speech was smooth as butter, yet war was in his heart; his words were softer than oil, yet they were drawn swords. (Ž 28,3; Ž 57,4; Př 5,3) 22 Cast your burden on the Lord, and he will sustain you; he will never permit the righteous to be moved. (Ž 10,6; Ž 37,5) 23 But you, O God, will cast them down into the pit of destruction; men of blood and treachery shall not live out half their days. But I will trust in you. (Jb 15,32; Ž 5,6; Ž 11,1; Ž 55,15; Ž 56,7; Ž 59,11; Ž 69,15; Ž 94,13; Př 10,27)

Jb 15,32Ž 5,6Ž 11,1Ž 55,15Ž 56,7Ž 59,11Ž 69,15Ž 94,13Př 10,27

Lutherbibel 2017

od Deutsche Bibelgesellschaft

Klage über treulose Freunde

1 Eine Unterweisung Davids, vorzusingen, beim Saitenspiel. 2 Gott, höre mein Gebet und verbirg dich nicht vor meinem Flehen. 3 Merke auf mich und erhöre mich, wie ich so ruhelos klage und heule, 4 dass der Feind so schreit und der Frevler mich bedrängt; denn sie wollen Unheil über mich bringen und sind mir heftig gram. 5 Mein Herz ängstet sich in meinem Leibe, und Todesfurcht ist auf mich gefallen. 6 Furcht und Zittern ist über mich gekommen, und Grauen hat mich überfallen. 7 Ich sprach: O hätte ich Flügel wie Tauben, dass ich wegflöge und Ruhe fände! 8 Siehe, so wollte ich in die Ferne fliehen und in der Wüste bleiben. Sela. 9 Ich wollte eilen, dass ich entrinne vor dem Sturmwind und Wetter. 10 Entzweie sie, Herr, verwirre ihre Sprache; denn ich sehe Frevel und Hader in der Stadt. 11 Sie umkreisen die Stadt Tag und Nacht auf ihren Mauern, und Mühsal und Unheil ist drinnen. 12 Verderbnis regiert darin, Lügen und Trügen weicht nicht aus ihren Gassen. 13 Denn nicht mein Feind schmäht mich, das würde ich ertragen; keiner, der mich hasst, tut groß wider mich, vor ihm könnte ich mich verbergen; (Ž 41,10) 14 sondern du bist es, mein Gefährte, mein Freund und mein Vertrauter, 15 die wir freundlich miteinander waren, die wir in Gottes Haus gingen inmitten der Menge! 16 Der Tod übereile sie, dass sie lebendig zu den Toten fahren; denn es ist lauter Bosheit bei ihnen. (Nu 16,31) 17 Ich aber will zu Gott rufen und der HERR wird mir helfen. 18 Des Abends, morgens und mittags will ich klagen und heulen; so wird er meine Stimme hören. 19 Er erlöst mich von denen, die an mich wollen, und schafft mir Ruhe; denn ihrer sind viele wider mich. 20 Gott wird hören und sie demütigen, der allewege bleibt. Sela. Denn sie werden nicht anders und fürchten Gott nicht. (Ž 102,27) 21 Der Feind legt seine Hände an seine Freunde und entheiligt seinen Bund. 22 Sein Mund ist glatter als Butter, und doch hat er Krieg im Sinn; seine Worte sind linder als Öl und sind doch gezückte Schwerter. (Jr 9,7) 23 Wirf dein Anliegen auf den HERRN; / der wird dich versorgen und wird den Gerechten in Ewigkeit nicht wanken lassen. (1P 5,7) 24 Und du, Gott, wirst sie hinunterstoßen in die tiefe Grube. / Die Blutgierigen und Falschen werden ihr Leben nicht bis zur Hälfte bringen. Ich aber hoffe auf dich. (Ž 102,25)