1Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.2Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.3Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.4Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.5Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.6Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.7Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.8Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.9Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.10Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.11Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.12Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.13Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.14Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.15Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.16Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.17Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.18Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.19Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.20Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.21Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.22Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.23Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.24Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.25Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.26Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.27Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.28Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.29Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
1Besser ein Armer [sein], der in seiner Lauterkeit wandelt, als ein Verkehrter, der verdrehte Lippen hat. (Př 19,22; Př 28,6)2Schon Mangel an Erkenntnis ist nicht gut für die Seele, und wer zu schnell läuft, geht leicht fehl. (1S 13,8; Př 14,18; Př 21,5; Př 25,8; Pl 3,26)3Die Torheit des Menschen verdirbt seinen Weg, und dann zürnt sein Herz gegen den HERRN. (2Kr 6,33; 2Pa 16,7; Pl 3,39)4Reichtum macht viele Freunde, der Arme aber wird von seinem Freund verlassen. (Př 14,20; Př 19,6)5Ein falscher Zeuge bleibt nicht ungestraft, und wer Lügen ausspricht, wird nicht entfliehen. (Ex 20,16; Př 12,22; Př 19,9; Př 21,28)6Viele schmeicheln dem Vornehmen, und jeder will ein Freund dessen sein, der Geschenke gibt. (Př 17,8; Př 19,4; L 16,9)7Den Armen hassen alle seine Brüder, erst recht ziehen sich seine Freunde von ihm zurück; jagt er ihren Worten nach, so sind sie nichts! (Ž 18,23; Ž 38,12; Př 19,4)8Wer Verstand erwirbt, liebt seine Seele; wer Einsicht bewahrt, findet Gutes. (Př 3,21; Př 16,20)9Ein falscher Zeuge bleibt nicht ungestraft, und wer Lügen ausspricht, geht zugrunde. (Př 19,5; Zj 21,8; Zj 21,27)10Einem Toren steht Wohlleben nicht an, geschweige denn einem Knecht, über Fürsten zu herrschen. (Př 30,21; Kaz 10,5; J 13,16)11Einsicht macht einen Menschen langsam zum Zorn, und es ist ihm eine Ehre, Vergehungen zu übersehen. (Př 14,29; Př 17,27; Př 19,19; Př 20,3; Př 20,22; Př 25,15; Př 25,28; Jk 1,19)12Wie das Brüllen des Löwen ist der Zorn des Königs, und seine Gunst wie der Tau auf grünem Gras. (Př 16,14)13Ein törichter Sohn ist das Unglück seines Vaters, und wie beständiges Tropfen durchs Dach ist die Zänkerei einer Frau. (Př 10,1; Př 21,9; Př 21,19)14Haus und Besitz erbt man von den Vätern, aber eine verständige Ehefrau kommt von dem HERRN. (Př 18,22; 2K 12,14)15Faulheit versenkt in tiefen Schlaf, und eine träge Seele muss hungern. (Př 6,9; Př 18,9; Př 19,24)16Wer das Gebot bewahrt, der bewahrt seine Seele, wer aber auf seine Wege nicht achtet, der muss sterben. (Dt 5,33; Př 13,13; Př 16,17; Př 21,16; L 10,28)17Wer sich über den Armen erbarmt, der leiht dem HERRN, und Er wird ihm seine Wohltat vergelten. (Př 14,21; Kaz 11,2; Mt 10,42; Mt 25,40; L 6,38; 2K 9,6; Žd 6,10)18Züchtige deinen Sohn, solange noch Hoffnung vorhanden ist, und lass dir nicht in den Sinn kommen, ihn dem Tod preiszugeben! (Dt 21,18; Př 13,24; Př 18,21; Př 22,15; Př 29,17; Ef 6,4; Ko 3,21)19Wer jähzornig ist, muss die Strafe dafür bezahlen, denn wenn du ihn davon befreien willst, so machst du’s nur noch schlimmer. (Jb 5,2; Př 25,28)20Gehorche dem Rat und nimm die Zurechtweisung an, damit du künftig weise bist! (Př 15,32; Př 19,27)21Ein Mensch macht vielerlei Pläne in seinem Herzen, aber der Ratschluss des HERRN hat Bestand. (Jb 23,13; Ž 33,11; Př 16,1; Př 16,9; Sk 4,27)22Die Zierde des Menschen ist seine Güte, und ein Armer ist besser als ein Mann, der betrügt. (Př 19,1; Př 20,6; 1K 13,4; Ef 4,32; Ef 5,9)23Die Furcht des HERRN dient zum Leben; wer daran reich ist, der wird über Nacht von keinem Unglück heimgesucht. (Ž 4,9; Ž 25,12; Ž 34,10; Př 14,27)24Hat der Faule seine Hand in die Schüssel gesteckt, so will er sie nicht wieder zum Mund zurückbringen. (Př 19,15; Př 21,25; Př 26,15)25Schlage den Spötter, so wird der Unverständige klug; weise den Verständigen zurecht, so lässt er sich’s zur Lehre dienen! (Př 9,8; Př 17,10; Př 21,11)26Wer den Vater misshandelt und die Mutter verjagt, der ist ein Sohn, der Schande und Schmach bereitet. (Př 17,21; Př 17,25; Př 19,13)27Lass ab davon, auf Unterweisung zu hören, mein Sohn, wenn du von den Worten der Erkenntnis doch abweichen willst! (Mt 7,26; Jk 1,23)28Ein nichtsnutziger Zeuge verhöhnt das Gericht, und der Mund der Gottlosen verschlingt Lügen. (1Kr 21,13; Jb 15,16; Př 15,2; Př 15,14)29Für die Spötter sind Strafgerichte bereit und Schläge für den Rücken der Toren. (Př 1,22; Př 1,26; Př 10,13; Iz 28,22)