1Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.2Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.3Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.4Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.5Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.6Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?7Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.8Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.9Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého?10Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.11Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.12Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.13Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.14Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.15Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.16Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.17Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.18Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.19Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.20Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.21Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,22Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.23Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.24Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?25Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.26Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.27Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.28Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.29Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.30Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.
1Der Wein macht zum Spötter, das starke Getränk macht wild, und keiner, der sich damit berauscht, wird weise. (Gn 9,21; Iz 28,7; Oz 4,11; Ef 5,18)2Der König ist zu fürchten wie ein brüllender Löwe; wer sich seinen Zorn zuzieht, verwirkt sein Leben. (1Kr 2,23; 1Kr 3,28; Ž 2,12; Př 16,14)3Abzulassen vom Streit ist für den Mann eine Ehre, jeder Narr aber stürzt sich hinein. (Př 14,17; Př 14,29; Př 17,14; Ř 12,18; Jk 4,1)4Im Herbst will der Faule nicht pflügen; begehrt er dann in der Erntezeit, so ist nichts da! (Př 24,30; Kaz 11,4)5Tiefes Wasser ist das Vorhaben im Herzen eines Mannes; ein verständiger Mann aber schöpft es aus. (Př 1,5; Př 18,4; 1K 2,15)6Die meisten Menschen rühmen ihre eigene Güte; wer findet aber einen treuen Mann? (Ž 12,2; Př 27,2; Kaz 7,28; Jr 5,1; Mt 6,2; Mt 24,45)7Ein Gerechter, der in seiner Unsträflichkeit wandelt — wohl seinen Kindern nach ihm! (Jb 1,1; Jb 1,8; Ž 15,2; Ž 37,26; Př 14,26; Iz 32,8)8Ein König, der auf dem Richterstuhl sitzt, findet mit seinen Augen jeden Bösen heraus. (1Kr 3,9)9Wer kann sagen: Ich habe mein Herz geläutert, ich bin rein geworden von meiner Sünde? (1Kr 8,46; Jb 15,14; Ž 51,12; Ž 131,2; 1J 1,8)10Zweierlei Gewicht und zweierlei Maß, die sind beide dem HERRN ein Gräuel! (Př 11,1; Př 20,23; Mi 6,1)11Schon ein Knabe gibt durch sein Verhalten zu erkennen, ob sein Tun lauter und redlich ist. (Př 22,6; Př 22,15; Mt 7,16)12Ein hörendes Ohr und ein sehendes Auge, die hat beide der HERR gemacht. (Ex 4,11; Ž 94,9)13Liebe den Schlaf nicht, sonst wirst du arm; tu deine Augen auf, so hast du zu essen genug! (Př 12,11; Př 19,15; Př 20,4)14»Es ist schlecht, es ist schlecht!«, sagt der Käufer — wenn er aber weggeht, dann rühmt er sich. (1Te 4,6)15Gold und Perlen gibt es in Menge, aber ein kostbarer Schmuck sind verständige Lippen. (Jb 28,18; Př 8,11; Př 8,19)16Nimm ihm sein Gewand; denn er hat sich für einen Fremden verbürgt, und pfände ihn aus anstelle der Fremden! (Ex 22,26; Př 6,1; Př 20,25)17Erschwindeltes Brot schmeckt dem Mann süß, aber hinterher wird sein Mund voll Kies. (Jb 20,12)18Pläne kommen durch Beratung zustande, und mit weiser Überlegung führe Krieg! (2Kr 18,20; Př 11,14; L 14,31)19Ein umhergehender Verleumder plaudert Geheimnisse aus; darum, weil er den Mund nicht halten kann, lass dich gar nicht mit ihm ein! (Př 10,18; Př 11,13)20Wer seinem Vater und seiner Mutter flucht, dessen Leuchte wird erlöschen in der dichtesten Finsternis. (Ex 21,17; Př 30,11; Př 30,17)21Ein Erbe, welches man am Anfang übereilt erworben hat, das wird am Ende nicht gesegnet sein. (Př 17,2; Pl 5,1; 1Tm 6,9)22Du sollst nicht sagen: »Ich will Böses vergelten!« Harre auf den HERRN, der wird dir helfen! (Ž 27,14; Ž 33,20; Ž 37,34; Př 24,29; Ř 12,17; 1P 3,9)23Zweierlei Gewicht ist dem HERRN ein Gräuel, und falsche Waage ist nicht gut. (Př 20,10)24Vom HERRN hängen die Schritte des Mannes ab; was versteht der Mensch von seinem Weg? (Př 16,1; Př 16,3; Př 16,9; Jr 10,23)25Es ist dem Menschen ein Fallstrick, überstürzt zu rufen: »Geweiht!«, und erst nach dem Gelübde zu überlegen. (Nu 30,3; Kaz 5,3; L 14,28)26Ein weiser König worfelt[1] die Gottlosen und zerdrischt sie mit dem Rad. (Ž 101,8; Př 16,12; Př 20,8; Mt 3,12)27Der Geist des Menschen ist eine Leuchte des HERRN; sie durchforscht alle verborgenen Kammern des Inneren. (Jb 32,8; 1K 2,11)28Gnade und Wahrheit werden den König behüten; durch Gnade befestigt er seinen Thron. (Př 14,34; Př 29,14; Da 4,27)29Die Zier der jungen Männer ist ihre Kraft, und der Schmuck der Alten ist ihr graues Haar. (Př 16,31; Př 31,3; 1J 2,14)30Wundstriemen scheuern das Böse weg, und Schläge [säubern] die verborgenen Kammern des Inneren. (Př 19,25; Žd 12,10)