Izajáš 48 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Slyštež to, dome Jákobův, kteříž se nazýváte jménem Izraelovým, a z vod Judových jste pošli, kteříž přisaháte ve jménu Hospodinovu, a Boha Izraelského připomínáte, však ne v pravdě, ani v spravedlnosti, 2 Ačkoli od města svatého se jmenujete, a na Boha Izraelského, jehož jméno jest Hospodin zástupů, zpoléháte. 3 Předešlé věci zdávna jsem oznamoval, a což vyšlo z úst mých, i což jsem ohlašoval, brzce jsem činíval, a stávalo se. 4 Věděl jsem, že jsi zatvrdilý, a houžev železná šíje tvá, a čelo tvé ocelivé. 5 A protožť jsem oznamoval z dávna, prvé než přicházelo, ohlašovalť jsem, abys neříkal: Modla má učinila ty věci, a rytina má neb slitina má přikázala to. 6 Slýchals o tom, pohlediž na to na všecko, vy pak, nebudete-liž toho oznamovati? Již nyní ohlašujiť nové a tajné věci, o nichž jsi ty nic nevěděl. 7 Nyní stvořeny jsou, a ne předešlého času, o nichž jsi před tímto dnem nic neslyšel, abys neřekl: Aj, věděl jsem o tom. 8 Anobrž aniž jsi slyšel, ani věděl, aniž se to tehdáž doneslo ucha tvého; nebo jsem věděl, že sobě velmi nevážně počínati budeš, a že jsi převrácenec hned od života matky. 9 Pro jméno své poshovím s prchlivostí svou, a pro chválu svou poukrotím hněvu proti tobě, abych tě nevyplénil. 10 Aj, přepálím tě, ačkoli ne jako stříbro, přeberu tě v peci ssoužení. 11 Pro sebe, pro sebe učiním to. Nebo jakž by mohlo v lehkost vydáno býti? Slávy své zajisté jinému nedám. 12 Slyš mne, Jákobe a Izraeli, povolaný můj: Já jsem, já první, já jsem i poslední. 13 Má zajisté ruka založila zemi, a pravice má dlaní rozměřila nebesa; povolal jsem jich, a hned se postavily. 14 Shromažďte se vy všickni, a slyšte. Kdo z nich oznámil tyto věci: Hospodin miluje jej, onť vykoná vůli jeho proti Babylonu, a rámě jeho proti Kaldejským? 15 Já, já mluvil jsem, protož povolám ho; přivedu jej, a šťastnou bude míti cestu svou. 16 Přistupte ke mně, slyšte to: Nemluvíval jsem z počátku v skrytě; od toho času, v kterémž se to dálo, přítomen jsem byl. A nyní Panovník Hospodin poslal mne a duch jeho. 17 Toto praví Hospodin vykupitel tvůj, Svatý Izraelský: Já Hospodin Bůh tvůj učím tě, abys prospěch bral, a vodím tě po cestě, po kteréž bys chodil. 18 Ó kdybys byl šetřil přikázaní mých, bylť by jako potok pokoj tvůj, a spravedlnost tvá jako vlny mořské. 19 A bylo by jako písku semene tvého, a plodu života tvého jako štěrku jeho, aniž by vyťato, ani vyhlazeno bylo jméno jeho před oblíčejem mým. 20 Vyjděte z Babylona, utecte od Kaldejských, hlasem zvučným zvěstujte, ohlašujte to, rozneste to až do končin země. Rcete: Vykoupil Hospodin služebníka svého Jákoba. 21 Nebudouť žízniti, když je po pustinách povede, vody z skály vyvede jim; nebo rozetne skálu, aby tekly vody. 22 Nemajíť žádného pokoje, praví Hospodin, bezbožní.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Der Herr mahnt Israel, auf sein Reden zu hören

1 Hört dies, ihr vom Haus Jakob, die ihr mit dem Namen Israel benannt und aus den Wassern Judas entsprungen seid; die ihr bei dem Namen des HERRN schwört und euch zu dem Gott Israels bekennt, aber nicht in Wahrheit noch in Gerechtigkeit! (Ž 68,27; Iz 45,25; Iz 46,3; Iz 51,1; Iz 59,14; Jr 5,2; Jr 9,2; Da 9,13; Sf 1,5; J 4,24; Ř 9,6)

Ž 68,27Iz 45,25Iz 46,3Iz 51,1Iz 59,14Jr 5,2Jr 9,2Da 9,13Sf 1,5J 4,24Ř 9,6

2 Denn sie nennen sich nach der heiligen Stadt und stützen sich auf den Gott Israels, dessen Name »HERR der Heerscharen« ist. (Iz 51,15; Iz 52,1; Da 9,24; Mi 3,11; Ř 2,17)

Iz 51,15Iz 52,1Da 9,24Mi 3,11Ř 2,17

3 Das Frühere habe ich längst schon verkündigt; aus meinem Mund ist es hervorgegangen, und ich habe es bekannt gemacht. Plötzlich habe ich es ausgeführt, und es ist eingetroffen. (Jz 21,45; Jz 23,14; Iz 46,9) 4 Weil ich wusste, dass du hart bist und dein Nacken eine eiserne Sehne und deine Stirn ehern ist, (Ex 33,3; Ex 33,5; Dt 31,27; Neh 9,16; Jr 5,3; Jr 7,26)

Ex 33,3Ex 33,5Dt 31,27Neh 9,16Jr 5,3Jr 7,26

5 so habe ich es dir damals angekündigt; ehe es geschah, habe ich es dich hören lassen, damit du nicht sagen könntest: »Mein Götze hat es gemacht, und mein geschnitztes oder gegossenes Bild hat es befohlen.« (Iz 42,8) 6 Du hast es gehört, betrachte es alles! Wollt ihr es nun nicht eingestehen? Von nun an lasse ich dich Neues hören und Verborgenes, was du nicht wusstest. (Nu 16,30; Iz 42,9; Iz 44,21; Iz 46,8; Am 3,6)

Nu 16,30Iz 42,9Iz 44,21Iz 46,8Am 3,6

7 Jetzt erst ist es geschaffen worden und nicht schon früher; und vor dem heutigen Tag hast du nichts davon gehört, damit du nicht sagen könntest: Siehe, ich habe es gewusst! (Iz 48,5) 8 Du hast es weder gehört noch gewusst, noch war jemals dein Ohr geöffnet; denn ich wusste, dass du völlig treulos bist und von Mutterleib an ein Übertreter genannt worden bist. (Dt 9,7; Dt 9,24; Dt 31,16; Dt 31,29; Iz 6,9; Jr 5,21; Jr 6,10; Oz 6,7; Mt 15,3)

Dt 9,7Dt 9,24Dt 31,16Dt 31,29Iz 6,9Jr 5,21Jr 6,10Oz 6,7Mt 15,3

9 Um meines Namens willen bin ich langmütig, und um meiner Ehre willen halte ich mich zurück, dir zugute, um dich nicht auszurotten. (Ex 34,6; Ž 79,9; Ž 106,8; Iz 48,11; Ez 20,9; Mal 3,6)

Ex 34,6Ž 79,9Ž 106,8Iz 48,11Ez 20,9Mal 3,6

10 Siehe, ich habe dich geläutert, aber nicht im Silber[schmelzofen]; im Schmelzofen des Elends habe ich dich geprüft. (Dt 4,20; Ž 66,10; 1P 4,12) 11 Um meinetwillen, um meinetwillen will ich es vollbringen! Denn wie würde ich sonst gelästert! Und ich will meine Ehre keinem anderen geben. (Ž 10,3; Ž 10,13; Iz 37,4; Iz 37,23; Iz 42,8; Iz 43,25; Iz 48,9; Iz 52,5; Da 7,13)

Ž 10,3Ž 10,13Iz 37,4Iz 37,23Iz 42,8Iz 43,25Iz 48,9Iz 52,5Da 7,13

12 Höre auf mich, Jakob, und du, Israel, mein Berufener! Ich bin es, ich bin der Erste, und ich bin auch der Letzte! (Dt 32,39; Iz 41,4; Iz 44,1; Iz 44,6; Zj 1,8; Zj 1,17; Zj 2,8; Zj 22,13)

Dt 32,39Iz 41,4Iz 44,1Iz 44,6Zj 1,8Zj 1,17Zj 2,8Zj 22,13

13 Ja, meine Hand hat die Erde gegründet und meine Rechte die Himmel ausgespannt. Sobald ich ihnen zurufe, stehen sie allesamt da. (Ž 119,89; Ž 147,4; Ž 148,5; Iz 40,12; Iz 40,22; Iz 40,26)

Ž 119,89Ž 147,4Ž 148,5Iz 40,12Iz 40,22Iz 40,26

14 Versammelt euch, ihr alle, und hört! Wer unter ihnen hat dies verkündigt? Er, den der HERR lieb hat, er wird sein Wohlgefallen an Babel vollstrecken und die Chaldäer seinen Arm fühlen lassen. (Iz 41,22; Iz 44,28; Iz 45,1) 15 Ich selbst habe es gesagt, ich habe ihn auch berufen und ihn hergebracht, und sein Weg wird gelingen. (Dt 31,14; Jz 1,1; Jr 1,5) 16 Naht euch zu mir und hört dieses! Ich habe von Anfang an nicht im Verborgenen geredet. Seitdem es geschehen ist, bin ich da; und nun hat mich GOTT, der Herr, und sein Geist gesandt. (Iz 11,1; Iz 37,26; Iz 41,26; Iz 45,19; Iz 61,1; J 1,1; J 18,20)

Iz 11,1Iz 37,26Iz 41,26Iz 45,19Iz 61,1J 1,1J 18,20

17 So spricht der HERR, dein Erlöser, der Heilige Israels: Ich bin der HERR, dein Gott, der dich lehrt, was dir nützlich ist, der dich leitet auf dem Weg, den du gehen sollst. (Jb 36,22; Ž 25,8; Ž 25,12; Ž 32,8; Iz 2,3; Iz 30,21; Iz 43,14; Iz 54,13; Sf 3,5)

Jb 36,22Ž 25,8Ž 25,12Ž 32,8Iz 2,3Iz 30,21Iz 43,14Iz 54,13Sf 3,5

18 O dass du doch auf meine Gebote geachtet hättest! Dann wäre dein Friede wie ein Wasserstrom gewesen und deine Gerechtigkeit wie Meereswellen. (Neh 9,13; Ž 119,47; Ž 119,127; Ž 119,165; Iz 54,13; Iz 66,12)

Neh 9,13Ž 119,47Ž 119,127Ž 119,165Iz 54,13Iz 66,12

19 Dein Same wäre wie der Sand, und die Sprösslinge deines Leibes wie seine Körner; sein Name würde weder ausgerottet noch vertilgt werden vor meinem Angesicht. (Gn 22,17; Dt 9,14; Iz 56,5; Zj 3,5)

Gn 22,17Dt 9,14Iz 56,5Zj 3,5

20 Zieht aus von Babel, flieht von den Chaldäern mit Jubelschall! Verkündigt dies, lasst es hören! Verbreitet es bis an das Ende der Erde und sagt: Der HERR hat seinen Knecht Jakob erlöst! (Iz 43,1; Iz 43,4; Iz 44,23; Jr 31,10; Jr 50,8; Jr 51,6; Jr 51,45; Zj 18,4)

Iz 43,1Iz 43,4Iz 44,23Jr 31,10Jr 50,8Jr 51,6Jr 51,45Zj 18,4

21 Sie litten keinen Durst, als er sie durch die Wüsten führte, Wasser ließ er ihnen aus dem Felsen rinnen; er spaltete den Fels, da floss Wasser heraus! — (Ex 17,6; Nu 20,11; Iz 43,19) 22 Keinen Frieden, spricht der HERR, gibt es für die Gottlosen! (Iz 57,20)