1Starších, kteříž mezi vámi jsou, prosím já spolustarší, a svědek Kristových utrpení, a budoucí, kteráž zjevena bude, slávy účastník:2Paste stádo Boží, kteréž při vás jest, opatrujíce je, ne bezděky, ale dobrovolně, ne pro mrzký zisk, ale ochotně,3Ani jako panujíce nad dědictvím Páně, ale jako příkladem jsouce stádu.4A když se ukáže kníže pastýřů, vezmete tu neuvadlou korunu slávy.5Podobně i mládenci, buďte poddáni starším. A všickni poddanost jedni druhým ukazujte, pokorou vnitř se ozdobte. Bůh zajisté pyšným se protiví, ale pokorným dává milost.6Pokořtež se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil časem svým,7Všelikou péči vaši uvrhouce na něj. Nebo onť má péči o vás.8Střízliví buďte, bděte; nebo protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral.9Jemužto odpírejte, silní jsouce u víře, vědouce, že tatáž utrpení bratrstvo vaše, kteréž na světě jest, obkličují.10Bůh pak všeliké milosti, kterýž povolal nás k věčné slávě své v Kristu Ježíši, když maličko potrpíte, on dokonalé vás učiň, utvrď, zmocni i upevni.11Jemuž sláva a císařství na věky věků. Amen.12Po Silvánovi, vám věrném bratru, tak za to mám, že jsem psal vám krátce, napomínaje a osvědčuje, že tato jest pravá milost Boží, v kteréž stojíte.13Pozdravuje vás ta církev, kteráž jest v Babyloně, účastnice vyvolení vašeho, a Marek syn můj.14Pozdravtež jedni druhých v políbení laskavém. Pokoj vám všechněm, kteříž jste v Kristu Ježíši. Amen.
1Die Ältesten, die unter euch sind, ermahne ich als Mitältester und Zeuge der Leiden des Christus, aber auch als Teilhaber der Herrlichkeit, die geoffenbart werden soll: (Ez 34,11; J 15,27; Sk 1,8; Sk 5,32; Sk 20,28; Ř 8,17; 2K 4,17)2Hütet die Herde Gottes bei euch, indem ihr nicht gezwungen, sondern freiwillig Aufsicht übt, nicht nach schändlichem Gewinn strebend, sondern mit Hingabe, (Př 27,23; Mt 10,8; J 21,15; 1K 9,17; 2K 12,15; 1Te 2,8)3nicht als solche, die über das ihnen Zugewiesene herrschen, sondern indem ihr Vorbilder der Herde seid! (2K 1,24; 1Te 1,7; 1Tm 4,12)4Dann werdet ihr auch, wenn der oberste Hirte offenbar wird, den unverwelklichen Ehrenkranz empfangen. (2Tm 4,8; Žd 13,20; Zj 2,10)
Ermahnung zu Demut und Wachsamkeit gegenüber dem Widersacher
5Ebenso ihr Jüngeren, ordnet euch den Ältesten[1] unter; ihr alle sollt euch gegenseitig unterordnen und mit Demut bekleiden! Denn »Gott widersteht den Hochmütigen; den Demütigen aber gibt er Gnade«.[2] (Lv 19,32; Lv 26,19; Jb 22,29; Př 3,34; Iz 2,11; Ef 4,2; Ef 6,10; Fp 2,3; Jk 4,6; Jk 4,10)6So demütigt euch nun unter die gewaltige Hand Gottes, damit er euch erhöhe zu seiner Zeit! (Iz 57,15)7Alle eure Sorge werft auf ihn; denn er sorgt für euch. (Ž 37,5; Mt 6,33; Fp 4,6)8Seid nüchtern und wacht! Denn euer Widersacher, der Teufel, geht umher wie ein brüllender Löwe und sucht, wen er verschlingen kann; (Jb 1,7; L 21,36; L 22,31; 2K 2,11; 1Te 5,6)9dem widersteht, fest im Glauben, in dem Wissen, dass sich die gleichen Leiden erfüllen an eurer Bruderschaft, die in der Welt ist. (Ef 6,16; Ko 2,5; 1Te 2,14; Žd 12,4; Jk 4,7)10Der Gott aller Gnade aber, der uns berufen hat zu seiner ewigen Herrlichkeit in Christus Jesus, er selbst möge euch, nachdem ihr eine kurze Zeit gelitten habt, völlig zubereiten, festigen, stärken, gründen! (Ž 62,3; Ž 62,7; Mt 7,25; 2K 4,17; 2K 13,9; Ef 3,17; Ko 2,7; 1Te 5,23; 2Te 2,14; 2Te 2,17; Jk 1,17; 1P 1,6)11Ihm sei die Herrlichkeit und die Macht von Ewigkeit zu Ewigkeit! Amen. (1P 4,11)
Schlusswort und Gruß
12Durch Silvanus, der euch, wie ich überzeugt bin, ein treuer Bruder ist, habe ich euch in Kürze geschrieben, um euch zu ermahnen und zu bezeugen, dass dies die wahre Gnade Gottes ist, in der ihr steht. (Sk 13,43; 2K 1,19; 1Te 1,1; Tt 2,11)13Es grüßt euch die Mitauserwählte in Babylon und Markus, mein Sohn. Grüßt einander mit dem Kuss der Liebe! (Ž 87,4; Sk 12,12; Sk 12,25; Sk 13,5; Ř 16,16; Ko 4,10; 2Tm 4,11; Zj 14,8; Zj 17,5)14Friede sei mit euch allen, die in Christus Jesus sind! Amen. (Ef 6,23)