1Protož složíce zlost, a všelikou lest, a pokrytství, a závist, i všecka utrhání,2Jakožto nyní zrozená nemluvňátka, mléka beze lsti, to jest Božího slova žádostivi buďte, abyste jím rostli,3Jestliže však okusili jste, kterak dobrotivý jest Pán.4K kterémužto přistupujíce, jakožto k kameni živému, od lidí zajisté zavrženému, ale od Boha vyvolenému a drahému,5I vy, jakožto kamení živé, vzdělávejte se v dům duchovní, kněžstvo svaté, k obětování duchovních obětí, vzácných Bohu skrze Jezukrista.6A protož praví Písmo: Aj, zakládámť na Sionu kámen úhelný, vybraný a drahý, a v kterýž kdokoli věří, nikoli nebude zahanben.7Vám tedy věřícím jest drahý, ale nepovolným kámen, kterýž zavrhli ti, jenž stavěli, tenť jest učiněn v hlavu úhelní, a kámen úrazu, a skála pohoršení,8Totiž těm, jenž se urážejí na slovu, nepovolní jsouce, k čemuž i odloženi jsou.9Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své.10Kteříž jste někdy ani lidem nebyli, nyní pak jste lid Boží; kteříž jste někdy byli nedošli milosrdenství, již nyní jste došli milosrdenství.11Nejmilejší, prosímť vás, abyste jakožto příchozí a pohostinní zdržovali se od tělesných žádostí, kteréž rytěřují proti duši,12Obcování vaše mezi pohany majíce dobré, aby místo toho, kdež utrhají vám jako zločincům, dobré skutky vaše spatřujíce, velebili Boha v den navštívení.13Poddáni tedy buďte všelikému lidskému zřízení pro Pána, buďto králi, jako nejvyššímu,14Buďto vladařům, jako od něho poslaným, ku pomstě zle činících a k chvále dobře činících.15Nebo tak jest vůle Boží, abyste dobře činíce, zacpali ústa nemoudrých lidí z neznámosti vám utrhajících.16Buďtež jako svobodní, však ne jako zastření majíce své zlosti svobodu, ale jakožto služebníci Boží.17Všecky ctěte, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále v uctivosti mějte.18Služebníci poddáni buďte ve vší bázni pánům, netoliko dobrým a mírným, ale i zlým.19Neb toť jest milé, jestliže kdo pro svědomí Boží snáší zámutky, trpě bez viny.20Nebo jaká jest chvála, byste pak i snášeli pohlavkování, hřešíce? Ale jestliže dobře činíce, a bez viny trpíce, snášíte, toť jest milé před Bohem.21Nebo i k tomu povoláni jste, jako i Kristus trpěl za nás, nám pozůstaviv příklad, abychom následovali šlépějí jeho.22Kterýž hříchu neučinil, aniž jest lest nalezena v ústech jeho.23Kterýžto, když mu zlořečili, nezlořečil zase; trpěv, nehrozil, ale poroučel křivdy tomu, jenž spravedlivě soudí.24Kterýžto hříchy naše na svém těle sám vnesl na dřevo, abychom hříchům zemrouce, spravedlnosti živi byli, jehož zsinalostí uzdraveni jste.25Nebo jste byli jako ovce bloudící, ale již nyní obráceni jste ku pastýři a biskupu duší vašich.
1. list Petrův 2
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1So legt nun ab alle Bosheit und allen Betrug und Heuchelei und Neid und alle Verleumdungen, (Ef 4,31)2und seid als neugeborene Kindlein begierig nach der unverfälschten Milch des Wortes[1], damit ihr durch sie heranwachst, (Ž 119,131; Ko 1,11; 2P 3,18)3wenn ihr wirklich geschmeckt habt, dass der Herr freundlich ist. (Ž 34,9; Žd 6,5)
Jesus Christus als Eckstein des Hauses Gottes. Die Berufung der Gemeinde als heiliges Priestertum
4Da ihr zu ihm gekommen seid, zu dem lebendigen Stein, der von den Menschen zwar verworfen, bei Gott aber auserwählt und kostbar ist, (Ž 118,22; Mt 21,42; Sk 4,11; 1K 3,6; Ef 2,20; Zj 1,5)5so lasst auch ihr euch nun als lebendige Steine aufbauen, als ein geistliches Haus, als ein heiliges Priestertum, um geistliche Opfer darzubringen, die Gott wohlgefällig[2] sind durch Jesus Christus. (Iz 61,6; Jr 33,18; Ř 12,1; Ef 2,22; Ko 3,17; Žd 13,15; 1P 2,9)6Darum steht auch in der Schrift: »Siehe, ich lege in Zion einen auserwählten, kostbaren Eckstein, und wer an ihn glaubt, soll nicht zuschanden werden«.[3] (Iz 28,16; Ř 9,33)7Für euch nun, die ihr glaubt, ist er kostbar; für die aber, die sich weigern zu glauben, gilt: »Der Stein, den die Bauleute verworfen haben, gerade der ist zum Eckstein geworden«, (Ž 118,22; Mt 21,42; L 20,17)8ein »Stein des Anstoßes« und ein »Fels des Ärgernisses«.[5] Weil sie sich weigern, dem Wort zu glauben, nehmen sie Anstoß, wozu sie auch bestimmt sind. (Ž 118,22; Iz 6,10; Iz 8,14; Ř 9,32; Žd 4,2)9Ihr aber seid ein auserwähltes Geschlecht, ein königliches Priestertum, ein heiliges Volk, ein Volk des Eigentums, damit ihr die Tugenden[7] dessen verkündet, der euch aus der Finsternis berufen hat zu seinem wunderbaren Licht (Ex 19,6; Dt 14,2; Iz 43,21; Sk 26,18; 1Te 1,4; 1P 2,5)10— euch, die ihr einst nicht ein Volk wart, jetzt aber Gottes Volk seid, und einst nicht begnadigt wart, jetzt aber begnadigt seid. (Oz 1,9; Oz 2,2; Oz 2,25; Ř 11,6; Ř 11,30)
Der Wandel des Gläubigen als Fremdling in dieser Welt
11Geliebte, ich ermahne euch als Gäste und Fremdlinge[8]: Enthaltet euch der fleischlichen Begierden, die gegen die Seele streiten; (1Pa 29,15; Ž 39,13; Mt 5,14; Ř 6,17; Ř 8,13; Ga 5,17; Ga 5,24; Tt 2,11; 1P 1,1)12und führt einen guten Wandel unter den Heiden, damit sie da, wo sie euch als Übeltäter verleumden, doch aufgrund der guten Werke, die sie gesehen haben, Gott preisen am Tag der Untersuchung. (Mt 5,16; Ř 12,17; 1Te 4,12; 1Tm 4,12; 1P 3,16)13Ordnet euch deshalb aller menschlichen Ordnung unter um des Herrn willen, es sei dem König als dem Oberhaupt (Př 24,21; Mt 22,21; Ř 13,1; Tt 3,1)14oder den Statthaltern als seinen Gesandten zur Bestrafung der Übeltäter und zum Lob derer, die Gutes tun. (Ř 13,3)15Denn das ist der Wille Gottes, dass ihr durch Gutestun die Unwissenheit der unverständigen Menschen zum Schweigen bringt; (Tt 2,8)16als Freie, und nicht als solche, die die Freiheit als Deckmantel für die Bosheit benutzen, sondern als Knechte Gottes. (J 8,32; J 8,36; Ř 6,22; 1K 9,19; Ga 5,1; Ga 5,13; 2P 2,19)17Erweist jedermann Achtung, liebt die Bruderschaft, fürchtet Gott, ehrt den König! (Př 2,5; Př 29,25; Kaz 12,13; Ř 13,7; 1P 1,22)
Das Verhältnis der Gläubigen zu Vorgesetzten. Das herrliche Vorbild Jesu Christi
18Ihr Hausknechte, ordnet euch in aller Furcht euren Herren unter, nicht nur den guten und milden, sondern auch den verkehrten! (Iz 53,3; Mt 16,24; Ef 6,5; Ko 3,22; 1Tm 6,1; Tt 2,9; 1P 3,14)19Denn das ist Gnade, wenn jemand aus Gewissenhaftigkeit gegenüber Gott Kränkungen erträgt, indem er zu Unrecht leidet. (1P 3,14; 1P 4,14)20Denn was ist das für ein Ruhm, wenn ihr geduldig Schläge ertragt, weil ihr gesündigt habt? Wenn ihr aber für Gutestun leidet und es geduldig ertragt, das ist Gnade bei Gott. (1P 4,15)21Denn dazu seid ihr berufen, weil auch Christus für uns gelitten und uns ein Vorbild hinterlassen hat, damit ihr seinen Fußstapfen nachfolgt. (Ž 89,51; Mt 16,24; J 16,33; Ř 4,12; 2K 12,18; Fp 2,5; 1P 3,18; 1J 2,6; Zj 14,4)22»Er hat keine Sünde getan, es ist auch kein Betrug in seinem Mund gefunden worden«;[9] (Iz 53,9; 2K 5,21; Žd 7,26; 1J 3,5)23als er geschmäht wurde, schmähte er nicht wieder, als er litt, drohte er nicht, sondern übergab es dem, der gerecht richtet. (Iz 53,7; J 18,23; Ř 12,19)24Er hat unsere Sünden selbst an seinem Leib getragen auf dem Holz, damit wir, den Sünden gestorben, der Gerechtigkeit leben mögen; durch seine Wunden seid ihr heil geworden. (Iz 53,4; Ř 6,11)25Denn ihr wart wie Schafe, die in die Irre gehen;[11] jetzt aber habt ihr euch bekehrt zu dem Hirten und Hüter[12] eurer Seelen. (Iz 40,11; Iz 53,5; Iz 53,6; Ez 34,23; Mt 9,36; J 10,11; J 10,14; Žd 13,20)