1Žalm písně, při posvěcení domu Davidova.2Vyvyšovati tě budu, Hospodine, nebo jsi vyvýšil mne, aniž jsi obradoval nepřátel mých nade mnou.3Hospodine Bože můj, k toběť jsem volal, a uzdravil jsi mne.4Hospodine, vyvedl jsi z pekla duši mou, obživil jsi mne, abych s jinými nesstoupil do hrobu.5Žalmy zpívejte Hospodinu svatí jeho, a oslavujte památku svatosti jeho.6Nebo na kratičko trvá v hněvě svém, všecken pak život v dobré líbeznosti své; z večera potrvá pláč, ale z jitra navrátí se prozpěvování.7I jáť jsem řekl, když mi se šťastně vedlo: Nepohnu se na věky.8Nebo ty, Hospodine, podlé dobře líbezné vůle své silou upevnil jsi horu mou, ale jakž jsi skryl tvář svou, byl jsem přestrašen.9I volal jsem k tobě, Hospodine, Pánu pokorně jsem se modlil, řka:10Jaký bude užitek z mé krve, jestliže sstoupím do jámy? Zdaliž tě prach oslavovati bude? Zdaliž zvěstovati bude pravdu tvou?11Vyslyšiž, Hospodine, a smiluj se nade mnou, Hospodine, budiž můj spomocník.12I obrátil jsi mi pláč můj v plésání, odvázal jsi pytel můj, a přepásals mne veselím. [ (Psalms 30:13) Protož tobě žalmy zpívati bude jazyk můj, a nebude mlčeti. Hospodine Bože můj, na věky tě oslavovati budu. ]
Žalm 30
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Ein Psalm; ein Lied zur Einweihung des Hauses. Von David. (2S 5,11; Ž 127,1)2Ich will dich erheben, o HERR, denn du hast mich herausgezogen, dass meine Feinde sich nicht freuen durften über mich. (Ž 25,2; Ž 41,12; Ž 54,8; Ž 99,5; Ž 99,9)3HERR, mein Gott, zu dir habe ich geschrien, und du hast mich geheilt. (Ž 6,3; Iz 38,16; Jr 17,14)4HERR, du hast meine Seele aus dem Totenreich heraufgebracht; du hast mich belebt aus denen, die in die Grube hinabfahren. (Ž 40,2; Ž 86,13; Ž 103,4)5Lobsingt dem HERRN, ihr seine Getreuen, und preist seinen heiligen Namen! (Ex 15,11; 1Pa 16,35; Ž 31,24; Ž 72,19; Ž 149,1; Ef 5,19; Ko 3,16)6Denn sein Zorn währt einen Augenblick, seine Gnade aber lebenslang; am Abend kehrt das Weinen ein und am Morgen der Jubel. (Ž 6,7; Ž 23,6; Ž 90,14; Ž 103,9; Ž 126,5; Iz 12,1; Iz 26,20; Iz 54,7; 2K 4,17)7Und ich sprach, als es mir gut ging: »Ich werde ewiglich nicht wanken!« (Jb 29,18; Mt 26,33; L 22,31)8HERR, durch deine Gnade hattest du meinen Berg fest hingestellt; als du aber dein Angesicht verbargst, wurde ich bestürzt. (Ž 89,18; Ž 104,29; Ez 39,23; Mi 3,4)9Zu dir, HERR, rief ich; zu dem Herrn flehte ich [um Gnade]: (Ž 34,7; Ž 107,19)10»Wozu ist mein Blut gut, wenn ich in die Grube fahre? Wird dir der Staub danken, wird er deine Treue verkündigen? (Ž 88,11; Iz 38,18)11Höre, o HERR, und sei mir gnädig; HERR, sei du mein Helfer!« (Ž 27,7; Ž 31,10; Ž 70,6)12Du hast mir meine Klage in einen Reigen verwandelt; du hast mein Trauergewand gelöst und mich mit Freude umgürtet, (Est 9,22; Ž 126,1; Iz 61,2; Iz 61,7; Jr 31,13; J 16,20)13damit man dir zu Ehren lobsinge und nicht schweige. O HERR, mein Gott, ich will dich ewiglich preisen! (Ž 9,3; Ž 18,50; Ž 57,8; Ž 145,1; Ž 146,2)